Československá kytara

Díl III.
Autor: 

Takže 60. léta. Pro nás pamětníky doba „bigbítu“, superkrátkých sukní, začínajících „mániček“ (tak se říkalo mládencům s dlouhými vlasy) a také přišel do kin film Perný den. Beatles a všechno okolo včetně záznamu z koncertu. Ten film jsem viděl nejméně 200x!! Ale hlavně doba téměř masového rozšíření elektrických kytar.

Není bez zajímavosti, že v té době již několik let běžela výroba el. kytar a baskytar ve třech továrnách, ale výroba zesilovačů a hlavně reprobeden značně pokulhávala. Mikrofony, to by byla kapitola sama pro sebe. Např. v polovině 60.tých let bylo možné si v půjčovnách „průmyslového zboží“, kterých bylo v Praze několik, vypůjčit 10W zesilovač, ale nikde nabylo možno sehnat reprobednu. Kytarové a „zpěvové“ reprobedny sice existovaly, ale na basisty se jaksi zapomnělo.

Vyráběly se i méně kuriózní věci. V roce 1963 např. začala výroba bateriové kytary Big-beat. Velice avantgardní tvar, vlastně rám s krkem, v podstatě primitivní vibrato, jeden snímač a k tomu zvláštními šrouby připojená oválná, odnímatelná, takže samostatně hrající „bedýnka“, která obsahovala zdroj - 4 ploché baterie a vlastní zesilovač 2W a kuriózně i rádio pro odposlech středních vln! Když muzikanta přestalo bavit hrát, přepnul na rádio a bylo to.

Kytara Big-beat se vyráběla v Krnově, ale již necelé dva roky poté v Hořovicích začala výroba rovněž kuriózního bateriového komba. Do kufříku od přenosného psacího stroje !! byla umístěna „střeva“ z Big-beatu, přidaný jeden větší středotónový reproduktor a celé se to jmenovalo T6-Jolana a např. já mám exemplář, který prošel (podle štítku) výstupní kontrolou 31.7.1968 a stál 1060,-Kčs. V šedesátých letech ale začala výroba baskytar. V minulém díle jsem trochu přeskočil dobu a zmínil se o lubových baskytarách, ale v roce 1960 v Hradci Králové vznikla první baskytara „placka“ Basso IV. Římská IV přestože byla první, podle počtu strun, protože zároveň se začala sériově!! vyrábět šestistrunná baskytara Pedro. Její zvláštností bylo, že na rozdíl od dnešních baskytar, se ladila jako kytara (tzn. E, H, G, D, A, E) pouze o příslušnou oktávu níže. Baskytary Pedro, zpočátku Neoton, později Jolana, byly čtyři typy a vyráběli se až do roku 1965 a je zajímavé, že téměř každý, tehdejší, baskytarista stejně používal pouze čtyři struny - tedy E, A, D, G.

Aby byl výčet baskytar úplný, (omlouvám se jestli nějakou nevzpomenu) je třeba se zmínit o „fošně“ Typhoon a Typhoon II. a Basso V. Rok 1964 přinesl baskytaru Pampero, (těch byly během let také tři typy) na kterou byla zpočátku montována zajímavá a ojedinělá mechanika (viz obr.).

Na přelomu let 1964/65 byla uvedena na trh baskytara Alexis. Vyráběla se v provedení s jedním nebo dvěma snímači a s označením Alexis I a II.

To jsme se ale dostali k velice populárním a později i početným Alexandrám. Výroba začala v r.1964. Velice masivní nízkolubová baskytara vyráběná v provedení s jedním, dvěma a třemi snímači. První Alexandry měli korpus téměř ala GIBSON, takže brzy přišel od Gibsona protest a musely se vyrábět v upravené podobě. Je zajímavé, že první Alexandry se nečíslovaly (?), přestože všechny ostatní kytary měli svoje výrobní číslo, byť pouze na krku, některé na patě. Jiné zase zezadu na hlavě.

Je také třeba se zmínit o jediné (u nás) sériově vyráběné dvanáctistrunné el. kytaře. Prý původně vyvinutá pro tehdy populárního kytaristu Karla Dubu, Alexandra XII, později 12. Nebylo vyrobeno mnoho kusů, ale vyráběla se několik let ve dvou provedeních.

Z Hradecké a Krnovské továrny v šedesátých letech je třeba také zmínit řadu dalších velice oblíbených a do jisté míry kvalitních masivních kytar. Jmenujme kytary Uragan, Hurricane a Hurricane II, Star V, VI, VII - Sirius a Alfa. Tato třísnímačová (Brilant de Luxe) kytara je zajímavá tím, že na přepínání snímačů byly použity přepínače z tehdy vyráběného vysavače (ano čtete dobře) vysavače Standard.

Takže zase příště.