DIY - Udělej si sám
DIY – Do It Yourself lze doslova přeložit slovy „Udělej si sám“. Je to druh kultury, ve které si člověk sám, tzn. bez profesionální podpory, zhotoví užitečný výrobek, který slouží jemu nebo ostatním lidem. Nejrůznější encyklopedie hovoří o tom, že: „Praktiky DIY byly lidstvu známy odpradávna. Zpočátku to byl dokonce jediný způsob vylepšování si životní úrovně a pohodlí lidí. Teprve během starověku se vytvořila jednotlivá řemesla a řemeslníci – specialisté. V průběhu středověku, novověku a především díky průmyslové revoluci si lidé v rozvinutých kulturách, především v Evropě a v Severní Americe, zvykli výrobky a služby spíše kupovat, než vyrábět a zajišťovat sami.“ (zdroj: Wikipedie)
V uvedeném zdroji se také dozvíme, že „moderní kultura DIY se začala rozšiřovat na konci 60. let a v 70. letech v západní Evropě a Severní Americe, především mezi studenty vysokých škol jako forma protestu proti estetické úrovni některých průmyslově vyráběných výrobků, především oblečení. Byla to také ale forma politického protestu proti konzumnímu způsobu života a proti praktikám některých mezinárodních korporací.“ Jedním z hesel hnutí Udělej si sám je „Mysli globálně, jednej lokálně“.
My se však budeme pohybovat v oblasti návrhů a výroby synthesizérů a studiového vybavení. Dnešní doba, díky pokroku v oblasti elektroniky a dostupnosti informací na internetu, nahrává DIY. Dalšími výhodami je i to, že při sestavování výrobku si lze rozdělit náklady podle dostupných finančních prostředků. Komunitní fóra, zaměřená na DIY problematiku, umožňují předávání zkušeností, ale i příležitost ke vzniku nových zajímavých projektů, k propojování lidí. Neexistují hranice, neexistují bariéry. To, co bylo dříve nedostupné, se v dnešní době stává přístupným všem. A o to se i my naším seriálem pokusíme. Hlavní impuls přišel od Oliviera Gilleta, majitele firmy Mutable Instruments, který svým entuziazmem a každodenní pílí pracuje na DIY synthesizerech, jejichž know-how zpřístupňuje všem. Recenzent Ondřej Říha, jenž působí i v oblasti svobodného podnikání, pracující s myšlenkami sociální trojčlennosti, se pokusí v následujícím seriálu ukázat, že spolupráce je funkční cestou a opakem konkurenčního boje. Vzájemné propojování díky společnému cíli je vhodnou alternativou odpovídající dnešní době. V seriálu o DIY si také popovídáme s odborníky na DIY (nejen) v naší české kotlině. Přiblížíme vám jejich práci, jenž vám může být dobrou inspirací. Pokud i vy sami se pohybujete v dané oblasti a chcete ostatním předat vaše zkušenosti, napište nám. Seriál o DIY je stále otevřený.
Fenomén Shruthi
Ani nevím, odkud vlastně začít. Možná tím, že vše začalo jedním kitem analogového synthesizeru, kterého jsem si všiml na internetu, a který mě překvapil svou cenou a zvukovými ukázkami. Tehdy mě ohromily poctivé pevné basy, cinkavé kovové zvuky, atraktivní design a propracovaná dokumentace s volně šiřitelným kódem, schématy, i plošnými deskami a dobře vymyšlenou obchodní strategií. Protože však mé ambice s elektronikou skončily ve chvíli, kdy jsem málem propadl v závěrečné – praktické – části maturitní zkoušky při sestavování tvarovače signálu (tenkrát jsem opravdu nedopadl dobře), první vlny zájmu o Shruthi jsem se aktivně nezúčastnil. Představa, že budu muset vzít páječku do ruky a opět trnout, co mi zase nebude fungovat, mě držela zpátky. Dění kolem Shruthi jsem ale sledoval dál, a tak mi neuniklo, že tyto kity byly rozprodány téměř okamžitě. Chvály od kamarádů, kteří si svůj kit už postavili, navíc zapříčinily to, že jsem se zájmem začal sledovat stránky Mutable Instruments. Během jednoho roku se nabídka jejich syntetizérů rozrostla i o další výrobky, výrazně se zlepšil design webu, přibyly profesionální fotografie, a také i další expanze filter boardů pro Shruthi.
S každým novým typem připravil majitel Mutable Instruments – Olivier Gillet – speciální kit s omezeným nákladem a dostupností. Barevné modifikace, i když se jednalo o stále stejný koncept, podpořené vtipnou atraktivní grafikou, udělaly ze Shruthiho žádanou a mnohdy velice těžko dosažitelnou věc. I když je základní kit více či méně stále k dispozici, stavebnice kitů s jinými filter boardy jsou vždy jen dočasnou záležitostí. Samotné desky filter boardů se dají koupit sice zvlášť, ale nedostanete k nim další specificky zaměřené díly, jako například žlutou krabičku se žlutým LCD displayem (v případě Shruthi s MS-20 filtrem), nebo bílou krabičku pro 4Pole Mission modifikaci a podobně. A vůbec, vytvoření příběhu, podpořeného atraktivní grafikou a precizním zpracováním je velkou doménou Mutable Instruments, za což Olivier sklízí velké úspěchy. Různé (všudypřítomné) motivy, většinou s indickými náboženskými prvky, provázejí celou sérii Shruthi. K součástkám tak dostáváte i příběh, se kterým se většinou ztotožníte. Například Kit s 4Pole Filtrem – 4Pole Mission – ve mně nápadně vyvolává vzpomínky na kultovní horor „Věc“ z roku 1982. Olivier si dokonce pohrál i s kartičkou připomínající billboard, který by hravě zastínil originál k uvedenému filmu. Koho by nechytlo si postavit analogový syntetizér s bílými plošnými spoji, s vyobrazeným huskym, který má místo očí modré LED diody? Podívejme se však na celou věc ještě z několika jiných úhlů.
Jednotlivé filtry, zmíníme se o nich později, nabízejí proslavené filtry legendárních nástrojů, jako jsou například Moog, Oberheim, Polyvox, MS-20 a další, takže o kvalitě zvuku není třeba pochybovat. Shruthi lze také označit za otevřený projekt, který se stále vyvíjí, a do kterého se můžete zapojit i vy. I když by se o Shruthi dalo psát ještě dlouho, nechme si něco pro rozhovor, který v příštím čísle povedeme přímo s Olivierem, a posuňme se dál. Sám jsem majitelem tří synthesizerů Shruthi a poslední dobou je také dost používám. Proto jsem si řekl, že může být dobrý nápad přiblížit je také ostatním. Se šéfredaktorem Music Store jsme se tedy rozhodli i pro rozhovor s Olivierem Gilletem, majitelem Mutable Instruments. Avšak jeho první zkontaktování tak nějak otočilo karty a celá idea dostala jiný směr. Když jsem mu sdělil, že jsem majitelem několika Shruthi a chci o nich napsat interview a recenzi, nejprve se mě zeptal, jestli jsem si je stavěl sám a jestli vím, jak funguje projekt DIY. A já, že o DIY (Do It Yourself – Postav si sám) projektu vím dost, ale Shruthi jsem si nestavěl. On reagoval takto: „Tak proč nenapíšeš o tom, jak jsi stavěl můj kit? Jeden ti pošlu.“ Slovo dalo slovo a já se po osmnácti letech vrátil k pájení. Ještě že mám kolem sebe kamarády, kteří nedovolí, abych dopadl jako tenkrát před lety u maturitní zkoušky.
Shruthi – tak trochu jiný synthesizer
Než se pustíme do sestavování kitu, bylo by na místě si přiblížit, co vlastně Shruthi je. Na první pohled dobře nadesignovaná malá krabička s několika knoby, tlačítky a dvouřádkovým displayem nenaplňuje představy o plnohodnotném synthesizeru. Avšak co není navenek, může být uvnitř. Podstatou je výborně navržený koncept, který nabízí celou řadu zajímavých možností. Srdcem Shruthiho je digitální řídící jednotka, která má na starost tvorbu signálu a jeho následnou modulaci. Shruthi není tak úplně pravý analog. Zdroj zvuku tvoří dva digitální oscilátory, nabízející kromě běžných průběhů pily, obdélníku, trojúhelníku i emulaci průběhů ze slavného Casia CZ-101, jednoduchou FM syntézu s měnitelnou modulací, průběh čtyř jemně rozladěných pil pro plný hutný zvuk a také wavetable průběhy.
Ty například emulují zvuk slavného Waldorfu PPG nebo Rolandu D50. Nechybí ani vzorky klasických nástrojů, jako je cello, slapová basa, varhany nebo i mužský hlas. Shruthi nabízí i možnost pomocí SysExů naimportovat vlastní průběh oscilátoru. Jak je vidět, nabídka průběhů oscilátorů je opravdu bohatá. Navíc pomocí interního mixu můžete ovlivňovat chování oscilátorů mezi sebou navzájem. Nabízí se jednoduchý mix, mix se synchronizací, kruhová modulace, XOR modulace, mix s redukcí bitové hloubky, mix s redukcí samplovací frekvence, je toho mnohem víc.
Shruthi je vybaven i suboscilátorem a generátorem šumu. Dalšími řídícími prvky jsou dva nízkofrekvenční LFO oscilátory a dvě obálky. Ty slouží k modulaci zvuků a lze je použít v modulační matrici, která umožňuje modulovat parametry až 12 modulačních zdrojů. K modulaci lze využít i matematické funkce (podobný princip, jako např. u V.A.S.T. syntézy u Kurzweilu). Celou řadu parametrů lze ovládat pomocí CC kontrolerů přes MIDI. Druhá deska ve Shruthi dodává digitálnímu zvuku poctivý analogový charakter. Jedná se totiž o filter board, přes který prochází zvuk z řídící jednotky.
V základní verzi je k dispozici klasický LP filtr s 24 dB/oktávu, charakterově nejblíž k filtru slavného Moogu. Pokud však preferujete charakter filtru z jiného slavného nástroje, můžete si postavit filter board jiný (viz přiložená tabulka). Kombinace digitálního zdroje zvuku s analogovým filtrem dodává výslednému zvuku nezaměnitelný charakter. Zvuk je pevný a umí být i zároveň zvláštním způsobem zkreslený. Shruthi nabízí i arpeggiator a jednoduchý sekvencer, jehož ovládání je trochu méně přehledné, ale pro inspiraci či ladění zvuku je plně postačující.
Podívejme se ještě na provedení Shruthi. Celý koncept je navržen tak, aby se vešel do malé akrylové krabičky, opatřené několika ovládacími prvky. Pro přístup k funkcím menu slouží tlačítka pod displayem, o jejich stavu informují příslušné diody. Čtyřmi knoby měníte potřebné parametry, enkodér napravo od displaye lze využít k pohybu v menu či k přepínání presetů. Zadní část Shruthi nabízí dvojici MIDI, konektor pro napájení a dva velké TRS konektory, reprezentující monofonní vstup a výstup. Z toho mimo jiné vyplývá, že Shruthi lze využít i jako efektovou jednotku, jako kvalitní analogový filtr. Od ledna letošního roku je k dispozici i nová verze Shruthi XT, nabízející kompletní ovládání oscilátorů, filtrů, LFO a obálek přímo z nástroje.
Pozdrav z Paříže – Můj první Shruthi kit
Po domluvě s Olivierem mi za několik dní na stole přistála úhledná malá krabička s poutavým obsahem. Součástky kitu byly pečlivě zabaleny do několika pytlíčků, díly k sestavení akrylové krabičky (opatřené logem Shanti) pak přišly úhledně zabaleny v papíru. Kit, kromě základní desky s řídící jednotkou, obsahoval i inovovanou desku s filtrem SMR-4 MKII. Oproti předchozí verzi si v tomto případě můžete vybrat, jaké strmosti Low Pass filtru dáte přednost. Posledním bonbónkem kolekce byl opravdový ovocný bonbón s nápisem „Dej si mně“. No vida, Olivier myslí na všechno, bonbón si s radostí vychutnám, až si projdu celým procesem.
Přípravy vrcholí
Než jsem se pustil do díla, řekl jsem si, že přípravu není radno podcenit. Kvalitní páječku jsem sice už měl, ale měřák bylo nutné vyměnit. Koupil jsem si tedy digitální multimetr s možností měření všech součástek. Jak mi bylo doporučeno, každou součástku jsem před použitím proměřil. Je lepší udělat to jednoduše teď, než složitě později. Vzpomněl jsem si na Oliviera, jak nabádá k trpělivosti – lepší několik hodin navíc při sestavování kitu, než dny a týdny hledáním chyb.
K pájení jsem si pořídil ještě tzv. třetí ruku, která umožní uchytit destičku s plošnými spoji ve volitelně nastavené poloze. A lupa se hodí pro kontrolu spojů. Dále bylo zapotřebí kvalitního cínu a kalafuny, kleštiček, nůžek na manikúru (na odstřihávání nožiček), vytištěného manuálu a nebo notebooku s otevřenou stránkou o sestavování kitu. Nezbytná byla i spousta kávy, čaje a nějaké dobré muziky. Pokud jste úplní začátečníci a o pájení nevíte nic, sám Olivier vám na svém webu nabízí odkazy na několik stránek, kde se v krátkosti dozvíte pár zásadních pravidel a užitečných rad „Jak na to“. I vlastní manuál k sestavení Shruthi vás povede ke zdárnému konci. Nakonec můžete výsledek vaší práce zkontrolovat s přiloženými fotografiemi v měřítku 1:1, zdali jste vše dali na správné místo. Jak jsem se od Bohdana později dozvěděl (a pro mě jako amatéra to byla celkem nová informace), elektronika je doslova exaktní věda. Vše musí být na 100%. Stačí totiž jediná chyba, a vy se nedostanete k požadovanému cíli.
Den první – stavba řídící jednotky – PCB boardu
Znovu otevírám manuál ke stavbě Shruthi a poctivě si procházím krok za krokem celou kompletaci. Olivierova preciznost a smysl pro detail vás provázejí krok za krokem celým procesem sestavení vašeho synthesizeru. Vše je rozděleno do jednotlivých kroků, opatřeno fotografiemi s vyznačením míst, kam která součástka přijde. Plošná deska – kromě přesného rozvržení umístění jednotlivých součástek – obsahuje i hodnoty součástek, a u součástek s polaritou i jejich umístění na desce. Příjemným zjištěním byl pro mě fakt, že k rozpoznání odporů se nemusíte učit jejich barevné značení, Olivier to totiž už udělal za vás a vám tak stačí jen najít patřičné proužky na odporech. U kondenzátorů v manuálu uvádí jejich označení uvedené přímo na součástkách a nebo možné označení záměn. Přesto jsem si součástky před použitím znovu přeměřil. Plošné desky jsou oboustranné, takže budete pájet z obou stran. Začíná se s odpory a keramickými kondenzátory, následují matice integrovaných obvodů, LED diody a na konec řídící prvky jako jsou tlačítka, potenciometry a enkodér. Uvedený manuál je tak precizní, že jsem po celou dobu pájení nenarazil na sebemenší nejasnost. Můžete se držet jak údajů na desce, tak fotografií, i Olivierovými radami. Jediné, co mi šlo trochu ztuha, bylo umístění otočných potenciometrů na desku. Alespoň teď vím, že se ani nehnou, což by se mohlo vlivem používání časem stát. Pájení patic šlo jako po másle. Největší problém, který jsem měl, byla tloušťka hrotu páječky. Naštěstí jsou k dostání i mnohem užší hroty – uvidíme, jak se kvalita spojů zlepší. Sestavení PCB desky mi trvalo necelé 4 hodiny. Nikam jsem nechvátal, vše raději 2x až 3x překontroloval. Velmi se mi osvědčila třetí ruka, díky které jsem mohl dostat destičku blíže k očím i k lampičce, a lupou pak kontrolovat, kolik cínu a kam se vlastně dostalo.
Den druhý – stavba filter boardu SMR-4 MkII
Po včerejší zkušenosti s pájením jsem si řekl, že se na druhé kolo připravím ještě lépe. Na internetu jsem zjistil, že u mé páječky je možné vyměnit hrot za tenčí. Pro jistotu jsem si obstaral i jiný cín s menším průměrem. Menší rozměry hrotu páječky se opravdu osvědčily. Práce mi šla mnohem lépe od ruky. Postupoval jsem opět podle návodu, ale tentokrát jednotlivé kroky nebyly označeny přímo na fotografiích, tak jako u řídící desky. Bylo třeba více přemýšlet, kam která součástka přijde. S Olivierovou precizností pochybuji, že by na to zapomněl, spíše si říkám, že mě záměrně zkoušel... Ale vždy šlo zkontrolovat desku s obrázkem, takže nemohlo dojít k záměně. Po celou dobu pájení jsem nenarazil na problém. Tentokrát jsem součástky vždy zastřihl dopředu a pak je jen zaletoval. Pájení patic byla pak příjemná relaxace. Jediné, na co si musíte opravdu dávat pozor, je to, abyste si omylem nezaletovali okolní díru v plošném spoji. Nahromaděný cín jsem se snažil odsát odsávačkou, ale bez výsledku, bohužel. Sestavení druhé desky, i přes to, že obsahovala o polovinu více součástek, mi zabralo stejnou dobu. Asi dělám pokroky. Pro dnešek končím. V sobotu mám naplánovanou cestu za Bohdanem, zkušeným elektronikem, který mi pomůže desku rozchodit, tak uvidíme, jak moc jsem mu přidělal práci.
Den třetí – víkendové testování
Jak bylo domluveno, v sobotu jsem dorazil ke kamarádovi Bohdanovi, zkušenému matadoru v oblasti DIY. Při sestavování jsem si říkal, že ho v tom přece nemůžu nechat a spoléhat na to, že všechny chyby opraví. Nejdříve zkontroloval opticky všechny spoje a některé z nich pro jistotu znovu proletoval. Vyměnil jeden odpor, který se mi nepodařilo z desky vyndat. Ano jakékoliv opravy jsou velmi komplikované, protože odsát veškerý cín ze spoje je téměř nemožné, součástku tak musíte vyndávat během letování, takže se může jednoduše poškodit. Následně přišlo na řadu měření napájení na předem označených místech plošného spoje. Jak jsem se dozvěděl, díky speciální součástce invertoru dochází k symetrickému napájení, které obsahuje jak kladné, tak záporné napětí. Na desce však bylo dostupné pouze jedno z nich. To bylo zapříčiněno obrácením polarity u speciálního kondenzátoru, který vzhledově vypadal jako standardní keramický kondenzátor bez polarity. Když jsme měli napájení v pořádku, osadili jsme obě desky integrovanými obvody, propojili je mezi sebou a Shruthi opět zapnuli. I když display ještě nesvítil, LED diody se rozsvítily a změnou kontrolerů reagovaly standardně. „Je to dobrý Ondráši, Shruthi vypadá plně funkční“, prohodil Bohdan. To jsme si vzápětí ověřili připojením MIDI k MIDI sequenceru na Bohdanově iPadu. Po přeletování spojů okolo LCD patice se rozsvítil i display. Svítil sytě zeleně, bez zobrazování hodnot. Bohdan začal točit trimrem, umístěným poblíž displaye, a najednou se zobrazil i text. Další fází bylo ověřit ladění. Shruthiho jsme nechali půl hodiny zahřát, aby se všechny součástky dostaly na optimální pracovní úroveň. Následně Bohdan pomocí softwaru MidiTouch naladil oktávy Shruthiho a tím bylo veškeré testování u konce.
Den čtvrtý – finalizace
Následně stačilo už jen mezi desky vložit přiložené distanční sloupky, upravit konektory,celého Shruthiho vložit do předem sestavené plastové akrylové krabičky, osadit ho tlačítky a krytkami na knoby a dílo bylo dokonáno.
Den poslední – modifikace
Byl jsem sice opojen úspěchem, mé ambice se sestavováním však ještě nekončily. Vzpomněl jsem si, že jsem si kdysi dávno kupoval od Mutable Instruments plošnou desku s čipem pro digitální board. No vida, zkusím Shruthiho trochu vylepšit. Jak už jsem uvedl na začátku, Mutable Instruments nabízí i další filter board desky. Desky s plošnými spoji jsou běžně dostupné v internetovém obchodě Mutable Instruments. Součástky si však musíte koupit sami. Nákup v GM Electronic dopadl bez potíží, neměli však Neutrik konektory, vzal jsem proto nějaké české. Večer jsem se pustil do stavby DIGI boardu. Práce mi však nešla od ruky už tak dobře. Součástky vypadaly úplně jinak, než ty v kitu, konektory nešly zasadit do desky, měly jiné rozměry. Nebyl jsem si jistý správným osazením, cín mi dobře nechytal k plošnému spoji. Po čtvrt hodině jsem to vzdal. Uvědomil jsem si, že sestavování dalších boardů mimo kit už vyžaduje přece jen větší zkušenosti a já jsem nechtěl riskovat, že DIGI board nerozchodím. Obrátil jsem se tak na kamaráda, který mi board postavil a zaměnil ho za stávající SMR4 MkII board.
Závěr
A tím se dostáváme ke konci dnešního příběhu. Mé seznámení s DIY šlo takříkajíc „až na kůži“. Čas, který jsem investoval do přípravy a sestavování Shruthi, byl příjemnou investicí a navíc mi otevřel nové obzory. Díky precizně připravenému kitu bylo postavení Shruthiho velkou zábavou. Během tří příjemně strávených večerů jsem si sám postavil vlastní synthesizer, což je úplně něco jiného, než si ho někde koupit. Myslím, že se ze mne nestane DIY hobbysta, ani nebudu navrhovat synthesizery... Spíše na ně budu pro vás hrát... Pokud jste s elektronikou někdy koketovali, sestavení kitu bude příjemně stráveným časem a navíc k nástroji budete mít úplně jiný vztah. Shruthi hraje bezesporu neuvěřitelně a přijatelná cena kitu mluví jasně pro jeho koupi. A pokud se rozhodnete se Shruthim pokračovat, zamyslete se, který další filtr by mohl rozšířit váš zvukový potenciál. K tomu vám napoví přehled filter boardů v tabulce. Úplnou horkou novinkou je nový Shruthi XT, který nabízí i rozšíření ovládání o další knoby. Získáte tak kontrolu nad obálkami, LFO, filtry a dalšími sekcemi. Design XT verze se navíc opravdu povedl.
S firmou Mutable Instruments v rámci našeho seriálu ještě nekončíme, v příštím díle vám přineseme rozhovor s jejím majitelem Olivierem Gilletem, a rovnou se ho zeptáme na jeho další projekty. Olivier Gillet nenechává nic náhodě a může být velkým vzorem dalším podnikatelům. O úspěchu jeho firmy Mutable Instruments v roce 2013 si můžete dočíst v jeho bilanci na adrese: http://mutable-instruments.net/looking-back-at-2013/
----------------------------
Stránky výrobce:
http://mutable-instruments.net
Informace o Shruthi:
http://mutable-instruments.net/shruthi1
Informace novém Shruthi XT:
http://mutable-instruments.net/shruthi-xt-released
Flickr - fotky pro inspiraci:
http://www.flickr.com/photos/mutableinstruments
