Genelec

Třicet let výrobce monitorů

Scénář bývá většinou podobný - nadšení a odhodlání se z prvních krůčků mladistvého kutilství promění v produkty, společnosti a značky, které se mohou stát ikonami daného průmyslu. Někteří pro svá díla volí vlastní příjmení, jiní kombinují slova, hledají metafory, zkratky, anagramy… Pan Ilpo Martikainen své výtvory nepokřtil svým jménem, jako to udělali třeba Georg Neumann, Jim Marshall či Rupert Neve. Za svého otce se jistě nestyděl, jen zřejmě hledal slovo, které by znělo dobře i za hranicemi země tisíců jezer. Hledal Genelec.

Bude to již více než tři dekády, kdy dva helsinští studenti Ilpo Martikainen a Topi Partanen začali přemýšlet nad tím, že by své nadšení pro elektroniku a zvukovou techniku proměnili v podnikání a vlastní obživu. V počátcích své práce zřejmě oba ani netušili, že jejich doménou se stanou aktivní poslechové monitory a zcela jistě nepředvídali, že by se jejich produkty staly preferovanou značkou profesionálních nahrávacích a masteringových studií či světové rozhlasové, filmové a televizní produkce… O přínosu finské společnosti v dané oblasti netuší dnes pravděpodobně jen málokterý profesionál, a zřejmě také jen málokterý amatér. Patentované technologie MDE (Minimum Diffraction Enclosure) a DCW (Directivity Control Waveguide) byly na stránkách světových odborných periodik skloňovány již nespočetněkrát. Neutralita a pravdivost produkce, stejně jako schopnost redukovat účinky vnějšího prostředí se staly u mnoha zvukových inženýrů argumentem volby těchto monitorovacích systémů... Genelec letos oslavil (oficiální) třicetiny, což je určitě nemalý důvod k menšímu ohlednutí do jeho historie!

Začátky

Zakladatel Genelecu Ilpo Martikainen vzpomíná, že myšlenka na vlastní firmu nebyla zas až tak neobvyklá. S nedostatkem volných pracovních pozic pro inženýra elektroniky v jeho rodném distriktu se brzy stala dokonce nevyhnutelnou. „Pracoval jsem už během svých studií v Helsinkách, tedy s výjimkou prvního ročníku. Po večerech (potom, co jsme dali děti spát) jsem v pronajaté sklepní místnosti dával dohromady stereo systémy pro své přátele. V domě, kde jsem měl svou „dílnu“, byl i dvoupokojový byt, ve kterém jsme se ženou a s dětmi žili. Naše ložnice se velice brzy proměnila ve vývojovou laboratoř a tady jsem začal také během zimy 1976 pracovat na svých prvních monitorech. Rodinný život v malém bytě, navíc spojený s mojí prací, byl přirozeně velmi obtížný. Jednou můj dvouletý syn popadl moji žhavou pájku a strčil si ji do pusy. Kromě zděšení obou rodičů se ale naštěstí nic vážného nestalo… O několik let později dokonce dcera mých příbuzných vzpomínala, že jsme žili v ,nějaké továrně’. Na podzim roku 1977 se mi podařilo postavit první monitor, který byl natolik slibný, že jsem se rozhodl založit vlastní společnost…“ Ilpo Martikainen zaregistroval značku Genelec Oy (název je kombinací slov Genius Electronics) v roce 1978.

Při čtení těchto slov si čtenář snadno vytvoří obraz šťastného nadšence, jehož koníček z mládí se proměnil v seriózní profesi a vlastní firmu. Dalo by se říci, že za vznikem Genelec stojí kromě nadšení Ilpo Martikainena i finská vysílací společnost YLE a člověk jménem Juhani Borenius. YLE v roce 1976 stavěla v Pasile (Helsinky) nové sídlo rozhlasové stanice. Borenius, který byl spolužákem Ilpo Martikainena v postgraduálním semináři, pracoval pro YLE jako zvukař. Jednoho dne požádal své přátele, zda by dokázali zkonstruovat aktivní poslechový monitor. Ilpo Martikainen a jeho přítel Topi Partanen hozenou rukavici neváhali zvednout a první prototyp nabídli zástupci YLE už za dva týdny. Ačkoliv měl tento prototyp daleko k dokonalosti, byl zajímavý natolik, že v jeho autorech vzbudil ještě vážnější zájem o věc. O dva roky později, po nepatrně důkladnějším výzkumu a vývojových pracích, přivedli pánové na svět první monitor Genelec s označením S30. V této situaci už nikdo se založením firmy neváhal.

Je zajímavé, že nově vzniklá společnost se okamžitě přestěhovala z hlavního města do města Iisalmi, ležícím ve středu Finska. Zakladatelé firmy Genelec se nikdy zvlášť nermoutili faktem, že sídlo jejich společnosti leží tak daleko od Helsinek. V řadě rozhovorů obhajují své rozpoložení tím, že jejich zahraniční zákazníky skutečně netrápí, zdali produkty Genelec mají svůj původ v Helsinkách, o kterých někteří vědí málo, nebo v Iisalmi, o kterém většina neví vůbec nic… Pro Martikainena a Partanena bylo Iisalmi místem, kde strávili své dětství. Pro rozhodnutí, že zde bude sídlo společnosti, mělo ovšem větší váhu zcela něco jiného, a sice skutečnost, že tato oblast disponovala rozvinutým automatickým telefonním systémem (telefonními soupravami s kruhovým číselníkem namísto ústředen a spojovatelek). Zdá se to být až neuvěřitelné! Do Iisalmi tedy již v roce vzniku přesídlily klíčové postavy Genelecu, tj. pánové Ilpo Martikainen, Olli Ketola, Sami Muilu a (dáma) Ritva Leinonen. Topi Partanen (1979) a Ari Varla (1980) je následovali o něco později. První zázemí si Genelec vybudoval v místě zvaném Satamakatu a jednalo se o pronajatý suterén (cca 300 m2) nájemního domu, v němž měl byt i Ilpo Martikainen: „Vzpomínám si, že někteří sousedé si stěžovali na hluk, který se noc co noc v domě ozýval. Myslím, že byl způsoben tím, že jsem chodil domů v dřevácích…“

První monitory

Již od počátku vývoje monitorů se pokoušel Genelec jít vlastní cestou a dostát hned několika vytčeným kritériím. Vyráběné poslechové systémy neměly obstát pouze při testech v bezodrazových komorách. Přenášený zvukový obraz měl být co nejdetailnější i v podmínkách zvukových režií. Ruku v ruce s touto zásadou patřily mezi klíčové také pravdivost podání, jednoduchá obsluha a garance pozáručního servisu. Samotní zakladatelé Genelecu zpětně přiznávají, že splnění těchto nároků znamenalo nekonečné hledání různých technických řešení, mnoho měření a testů. Genelec stihl ještě v roce 1978 vyvinout vlastní ochranný obvod budící jednotky, navrhl vlastní topologie zesilovačů či vlastní design páskového vysokotónového reproduktoru. Přesto, že aktivní monitory S30 byly konstruovány, aby co nejlépe splňovaly potřeby především skandinávských rozhlasových společností, první vyřízená objednávka mířila do Itálie a až druhá byla pro finskou YLE. Paralelně s modelem S30 byly navrženy také další dva monitory (jeden s o 6 dB nižším SPL a s o třetinu oktávy vyšším mezním kmitočtem (LF); a druhý s o 6 dB vyšším SPL a o třetinu oktávy nižším spodním mezním kmitočtem). Třípásmový S30 v sobě tehdy soustředil několik zajímavých prvků (jednalo se například o zápornou výstupní impedanci zesilovače hloubkového reproduktoru; přítomnost ovladačů pro vyvážení celkového rozsahu monitoru akustickým podmínkám; nebo o páskový tweeter). S30 měl své místo ve výrobním programu Genelec (tedy pokud hovoříme o všech jeho čtyřech verzích) celých šestadvacet let a součástí historie se stal až v roce 2006. Z prvních let existence firmy Genelec pocházel rovněž model „mini monitoru“ s označením 1019A (na jeho vývoji se pracovalo již od roku 1977). Měl představovat koncept malého monitoru a od S30 se měl lišit jen úrovní SPL a hodnotou dolního mezního kmitočtu. Neutralita podání měla zůstat totožná a využíval také stejnou topologii zesilovače (jako zesilovače tweeteru S30). 1019A vyráběl Genelec mezi lety 1980 a 1994, kdy jej nahradil model 1030A s menší skříní, větším výstupním výkonem a využitím technologie Directivity Control Waveguide pro přesnější kontrolu směrovosti reproduktorů. 1030A vydržel v nabídce až do roku 2004, kdy byl nahrazen jedním ze zástupců úspěšné řady 8000. Když jsme již nakousli první vlašťovky dílen z Iisalmi, nelze se nezmínit také o poslechovém monitoru 1024A (tehdejšími materiály nazývaném jako „music monitor“). Kvůli využití při stereo poslechu byly středy všech jeho tří reproduktorů umístěny v jedné ose. Nezvyklý tvar skříně byl vyroben s ohledem na potlačení difrakčních jevů, zatímco stupňovité provedení přední ozvučnice mělo kompenzovat časové prodlevy signálu. Poněkud „zavalitě“ vyhlížející monitor brzy inspiroval k výstižné přezdívce „Rovasti“ (děkan)…

Jedno, nebo druhé…

Na počátku 80. let pracovali ve firmě čtyři lidé; objednávka tuzemské vysílací společnosti (na 340 monitorů) jim dala kromě celoroční práce také čas na hledání dalších možností, které by udržely chod společnosti. V té době se objevilo několik zajímavých nabídek, a tak se Genelec začal věnovat také realizaci ozvučovacích instalací. Tato činnost brzy tvořila hned polovinu firemní aktivity. Genelec má z této doby na svém kontě zvukové instalace ve finských divadlech, včetně finského Národního Divadla a velkých městských divadel v Rovaniemi a Kuopio, nebo v koncertním centru Tampere Hall. V zahraničí prováděl Genelec zakázkové ozvučení například Moskevské kardiologické kliniky, Moskevského cirkusu, a dokonce i Královské opery v Madridu. Velmi zajímavým zahraničním kontraktem byla účast na vybudování továrny pro výrobu stereo systémů v estonském Tallinnu v roce 1984. Genelec pro tyto účely dodal výrobní linku a komponenty pro oddělení produkce reproduktorů. (Perličkou, kterou málokdo tuší, je fakt, že Genelec se jeden čas zabýval i výrobou systémů katodové ochrany, které se používají jako prevence v korozních podmínkách (v potrubí zemního plynu apod.). Podílel se například na realizaci chladicího systému elektrárny Loviisa; nakonec však byla tato část obchodu odprodána (1983).)

S prováděním zakázkových instalací souvisí tak trochu i vznik monitoru pro zvukové režie - 1025A. Velikán představený v roce 1983 na AES setkání v Eindhovenu poháněl separátní zesilovací modul o výkonu 1 kW. Oba woofery byly identické s basovými zářiči, které Genelec použil u 1024A. Jeho středový reproduktor měl však větší magnet a provedení membrány se blížilo spíše „kalotám” výškových reproduktorů. Vyzařování vysokých frekvencí bylo rozděleno mezi dva tweetery… Zvukovým instalacím a dodavatelské spolupráci se věnoval Genelec až do roku 1989. Úvahy o směřování firmy, které tomuto kroku předcházely, stavěly proti sobě dvě možnosti. Buď bude firma výlučně realizovat ozvučení různých prostor, a nebo bude pouze výrobcem monitorů. Ačkoliv z finančního hlediska neexistoval důvod, proč toto pole působnosti opouštět, jistá míra intuice nakonec vedla odpovědné osoby ve firmě k tomu, aby vše podřídily faktu, že „Genelec chce být znám především jako výrobce.“

Přes významný podíl zvukových instalací a dodávek v 80. letech nebyl ovšem důraz na produkci reproduktorů nějak zanedbáván, naopak. (Navíc zkušenosti získané při této činnosti, včetně neustálého řešení požadavků zákazníka, byly velice inspirativní i z vývojového hlediska.) Výrobní čísla rostla každým rokem a s nimi i množství zaměstnanců. Již v roce 1980 dosáhl počet roční produkce tisícovky monitorů. Asi nejdůležitějším úspěchem v tomto ohledu byl vstup na západoněmecký trh. Tehdy vybavila televizní společnost ZDF v roce 1981 své nové režie v Mohuči aktivními monitory Genelec. Uplatnění firmy na zahraničních trzích bylo z mnoha logických důvodů klíčové a podíl výroby pro export rostl na počátku 80. let více než rychle. Z 20% v roce 1980 bylo za čtyři roky 80%. Nejvíce monitorů vyvážel Genelec v 90. letech, kdy finský trh přijímal cca jen asi 5% firemní výroby. V prvním desetiletí nového tisíciletí se exportní podíl ustálil na 90%. Mezi první země, kam Genelec své produkty vyvážel, patřily Itálie, skandinávské země, SRN, Rakousko a Velká Británie. V roce 1986 se Genelec dostal i na japonský trh.

Na břehu jezera Porovesi

S rostoucím počtem zakázek bylo už jen otázkou času, kdy zázemí v Satamakatu přestane dostačovat a již během roku 1981 se firma několikrát stěhovala. Genelec měl tehdy devět zaměstnanců a obrat 3,3 miliony finských marek. Všichni již netrpělivě očekávali nové a lepší zázemí. Zástupci firmy tedy bedlivě sháněli jak nový objekt, tak i případný pozemek pro výstavbu nového sídla. V hledáčku nakonec uvízla parcela na břehu jezera Porovesi v oblasti Luuniemi, ležící jižně od města Iisalmi. Místo, které zastupitelé hlavního města distriktu Severní Savo označili za stavební pozemek, se zdálo být téměř ideální. Nejenže šlo o úžasnou přírodní scenérii, ale hlavně se v jeho blízkém okolí nenalézaly žádné významnější dopravní komunikace. Bylo to tiché místo, prosté i rušivých vlivů železnice. Zbývalo tedy dořešit, zdali město pozemek odprodá nebo pronajme. Na první pohled snadná procedura se ovšem ukázala být mnohem komplikovanější… Úvahy o využití této parcely směřovaly převážně k vybudování parku, a tak nebylo překvapením, že návrhy Genelec byly městem kritizovány a odmítány. Ačkoliv mohlo být pochopitelné, že se mezi zastupiteli objevily argumenty zdůrazňující obavy z toho, že by stavba továrny v tak krásné přírodě nemusela být zcela „fair“ vůči místním usedlíkům, Genelecu trvalo nakonec několik let, než se podařilo radu Iisalmi přesvědčit. Výrobce byl dokonce již rozhodnut město opustit (blízká vesnička Luuniemi nabídla firmě pozemek), kontrakt byl ovšem nakonec podepsán. Smlouva pronajímala místo na 50 let s „podmínkou, že se počet zaměstnanců Genelec zvýší do pěti let na číslo patnáct.“ Základy budovy, která je architektonicky velice vzdálena běžným představám o podobě „výrobní haly“ či „továrny“, byly položeny v lednu 1985. Finové se evidentně snažili dohnat čas, který „ztratili“ s průtahy města. Kolaudační oslava se odehrála již 4. července a do konce roku se podařilo ztrojnásobit produkci a počet zaměstnanců zvýšit na 17. Sídlo Genelecu prodělalo během následujících dvaceti let čtyři zásadní úpravy, které vedly ke zvětšení výrobních prostorů.

Hamburg 1985

Přelomovou událostí osmdesátých let bylo pro Genelec také 77. setkání členů asociace AES (Audio Engineering Society), které proběhlo rovněž v roce 1985 v Hamburgu. Tehdy byli Finové jedinou světovou firmou, která dokázala nabídnout kompletní rodinu monitorů. Soudobá tisková prohlášení dokonce reflektovala „zvěsti kolující po Hamburgu a hovořící o tom, že účelem celé tehdejší AES sešlosti bylo právě a „jen“ představení dokonalé palety aktivních monitorů firmy Genelec.“ Klíčovým úspěchem bylo však zejména uvedení modelu 1022A, který reprezentoval důležitý posun v designu firemních produktů a přinesl několik nových konstrukčních prvků, které jsou dodnes synonymem těchto monitorů. 1022A byl v podstatě upravený 1024A, avšak s podstatně vylepšenou vyzařovací charakteristikou a vylepšeným vlnovým dějem na „zaoblených hranách“ skříně monitoru. Konstruktéři Genelec tentokráte podřídili design monitoru „jednoduché“ premise, říkající, že setká-li se zvukové vlnění s překážkou, dojde v daném místě k jeho ohybu a také k deformaci. Zaoblenými tvary nejen, že eliminovali difrakci signálu, ale zamezili též šíření zvuku do tzv. geometrického stínu a odklon od jeho přímého směru. Kromě absence ostrých úhlů se 1022A proslavily také „kontrolovanou“ směrovostí vyzařovaného signálu. Jejich měniče byly zapuštěny do pečlivě zformovaného vlnovodu a byly rovněž ke skříni monitoru připevněny přes antivibrační vložky. Sofistikovaná konstrukce monitoru (včetně vnitřních výstužných žeber) posouvala rovněž vlastní rezonanční kmitočet skříně tak, aby nekolidoval s vyzařovaným frekvenčním pásmem. K vylepšení celého konceptu sáhl Genelec ještě o dva roky později, a sice modelem 1022B, vyrobeným technologií RIM (do vyhřáté formy je speciálním dávkovacím a směšovacím zařízením napouštěna směs o nízké viskozitě, která polymeruje na hotový výrobek v řádech několika desítek sekund) a s kupolovitým výškovým reproduktorem. (Monitory 1022A a 1022B přestal Genelec vyrábět až v roce 1994.) Brzy po rozhodnutí dát přednost výrobě monitorů, nahradil Genelec šest let starý model 1025A dalším velmi výkonným referenčním modelem. Ambice Genelecu nebyly v tomto případě vůbec skromné. Model 1035A se měl stát „nejhlasitějším a nejčistším (o zvuku) monitorem pro zvukové režie na trhu“. Krátce po oficiálním londýnském uvedení se (3 kW buzený) 1035A zabydlel v hlavních japonských studiích a vydláždil také cestu novým typům monitorů, kombinujících vysoký výkon s nízkou mírou zkreslení či zabarvení signálu.

90. léta – čas zmenšování a nových materiálů

V devadesátých letech vyvinul Genelec několik rozměrově menších aktivních monitorů, z nichž asi nejjasněji zazářil dvoupásmový model 1031A (uvedený v roce 1991). Podobně jako v několika ostatních případech byl monitor, někdy nazývaný „matkou moderních dvoupásmových monitorů“ , odezvou na konkrétní požadavek. Italská vysílací společnost RAI (o které víme, že byla zákazníkem Genelecu již od roku 1978) požádala Finy o dodání nových monitorů. Zatímco stávající 1019A byl pro Italy nedostačující, klasické S30 se zase nevešly do předpokládaného rozpočtu. RAI si během rozhovorů na březnovém AES (Paříž, 1991) vyžádala, aby Genelec předvedl prototypy nových modelů již za necelé dva měsíce. A tak se také stalo. Model 1031A si získal velký úspěch zejména kvůli nepoměru malých rozměrů vůči síle jeho projevu. Někteří pamětníci Genelec vzpomínají na první předváděčku 1031A v USA, během níž se prý američtí zákazníci rozhlíželi po místnosti a hledali skrytý subwoofer. Monitor se brzy stal referencí v dané oblasti. O rok později vyrobil Genelec ještě většího bratříčka. (1031B ovšem nabízel 250mm woofer, větší skříň, výkonnější zesilovače a posunutou hranici mezního basového kmitočtu.) 1031A přestal být součástí výrobního programu Genelec před dvěma lety, kdy byl nahrazen monitorem 8050A.

Od poloviny 90. let se velmi zrychlil vývoj směrem k dnešnímu designu monitorů Genelec. Abychom to lépe upřesnili, zastavme se nejprve v roce 1994. Tehdy Genelec svolal jednu z pravidelných schůzek svých zahraničních distributorů. Italové a Francouzi zde tlumočili poptávku po monitorech menších rozměrů. Svoji představu o velikosti nových modelů načrtli na papír o velikosti A4, kam udali i svoji představu o cílové ceně produktu. Tímto v podstatě položili základy modelu 1029A (1996), který je z hlediska výrobní historie důležitý proto, že je to první Genelec vyrobený z litého hliníku… Při výrobě skříně monitoru postupuje výrobce zcela obráceně než při výrobě strunného hudebního nástroje. Zatímco tělo nástroje by mělo zesilovat vibrace strun, skříň monitoru by signálové kmity neměla zesilovat vůbec. Mezi nejčastější materiály pro skříně monitorů patřily vždy dřevo, překližka, dřevotříska či středně tvrdá dřevovláknitá deska (MDF). Genelec pracoval nejčastěji s různě silným MDF deskami, jejichž rezonanční vlastnosti minimalizoval využíváním příčných žeber. Již od roku 1979 Genelec také některé obvodové části skříně vyráběl laminováním tlumící vrstvy umístěné mezi dvěma vrstvami MDF. To, že v roce 1985 využili Finové skelných vláken pro výrobu skříně 1022A, víme. Stejně tak jsme se zmínili o tom, že jeho upgrade 1022B byl vyroben vstřikovací RIM technologií z pěnového polyuretanu. Vstřikovací technologie obecně se stávaly stále častější cestou při výrobě menších monitorů. Genelec ovšem na místo běžnějších plastových materiálů sáhl po hliníkových odlitcích. Proč? „Lité hliníkové skříně nabízí kromě dobrého mechanického a akustického chování také dobré elektromagnetické stínění a excelentní tepelné vlastnosti.“ Tento materiál ostatně Genelec zvolil též pro svou populární sérii 8000. (Pokud jsme již výrazně odbočili směrem k používaným materiálům, stojí v tomto směru za zmínku i technologie výroby firemní série subwooferů LSE, jejichž skříň je tvořena kombinací tenkého plechu a MDF.)

Cesta k sérii 8000

Design monitoru 1029A firma tehdy ponechala na externí designérské společnosti E&D Design a totéž platilo i o přidruženém subwooferu 1091A. Mnohem důležitější a zároveň mnohem radikálnější odklon od konvenčního designu monitorů znamenal ovšem model 6040A. Bylo to možná poprvé, kdy se estetická stránka stala více než rovnocennou dalším aspektům produktu. V historii Genelec se také poprvé objevuje vklad výrazného finského designéra Harriho Koskinena (vodku Finlandia pil každý…). 6040A se dokonce dostal do několika odborných časopisů věnujících se designu a v roce 2003 byl v této oblasti také oceněn.

Harri Koskinen udal také tvar (řekněme současné) produktové řadě 8000 Series, jejíž první modely spatřily světlo Finska v roce 2004. Monitory 8050A, 8040A a 8030A měly za úkol nahradit úspěšné a populární 1031A, 1030A a 1029A. Během posledních čtyř let přidal Genelec nové řadě ještě dva další (menší) modely – 8020A (2006) a 6010A (2008). Velmi brzy po „analogových verzích“ těchto monitorů přišli Finové rovněž s modely využívajícími digitální processing a automatickou akustickou kalibraci. Série 8000 byla přijata velice úspěšně a za svou krátkou existenci stihla získat mnoho ocenění. S využitím technologií MDE, DCW, hliníkovou skříní, novým typem reproduktorů s nízkým zkreslením, s univerzálními možnostmi jejich uchycení a patentovanou gumovou podložkou Iso-Pod se tyto modely staly novým standardem mezi aktivními monitory.

Basová spirála…

Pro úplnost milníků výrobního programu firmy Genelec dlužíme čtenářům ještě firemní subwoofer a aktivitu na poli akustických řešení pro domácí kina. Tedy… První aktivní studiové subfoowery Genelec přišly na svět v roce 1994 pod označením 1092A a 1094A. Trvalo necelých deset let, než byly tyto „hranolovité skříně“ nahrazeny designově čerstvějšími „suby“ řady 7000 LSE. Technologie Laminar Spiral Enclosure (rozvedeme-li zkratku LSE) znamenala při prvním představení velké překvapení a mnozí z distributorů nebyly s to odhadnout, zda bude její použití úspěšné nebo nikoliv. Genelec vycházel z konceptu neuzavřené skříně. V takových případech se nejnižší složky zvuku šíří skrze otvory ve skříni, zatímco zbytek spektra je vyzařován kónusem reproduktoru. Finové ovšem ještě uvnitř skříně vytvořili za použití plechu spirálovitý průchod, v němž se odehrává zcela neomezené vzduchové proudění. A účinek? Výjimečná přesnost podání, dokonalejší odezva v basech, nižší zkreslení a opět elegantnější design. Konečně nejnovější přírůstek mezi subwoofery Genelec je model 5040A, jehož forma opět pochází z hlavy Harriho Koskinena. Co se týká systémů Home Theater, ty začal Genelec vyrábět původně především pro americký trh a v současnosti nabízí v tomto směru cca na 20 modelů.

Genelec za hranicemi Finska

Vysoký podíl exportu vlastních monitorů se brzy projevil i v nutnosti zřídit na některých trzích zastupitelskou kancelář či dokonce dceřinou společnost. To platilo především o americkém trhu, kde se potřeba o přímém zastoupení Genelec ukázala nevyhnutelnou na přelomu let 1995 a 1996. Genelec již v minulosti (v roce 1986) založil společnost Genelec, Inc., ačkoliv její využití nemělo v době jejího vzniku ještě zcela konkrétní uplatnění a byla míněna (řekněme) „pro budoucí potřeby“. V lednu 1996 byla ovšem v Bostonu zřízena její kancelář (ta dnes čítá asi 10 zaměstnanců) včetně show roomu. Pro Genelec, Inc. nebylo vůbec lehké znovu korigovat svoji pozici na americkém trhu a bylo nutné po předchozím distributorovi „znovunavázat“ vztahy se zákazníky. Podobným oříškem byly pro Genelec i trhy čínský a japonský. Do těchto zemí se Genelec „podíval“ poprvé v roce 1986, kdy zde také začala pracovat distribuční síť. Mezi nejvýznamnější zákazníky v Číně patřily státní rozhlasové a televizní společnosti. Významný podíl uživatelů představovala i soukromá studia v Hongkongu (který byl ovšem tehdy samozřejmě ještě v britském pronájmu). V každém případě, otevření čínského trhu v posledních letech opět vedlo Genelec k otevření zastupitelské kanceláře (Peking, 2002), která se o čtyři roky změnila v dceřinou společnost Beijing Genelec Audio Co.!

Závěr

V současnosti se objevuje stále více firem nabízejících svá řešení referenčního poslechu. Jejich produkty najdeme v celém spektru cenové náročnosti. Je zajímavé, že jeden ze základních principů firmy Genelec zní: „Nikdy jsme nechtěli nabízet levné zboží. Vždy jsme usilovali o to, abychom vyrobili produkt, za který budou lidé ochotni zaplatit!“ Zdá se, že se tento přístup se firmě Genelec vyplácí a že nízká cena má neporovnatelně menší trvalou hodnotu než spolehlivost a inovace… Proč by se jinak tyto monitory staly tak často vyhledávaným řešením?!