Úvodní knihou Starého Zákona je první Mojžíšova kniha zvaná Genesis, do nám srozumitelného jazyka překládaná jako „Kniha Zrodu" či „Na počátku"…
Na počátku je také tento příběh; příběh kapely, která jako další a určitě nejslavnější ikona hudebního směru - art rocku - velmi zásadně ovlivnila vývoj populární hudby.
Kapela, která bez rozpaků snese „škatulku" kultivovaného rocku s excelentními muzikantskými výkony, experimentální hudby s prvky world music, ale i melodického popu... Genesis!
Geneze aneb počátek všeho
Vše začalo na prestižní, zároveň však tradicemi zatížené, staroanglické škole Charterhouse Public School, kde se nezávisle na sobě zformovala dvě hudební uskupení – Garden Wall a The Anon. V první z nich hráli tehdy asi sedmnáctiletí mladíci Peter Brian Gabriel, Tony Banks a Chris Stewart; v druhé působili Michael Rutherford a Anthony Phillips. Tyto dvě kapely hrály podobně jako mnohé jiné v tehdejší době (píše se rok 1967) a ani jim se zřejmě nevyhnuly oblíbené coververze písní Beatles (kdo ze slavných jmen nikdy nic od nich nehrál...). Postupem času se obě „tělesa" personálně propojila ve skupinu nazvanou New Anon. V této kapele hráli Gabriel (zpěvy, flétna), Phillips (kytara), Banks (klávesy), Rutherford (basa) a Stewart (bicí). Tato pětice zkouší nahrát první demosnímky a posílá je svému spolužákovi, který tehdy pracoval u vydavatelství Decca Records - Jonathanu Kingovi. King byl z nahrávky nadšen, rozhodl se sám financovat natočení dalších singlů a navrhl kapele název Genesis.
První singl obsahuje skladby The Silent Sun a That’s Me a později se stává velmi vyhledávaným artiklem. Jakožto velký fanda nahrávku těchto písní vlastním (bohužel ne originální vinyl, kéž by… ;-), skladby také vyšly na 4CD kompilaci Genesis Archive) a mohu se shodnout s nynějšími periodiky, že už od začátku měli Genesis jasno v tom, jakým směrem se jejich hudba bude ubírat. Tehdejší nahrávky charakterizují výrazné melodie s typicky nervním a vypjatým vokálem Gabriela, zároveň však „uložené" v zasněném hávu a doprovázené spoustou rytmických zvratů… Ano, nabízí se nám tu klasická kompoziční art rocková „uchylárna"... :-)) Samozřejmě je ještě slyšet, že si chlapci tolik nesedli, což se týká zejména poněkud mdlého bubenického výrazu Chrise Stewarta, kterýžto byl také nahrazen bubeníkem s poněkud knižním jménem - John Silver (měl obě nohy..., promiňte, ale při poslechu těchto britských legend, se mi vždy na jazyk vkrádá suchý anglický humor). Kapela vydá s novým členem ještě jeden singl a působí více sehraně. Nastává čas pro další kapitolu...
Listy Gabrielovy aneb od Genesis ke Zjevení
V roce 1969 vychází debutové album Genesis, nazvané FROM GENESIS TO REVELATION, které bylo zajímavé již jenom tím, že na obalu této desky nebyl kvůli právním tahanicím uveden název kapely. V mnohých obchodech dokonce zařadili toto LP omylem mezi desky s náboženskou hudbou. Debut zní – tedy alespoň ve srovnání s pozdějšími počiny skupiny - podobně netradičně, jako tomu bylo v případě Jethro Tull. Pětice předkládá větší důraz na blues, dokonce gospelové sbory, elektrické kytary „utopené" v přemíře akustik a hlavně kláves… Celkově jde o dílo jakési nevyzrálosti, která však nezní triviálně, za což Genesis vděčí především teatrálnosti a nevšednosti Gabrielova zpěvu. Prvního alba se prodalo pouhých 500 kusů a je považováno za nezdařilé. Je ovšem zajímavé, že se narozdíl od pozdějších počinů tato deska prakticky nedá sehnat (a pak se v tom vyznejte, že?...). Po natočení debutu se muzikanti rozhodli, že si dodělají školy a rozutekli se do kolejí po celé Anglii. Anglické školství ovšem opustil Silver, který odjel studovat do USA, což znamenalo i konec jeho působení v Genesis, kde byl nahrazen Johnem Mayhewem.
Historicky první koncert se odehrál v září stejného roku, a to na soukromé party za celkový honorář 25 liber. Následující rok si dali členové Genesis předsevzetí, že se stanou většími pofesionály, nakoupili pořádné aparáty a nástroje a hlavně podepsali novou smlouvu – tentokrát ovšem se společností Charisma Records, čímž se zbavili Jonathana Kinga, který kapelu tlačil do jiných hudebních sfér, než její členové sami chtěli (popový impresário zatoužil mít z členů Genesis další Beach Boys, což k našemu štěstí neprošlo). Výsledkem těchto okolností bylo nové album - TRESPASS, které je vnímáno jako již „opravdový" debut Genesis. Hned jeho úvodní skladba Looking For Someone s labutím zpěvem Gabriela v úvodu naznačuje ten jediný možný směr této kapely. Skladba postupně graduje v art rockovou kompozici, aby na konci vyvrcholila v hard rockovou smršť! Tímto albem se také Genesis zařazují mezi tzv. silnou art rockovou „pětku", sdílenou společně s Pink Floyd, Yes, Queen a Jethro Tull. Pokud některý „hnidopich" postrádá v této „hvězdokupě" další dvě veličiny – mám na mysli Emmerson, Lake & Palmer a King Crimson, tak vězte, že jde o záměr. Obě zmíněné totiž velmi brzy začaly přecházet do úplně jiných vod – do jazzu a velkého experimentování se zvukem, což už podle mého názoru nemá s art rockem či AOR rockem mnoho společného. Ono to svým způsobem samozřejmě platí i o těch ostatních (v podstatě jediní Yes se, až na výjimky s Rabinem, pořád drží osvědčeného tématu), ale pořád jde o jasně charakteristické rysy, které určovaly a určují tento styl. Ale zpět k albu. Trespass opravdu působilo jako zjevení. Podle některých „legend" muzikanti z Genesis neposlouchali nic jiného než sebe, což mělo za následek výjimečnou originalitu, která vyústila v něco docela unikátního... Už jen biblický název skupiny jakoby určoval velmi svébytný a nadčasový sound, který působí nesmírně vizuálně a plasticky. Zavřete-li oči, hudba a hypnotický Gabrielův zpěv vás provedou fantaskní krajinou ze snů, v nichž můžete létat, sledovat úžasná panoptika surrealistických divadel, plných různobarevných lidiček, jejichž osudy jsou plné kontrastů... Pokud znáte některá díla filmové legendy Federica Felliniho (hlavně Amarcord), to jsou přesně ranní Genesis. Z trochu opačného ranku je závěrečný devítiminutový opus The Knife – hard rockový šťavnatý riff v úvodu naznačuje údernost a naléhavost, která přesně vyjadřuje název skladby (knife – nůž). Gabriel si pod hlavním vokálem (vypjatý zpěv na hranici možností) vystavěl geniální sbory a jeho frázování vskutku seká jako nabroušený nůž, který se hlouběji a hlouběji zarývá do těla. Píseň se nese přesně v duchu art rockových kompozic, opět se spoustou zvratů v rytmice a s mnoha fragmenty motivů, které však neztrácí kontiunitu a nepostrádají výraznou melodickou linku.
Hledáme hráče na bicí...
Před začátkem turné k albu Trespass však začínají v kapele první ponorkové problémy, jejichž následkem je několik odchodů. Jako první opouští sestavu Anthony Phillips a zanedlouho po něm odchází také bubeník John Mayhew. Genesis tak stojí před otázkou, jak rychle sehnat kvalitní muzikanty, kteří by s nimi odjeli nasmlouvané koncerty. Post kytaristy nakonec přijal známý virtuoz Steve Hackett, mnohem problematičtější bylo ovšem obsazení postu hráče na bicí. Genesis tedy dali do všech možných periodik inzerát ve znění: „Hledáme hráče na bicí s citem pro akustickou hudbu". Jako poslední ze čtrnácti bubeníků se přihlásil malý človíček s dlouhými vlasy. Človíček, jehož provázelo nejen renomé dětské filmové hvězdičky, později statisty v beatlesovském filmu Perný den, ale i renomé vynikajícího hráče na bicí, který po odchodu Billa Bruforda z Yes dostal nabídku hrát s touto art rockovou legendou. A ač se velmi rozmýšlel, nakonec však nabídku odmítl a zkusil to u Genesis. Jednou to komentoval slovy: „Pořád se hromsky divím, proč?! Písničky Yes jsem znal nazpaměť i pozpátku a jsem si jistý, že bych to místo dostal a skončil u Yes...". No, nebudeme nikoho dál napínat, stejně už všichni tuší o jakou další ikonu hudebního nebe se tu jedná. Ano, novým hráčem na bicí se stal Phil Collins. Kapela se s novými členy rychle sehraje a vyrazí na turné. Oba novicové se staly opravdu platným přínosem a také velmi dobře pochopili, o co kapele jde. Oba dva jsou pověstní svým profesionálním přístupem, zejména Collins ukazuje, jaký je excelentní muzikant a bubeník. Jeho neutuchající energie/vitalita, technika, originální styl s typicky bohatými breaky, invence a také zajímavý zpěv, který jakoby vypadl z oka Gabrielovu vokálu, dává tušit, že Genesis čekají zlaté časy. První náznaky se objevují již na zmíněném turné. Podobně jako třeba Pink Floyd měli i Genesis pódiovou show zakomponovanou do hudby, čímž vytvářeli u diváků velmi silný dojem, na jehož konci stáli uhranutí fanoušci. Obzvlášť Gabriel velmi podporoval pódiovou stytizaci, neboť jeho teatrální zpěv byl doprovázen mocnými gesty a častým střídáním podivných kostýmů, čímž vyvolával v lidech pocit onoho surrealistického panoptika. Ostatní muzikanti velmi dobře pochopili, o čem je řeč a zdatně Gabrielovi sekundovali. Například když Peter začal zasněně šeptat slova z neuchopitelných krajin, kapela se stáhla do pozadí a hrála „pouze" akusticky, čímž podporovala celkový dojem intimnosti. Když naopak začal vokál napínat až k prasknutí a expresivně křičel svou bolest z neporozumění světu, kapela začala hřmotně a kakofonicky podobné nálady podporovat. Na konci každé show zůstávala skupina naprosto ponořena do sebe a publikum po skončení koncertu dlouho neodcházelo a v tichosti „zíralo do blba"...!
Genesis ante portas
Po skončení turné k desce Trespass se Genesis zavírají do studia, aby s novou sestavou, jejíž členové si vzájemně „padli do oka", natočili nové dílo. To vychází roku 1971 pod názvem NURSERY CRYME. Nový opus je přímým následovníkem předchozího alba, avšak s mnohem propracovanějšími aranžemi a vyzrálejšími muzikantskými výkony. Collins skvěle zdvojuje Gabrielovy vokály (sólově zpívá ve skladbě For Absent Friends) a svým přístupem (s každým je ochoten secvičovat skladby až do omrzení) je velmi platným hráčem. Hackett zase předvádí svůj um a cit pro skladbu a vedení sól (zejména v The Fountain Of Salmacis). Geniálně „odkoukal" techniku rozložených akordů od Banksových kláves a díky tomu byla jejich souhra doslova fascinující. Gabriel k tomu řekl: „Phil nás naučil pracovat ve studiu; myslím, že nás určitě posunul mnohem dál. (…) Nursery Cryme je díky tomu mnohem vyzrálejší dílo než Trespass. Jeho bicí jsou plné a občas zní jako příbojová vlna. (…) Steve zase ukázal, že i v art rocku můžete hrát jako Hendrix a nenarušovat přitom skladbu svými ekvilibristickými schopnostmi... Jsem moc rád, že jsem mohl to vzrušující období prožít s nimi a hlavně s Genesis!"
Fanoušci a kritici začali Genesis brát velmi vážně v potaz, ale pořád tomu něco chybělo. Chtělo to album, které kapelu zviditelní po celém světě - podobně jako měli Floydi své Dark Side.., Yes Close.., Queen A Night... nebo Jethro Tull své Aqualung. Tato pomyslná bomba samozřejmě vybuchla a vše se událo o rok později pod názvem Foxtrot. To si však řekneme zase příště...
Pravidelným čtenářům už asi nemusím oznamovat, že nyní přijde malá porcička tabulaturových zápisů. Vybral jsem pro vás fragment riffu z The Knife a konec sóla ze skladby The Fountain of Salmacis...
Příště se můžete těšit na nejslavnější a nejrespektovanější éru Genesis, na alba jako Foxtrot, The Lamb Lies Down On Broadway, The Trick Of The Tail, And Then There Were Three a na spoustu dalších informací.
