7 dní a 7 nocí v Chateau de Fougerette

Reportáž z DIY Campu švýcarské komunity
Château de Fougerette

Je to již přes měsíc, co mi jednoho dne zavolal Ondřej Merta z Bastl Instruments a nabídl mi možnost účastnit se týdenního workshopu švýcarské skupiny SGMK se zájmem o mechatroniku na francouzském zámku Château de Fougerette. Dlouho jsem se nerozmýšlel a řekl jsem si: „Dobrej nápad, jdu do toho!“

Setkání s profesionály se zájmem o DIY, kteří působí jako umělci, učitelé a vývojáři v netradičním prostředí soukromého zámku na francouzském venkově? Navíc jsem věděl, že budu mít čest se západní komunitou. Švýcarský tým, zastoupený i několika Němci, Rakušany, Australanem a Holanďanem předurčoval, že některé věci budou zkrátka jinak a vzhledem k tomu, že jsem se produkčně podílel i na organizování několika eventů včetně konference, byl jsem zvědavý, jak bude zvládnuta organizace a vůbec, co nového se tam naučím. Na workshop jsem jel především jako novinář, ale když jsem věděl, že celý týden bude o pájení, nedalo mi to a sehnal jsem si kit drum machine LXR od Sonic Potion. Vyzbrojen prací na týden jsem se cítil lépe. Alespoň více zapadnu do kolektivu a zase vezmu pájku do ruky... 

Směr Frieburg

Ačkoliv jsem byl již od osmé hodiny ranní za volantem, překročení českých hranic se výrazně protáhlo. Díky menší zajížďce do Brna, kde jsem nabíral kluky, jsem si hned nadvakrát mohl vychutnat krásy rekonstrukce naší Déjedničky. Už dopředu jsme věděli, že dát cestu na jeden zátah nemá cenu. Půlnoc se nezadržitelně blížila, a tak se možnost stavit se ve Frieburgu za kamarádkou Lennarta (čtvrtého člena Bastl Instruments, který působí v této firmě jako stážista a zabývá se vývojem a programováním) nakonec ukázala jako dobré řešení. To, že si tu vychutnám ducha pravého německého sociálního undergroundu, jsem nečekal. Antonia byla opravdu atraktivní vstřícná asi devětadvacetiletá holka s opálenou pletí a výraznými rysy. Upoutala mě na ní její sil-ná vůle. Taková ta chuť jít do věcí, přemýšlet, pracovat, prosazovat. Měla jasně nadefinované hodnoty, a tak když mi řekla, že působí v politickém hnutí a organizuje setkávání s voliči, vůbec mě to nepřekvapilo. Její pohostinnost byla uch-vacující. Nabídla nám k přenocování nejen svou maringotku, ale i maringotku svého přítele. Po lehkém aklimatizování, při kterém jsme si vymě-nili několik „plzní“, které pro takováto setkávání vždy přijdou vhod, doplněných o pravý schnaps aneb domácí meruňkovici z Moravy, jsme dostali nabídku zajít pozdravit Antoniny kamarády, kteří o několik bloků dál rozdělali oheň na střeše. 

Workshop SGMK
Workshop s Bastl Instruments na zámeckých schodech: „A teď vás naučím, jak s Trinity pracovat.“

O čtvrt hodiny později jsme se ocitli mezi osmičlennou partičkou, zaposloucháni do zvuku kytary. Žádný český folk či country, ale krásné fran- couzské a španělské hity, které jsme si bohužel nezazpívali. Pozorně jsem si prohlédl skupinu, dva kluci okolo sedmadvaceti byli tmavší pleti, jedna holka na elektrickém vozíku, chlapík typu Hare Krišna se zvláštními ortézami na kotnících, a pak ještě několik dalších lidí. Všichni vypadali vyrovnaně, klidně a vstřícně. Zvláštní atmosféra německé mládeže, která má pro cent nejspíše hluboko do kapsy, mě nutila k určitému porovnání. Jsou šťastní? Jaké vlastně mají hodnoty? Co očekávají od života? Ale ten večer nebyl na povídání, a tak čas příjemně plynul, popíjeli jsme a občas vyloudili něco na Elektron drum machine, který jsme spolu s kombíčkem vzali sebou. Spaní v maringotkách byl zážitek, hlavně když vedle nás duněly beaty z místního klubu. Ráno však zavládl klid, ticho, lehký náznak rosy a čekání na Antonii, která slíbila, že přiveze něco k snídani. Jídlo bylo úžasné. Antonia vařila i na různých eventech a navíc byla veganka. Čerstvý chléb, domácí marmeláda, jakou jsem ještě nikdy nejedl, paštiky, káva z presomatu. Vše kvalitní, chutné. No jo, Německo, tam je jídlo na jiné úrovni, posteskl jsem si. Při odjezdu jsme ještě narazili na dílnu pána, který renovoval staré WW Brouky a Porsche. Precizní uspořádání dílny a její vybavení mě uchvátilo. Vše na svém místě, dokonale srov-nané, vypucované, promyšlené. Nedalo mi to a „zmermomocnil“ jsem Lennarta, aby navázal první kontakt. Pán byl velmi ochotný, vše nám ukázal a dokonce i nabídl kávu. Vyměnili jsme si  kontakty, udělali pár fotek a vyrazili směr Francie.

Francouzký venkove, jak jsi krásný

Pokud jste někdy jeli autem do Francie, možná na vás při přechodu hranic dýchla prázdnota. Silnice jsou spíše šedé, než černé, nápisy znatelně vybledlé, vše vypadá zastarale a ošuntěle. Ale my věděli, že nás čeká ještě daleká cesta do vnitrozemí a postupem času se krajina začala proměňovat. Po projetí několika bouřkami tu nebe bylo sytě modré s plnými těžkými mraky, které se klenuly nad dominantou hor a rozsáhlých lesů. Údolí střídalo údolí a po dalších dvou hodinách cesty se ráz krajiny začal obměňovat, i sluneční svit měl více nažloutlý tón a před námi se otevřely lány s vinicemi. Byla to nádhera a nám nezbývalo než si postesknout a zalamentovat nad českou řepkou olejkou. Francouzi mají víno a my ropu. Je to fér? Vesničky dostávaly jižanský charakter, byly však mnohem více uspořádané, čistší, ale také i opuštěné. Bez lidí a bez zvířat. Naopak na loukách se to životem jen hemžilo. Všude krávy, pískově hnědé a nebo černé.Zapomeňte na naše stračeny.

Workshop SGMK
Workshop v interiéru zámku Château de Fougerette

Příjezd na zámek

Na zámek Chateau de Fougerette poblíž městečka Autun jsme dorazili něco málo po sedmé. Venku ještě svítilo sluníčko. Odbočili jsme ze silnice, projeli kolem místní usedlosti a zastavili před branou lemovanou stromy. Tu bránu znáte z každého druhého filmu – masivní, kovová, s písčitou cestou mizící v nedohlednu. Auto jsme nechali na parkovišti a vyrazili pěšky. Čekal nás ještě necelý kilometr cesty a my jsme minuli rybník s ostrůvkem, posezení s plastovými křesílky, nově nainstalované sprchy, které ještě nebyly zapojeny a dřevěné hrazení, jehož význam mi byl nejasný. Další brána byla ještě stylovější, opatřená padacím mostem, který se tyčil nad hradním příkopem, plným zelené vody. Následovalo nádvoří, či spíše velký plácek s kamínky, končící u kovového plotu, oddělující nádvoří od moderního bazénu s azurovou vodou. Napravo od něj se nacházela kaplička. Nízká, se sochami psů s pohledy upřenými na zámek. Vypadaly, jako kdyby ho hlídaly. Vlastní zámek byl opravdu „magnifique“. Později jsem se dozvěděl, že předchozí majitel nechal kolem jeho obvodu postavit ohrazení a tím celá stavba dostala ještě větší nádech středověku. Široký prosklený vchod se zimní terasou ústil do haly s velkým krbem, gauči a točitými schody. Stěny haly byly obložené tmavě zeleným dřevem, ozdobené gobelíny a dalšími rekvizitami. Hlavní místnost, ve které jsme měli strávit týden, byla orientována na západ. Zalitá nažloutlým světlem procházejícím skrze vysoká okna. Několik lidí už bylo na místě. Věkově se lišili – od třiceti výš, a také spousta dětí. Zámek totiž využívali i dobrovolníci, kteří zde pracovali za stravu a ubytování. Přivítání bylo vřelé. 

Kluci z Bastlu se s mnohými znali, a tak se místností rozezněl smích se směsicí východní angličtiny a švýcarské němčiny. Jejich výrazné „ch“ a pomalé natahování slabik mi připomnělo staré filmy ze západu z dob totality. Lidé z komunity se od nás příliš nelišili. Prvky undergroundu na nich byly znát a bylo to možná právě tím, že pokud žijete ve Švýcarsku jako střední třída, máte takový blahobyt, že vás to může začít nudit. Základní plat ve výši 90 000 Kč by z nás asi uvítal každý. Vybočovat, nevyužívat jen hodnoty dobře fungujícího státu a být tak trochu jiný, je právě v této zemi velké téma. Pro nás asi těžká představa, ale Švýcaři si to dobře uvědomují a potřeba vymezení může mít někdy i negativní důsledky. 

SGMK – Schweizerische Gesellschaft für Mechatronische Kunst

Představte si, že jste velkým fandou do elektroniky, mechatroniky, informatiky a umění a dáte dohromady pár přátel se stejným zájmem, a založíte si komunitu, která se pravidelně setkává každé úterý a pracuje na svých projektech. Předáváte si zkušenosti, pořádáte setká- vání a workshopy. Tak trochu mi to připomnělo kroužek modelářů v Domě pionýrů, kde jsem se za svých mladých let zabýval stavěním plastových modelů, ale co naplat, možnosti západu jsou přece jen jiné a tak jsem hned na úvod vyzpovídal Felixe Bänteliho a poprosil ho, aby mi o SGMK řekl víc. 

Workshop SGMK

Felixi, můžeš prosím našim čtenářům přiblížit, co to vlastně SGMK je? Jak dlouho působíte a čím se zabýváte?
V roce 2006 založil Markus Haselbach spolu s dalšími nadšenci do DYI asociaci SGMK jako komunitu inženýrů, hackerů, vědců a umělců, kteří se zapojili do spolupráce a propagování nových způsobů využití technologií. Pracujeme na vývoji DIY technologií a pořádáme pracovní setkávání na pravidelné bázi. Ta vyvrcholí vždy každé léto týdenním workshopem, jako je tento. Zajímáme se o elektroniku, robotiku, physical computing, DIY biologii, Lo-fi hudbu a po- dobně. Od roku 2009 máme v Zurichu pronajaté prostory, které jsou rovněž přístupné pro veřejnost. V týdnu se setkáváme tak v pěti lidech v našem „MechArt Labu“. Vzhledem k tomu, že mnozí z nás mají celou řadu povinností, ne pokaždé se nám podaří se vidět každý týden. Celkově se nás však shází okolo 50 lidí. Působíme i v Německu a Austrálii. 

Jak získáváte na činnost SGMK peníze?
Vstup do SGMK je podmíněný členským poplatkem, ale tyto příjmy by chod SGMK neuživily. Čerpáme peníze z fondu Migros Culture Percentage. Jedná se o obchodní řetězec, který ze svých příjmů odvádí 1% na kulturu. Ty si pak můžeš zažádat o podporu. Migros podporuje kulturní a sociální projekty, nadějné talenty, organizování kon- certů, ale i finanční podporu domácím projektům s důrazem na kvalitu a profesionalitu. Právě díky Migrosu se nám podařilo zrealizovat tento týdenní workshop. Dalším zdrojem příjmů jsou peníze z pořádaných workshopů, které provádíme nejenom ve Švýcarsku. Snažíme se touto formou lidem přiblížit, že pájení a vůbec celá oblast DIY není nic složitého a naopak si s ní můžete užít spoustu legrace.

Je vstup do SGMK otevřený široké veřejnosti?
Ano je. Jsme otevřená skupina, i když náš MechArt Lab nejspíše využijí jen místní. Na druhou stranu máme funkční mailing listy. Jeden je pro návštěvníky MechArt Labu a druhý pro konstruktéry. Prostě kdokoli, kdo se chce zapojit a vyměňovat si zkušenosti, poradit se, či případně pomo- ci druhým je vítán. V praxi to funguje tak, že pokud na něčem děláš, stačí se přihlásit do mailing listu a jakmile narazíš na problém, stačí napsat email, který se dostane i k ostatním z naší skupiny, takže ti určitě někdo poradí.

Workshop SGMK
Veselá a přátelská atmosféra workshopů v přírodě před zámkem byla nezapomenutelným zážitkem

Felixi, jak SGMK působí mimo vaší komunitu? 
Kromě pravidelných workshopů, o které je u nás velký zájem, pořádáme například každý rok v Zurichu mezinárodní DIY festival. Také jsme se spolupodíleli na organizaci festivalu PlayAround.cc 2008 - 2010 na Taiwanu, v roce 2011 na festivalu KIBLIX v Mariboru ve Slovinsku. Spolupracujeme i s několika sociálně- kulturními organizacemi jako jsou IngCH, Technorama, Universikum, Dynamo Zürich a Bug-'n'Play, na pořádání kreativních kurzů se zamě- řením na technologie ve školách a mladých ko- munitách. Ještě bych zmínil projekt „diy makeaway“, což je zase série miniworkshopů pro děti a otevřené lidi, které provádíme ve Švýcarsku a mezinárodně na různých exhibicích a festivalech, jako byl například SHIFT festival v Basileji. Ještě bych zmínil Festival Copy!, Poolloop and Dorkbot v Zürichu, Les Digitales na různých místech, MediaLab Prado v Madridu, CTM.09 v Berlíně, CEMA v Bangalore, akce Cellsbutton#03, #04, #05 v Yogyakartě a Piksel 2010 v Bergenu. Je toho ale mnohem víc, každopádně doporučuji zájemcům o SGMK navštívit naše WIKI stránky. Vše potřebné najdou tam. Na stránky jsme také umístili i návody k sestavení několika zajímavých DIY zařízení. 

Překvapilo mě, v jakém prostředí se letošní letní workshop nachází. Krásná lokace, výborné jídlo, organizačně vše dobře zajištěné... Je mi jasné, kolik práce musíte mít za sebou.
Jsem rád, že v SGMK máme dobrý organizační tým. V rámci SGMK máme úzké jádro, působící ve vedení komunity, to rozhoduje o všech podstatných věcech. Například jsme rozhodovali o kapacitě workshopu. Vzhledem k omezeným prostorám a velkému množství workshopů se snažíme udržet počet účastníků okolo třiceti. Chceme zachovat současnou podobu campu, která nám vyhovuje. 

Workshopy a semináře

Hlavní náplní týdne byly workshopy. Po příjezdu vylepila prezidentka SGMK Effi Tanner velké archy papíru na dveře do místnosti, na které později jednotliví členové týmu zapisovali work- shopy, jež měli připravené pro ostatní lidi z komunity. Bylo vidět, že letní camp není poprvé, a že lidé sami od sebe přicházejí s nápady a nabídkami, co ostatním mohou zprostředkovat. Nejvíce workshopů měli připraveni kluci z Bastl Inst- ruments. Stavěli jsme s nimi jejich synthesizéry Trinity a Microgranny, což byl pro mě velký zážitek. 

Workshop SGMK

Počasí nám vyšlo na jedničku a my tak měli možnost pájet venku před zámkem. Kluci byli vtipní, desky a součástky dobře připravené, a tak nám šla práce pěkně od ruky. Při sestavování Microgranny nás však tlačil čas, a tak jsme končili až za tmy. Byl to nezapomenutelný zážitek. Tma, chlad z místního lesa prodchnutý smě- sicí vůní a zvuků. Hmyz na nás neúprosně útočil a pletl se nám pod naše lampičky, které tak tak osvětlovaly místa, na které jsme pájeli. Musel jsem použít i čelovku, protože představa, že vše budu muset složit, odnést zpět do budovy a druhý den začít znovu, mě nutila zrychlit tempo. A podařilo se. Rychle vše dozapojit a navštívit pracoviště, kde Václav nahrál firmware a prováděl základní test. Ten den jsem byl tak rozjetý, že jsem se ještě rovnou zapojil do workshopu sestavování piezo mikrofonu. Poprvé v životě jsem si vyzkoušel pájení SMD součástek a světe div se, šlo mi to. 

S dalších workshopů mě zaujalo sestavování filtru Korg MS-20. Tato práce však už pro mě byla opravdu „master class“. Dostal jsem destičku, na které bylo nutné zkontrolovat cesty, začistit ji, potřít letovací pastou, opravit některé díry a pak sehnat všechny součástky. Ty byly zdarma k dispozici ze zdrojů SGMK, stejně jako desky. Výroba PCB desek byla na samostatný workshop, kterého se ujal Michael. Pokud jste si tedy chtěli zhotovit desku přímo na místě, nebyl to žádný problém. Nechyběly laserové tiskárny a fólie pro tisk šablony plošných spojů a zároveň ve sklepních prostorách laboratoř pro leptání. SGMK měli zkonstruovaný speciální přenosný stůl s osvitem, leptací lázní, opatřenou důmyslným okysličováním a časovačem. Dalším zajímavým workshopem, který jsem bohužel nestihl, bylo sestavování obvodu, jenž emuloval zpěv ptáků. Tento projekt se těšil velké oblibě. No představte si, že si postavíte jednoduchý obvod, napájený solárními panely, jenž na základě intenzity světla náhodně generuje zvuk. Samotného mě překvapilo, jak byl zvuk realistický. Říkal jsem si, kam jsme to dospěli, když máme zapotřebí tímto způsobem simulovat přírodu, ale pak když několik členů z týmu postavilo jeden kus a zapojilo ho na místní záchod, zaujala mě tato myšlenka a říkal jsem si, že by tato instalace u mě doma příchozí návštěvy určitě zaujala. Ale to už byl pátek večer a nebyl čas pustit se do další práce. 

Z dalších workshopů bych ještě zmínil stavbu Thereminu. Nikdy bych nevěřil, kolik lidí oslovuje tento legendární nástroj. Stavba vyžadovala použití SMD součástek, ale bohužel ne všem se podařilo Theremin rozchodit. Kromě sestavování a pájení tu bylo i několik workshopů na software, a tak jste mohli pochytit například základy v SuperCollideru, zúčastnit se Leošova programování drummachines, a nebo se naučit pracovat s kazetovými magnetofony a použí-vat je jako loopery. Součástí workshopů byly i vývojové projekty. Uwe například otevřel téma jak postavit čistě analogový sekvencer. Posledním tématem byla i činnost SGMK jako takového. Kde Felix spolu s Effi, Olim, Uwem a Ber- nardem otevřeli fungování komunity, přísun kapitálu, realizaci workshopů. I ostatní se mohli zapojit a přinést cenné rady a zkušenosti. Celkově mě koncept workshopů hodně oslovil. Kromě zlepšení v odborné oblasti workshopy dobře působily i v sociální oblasti. I když jsme každý dělali na svém výrobku, solidarita, vzájemná výpomoc a také pomoc od organizátora workshopu pomáhala lidi spojovat a více si navzájem pomáhat.  

Workshop SGMK
Zahradní kaplička s velkými barevnými náboženskými obrazy uvnitř. Vhodné místo pro rozjímání.

Život na zámku

Po týdenním pobytu s SGMK mohu rozhodně říct: ano, měl jsem se tu jako na zámku. Organizace byla dobře zvládnutá a my netrpěli ani hlady, ani nedostatkem tekutin, a ani absencí jakékoliv zábavy. Základní koncept campu nastavila prezidentka SGMK Effi Tanner. Počáteční uvítací kolečko, kde jsme se navzájem představili, mi umožnilo zjistit, že se více než polovina lidí zná delší dobu, což jsem měl také možnost poznat během nočních siest, kdy mnozí z party trávili čas na schodech pod zámkem. Sice jsem z jejich „švýcarštiny“ nepochytil skoro nic, ale klid, uvolněnost a smysl pro humor jasně naznačoval, jak jsou si lidé v komunitě blízcí. Večery se protahovaly do pozdního rána, rána zase až téměř do oběda... Sice jsme nestíhali snídaně, ale nikomu to moc nevadilo. Na zámku v té době byla ještě rekonstrukční parta, která pracovala na renovaci zámku. No, řekněte, co si dát dovolenou čtyřmi hodinami práce za den a pak mít stravu a ubytování zdarma? Ze začátku jsem si to neuměl ani představit, pracovat na cizím. Ale švýcarský pár Monika s Nicolou byli moc příjemný pár a měli vše dobře zorganizované. Strávit na zámku měsíc, pročistit si hlavu a s minimálními náklady si užít krásy Francie, vlastně proč ne? Lidé z této skupiny se o nás starali znamenitě. Kuchyně, převážně vegetariánská, byla tak chutná, že se na to nedá jen tak zapomenout. Kvalita jídla byla opravdu fenomenální a přesněji to napsat nemůžu. Hodně salátů, fazolek, kukuřice a bylinek. Vše výborně uvařené, upečené, zapečené a ogrilované. Nechyběly těstoviny, brambory, rýže, lasaně, kroupy, jáhly. Součástí pobytu byla i zahradní párty s grilováním, na které nechyběla celá řada salátů a dalších pochutin. Na zámku bylo celkem 51 místností. Některé z nich byly v rekonstrukci, jinde zase bydleli renovátoři. Nicméně čekaly na nás povlečené matrace a polštáře, jen mís-to peřin jsme museli použít spacáky. K hygieně jste si mohli vybrat jednu z pěti koupelen a pokud jste si chtěli užít opravdového koupání, venkovní bazén vám byl kdykoli k dispozici. Překvapilo mě, jak byl celý týden uvolněný, a kolik svobody jsme mohli zažít. Zapomeňte na přesně naplánované termíny workshopů, přestávek, a poledních pauz na oběd. Pracovní týden probíhal v poklidném tempu a vždy záleželo na každém jednotlivci, zdali se chce do workshopů zapojit.   

Loučení

A je to tady. Poslední ráno a společná snídaně, než si začneme balit věci. Konverzace s realizační skupinou byla zase příjemná a my se po snídani mohli pustit do velkého balení. Všem to šlo poměrně rychle a o hodinu později začalo velké loučení. Tolik lidí mě neobjalo asi ani za poslední dva roky a byl to opravdu příjemný pocit. Byl jsem moc rád, že jsem se mohl alespoň na čas spojit s jinými lidmi a spolu s nimi pracovat na společných věcech. Užít si sounáležitosti, seznámit se s jinou kulturou a také se naučit něco nového. I když jsem nevytěžil tolik, co kluci z Bastl Instruments, byl jsem nadmíru spokojený. Odloučení od naší vlasti a pobyt v cizině s lidmi jiných národů vždy přináší některá zamyšlení. Poohlédnutí se za svým životem a také dobrou sebereflexi. Mimo to mi ale workshop přinesl spoustu zajímavých podnětů, dovednost jiných lidí byla inspirující a nasměrovala mě k myšlence na nový seriál. Ale nepředbíhejme. Náš seriál o DIY teprve překročil svou první polovinu. Mějte se dobře a věřím, že vám srpnový díl mohl být zajímavou inspirací. Třeba se i u nás v Čechách podaří rozjet podobnou DIY komunitu. Čerpání dotací z Migrosu sice není v České republice možné, ale věřím, že i u nás se najdou jiné možnosti. Babí léto se pomalu blíží, užijte si ho a pokud budete mít večer čas, vezměte si pájku do ruky a něco zajímavého si postavte. Pokud už jste v DIY ostřílení machři, ozvěte se nám. Seriál o DIY je otevřený všem.

Workshop SGMK
Dílo dokonáno. Další Trinity na světě a její stavění jsem si opravdu užil.
Workshop SGMK
Pevné jádro Bastl Instruments. Uworkshopujeme vás, že se budete divit!
Workshop SGMK
CEO SMKG Felix Bänteli (napravo) spolu s Bernardem Wagnerem nad organizačními věcmi campu
Workshop SGMK
Aninna DIY výbavička, ve které nechybělo vůbec nic. „Co je puntíkaté, to je moje!“
Workshop SGMK
Krásná Anna pracuje na svém DIY kitu
Workshop SGMK
Workshop SGMK
Moje první zkušenost s SMD technologií. Lidi na workshopu byli skvělí.
Workshop SGMK
Správná příprava je zárukou úspěchu!. Preciznost některých lidí z komunity mě často překvapovala...
Workshop SGMK