Genesis

Od blues ke hvězdám - 2. díl

Během našeho předchozího povídání o kapele Genesis jsme se věnovali začátkům skupiny, profilování sestav a prvním třem albům jejich diskografie. Druhý díl začínáme ve chvíli, kdy sestava Peter Gabriel, Steve Hackett, Tony Banks, Mike Rutherford a Phil Collins připravuje v nahrávacím studiu materiál pro novou desku…

Po albu Nursery Cryme všichni jmenovaní cítili, že pokud nenabídnou veřejnosti hitové album, pravděpodobně dojde v kapele k velmi zásadním změnám, třeba i k jejímu konci...

Do nových skladeb vtiskli podle vlastních slov celou duši a namotivovali se k nejvyšším výkonům. Nahrávání proběhlo v přísné izolaci a pánové z Genesis komunikovali pouze mezi sebou. Vzájemně kombinovali fragmenty svých nápadů a komponovali je do finálních představ. Do tvorby se promítaly i myšlenky na budoucí turné a již tehdy si lámali hlavu nad koncepcí show, kterou v závislosti na skladbách vytvoří.

Co bude možné a co nikoliv? Jak zaranžovat písně tak, aby je bylo možné hrát na živo? S tímto poctivým přístupem snad ani nikomu nemohlo přijít na mysl, že by nový opus dopadl špatně. Svět se dočkal v roce 1972 - vychází album FOXTROT. Majestátně působící klávesové intro hned na začátku desky říká: „Jsme tady! Chceme vám ukázat, jak vidíme svět hudby i lidí! Ponořte se s námi do panoptika plného zrcadel a obskurních idejí různých kultur a věků…"

Intro zvolna graduje přidáním ostatních nástrojů, Gabrielův vypravěčský styl uvozuje skladbu Watcher Of The Skies, která nás provede fantaskní krajinou, inspirovanou Tolkienovými a Lewisovými romány. S tím, jak se skladba vyvíjí a vrcholí, se Gabrielův hlas přesně v souladu s vývojem písně přesouvá z vyprávení do vypjatých a soulových poloh. Zde se také poprvé krásně ukazuje obliba členů Genesis v církevní hudbě, která více a více formovala jejich přesvědčení, že nejdůležitějším aspektem hudby je emocionalita. Hlavně Gabrielovi přinášel zpěv církevních hymnů nesmírně silný citový zážitek. A tak není divu, že jeho vokál má často blízko k soulovému/gospelovému pojetí, které je schopno v člověku rozeznít nejširší škálu emocí. Společně s Genesis vyspěl v dramatického interpreta a mistra různých pěveckých technik a výrazů, které navíc dokázal zvýraznit jevištním projevem. Použitím rozmanitých masek a převleků vizuálně realizoval v písních zpívané představy. Tuto svou „zálibu" poté ještě zdokonalil během své sólové kariéry, ale o tom až později...

Vraťme se zpět k albu Foxtrot. Kromě úvodní skladby na této desce vyniká opus Supper’s Ready, který je kromě jiného zajímavý také jistou kytarovou perličkou. A protože v podvědomí mířím své tetxy hlavně na kytaristy, nemohu se o ní nezmínit. Mnohým z vás možná přivodím menší šok, ale o co jde...?! Všeobecně se má za to, že „otcem" speciální kytarové techniky – tappingu - je Eddie Van Halen, leč… v této skladbě hru stejnou technikou můžeme slyšet v prostřední pasáži (cca po osmé minutě skladby)! Jen pro doplnění, první album Van Halen vyšlo v roce 1978, Foxtrot o šest let dříve. I já jsem byl tímto zjištěním trochu překvapen (no, trochu víc). Nelenil jsem tedy a zaregistroval se do fan klubu Van Halen, poslal mail s všetečnou otazkou a čekal. Bohužel se mi však do uzávěrky nikdo neozval, ale snad ještě zareagují, velmi rád se s vámi potom podělím o jejich odpověď. Tímto jsem také získal velké pochybnosti o tom, kdo je „první v tappingu" a začal hledat skutečného průkopníka. Pominu-li Jaroslava Cimmrmana, vede tedy Steve Hackett. A ačkoliv jsou určité náznaky slyšet i u Hendrixe, považuji je spíše za sextoly na prázdných strunách. Uvidíme... (Pokud někdo z čtenářů ví o nahrávce s tappingem staršího data, budu velmi rád, když se mi ozve. Mohli bychom potom zavést „učenou disputaci" :o), popřípadě seznámit s „objevem čtenáře.)

Supper’s Ready je každopádně pravým klenotem mezi art rockovými kompozicemi. Za jeho „pomyslné" intro můžeme považovat předcházející song Horizons, kde Hackett naprosto skvěle ukazuje cit pro akustickou hru s klasickým vlivem a dokonalé skloubení stylu „pima" s flažolety (obě skladby jsem zařadil mezi tabulaturové ukázky). Na Horizons plynule navazuje již jmenovaná sedmidílná a třiadvacetiminutová Supper’s Ready. Pravidelní čtenáři jsou jistě již tak trochu „znalci art rocku" :o), a tak vědí, o co zhruba může jít v kompoziční skladbě, která trvá přes dvacet minut. Genesis v Supper’s Ready nabízí charakteristické střídání hudebních nápadů, rytmických zvratů, vše zaobalené do typických aranží dané kapely. V případě Genesis a Supper’s Ready jde v podstatě o klasickou strukturu o sedmi větách, kde má hlavní prim emocionální zážitek, vyjádřený Gabrielovým zpěvem (hlavně v úvodu písně). Své tu „říká" neskutečně dobře sehrané duo Hackett/Banks a citlivá rytmika Collinse. Již zmíněná prostřední pasáž je opravdový „zabiják"! Zkuste si představit chrámové varhany, které pochází z doby J. S. Bacha, ale jsou hrané Mozartem… do nich hraje high-gainová kytara, podpořená vlnami tsunami v podání Collinse a Rutherforda, k tomu ještě vypjatý Gabrielův zpěv…, poté přijde zklidnění, aby se později přehouplo do kabaretního/muzikálového čísla. Další věta cituje biblické Zjevení Janovo: „ (…) kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest." Takto bych mohl pokračovat až do konce skladby – pokud neznáte, ponořte se, labužnicky si vychutnejte porci nejlahodnějšího pokrmu a zkuste se po několikátém poslechu zaměřit na jednotlivé muzikanty zvlášť. Opět musím vyzdvihnout Gabriela, jehož pěvecký rejstřík je úchvatný. Z pianisima přechází do forte až po jakési „ultra" forte, „plynule skočí" bez pomocného jodlu zpět do pianisima! A to ani nemluvím o zabarvení hlasů, které střídá jakoby nic - to je mistrovská škola zpěvu! Celkově jde o dílo, které je z kompozičního hlediska jiné než například u Yes či Jethro Tull.

Genesis tímto albem uspěli a získali díky němu výraznou popularitu. Deska byla sedm týdnů v britské hitpárádě a každý fanoušek, kterých tehdy bylo již nepočítaně, se moc těšil na světové koncertní turné. Všude, kde Genesis vystoupili, zapůsobili jako zjevení. Výrazným spolupachatelem tohoto efektu byl Peter Gabriel, který se opravdu ve své jevištní show překonával. Soudobí návštěvníci koncertů se dočkali šatů s límcem posázeným diamanty, vyholené brázdy na Gabrielově hlavě, liščí hlavy, čelenky s netopýřími křídélky či bílé masky starce. Zkrátka a dobře se v podání Genesis konalo rockové divadlo se vším všudy.

Jevištní performance byla opravdu excelentní, díky čemuž managment firmy Charisma Records vydal live album, nazvané jednoduše GENESIS LIVE. Na tomto dílku můžeme slyšet všechna výše zmíněná pozitiva a je dokonalou ukázkou stylu Genesis v její art rockové éře. Samotní členové ovšem tímto albem nijak nadšeni nebyli (tedy alespoň z počátku) a dávali od něj ruce pryč. V průběhu let se jejich náhled na tento počin změnil a řekl bych, že je existence záznamu živého vystoupení v „klasické" sestavě těší.

Ve stejný rok vydání „živáku" (1973) vychází rovněž nové studiové album s názvem SELLING ENGLAND BY THE POUND. Nejen dle mého soudu ukazuje sestavu v nejlepší síle a je vyspělé nejen po stránce muzikantské, ale ukazuje také excelentní aranžérskou a kompoziční dovednost. O Gabrielovi snad už ani nemá cenu hovořit, tedy v souvislosti s genialitou… :o). Jeho texty lze přirovnat k vybroušenému diamantu na pomezí surrealistické poezie a obrazů Hieronyma Bosche. Velmi příjemně překvapuje kytara Steva Hacketta, který byl vždy tak trochu v pozadí a občasnými „štěky" podkresloval náladu skladeb. Nyní „rozepjal křídla" a ukázal um hodný kytarového hrdiny. Používá velmi nadčasový sound elektrické kytary a na sóla si vytvořil vysloveně nádherný a medový tón, který musí kytaristy uvádět do opojného vytržení. Důkazem je zejména píseň Firth Of Fith. Společně s pro něho typickou akustickou hrou tvoří velmi důležitou a nedílnou část Genesis!

Navzdory tomu, že následující turné potvrzuje status nové hudební hvězdy, začínají vztahy uvnitř kapely samotné lehce vřít. Collins nabývá pocitu nevyužitého člena a vrhá své přebývající síly do projektu Brand X. Podobný dojem měl i Rutherford, který společně s bývalým kytaristou Genesis Tony Phillipsem začal pracovat na starém a dosud nikdy nepoužitém materiálu. Světe div se, také Gabriel má „choutky" podívat se zase do jiných sfér. Konkrétně pracuje na scénáři k zamýšlenému filmu Williama Friedkina, který se proslavil temným snímkem Vymítač ďábla. Protentokrát choutky jednodlivců neznamenaly žádné zásadní změny a kapela začala pracovat na novém díle, které mělo být zase trochu jiné... Gabrielovi se velmi zalíbil žánr „nakousnutý" v jednom z fragmentů skladby Supper’s Ready – muzikál. Jeho záměrem bylo vytvořit nosné téma, které by se jako červená nit prolínalo různými hudebními styly. Myšlenka to byla jistě skvělá, leč problém byl v tom, že nebyl zcela pochopen ostatními členy Genesis. Ti jeho nápad vnímali spíše jako kolekci skladeb ve stylu „bílého dvojalba" od Beatles.

V každém případě v roce 1974 vychází dvojalbum THE LAMB LIES DOWN ON BROADWAY. Názory na tento opus se dodnes liší... Hudebně poněkud kolísá mezi zmíněnými záměry, avšak muzikantsky se jedná o „excelentně-výborné-dokonale-kurevské" dílo, které je považováno za vrchol art rockové éry Genesis. Album nemá slabé místo a nebýt oné rozpolcenosti, šlo by i o nadčasový unikát bez rozdílu stylů. Pokud neznáte, zakupte, půjčte a vlastněte! Novému albu Gabriel přizpůsobil také jevištní show a divadelně ztvárnil příběh portorikánského „spratka" Ralfa, který žil v newyorském podzemí a trpěl schizofrenií. Gabriel si zde hraje s mnohoslovnými výklady a metaforami. Maskuje se začerněnou tváří, obléká si odrbané jeansy a koženou bundu.

Do kontrastu k této podobě staví obludný a dnes již legendární převlek Slipperman. Z uzavřené homole na pódiu se vyloupla postava s obrovským cibulovitým oděvem, v groteskním žlutém trikotu s hrudkami, hrbolky, rosolovitými oblinami a nafukovacími genitáliemi...

Turné bylo obrovsky úspěšné, což bylo ovšem neúměrně k vzrůstající slávě opět doprovázeno vnitřními rozpory Genesis. Tentokrát se již situace neuklidnila. Z Genesis odešel Peter Gabriel. Do té doby hlavní protagonista později přiznal, že již nemohl déle snášet dlouho dopředu „nalinkovaný" život, neustálý kolotoč deska – turné – deska - turné a také hudební nesvobodu. Velmi dobře si uvědomoval, že mu ostatní členové nedovolí opakovat případ The Lambs..., kde si vyhradil autorství textů a většiny muziky. Dalším a jistě neméně důležitým důvodem bylo, že se jako první z Genesis stal otcem (dcery Anny, která navíc trpěla těžkou nemocí). Co bude tedy dál s Genesis? Kapele odešla v jedné osobě ikona i hlavní skladatel a to není zrovna málo.

My si však nyní dáme krátkou odbočku, neboť nenapsat alespoň pár slov o sólové kariéře této neskutečné persony, jakou Peter Gabriel nesporně je, by byl doslova zločin! Zmínit je třeba alespoň to, že s Peterem od počátku hráli excelentní muzikanti jako Tony Levin (basa), David Rhodes (kytara) či Richard Evans (kytara, píšťala, mandolína). Na jeho albech se objevili hosté jako Kate Bush, Neneh Cherry, Sinead O’Connor, Rachel Z, Robert Fripp, Elizabeth Frazer nebo i bývalý souputník Phil Collins. Uvést musím i Gabrielův obrovský vliv a zájem v oblasti world music (festival WOMAD je jeho zásluhou) a vůbec i jeho interest o dění světa kolem nás. Za svou sólovou kariéru vydal patnáct alb a hity jako Solsbury Hill (první megahit), Games Without Fronties, Family Snapshot (bicí a sbory Phil Collins), Sledgehammer (nejhranější video na MTV), Big Time, Don’t Give Up (duet s Kate Bush), Blood Of Eden (duet se S. O’Connor), Growing Up, Steam nebo Red Rain (song pro Greenpeace).

Určitě musíme zmínit i jeho skladatelský vklad filmové kultuře. Je autorem hudby ke snímkům renomovaných režisérů jako jsou například Alan Parker (film i stejnojmenný soundtrack Birdie) a Martin Scorsese. Soundtrack k jeho kontroverznímu filmu The Last Temptation Of Christ vyšel pod názvem Passion a je dokonalou ukázkou umělecké invence, fascinujícím a poutavým dokladem skladatelské dovednosti. (Mimochodem, autor předlohy Nikos Kazantsakis se intimního vztahu mezi Ježíšem a Máří Magdalenou dotkl půl století před panem Brownem. Knihu Poslední pokušení Krista Vatikán dokocne v roce 1955 umístil na Index zapovězených děl a sám autor byl v roce 1955 exkomunikován z „mateřské" řecké ortodoxní církve.) O práci Petera Gabriela bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale náš seriál se věnuje kapele Genesis, čili se tak trochu k mé lístosti „pokorně" vrátíme k jejímu příběhu.

Odchodem Gabriela se rozvířil neuvěřitelný kolotoč hledání, dohadů, úvah a spekulací na téma, kdo Petera může nahradit. Vysloveno bylo velké množství jmen, ale konečná volba nepadla. Dle mnohých kritiků a fandů prý nikdo nemohl Gabriela nahradit. Genesis se v tomto stadiu odebrali do studia, aby zde připravovali nový materiál. Při nahrávání skladby Mad Man Moon si Phil Collins zlehka pobrukoval v režii a „zapomněl", že je přítomen producent Tony Stratton-Smith. Ten zbystřil a doporučil Collinsovi, aby zkusil nazpívat celé album. Bylo jasno, vymalováno – novým zpěvákem Genesis se stal bubeník Phil Collins! Zde je třeba si uvědomit, že kromě několika sólových partů (For Absent Friends nebo More Fool Me) Collins často zdvojoval Gabrielův vokál. To znamená, že se rovnal do jeho zpěvu, navíc měli oba téměř stejnou barvu hlasu a málokdo na nahrávkách poznal, že zpívají spolu. Sám Gabriel s oblibou říká, že mu Phil zní více Gabrielovsky než on sám sobě. Zároveň přiznává, že je Collins lepší zpěvák! Každopádně, Philův vokál zní trochu jinak – sice má opravdu podobně jako Gabriel zastřený témbr, ale je více měkkčí, méně vypjatý a více „ladí" k ostatním nástrojům (Gabriel je pravý sólový zpěvák, který má dar vznášet se nad nástroji). Avšak nechme srovnávání, oba jsou zkrátka „secakra" dobří muzikanti.

Po zveřejnění zprávy byl celý hudební svět velmi zvědav, jak se Collins se svou novou rolí v kapele vyrovná. Genesis také nastal menší problém s písněmi, v nichž má Phil komplikovanější bicí a nemůže dokonale skloubit zpěv s jejich hrou (samozřejmě při živém hraní).

To si však zase řekneme příště, kdy nás bude čekat další porce Genesis a také špetka informací ze sólové kariéry ostatních protagonistů. Z Genesis se totiž vedle Gabriela „vylíhla" spousta vynikající muziky, ať už jde o sólovky Steva Hacketta, Collinse, Rutherfordův projekt Mike And The Mechanics nebo projekty Tonyho Bankse.

Na závěr si jako obvykle uvedeme tabulaturové ukázky. Již jsem je avizoval. Mám tu pro vás fragment nádherné akustické instrumentálky Horizons a tapping ze skladby Supper’s Ready.