Frankfurtská ohlédnutí

Novinky z veletrhu 1. část (Kytary, baskytary, aparatury)

Přelom března a dubna sebou nese pro nás muzikanty a novináře vidinu „ochutnávky" toho nejnovějšího z nástrojové, softwarové či ozvučovací branže. Jako obvykle část nabídky přivane svěží vítr z neméně věhlasného zaoceánského NAMMu, a podstatné procento, především nástrojů a aparatur tak má pouze své ántré na Starém kontinentu, ale nemálo firem si přichystá svá „želízka v ohni" právě pro tuto příležitost. A jak čas utíká, po čtyřech dnech strávených ve Frankfurtu, dochází s blížící se uzávěrkou květnového čísla i na nejhorší… Přeměnit příjemné vzpomínky a megabyty elektronických podkladů v co neucelenější a nejstravitelnější přehled pro vás, kteří jste na výstaviště nedorazili. Letošní svátek evropských muzikantů, tradiční jarní veletrh Musikmesse and ProLight+Sound, proběhl od 6. do 9. dubna 2005, a dosáhl dvojitého úspěchu. A to jakv oblasti návštěvnosti, kde se číslo vyšplhalo téměř na hranici 93 000 návštěvníků, tak především v nárůstu počtu vystavovatelů, kterých se letos zúčastnilo 2 250. A jak jsme zjistili na stánku českého Ministerstva obchodu a průmyslu, i česká účast byla početná - 26 není malé číslo - a pro mnohé firmy ji lze označit za velmi přínosnou, ba snad i „životodárnou". Protože jak správně parafrázovali zasvěcení „…kdo není ve Frankfurtu, jako by pro svět neexistoval…". Zlomových produktů jsme se letos sice nedočkali, a jak opět neopomněli poznamenat „škarohlídi", „…zase nic novýho!", ale jak vtipně dodal kolega Bohovič: „…až na…". A to už je jen na vašem posouzení. Zde je několik jeho postřehů....

Jan Šimeček

Zrychlený krok při míjení expozice společnosti Alesis se málem nevyplatil. Žhavé novinky v podobě elektrické kytary XGuitar s vestavěným DSP a kytarového PlayMate Guitarist se však nedaly přehlédnout. Jejich přítomností se Alesis zařadila mezi několik málo amerických firem, které do Frankfurtu nepřivezly „jenom" novinky z NAMMu, ale které nabídly Evropě i něco zcela „horkého". V případě PlayMate Američané pravděpodobně chytají trend kytarových „cvičítek" (ala Tascam). S CD přehrávačem, který má k dispozici ovládání ladění či tempa, tu je kombinován efektový procesor s cca osmdesáti editovatelnými presety a rozhraním pro připojení externích zařízení jako jsou přehrávače mp3 apod. O trochu více mě však zaujal nástroj XGuitar. Popravdě jsem nejprve očekával něco na způsob Variaxe, byl jsem ale rychle vyveden z omylu. Nástroj je totiž osazen „zcela" standardní elektronikou v podobě jednoho humbuckeru a dvou singlů a nesimuluje žádné jiné druhy nástrojů. Vestavěné DSP tu emuluje spíše jakýsi interní efektový procesor s osmi desítkami presetů, devíti efektovými moduly, několika způsoby signálového „routingu" a digitální ladičkou. Více na www.alesis.com.

Existence pěti nových efektových pedálů byla sice společností Ashdown oznámena během frankfurtského Musikmesse, avšak jejich fyzická přítomnost na stánku tohoto anglického výrobce prozatím chyběla. Návštěvník se tak musel spokojit jen s letákem a skromným informačním přídělem (viz rubrika Novinky a zajímavosti). Minimálně dostačující náhradou byla ale přítomnost jiného nováčka... Vedle produktů, které si svoji premiéru odbyly již před čtvrt rokem na NAMM Show jako například kytarové zesilovače Fallen Angel DSP a Essex Blonde či basový mini stack Perfect Ten Mini Rig, se tu na otáčivém podstavci skvěl úplně nový programovatelný basový zesilovač Superfly. Tohoto „mrňouska" v ultralehkém kabátku ze slitiny magnézia mají na svědomí vývojáři z firemního „novátorského oddělení" Ashdown Labs. Digitální novic s výkonem 2 x 250 wattů RMS skýtá možnost uložení kolem sedmdesátky programů, přičemž editovatelnými parametry jsou tu vstupní úroveň, sedmipásmový ekvalizér a nastavení komprese. Programovat jej lze i přes editační software PC. Na „muším zadečku" se dalo najít vše potřebné pro komunikaci s počítačem, tedy jak USB, tak MIDI, dále nechyběly linkové výstupy v 1/4" a Speakon formátu či XLRkové rozhraní pro D.I. box.

Vskutku poctivou řemeslnou práci odvádí při výrobě nástrojů Rudolf Bachmann. Láska ke zpracování dřeva dýchala i ze samotné expozice, jejíž součástí nebyly jen akustické a elektrické kytary a baskytary, ale i vzorky smrkových a javorových desek. Zkrátka žádný běžící pás. Tady se ke každému nástroji přistupuje opravdu pečlivě a individuálně, a je to znát. Ostatně posuďte sami... Škoda jen, že Bachmann Guitars nepřivezli na ukázku do Frankfurtu model E6-eccentric. Více o produktech tohoto výrobce na www.bachmann-guitars.com.

O mile dekadentní překvapení se postarala (byť jen skromná) expozice americké společnsoti Coffin Case, se kterou se mohli čtenáři Music Store seznámit poměrně nedávno. Mezi ukázkami jejich produktů se dala nalézt nástrojová pouzdra různých velikostí a stylizovaných tvarů, pedalboardy nebo dokonce i tento „vyrakvený" kostlivec (viz obrázek). Doporučuji www.coffincase.com.

Jestliže nějaký stánek připomínal hradbami obehnané sídlo s předsunutou hlídkou a ostrými kopí, potom to bylo kytarovými stacky a nástroji obklíčené zázemí americké společnosti Carvin. V jejich případě si nemohu odpustit zmínku o dvou produktech, přičemž k jednomu mi velí objektivní povinnost informovat čtenáře, k druhému spíše osobnější zážitek. Stejně jako na první letošní NAMM Show, také do Frankfurtu přivezl Carvin prototyp nového celolampového zesilovače V3, který na své oficiální uvedení do tržního víru teprve čeká.

V každém případě i zde se mohli „evropští carvinofilové" dozvědět, že V3 disponuje dvěma zkreslenými a jedním čistým kanálem, paralelní a sériovou efektovou smyčkou či jejich MIDI kontrolou. To co se leskne v útrobách za přední kovovou mřížkou zesilovače jsou elektronky 12AX7 a EL34. A teď trochu avizované srdceryvnosti. Mezi vystavenými nástroji jsem si vyhlédl elegantní čtyřstrunný bezpražec z firemního Custom shopu. Musím se přiznat, že šlo o můj první zevrubnější kontakt s bezpražcovým nástrojem, ale pokud jsou všechny takhle „hravé", potom budu nucen šetřit, v horším případě pořídit pilník… Tahle baskytara byla opravdu precizně zpracována. Můj subjektivní dojem byl velmi pozitivní, zkrátka padla mi do ruky jako ušitá, ať už šlo o pohyb po hmatníku, padnutí krku do ruky či měkkost, ale zároveň i o určitou ideální tensi strun, no paráda…

Počátky americké společnosti Damage Control v žádném případě nesahají daleko do minulosti. Tato firma vznikla teprve v minulém roce, kdy ji společně založili bývalý designér „simulantů" Line6 Lucian Tu a konstruktér Gregg Stock, který pracoval například u kolosu Fender. Ke shlédnutí i poslechnutí měla s sebou ve Frankfurtu oba ze dvou dosud oficiálně představených a na trh uvedených produktů, tedy jak celolampový preamp Demonizer s nekompromisním zkreslením, tak také o něco „měkkčí" či snad „rockovější" Womanizer. Mnozí čtenáři mi jistě dají za pravdu, že těmto „škatulím" je třeba přiznat neotřelý a velmi originální design, což v dnešní době nebývá zrovna pravidlem. Mechanický vzhled podtržený dvěma nasvícenými 12AX7 a tzv. „magickým okem" reagujícím na signálovou úroveň…? Hmm, myslím, že se u Damage Control trefili do gusta nejednoho kytaristy. Ale abychom „nežvanili" jen o vzhledu. Obě jednotky nabízejí sice jiný druh zkreslení (viz výše), jejich základní charakteristika je ale víceméně totožná. U obou je zastoupen velmi kvalitní optický kompresor, stejně tak pre/post ekvalizér a aby toho nebylo málo, tak je tu i Direct Out pro nahrávaní! No a potom si hledejte tu správnou definici! Že by celolampový preamp, desktopové nahrávací zařízení, podlahový efekt…??? Co se týká konstrukce, věřte, že to není žádny plast. Troufám si tvrdit, že jde o hliníkové odlitky, ovladače a spínače jsou kovové. Ještě je třeba dodat, že zatímco Demonizer a Womanizer jsou „čisté" analogy, nově připravované produkty by měly kombinovat analogové obvody s digitální technologií. Pro více informací, včetně audio ukázek, neváhejte navštívit www.damagecontrolusa.com.

Od společnosti Electro Harmonix tu byly k vidění jak staré, tak i poměrně nedávno uvedené produkty. Za sklem tak vedle sebe popolehávaly například Big Muff, 16 Digital Delay, Tube EQ či White Flanger. Kromě toho tu byl ale poměrně nenápadně vystaven úplně nový lampový mikrofonní předzesilovač 12AY7. Asi nejzajímavější vlastností u této novinky je nestandardní 200 V zdroj (namísto tradičních 12 nebo 48 V). Pro doplnění neváhejte zavítat na www.ehx.com.

Pravděpodobně v souladu s tradicí nabídli američtí ESP návštěvníkům Musikmesse bohatý arsenál svých nástrojů. Nebudu daleko od pravdy, když napíši, že v centru pozornosti zde stály především nové nástroje zastoupené ve firemních Signature Series a Custom Shopu. S cedulkou „nedotýkat se" tu byly vystaveny například „lednový" Truckster Gray Jamese Hetfielda, Kirkem Hammetem signovaný The Mummy s motivem filmu, v němž titulní „oblůdku" ztvárnil legendární Boris Karloff a nebo model 30th Anniversary věnovaný třicetiletému výročí ESP. Ten byl ozdoben stříbrným „dračím" logem firmy a připomínkovým vykládáním hmatníku. Do neprůchodného obležení tvořeného převážně černě oděnými německými teenagery se stánek ESP proměnil v čase autogramiády sympatického pána v kulichu, ze kterého se nakonec vyklubal Richard „Z" Kruspe z Rammstein.

Ke cti společnosti Fishman budiž nejprve uvedeno, že jejich kombo Loudbox záskalo na letošním Musikmesse cenu za nejlepší zesilovač pro akustické nástroje. O to zajímavější může být informace o tom, že na stánku společnosti bylo možné vidět i nového člena série – dvoukanálové kombíčko Loudbox Performer, u kterého se o výkon 130 wattů dělí dva 6,5" woofery, jeden 4" středový repro a jeden 1" neodymiový tweeter. I když mají oba kanály totožné ovládání, tj. gain, třípásmový EQ a Anti Feedback, jejich určení je rozdílné. Vedle čistě nástrojového prvního kanálu, je druhý specifikován i jako mikrofonní, díky čemuž (a nebo spíše právě proto) je bohatší ještě o 48 V fantomové napájení. Více na www.fishman.com.

Pokud se někomu stalo, že přehlédl expozici finské společnosti Flaxwood, jeden z jejích vystavovatelů takové „případy" doslova vtahoval do stánku, přičemž ani na okamžik neváhal vyrukovat s několika fintami, kterými si touženou (no a samozřejmě také zaslouženou) pozornost vynutil. První „otázko-odpověď" zněla: „Víte z čeho jsou tyto nástroje? Ne, ze dřeva určitě nejsou..." Jestliže jste se zeptali, z čeho tedy vlastně jsou, byli jste lapeni. Na druhou stranu to nebylo lapení nezajímavé, neboť jsem se mohl dozvědět a tudíž i zprostředkovat následující informace. Elektrické kytary Flaxwood nejsou opravdu vyrobeny ze dřeva, nýbrž s největší pravděpodobností z přírodního dřevovláknitého kompozitu, který je do formy nástroje uveden prostřednictvím technologie injekčního vstřikování. Dalo by se tedy říci, že jde o jakýsi „výlisek" s předem nastavenými „parametry", ať už jde o délku tónu nebo vyváženou frekvenční odezvu napříč celým zvukovým spektrem nástroje. Mezi pozoruhodná specifika těchto kytar patří jistě váha okolo 3 kg či akustický zvuk posilující rezonátor na zádech nástroje (viz obrázek). Ocenit by se jistě dal i „ultra" rychlý krk, odolnost materiálu proti vlhkosti a v neposlední řadě také ekologický přístup firmy. Ceny modelů z dílny Flaxwood se pohybují pod hranicí 2000 Euro, a to v závislosti na volbě hardwaru a elektroniky. Z těchto komponentů je na výběr mezi tremolem Schaller a kobylou Gotoh. Použité snímače (HB, ale i jednocívkové) pochází z dílny Seymour Duncan. Co se týká posouzení zvuku těchto nástrojů, jsem nucen odkázat vás na webové stránky www.flaxwood.com, kde je ke stažení několik mp3.

Pokaždé, když už mě mé mladé nohy odmítaly nést (no přiznávám, že nejen tehdy), jsem se ještě zvládl „dopotácet" ke společnému stánku brooklynských Fodera Guitars a Epifani Custom Sound. Důvodem nebyly možnosti k sezení, ani blízkost východu z haly, ale povýtce luxusní posluchačský zážitek. Své improvizační umění zde totiž poměrně často a s velkou chutí předváděl na své basy Joey Lauricella (jedna ze dvou hlavních postav společnosti Fodera) v tandemu s neméně hráčsky zdatným „taliánem", jehož jméno mi však zůstalo utajeno. Tomu všemu se založenýma rukama a vážnou tváří sekundoval sám Nick Epifani, který občas „pokroutil" nějaký ten potenciometr na právě používaném zesilovači. Na občasné výtky sousedních vystavovatelů stěžujících si na přílišnou hlasitost jeho „prezentací" zadrmolil do svých vousů jen nevýrazné „Yeah", avšak ovladačů pro hlasitost se ani nedotkl. Čím častěji upoutávali tito pánové pozornost kolemjdoucích svým „jamováním" na pomezí jazzu a blues, tím menší byl prostor pro „osahání si" přitažlivých a robustních baskytar, o zahrání si na ně ani nemluvím. Z nějakého „podivného důvodu" se k tomu odhodlalo jen několik málo basových exhibicionistů. Ti si potom beze studu vyzkoušeli nástroje, pro něž je z velké většiny specifické „přilehnutí" horního křídla těla ke krku (cca do polohy dvanáctého pražce). Oko návštěvníků však přilákaly i standardnější tvary, především však díky exotickým dřevinám, ze kterých jsou tyto nástroje vyrobeny. Zapomenout nelze ani na velmi slušně hrající zesilovače a boxy Epifani, které ve Frankfurtu reprezentovaly především zástupci UL Series, včetně nového 600-wattového dvoukanálu UL 502. Podrobnější přehled o těchto produktech získáte na www.fodera.comwww.epifani.com.

Musím přiznat, že holandská společnost Hevos v mém „rejstříku" výrobců basových aparatur až do frankfurtského setkání chyběla. O to zajímavější bylo poznání jejího sortimentu, který je specializován výhradně na produkci zesilovačů a boxů pro elektrickou baskytaru nebo klasický kontrabas. Mé ucho k jejich výstavní ploše přilákalo řádění jednoho z těch „chlapíků", kteří se svým nástrojem křižovali halu určenou nástrojovým aparaturám. Zprostředkování toho, jak tyto hybridní zesilovače hrají, bude asi nedokonalé a navíc subjektivní, nehledě na to, že jsem se nejednou mohl přesvědčit o tom, že pod vskutku kvalitním hráčem rozkvete i horší „vercajk". Takže se omezím alespoň na konstatování, že zvuk basy hrané přes hlavu 400B byl „otevřený" a měl zkrátka „tvar". Kdybych se měl přidržet klišovité, leč asi pravdivé fráze, dodám, že tu byla cítit ona pověstná „teplost lampy". Zesilovače Hevos totiž kombinují lampový předzesilovač (využívá elektronky typu 12AX7) a tranzistorový výkonový stupeň, který je u novější řady zesilovačů (zastoupené modely 400D a 800D) založen na tzv. UcD technologii (zesilovací obvody třídy D). Z nabídky boxů této společnosti bych doporučil věnovat pozornost nepatrně staršímu typu Midget. Tento model, osazený jedním 10" reproduktorem, má vzhledem ke své „velikosti" poměrně dobře vypadající technické specifikace a reference. Přesvědčit se o tom můžete na www.hevos.nl.

Vedle signature modelů Joe Satirianiho (Signature Premium) a Steva Vaie (JEM77B „Bad Horsie") byly u společnosti Ibanez k vidění také limitovaná edice baskytary Roadgear RD350, model SRX350 s jasanovým tělem, dále také nové elektroakustiky s vestavěnými ladičkami či akustiky z firemní Talman Series. Chvilkové „postání" si zasloužila i „stěna" s audiovizuální prezentací o spolupráci Ibanez a H.R. Gigera – malíře a sochaře, na jehož kontě je mimochodem i podoba věčného „přítele" slečny Ripleyové z filmu Vetřelec. Z Gigerových prací tu bylo na vlastní oči možné spatřit například unikátní mikrofonní stojan Jonathana Davise z Kornu nebo grafiky na tělech modelů elektrických kytar z limitovaných edic RG a IC.

K „ostrým" tvarům kytar od společnosti Jackson nepochybně ladí sličné ženy. Tohle sice s největší pravděpodobností není Jenna Jameson, ale docela půvabná je, ne? Minimálně alespoň jako přidržený model z firemního Custom Shopu…

Z jihu Francie pochází výrobce akustických a elektrických kytar a baskytar Paul Lairat. Jeho stánek patřil sice k těm menším, za to však poutavým. Asi nejzajímavěji na mě z jeho sortimentu zapůsobily basové kytary odvozené od výchozího typu „modéle pl4". Těm Lairat vtiskl velmi originální podobu, kde typické křivky nástrojů naznačují jen tvarované „lišty" kombinující ořech, mahagon a javor. První a poslední jmenovaný materiál tvoří také základní korpus těchto nástrojů, u vícevrstvých krků se přidává ještě vzácný africký strom Wenge. Basy jsou osazeny snímači Benedetti, elektronikou E-Pro, mechanikou Gotoh či A.B.M kobylou. Při návštěvě stánku jsem měl to štěstí, že jsem zde zastihl jednoho z mužů firemního „artist listu" – pro našince asi méně známého Freda Schneidera, který po nezbytném pózování nakonec předvedl i svoji bezhlavou „šestistrunnu". A nutno dodat, že v kombinaci s aparátem Mark Bass všechno to dřevo zkrátka znělo! A ono aby také ne... Ceny nástrojů z dílny poměrně mladého pana Lairata se totiž pohybují v průměru okolo 3500 Euro u baskytar (zřídka spadne cena některého z modelů pod hranici 3000 Euro), cca kolem 2700 Euro u elektrických kytar a okolo 3000 Euro u akustických nástrojů. Závratnou výjimku představuje ještě akustický „modéle pl5", jehož cena je ohromujících 6858 Euro. Pro zvědavé zanechávám odkaz www.lairat.com.

V poměrně velkém prostoru, který tu měla vyhrazena společnost Marshall dominovaly v průběhu veletrhu dvě „lidi poutající" záležitosti. Ono jich tu samozřejmě bylo více, nehledě na tradiční poptávku po firemních taškách, které brzy „zamořily" halu 4. Důležitější však byla expozice věnovaná efektovým pedálům, která na první pohled lákala svým estetickým dojmem. Umně nasvícená zrcadlová vitrína s otáčejícím se sloupem plným vintage krabiček vypadala opravdu dobře. Pozornější shlédnutí však ještě navíc odhalilo trojici úplně nových efektíků, které Marshall plánuje uvést v červenci tohoto roku, tedy pravděpodobně na letním NAMM Show. Stávající šestici by tak měly doplnit delay EH-1 The Echohead, reverb RF-1 The Reflector a modulace RC-1 The Regenerator. Frontálním útokem byl stánek brán ještě z jiného důvodu, který jistě tušíte… Ano, i tentokrát neúnavný „tatíček Jim" občas zasedl ke stolku, aby za asistence dvou sličných asistentek svými autogramy uspokojil dychtivé fronty zájemců.

Na letošním Musikmesse se v porovnání s minulými ročníky veletrhu mnohem výrazněji prezentovali polští Mayones. Větší stánek umožnil nejen vystavení většího počtu elegantních nástrojů, ale i prostor pro řadu „předváděček". Záhráli si tu například Wojtek Pilichovski s Krzysztofem Misiakem, Adrian Maruszczyk, Lars Lehman a jiní. V expozici nechyběl v zásadě žádný zástupce z existujících sérií, což se netýká jenom baskytar, ale i elektrických kytar. Pro obojí typ nástrojů platí precizní řemeslné zpracování a důraz na vyniknutí přirozeného zvuku a krásy použitých dřevin. Pro více informací neváhejte zavítat na www.mayones.com.

Pod hlavičkou společnosti t.c. electronic se ve Frankfurtu představila celá řada zcela nových produktů. Dva z nich měly velmi co dočinění i s kytarovým světem a byl by hřích tu onich něco nevypovědět. Hned při příchodu do haly s expozicí této společnosti se nábízel pohled na „demo station" firemní novinky G-System, jež by se dala definovat jako podlahová jednotka kombinující vlastní vestavěné kytarové efekty s funkcí zařízení pro práci s efekty externími. Vedle sebe tu pracují dvě sekce DSP efektů, analogové smyčky, přepínání zesilovačů a výstupy pro externí jednotky. Vestavěné DSP tu představuje celkem 8 efektových bloků, nejprve skupina „předřazených", tj. filtr a komprese, po nichž následují sekce Noise Gate, Modulation, Pitch, Delay, Reverb a EQ. Chromatická ladička je tu také. Z praktických výhod tohoto systému by se dala uvést možnost „smíchání" interních a externích efektů a flexibilní routing externích jednotek. Druhou „kytarovkou" v novinkovém přídělu t.c. electronic je VPD1 (the Vintage Pre Drive Pedal). Zde se jedná o plně analogovou krabičku, která má za úkol přiřknout kytarovému zvuku současně hned dvě adjektiva – „vintage" a „tube"! VPD1 disponuje, podobně jako ostatní firemní kytarové pedály, sekcemi Drive a Boost s resonančním filtrem. Zajímavostí je, že tento „drive" je schopen pokrýt celé spektrum kytarového signálu. Více na www.tcelectronic.com.

Propojení světa elektrické kytary a MIDI má na svědomí společnost TerraTec Producer. Ta totiž poskytla účastníkům Musikmesse možnost být svědky premiérového uvedení žhavé novinky – systému Axon AX 100. Jedná se vlastně o 1U rackovou jednotku kombinovanou se snímacím systémem. (Tedy něco přibližně srovnatelného s „rolandovským" kytarovým syntezátorem GR-20 a snímačem GK-3.) Princip celého zařízení je založen na schopnosti „vyhodnocení" impulsů hraných strun a okamžitého převedení do MIDI formátu. Kouzlo Axonu spočívá mimo jiné také v tom, že můžete různým strunám nebo různým polohám na kytaře přiřadit různé zvuky. Tuto novinku ve Frankfurtu prezentoval jazzový kytarista Burr Johnson a vypadalo to asi následovně. Za pomocí nožních pedálů a několika úderů do strun si nejprve „natapoval" základní bicí doprovod, dále si „splitnul" hmatník na dvě části, přičemž ve spodních polohách měla jeho kytara zvuk basy, v horních kombinoval jazzovou kytaru a hammondky a potom poskytl návštěvníkům s otevřenými ústy produkci jazzového tria nebo kvartetu. Zajímavé bylo také sledovat závislost přiřazení zvuku vůči intenzitě úderu nebo místu, kde byla struna zahrána. No, pěkná hračka… Člověk aby byl kouzelník. V každém případě pro komponování může Axon být docela skvělá záležitost. Věřím také, že nejen mistr Johnson bude schopen využít takové zařízení i při živém hraní, na druhou stranu… „to MIDI tam je zkrátka cítit", ale „toť" opět jen skromný a subjektivní názor. Více na www.terratec.net.

O pořádné překvapení se hned v úvodu našeho „mihotání" po Musikmese postarali britští Trace Elliot. Stánek - dalo by se říci „již odepsaného" - výrobce basových aparatur na nás zapůsobil skutečně jako černozelené zjevení. Brzy jsme se měli dozvědět, že nikoliv náhodou bylo toto sídlo v těsném sousedství amerického kolosu Peavey. Leccos již naznačilo „neoficiální" popovídání s muži na stánku, avšak potvrzení jsme se dočkali až druhého dne, kdy byla v denním tisku veletrhu zveřejněna zpráva o uzavření dohody mezi oběma společnostmi. Z té mimo jiné vyplývá převzetí světové distribuce Trace Elliot firmou Peavey Electronics, společná spolupráce na vývoji nových produktů, zároveň však také jistá míra nezávislosti a nepřekrývání tržních zájmů.

Zaměřme se ale raději na obsah expozice, kde na nás vesele „svítili" zástupci dvou nových řad basových zesilovačů 12 Band a 7 Band Amplification (název odvozený od počtu pásem v EQ). Každou z nich shodně zastupovaly dva modely komb a jedna hlava. Nové „Ellioty" si v podstatě zachovaly „look" minulých produktů, který byl ovšem nyní výrazně osvěžen, a to především moderně působícím podsvícením, respektive přisvícením komponentů ovládacího panelu, včetně grafického ekvalizéru. U vystavené 1000wattové „síly" AH1000-12 (na obrázku společně s baskytarami Peavey) byl k dispozici i nožní přepínač pro aktivování šesti parametrů (Pre-shape, Valve, grafického EQ, dvoupásmového kompresoru, efektové smyčky a funkce Mute). Obsluha, stejně jako tiskové materiály, rovněž upozorňovala na využití „mosfetové" technologie na výstupech zesilovačů. Vedle zesilovačů a komb tvořily oživený sortiment také boxy osazené reproduktory Celestion. Fanoušci Trace Elliot nechť se podívají na www.trace-elliot.co.uk.

... pokračování příště