První díl testu samplerové karty Sam-pleCell II americké firmy Digidesign pro počítače platformy Macintosh nebo PC vám představí její zá-kladní vlastnosti.
Základní charakteristika
SampleCell II je 16 bitový sample player s 32-hlasou polyfonií, pamětí maximálně 32 MB RAM, 16 MIDI kanály a 4-mi stereofonními výstupy. Samplovací vstup karta nemá, ale samplovat s použitím počítače není žádný problém (v testu si povíme, jak na to). Sample Cell II funguje jako konvenční sampler nebo zvukový modul s tím rozdílem, že je umístěn uvnitř počítače. Data můžete SampleCellu posílat přes externí MIDI interface připojený k počítači, nebo prostřednictvím MIDI sequenceru běžícího na stejném počítači paralelně se SampleCellem.
SampleCell II je dodáván v několika verzích. Pro počítače Macintosh jsou to verze NuBus a PCI. Karty SampleCell NuBus a SampleCell PCI se liší typem slotových konektorů. SampleCell NuBus se dá zasunout pouze do počítačů vybavených NuBusovými sloty (t.j. starší modely Centris, Quadra, Power Macintosh 7100 a 8100), karta SampleCell PCI je pak určena pro nové počítače vybavené PCI sloty (t.j. všechny v současnosti vyráběné modely Power Macintosh). SampleCell pro počítače PC běží pod Windows 3.1 nebo Windows 95 a je dodáván coby karta ISA (PCI verze pro bude uvedena na trh v nejbližší době). V dnešním testu se podrobně podíváme na SampleCell II pro Macintosh. Budeme testovat následující dvě sestavy:
- SampleCell II NuBus s pamětí 32 MB RAM, počítač Macintosh Quadra 800/33 MHz, 40 MB RAM, 2 GB HD, CD-ROM
- SampleCell II PCI s pamětí 32 MB RAM, počítač Power Macintosh 7300/166 MHz, 48 MB RAM, 2 GB HD, CD-ROM
Co za své peníze dostanete
V úhledné krabici naleznete samotnou kartu SampleCell, na instalačních disketách je přiložen software SampleCell Editor a OMS (Open Music System firmy OPCODE), součástí dodávky jsou dále dva CD-ROM disky se zvuky od firmy Prosonus a podrobný manuál.
SampleCell II je dodáván bez paměti Bosendofer zabere třeba i 24 MB. Po zasunutí karty do počítače zbývá nainstalovat software SampleCell Editor. Instalace je velmi snadná a naprosto bezproblémová (jak už je u počítačů Macintosh zvykem).
Výhodou počítačového sampleru je neustálé zdokonalování ovládacího softwaru. Firma Digidesign pracuje na nových verzích svých programů, které zasílá svým zákazníkům ve formě updatů (zpravidla zdarma nebo za režijní poplatek). Hardware tedy zůstává stále stejný (karta SampleCell), ale software (SampleCell Editor) je neustále vylepšován a doplňován o nové možnosti.
Bank, instrument a sampl
Potřebný software i hardware jsme nainstalovali, takže nezbývá než připojit MIDI interface (jakýkoliv typ pro Macintosh), nastartovat program SampleCell Editor a začít pracovat. Nejprve je třeba vysvětlit hierarchii souborů, kterou SampleCell používá. Na vašem hard disku se budou vyskytovat 3 typy souborů - Sample, Instrument a Bank (viz. obr. 2).
Nejnižší úrovní je Sample - tedy vzorek. Sampl jako jediný nese zvuková data - je to zvukový soubor ve formátu AIFF nebo SD II. Další úrovní je Instrument (tedy nástroj). Instrument je složen z jednoho či více (maximálně 50) samplů. Instrumentem může být třeba piáno s různými samply přiřazenými na libovolných klávesových a dynamických zónách (viz. obr. 3).
Instrument samotný neobsahuje zvuková data - je to pouze malý soubor, ve kterém jsou uloženy odkazy na samply (t.j. kde na hard disku má instrument „své“ samply hledat) a dále rozložení samplových zón v rámci instrumentu. Jeden sampl může být samozřejmě sdílený mnoha různými instrumenty (viz. obr. 2).
Nejvyšší úrovní je Bank (viz. obr. 4). Není to nic jiného než soubor instrumentů (do jedné banky můžete načíst maximálně 60 instrumentů). V rámci banky má každý instrument přiřazen svůj MIDI kanál a klávesovou zónu (podobně jako instrumenty v bance multitimbrálního MIDI nástroje). Zpravidla platí: co MIDI skladba, to jedna banka v SampleCellu. Banka tedy opět nenese zvuková data, ale pouze odkazy na „své“ instrumenty. Samozřejmě, že kterýkoliv z instrumentů může být používán mnoha různými bankami.
Banky, instrumenty i samply musí být uloženy na nějakém médiu, které Macintosh „vidí“. Může to být CD-ROM, hard disk, magnetooptický disk, JAZ nebo ZIP. Je vhodné vytvořit si vhodný systém adresářů a jednotlivé instrumenty mít na jednom médiu spolu s jejich samply. Celý systém je pak velmi přehledný a jakýkoliv zvuk máme téměř okamžitě k dispozici.
Banky
Po spuštění programu SampleCell Editor se otevře základní okno (obr. 4), do něhož načteme zvukovou banku. Banka si načte své instrumenty a ty si zase natáhnou do paměti na kartě své samply. Vše probíhá velmi rychle - banka obsahující 24 MB vzorků se natáhne za 160 sec. u stařičkého NuBus počítače s dvourychlostní CD mechanikou a za 60 sec. u PCI počítače s dvanáctirychlostní CD mechanikou (s úsměvem si vzpomínám na staré časy vyměňování disket u klasických samplerů). Pokud jsou v bance použity instrumenty resp. samply z několika různých CD-ROMů, Macintosh je natahuje postupně (nejprve natáhne zvuky z jednoho disku, pak ho vysune a řekne si o další).
Instrumenty
Do nově vytvořené prázdné banky můžeme načítat jednotlivé instrumenty (stačí kliknout na ikonu instrumentu). Stejně tak můžeme instrumenty přidávat k hotové bance nebo je z banky jednoduše smazat klávesou Backspace. Jednotlivé instrumenty jsou v okně SampleCell Editoru znázorněny jako „šavle“ mixážního pultu (viz. obr. 4). Každému z nich lze přiřadit MIDI kanál, dolní a horní hranici klávesové zóny na níž má instrument hrát, jeden ze čtyřech stereofonních výstupů, panoramu a hlasitost. Tlačítka SOLO a MUTE fungují stejně jako na každém mixážním pultu. Všechny tyto parametry můžeme dálkově ovládat pomocí externího MIDI kontroleru. Je to jednoduché: stačí dvojitě kliknout na příslušný ovládací prvek. První MIDI kontroler kterým pohneme (modulační kolečko syntetizéru, sustain pedál apod.) je pak přiřazen příslušnému faderu nebo tlačítku.
Všimněme si ikon v horní liště okna SampleCell Editoru (obr. 4). Budeme je probírat postupně zleva doprava. První z nich slouží k vytvoření nového Instrumentu. V okně SampleCell Editoru se objeví nová šavle - prázdný instrument, který nebude hrát, neboť nemá přiřazeny žádné samply (o tom jak je přiřadit se dozvíme později). Druhá ikona slouží k natažení hotového instrumentu (objeví se dialogový box, v němž počítači sdělíme, kde má požadovaný instrument hledat). Kliknutím na třetí ikonu s písmenkem I se otevře informační box zobrazující velikost samplů, z nichž je instrument složen. Kromě toho si zde ke každému instrumentu můžeme napsat komentář (třeba: „Slow strings - smyčce s dlouhým náběhem“).
Mapa samplů
Čtvrtá ikona je jednou z nejdůžitějších - pomocí ní se totiž můžeme vnořit do instrumentu a prohlížet si či upravovat jednotlivé samply, z nichž je instrument složen. Nejprve zvolíme libovolný instrument kliknutím na jeho šavli. Poté klikneme na čtvrtou ikonu se symbolem klaviatury a otevřeme tak Sample Map window - tedy okno zobrazující mapu samplových zón (obr. 5).
Jednotlivé obdélníky zobrazují samply použité v instrumentu. Svislé hranice oddělují klávesové zóny, vodorovné hranice dynamické zóny. V instrumentu může být použito maximálně 60 klávesových zón a v jedné klávesové zóně lze vytvořit až 6 dynamických zón. Instrument tedy nůže být složen až z 360 samplů!
Pomocí zón můžeme vytvářet kvalitní multisamplové instrumenty - různým klávesovým zónám můžeme přiřazovat samply s příslušným laděním, aby barva zvuku byla co nejpřirozenější. MIDI parametrem Velocity On (tedy rychlostí úderu do MIDI klávesnice) je určeno, která dynamická zóna bude hrát. Do nižších dynamických zón můžeme přiřadit například hlasitostně odstupňované zvuky houslí a v nejvyšší zóně může být třeba sampl trhnutí na strunu. Potom lze autenticky simulovat hru na skutečný nástroj.
Další možností je použít použít klávesové zóny k vytvoření ruchové banky. Nejprve vyrobíme prázdný instrument (třeba s názvem „Ruchy“) a vytvoříme v něm 60 klávesových zón. Co klávesa - to jedna zóna a jeden sampl (např. C1 - bouchnutí dveří, Cis1 - zvuk auta .... ). Takto dostaneme do jednoho instrumentu (t.j. na jediný MIDI kanál) 60 různých ruchových samplů. Tento postup se uplatní zejména při post-produkci a ozvučování videodokumentů.
Editace samplových zón je opět velmi jednoduchá. Hranice zón lze jednoduše přesouvat pomocí myši. Pomocí tlačítek v horní části okna Sample Map window můžeme samply načítat a mazat, vytvářet nové klávesové a dynamické zóny.
Sampl pod lupou
Dozvěděli jsme se, jak rozložit jednotlivé samply v rámci určitého instrumentu. SampleCell však umožňuje víc. Jednotlivé samply lze individuálně upravovat.
A právě k tomuto účelu slouží editor smyček. Funguje to následovně: nacházíte se v okně Sample Map window (obr. 5). Klikneme na zónu, jejíž sampl chceme upravit, a poté klikneme na čtvrtou ikonu zleva. Otevře se okno sample editoru a v něm uvidíte sampl připravený k editaci (obr. 6).
Co smyčkovací editor umožňuje? Prohlížení mono i stereo samplů pod lupou (s libovolným horizontálním či vertikálním zvětšováním) a jejich smyčkování. Uvnitř každého samplu lze definovat maximálně dvě smyčky. Jsou znázorněny jako šipky s číslicemi „1“ nebo „2“ ve střední části editačního okna (obr. 6). Smyčkovací okno (ve spodní části obrázku) slouží ke správnému zacyklení smyčky (při nesprávném zacyklení se mohou ozývat „lupance“ nebo skoky v barvě zvuku). Smyčka 1 se nazývá Sustain Loop (sampl je cyklován po dobu, kdy držíme klávesu) a smyčka 2 Release Loop (aktivuje se až po uvolnění klávesy a cykluje po dobu doznívání zvuku). Zacyklení smyčky lze provádět automaticky nebo ručně. Jsme-li se zasmyčkovaným samplem spokojeni, můžeme ho uložit a vrátit se zpět do SampleCell Editoru. Sampl se okamžitě zaktualizuje a je připraven k hraní.
Pro precizní editaci samplů (frekvenční a dynamické úpravy, mixáž několika samplů, mazání, kopírování, vkládání, normalizaci, inverzi, frekvenční analýzu apod.) je možné použít jiný libovolný editační program (např. známý Sound Designer II od firmy Digidesign, SoundEdit od firmy Macromedia, popř. Sound Forge od firmy Sonic Foundry na počítačích PC). SampleCell umožňuje předvolit libovolný editační program a pomocí funkce Lunch Sample Editor v něm kdykoliv otevře příslušný vzorek. Mož-nosti zpracování samplů jsou pak téměř neomezené. Na obr. 7 je editační okno programu Sound Designer II. Ořezaná verze s názvem Sound Designer SC se dříve standardně dodávala k SampleCellu a je škoda, že od ní Digidesign upustil. Myslím, že by bylo vhodné přidat do okna smyčkovacího editoru některé další editační možnosti, obsažené dříve v programu Sound Designer SC.
Vraťme se zpět do okna Sample Map window (obr. 5) a všimněme si tlačítka se symbolem ladičky (třetí zleva). Tímto tlačítkem otevřeme okno Sample Parameters (obr. 8). Pro zvolený sampl (neboli zvolenou zónu) zde můžeme regulovat následující parametry: hlasitost samplu, jeho ladění, panoramu, počáteční bod od něhož má sampl hrát (sampl nemusí hrát nutně od začátku), klíčovou klávesu (na této klávese bude hrát sampl ve svém originálním ladění), aktivaci a ladění smyček 1 a 2 (pokud byly pomocí smyčkovacího editoru definovány) a konečně směr přehrávání samplu (popředu nebo pozpátku). Ještě jednou zdů zrazňuji, že zmíněné parametry lze regulovat individuálně pro každý sampl obsažený v instrumentu!
Další parametry instrumentu
Opusťme samply a vraťme se zpět k instrumentům do základního okna SampleCell Editoru (obr. 4). Pátá ikona s nápisem Misc nám umožní editovat další parametry příslušného instrumentu. Kliknutím na ni se otevře okno Misc Parameters (obr. 9). Zde můžeme měnit celkové ladění instrumentu v oktávách půltónech a centech (přelaďujeme samozřejmě najednou všechny samply, z nichž je instrument složen).
Instrumentu můžeme přiřadit hlasovou prioritu (uplatní se, pokud bude najednou znít více než povolených 32 hlasů). Parametrem Overlap Amount (t.j. překryv zvuků) určujeme dozvuk (Release) při opakovaném stisku téže MIDI klávesy. Následuje dynamika instrumentu (Velocity) a rozsah ladícího kolečka (Pitch Wheel). Parametrem Filtr Amount měníme frekvenci filtru dolní propust (při pohybu faderu směrem dolů ubíráme instrumentu výšky). Zaškrtávacími políčky můžeme ovlivňovat další vlastnosti instrumentu: např. aktivaci monofonního instrumentu, vypnutí ladění klávesnice (na celé klaviatuře bude hrát instrument jedinou výškou tónu), ignorace MIDI kontrolerů hlasitosti a panoramy a další.
Dokončení v příštím čísle.