Angažovaní milionáři

R.E.M. - profil 2. část

Stipe potvrzuje svoji angažovanost i v roce 1990 kdy organizuje sérii koncertů na nichž se scházejí hudebníci bojující proti interrupcím, AIDS, znečišťování životního prostředí a rasismu. Účastní se třeba další dlouholetá vegetariánka a zpěvačka amerických 10,000 Maniacs Natalie Merchant nebo rapper KRS-One.

Do série těchto angažovaných koncertů zapadají i dvě vystoupení v tehdejším Československu. I u nás to „zapadlo" do jiné angažované koncertní série, pro změnu předvolební. Mimochodem iniciátorem šňůry je i jazykový lektor z pardubické VŠCHT Mark Andrews. První koncert na němž se Stipe objevuje se uskutečňuje 6. června v malé sportovní hale v Praze na Štvanici. Trochu zvláštní a zmatená akce. Vystupují zde Psí vojáci, Hudba Praha, Američané The Coal Porters, Vladimír Merta, ale hlavně londýnský reolucionář Billy Bragg, Natalie Merchant a Michael Stipe. Ten den navíc hrají v Edenu Young Gods a možná i z tohoto důvodu není zdaleka přeplněno. Navíc Stipe je u nás znám spíš jen mezi fajnšmekry a tak se celkem klidně může procházet okolo pódia aniž by na něho někdo dotíral. (Za rok by se mu to už asi nestalo.) Přesto ho nelze přehlédnout. Šlachovitá postava, pronikavý pohled světle modrých očí pod vysokým čelem, zjizvená tvář po dávné autonehodě. Vlasy „zrušil" někdy v polovině 80. let... Připomene něco od R.E.M., mj. milostnou The One I Love a pak pár duetů s Merchantovou. Druhý koncert je následný den v Olomouci - v letním kině, třetí - bratislavský - odpadá kvůli dešti. Jedním z těch, který zde tuhle partu muzikantů čtyři dny provázel byl i publicista Petr Nosálek, který opakovaně žasl, nad čím u nás žasne Stipe (polorozpadlé továrny, vyrudlá etiketa grapefruitového džusu, sklepní svítidlo s drátěnou ochranou... „Beautiful! Amazing", v železářství u Čapka v Praze byl už z českého industriálu hotov zcela...). Zato s nabídkou vegetariánské stravy si tady i s Natalií dost vytrpěli. Na dotaz, co ho vlastně k nám přivedlo Stipe odpovídá: „Především zájem o umění. Jedním z mých přátel je český fotograf a světoběžník Josef Koudelka, který je – pokud se nepletu – přítelem takových osobností vaší kultury jako jsou Švankmajer a Kundera. Přivedl mě ale taky všeobecný zájem o dění v Československu". Stipe se nepoznán potuluje i po Bratislavě a Znojmě.

Mezitím se ale připravují i nové snímky pro další řadovku R.E.M. – ve Woodstocku, v Athens a v Princově studiu v Minneapolis. Producentem je opět Scott Litt.

V prosinci zbylá trojice obnovuje příležitostnou kapelu The Hindu Love Gods (na kontě už má singly Narrator a Good Time), která vydává stejnojmenné bluesové album. Dvojice Berry/Mills hraje s další bokovkou – Corncob Werbs.

Na konci roku získávají R.E.M. řadu ocenění, mimo jiné třeba cenu Earth Day za angažovanost při ochraně životního prostředí.

Filmografii v tomto roce rozšiřuje dokument Tourfilm (u Stipeovy značky C-100) a videoklipová kompilace Pop Screen.

Singl Losing My Religion z nového alba Out Of Time se v březnu 1991 dostává na 19. místo britské hitparády. Z dnešního pohledu, kdy tento song už bereme jako rockovou klasiku to vypadá skoro jako překlep. Asi by bylo zajímavé, které že to skladby byly na 18 místech výše a kolik z nich dnes vůbec někdo zná... Ale na druhou stranu, lidé si asi raději kupovali hned celé album a tak se postarali i o to, že se Out Of Time stalo už v dubnu americkou jedničkou a ani v Británii tomu není jinak. Za první dva měsíce se ho prodalo skoro dva milióny. Jako hosté se na něm objevují třeba zmiňovaný KRS-One, kytarista Peter Holsapple (ex-dB‘s), saxofonista Kidd Jordan a zpěvačka Kate Pierson z B-52‘s. Dokonce zde slyšíme i Atlantský symfonický orchestr. Ale demokracie je také uvnitř kapely a tak dvě písně nezpívá Stipe ale Mills. Muzikanti ve studiu použili metodu, která se osvědčila už při vzniku desky Green, totiž, že si při komponování písní prohodili nástroje (Buck – mandolína, Mills – piano, Berry – baskytara). Deska je dost folkrocková, smyčce aranžoval zeppelinský John Paul Jones a nahrávala se na několika místech USA.

V březnu, tedy v době vydání albové novinky, se R.E.M. potulují po Evropě s Billy Braggem a Robynem Hitchcockem. Jejich společné akustické seskupení se skrývá pod názvem Bingo Handjob.

V dubnu se objevují v populárním televizním programu televize NBC „Saturday Night Live" a to i s Kate Pierson coby druhou vokalistkou.

Jediný (!!!) koncert v roce 1991 odehráli v Charlotte v Západní Virginii 28. dubna. A to je v té době album Out Of Time už na vrcholu amerického žebříčku. Singl Losing My Religion si v tamní hitparádě vede podobně jako v Anglii a šplhá na první pokus jen na jedenadvacátou příčku. Nicméně video k této písni dostalo v září plných 6 (!) cen MTV Music Video Awards. Druhý singl z alba, veselá písnička Shiny Happy People je v Anglii šestá a v Americe desátá. "Udělat písničku, která lidi trochu potěší a dá jim chvíli zapomenout na to, co se teď děje ve světě, není ostuda" (Stipe). Pro úplnost třeba dodat, že si se zpožděním polepšil i zmiňovaný první singl. Alba se nakonec prodá 10 miliónů kusů.

Dalšího ocenění se čtveřici dostává v lednu 1992, kdy dostávají BRIT Awards v kategorii Nejlepší mezinárodní skupina. Další měsíc to jsou dokonce dvě ceny Grammy. V březnu vychází singl Don‘t You Know natočený americkou legendou, skupinou The Troggs a následně vzniká celé společné album - Athens Andover.

V říjnu 1992 vychází snad nejlepší deska R.E.M. – Automatic For The People. Samozřejmě je to vrchol hitparády na obou stranách Atantiku. Bývá označována jako kombinace písničkového Out Of Time a melancholie z raných nahrávek. Prvním singlem je úvodní perla – Drive. Následnými singly pak Nightswimming a Find The River. Stipeova přesvědčivá výpověď spojená s jeho hubeným zevnějškem podporuje všelijaké spekulace o AIDS, či jeho sexuální orientaci. „Nevím jestli to bylo chytrý, ale já schválně nevystoupil a ty fámy nepopřel... a jestli jsem na holky nebo na kluky nebo na obojí? Nálepky se podle mě hodí na konzervy, ne na lidi. ...Vždycky se mi líbilo, že jsem to mohl brát jako hru, že jsem se nemusel k něčemu veřejně hlásit... Nejsem HIV pozitivní. Z nejrůznějších důvodů – kvůli pojištění i z důvodů osobních... Moje sexuální orientace byla vždycky pochybná, vždycky jsem byl divnej. A vždycky jsem byl kost a kůže – kromě roku 1985, kdy jsem začal magořit, přibral asi 15 kilo, vyholil si hlavu a chvíli vypadal jako Marlon Brando."

Rok a půl nebylo o R.E.M. slyšet. Berry se odstěhoval na venkov, Buck se po rozvodu poflakoval po Mexiku (prý za 2 dolary denně!!), Mills trénoval golf a Stipe se věnoval své značce C-100. Jedinou společnou aktivitou byla podpora Billa Clintona před americkými volbami. V lednu 1993 se objevují ve Washingtonu na inaugurační veselici. (Stipe se onehdy Petru Nosálkovi v zaplivaném rychlíku Přerov – Bratislava svěřil: „Někdy se stydím za to, že jsem Američan. A jestli Bush vyhraje po druhý volby, budu uvažovat o emigraci.")

Na pracovní schůzce v mexickém Acapulcu se pak přece jen scházejí a přemýšlejí co dál. Atmosféra kolem R.E.M. není dobrá, přesto jdou první studiové práce dobře. Problémy nastávají až v L.A. při mixování a hlavně kolem konečného výběru skladeb. Hlavně Buckovi vadilo vyřazení několika vypalovaček. Navíc se sešly zdravotní problémy a kytaristovi porodila jeho druhá žena dvojčata. A k tomu spáchal sebevraždu kamarád Kurt Cobain...

Po celém tom utrpení je v září 1994 venku album nazvané Monster, opět za produkce Scotta Litta. Po takových dvou albech jako byly Out Of Time a Automatic For The People by se s nálepkou R.E.M. prodalo cokoliv. Kapela si je toho nejspíš vědoma a tak si dovoluje experimentovat a zároveň se vrátit k rockovějším kořenům. Příkladem odklonu od čistého zvuku ke zvukovým efektům je třeba trochu glam-rocková Crush With Eyeliner, na níž hostuje Thurston Moore ze Sonic Youth. V King Of Comedy se poprvé objevují samplery, v Tongue se Stipe pokouší o fistuli a nejdále jdou R.E.M. ve zvukovém experimentu asi ve skladbě Let Me In, často označované za vrchol alba a věnované Cobainovi. Ostřejší kytarový sound zastupuje nejen singlový hit What‘s The Frequency, Kenneth? ale třeba rock’n‘rollový kus Star 69. Na druhém singlu se překvapivě objevuje nevýrazná variace na Losing My Religion – Bang And Blame. Vokál je na této „grunge" desce potlačen pod rachotící kytary, často na úkor srozumitelnosti. I když... „Poslední dobou se snažíme od přílišného politika v textech distancovat" vysvětluje Stipe „někdy máme prostě jen říkat, zpívat a psát nesmysly." Je pravda, že hodně textů je tentokrát o sexu.

Přes všelijaké zmatky v tomto roce se Mills stihne podílet na hudbě k filmu Backbeat.

Přece jen dochází v roce 1995 i na turné, v první fázi s Grant Lee Buffalo coby supportem. Buck se těsně před jeho zahájením podruhé oženil, ale jinak kapelu postihuje jeden problém za druhým. V březnu koncertují ve švýcarském Lausanne a Berry padá z bubenické stoličky. Příčinou je krvácení do mozku. Odpadá mj. pražský koncert plánovaný na 26.3. Kvůli pozdějším zažívacím problémům a operaci Millse odpadá druhý pražský koncert připravený na 11.7. (s předskokany Belly k nám tehdy zbylá trojice skutečně dorazila). Operaci třísel pak podstupuje Stipe, ale 3. pražský koncert 11.8. (s Echobelly) se konečně v přehřáté Sportovní hale uskuteční. A je opravdu výborný. Většina skladeb zní rockověji než z desek, ale to není nic nového pod sluncem.

Buck se počátkem roku 1996 podílí na albu coververzí Johna Lennona - Working Class Here (s příležitostnou sestavou System 5). Následně kapelu opouští dlouholetý manažer Jefferson Holt. Důvod? Údajné obtěžování spolupracovnice. Přes dohady o možném rozpadu kapely vychází v září novinka New Adventures In Hi-fi, tradičně s producentem Littem. Nahrávalo se ve studiích v Seattlu, Atlantě, Orlandu, Memphisu a Phoenixu, ale písně samotné vznikaly už během posledního turné. U R.E.M. zcela nezvyklé. Pro kapelu výjimečná instrumentálka vznikla třeba v šatně ve Washingtonu. Na snímcích se objevuje několik hostů, třeba kytarista Nathan December, který hrál druhou kytaru už na turné k Monster, dále houslista Andy Carlson a především Patti Smith, která zpívá se Stipem v tesklivém duetu E-Bow The Letter. Pro kapelu obrovská satisfakce. Mimochodem výborné video k tomuto prvnímu singlu se natáčelo v Praze. O čem vypovídá výborný text neumí vysvětlit ani sám autor... Na pestrém albu najdeme rockové hitovky (The Wake-Up Bomb, Departure) i akustické balady (New Test Leper). Nechybí aranžárské výstřelky typu disharmonické klavírní mezihry v úvodní How The West Was Won And Where It Got Us nebo skřípavých zvuků v Undertow.

Album je v náladě a atmosféře spojené s cestováním podobné Murmur. K tomu srovnání se hlásí i samotní hudebníci. Na jedné straně kouzlení se zvukem, na straně druhé typické melodie. Nicméně oproti albům z počátku 90. let je jeho prodej poloviční a s odstupem času ho kritika označuje za přešlapování na místě.

O kapele pak není moc slyšet. Za zmínku snad stojí vystoupení dvojice Mills/Stipe na koncertě Free Tibet v červenci 1997. Na konci října ale ohlašuje bubeník Bill Berry odchod ze skupiny. Jednoduše už má dost bubnování a všeho humbuku kolem. Nebylo to dílem okamžiku, ale nejspíš to uzrálo v době připrav nového alba na Havaji. Komu by se po celodenním povalování na pláži chtělo ještě večer pracovat, že? Buck o Berrym později prohlásí, že jeho podíl na posledních dvou albech byl beztak nulový. Už 3. listopadu Stipe na tiskovce v Athens uklidňuje: „...naše přátelství dělá R.E.M... R.E.M. Nemohli bychom dělat takovou hudbu, jakou chceme, kdybychom si to nemysleli. Tři z nás si to myslí pořád – Bill si nárokuje titul Největšího fanouška R.E.M. na světě. Rád bych viděl člověka, který by proti tomu něco mohl namítat." Za čtyři dny zbylé trio ohlašuje společný vánoční singl s Pearl Jam, věnovaný oběma fanklubům. Třeba říct, že vánoční singly jsou pro kapelu už desetiletou tradicí a jsou i dobrým objektem pro sběratele. S jistým časovým odstupem se i Buck k Berryho odchodu vyjadřuje rozvážněji: „Stoprocentně se uzdravil, ale to neznamená, že nezačal o věcech přemýšlet jinak. Kdybyste věděli, že váš poslední den na Zemi bude tenhle čtvrtek, rozhodně byste nešli do práce, kterou nenávidíte..."

Práce na novém albu pokračují v San Francisku a ve studiu Bryana Adamse ve Vancouveru, a to pod producentským uchem novice Pata McCarthyho. Berryho místo u bicích zatím zaujímá Barret Martin ze Screaming Trees, později je k bicím pozván i bývalý spoluhráč Becka – Joey Waronker. A ke slovu se dostává i automat. Druhou kytaru doplňuje Scott McCaughey ze sk. Young Fresh Fellows a ve dvou skladbách drží kytaru překvapivě i Stipe! Nové postupy se neobjevují jen v rytmice, ale Buck doma vyhrabal i staré syntíky ze 70.let.

První ochutnávka z nového alba, Why Not Smile, se v květnu 1998 objevuje coby příloha zvláštního čísla literární revue Oxford American Magazine. Celé 4 písně z chystané desky uvádějí R.E.M. v červnu na koncertě pro Tibet. Těsně před jejím vydáním prohlašují, že tentokrát se po koncertech rajzovat nebudou. Nejspíš jen pár promo akcí. V říjnu vychází první singl – Daysleeper.

Záhy vydanou novinku - desku nazvanou Up - komentuje Buck: „...nechci dávat lidem desku, jakou chtějí oni, protože takové věci mohou kapelu zabít." Up není albem kytarovým, ale spíš klávesovým. Drží pohromadě jako celek a není jednoduché z něj vytáhnout hit pro rádia. Snad s výjimkou už uvedeného Daysleeper. Hodně vzdálená zaběhnutému soundu skupiny je už úvodní Airportman s ostrou kytarovou vazbou, vrstvou perkusí a monotónním rytmem. Může připomenout dokonce Laurie Anderson nebo Briana Ena a rychlých skladeb se zde celkově nedostává. Snad jedině Hope. Je tu i pár milostných písniček, třeba At My Most Beautiful, kterou jeden kritik označil jako poklonu albu Pet Sounds od Beach Boys. Ale říct, že R.E.M. začali hrát techno, jak napsali v časopise Q, to je hodně přitažené za vlasy. Jako předchůdkyni písní z Up označuje Stipe psychedelickou úletovku Country Feedback, už z Out Of Time. Sám se jako textař neodchyluje od tradiční zašifrovanosti, často skrývající otázky postoje k vlastní sexualitě. V říjnu pro změnu přestavuje své fotky na výstavě v Bostonu. V listopadu se R.E.M. objevují mj. na promo koncertě ve Vídni, kam dostalo pozvánku i pár zaměstnanců českých médií (záznam koncertu měla v plánu odvysílat i televize Prima). Zajímavostí je uvedení skladby Furry Happy Monsters (přepracovaná Shiny Happy People) v epizodě dětského seriálu Sesam Street. R.E.M. pak produkují soundtrack k Formanově filmu Man On The Moon, na němž si připisují též autorství hudby, včetně povedené ústřední melodie The Great Beyond. Ta vyšla i na singlu.

V lednu 2001 se kapela objevuje na koncertě Rock In Rio, kde ji poslouchá téměř 200,000 diváků. Na jaře se Stipe přiznává v časopise Time k tomu, že má již tři roky homosexuální vztah...

V květnu konečně vychází albová novinka Reveal, provázena pilotním singlem Imitation Of Life. Ten je přirovnáván k nejlepším kusům z počátku 90. let, i když původně ani na desce neměl být („zněl příliš jako Man On The Moon"). Určitě mu pomohl i šikovný smyčcový podkres. Album je posunem kupředu jen částečně, spíš navazuje na předchozí desky - s výjimkou Monster. V poklidnějších a jakoby ospalejších skladbách s výraznějšími klávesy a potlačenými bicími je znát vazba na předchozí Up (je pravda, že u závěrečné Beachball je toho až příliš...). Jiné kompozice jsou naopak postavené na kytarách. Ve studiu znovu pomáhají osvědčení Waronker a McCaughey a s nimi navíc Ken Stringfellow z Posies. Producentem je stejně jako na předchozích deskách Pat McCarthy. Už k samotnému natáčení se trojice pečlivě připravuje a rozhoduje se dát lidem „to co chtějí". A to přesto, že Stipe nejprve prohlašoval, že to zní jako dub. Opět se nahrávalo ve Vancouveru, poté v Dublinu a na Floridě. Nevím, zda to byla jen shoda okolností, ale bylo to právě ve dnech, kdy vrcholily prezidentské volby se známými tahanicemi kolem sčítání hlasů. A že si muzikanti rýpli do svého nepřítele, George W. Bushe, nikoho nepřekvapí („Pohrdám jim" rozčiluje se Buck „Slovo republikán znamená peníze. Je to nechutný...", Mills to vidí ještě jasněji: „Je to absolutní kretén."). Buck ani Stipe neskrývají ani sympatie k antiglobalizačnímu hnutí i když ten druhý vidí trochu absurdní realitu: „...Je tu rozpor v tom, že jsem členem kapely, která má smlouvu s největší nadnárodní společností na světě, soustředící se na zábavu. Je to protest spíše filozofický než praktický."

Kapela se sice v roce 2002 schází, ale na celé novinkové album to zatím nevypadá. Až v létě 2003 vychází kompilace In Time, sestavená z nahrávek pro Warnery. Obsahuje i singlové novinky Animal a Bad Day (skladba původně natočená už v roce 1986).

Ne poprvé vydávají R.E.M. nové album v předvečer amerických prezidentských voleb. Píše se říjen 2004 a na trhu se objevuje Around The Sun. Nahrávky tentokrát vznikaly především ve studiu na Bahamách.

Při promo rozhovorech Stipe opět stáčí řeč na politiku, tentokrát mluví o Bushovi, volbách i válce v Iráku. „...přijedu do cizí země jako občan státu, který okupuje jiný stát a je mi nepříjemné, že se tak na mě lidi asi dívají. Proto mám potřebu dát najevo, že nesouhlasím s tím, co moje vláda provádí..." V Americe dokonce probíhá turné s názvem Vote For Change, při němž mj. Pearl Jam, Sringsteen a R.E.M. vyzývají lidi aby šli k volbám a volili Kerryho. Asi nejpolitičtější text provází skladbu Final Straw. V září vychází první singl Leaving New York, typický rádiový hit. Druhým singlem z konce listopadu je Aftermath. Trochu rapová je The Outsiders s hostujícím Q-Tipem. Celkově se ale zdá, hlavně kritice, albová novinka poněkud krotká...

Pro úplnost třeba připomenout i listopadové EP At The Organ bokovky Minus 5, v níž hraje Buck, McCaughey a Stringfellow.

Buck na Stipea jednou prozradil, že čte všechny články o kapele a u špatné kritiky se pořádně vytočí!!!! Před koncertem R.E.M. 23. ledna v pražské Sazka Aréně mu na „uklidnění" doporučuji poslední číslo Music Store :).

Diskografie:

  • Chronic Town (1982, IRS, minialbum)
  • Murmur (1983, IRS - EMI)
  • Reckoning (1984, IRS - EMI)
  • Fables Of Reconstruction ... (1985, IRS - EMI)
  • Life’s Rich Pageant (1986, IRS - EMI - MCA)
  • Document (1987, IRS - EMI - MCA)
  • Dead Letter Office (1987, IRS - EMI, komp. přebytků a B-stran singlů, CD-verze obsahuje i EP Chronic Town)
  • Eponymous (1988, IRS - MCA, komp. typu Best Of)
  • Green (1988, WEA)
  • Out Of Time (1991, WEA)
  • Best Of (1991, IRS - EMI, komp., určené pro evropský trh)
  • Automatic For The People (1992, WEA)
  • Automatic Box (1993, WEA, 4CD, v omez. nákladu)
  • Singles Collected (1994, EMI, snímky z let 1983 - 88)
  • Monster (1994, WEA)
  • New Adventures In Hi-Fi (1996, WEA)
  • In The Attic (1997, EMI, komp. B-stran singlů, live snímků, odlišných verzí známých skladeb + jedna nevydaná píseň)
  • Up (1998, WEA)
  • Reveal (2001, Warner Music)
  • In Time - Best Of 1988-2003 (2003, Warner Music, komp., omezená edice obsahuje navíc CD rarit)
  • Around The Sun (2004, Warner Music)