Grafitová story

Ned Steinberger - profil designéra a konstruktéra

Lidi, kteří se zabývají konstruováním lze rozdělit na dvě skupiny. Jedni vynalézají nové systémy a neúnavně bádají po nových možnostech, druzí modifikují a vylepšují stávající systémy…něco jako revoluce a evoluce. Do té první skupiny bychom mohli zařadit Les Paula, Leo Fendera a... Neda Steinbergera.

Příběh Neda Steinbergera je příkladem „amerického snu". Obyčejný človíček s dobrými nápady se díky své píli vypracoval tak, že jeho produkty obdivoval celý svět. Ale pojďme zpátky, někam do sedmdesátých let – zde najdeme Neda pracovat ve firmě, která se zabývala navrhováním obyčejných skříní (teď už můžeme říct, že zas tak úplně obyčejné nebyly, když je navrhoval Steinberger :-) Jednalo se o zakázkové kusy pro ty majetnější občany, a Ned zde v klidu pracoval se svým učitelem a jedním z nejtalentovanějších dřevomodelářů Leem Tailorem až do dne, kdy se zbortila jedna stěna jejich obchodu a tak museli doslova den ze dne svoji činnost ukončit a podnik zavřít. Při rychlém výprodeji zboží a nářadí, které se zachovalo, za zlomkové ceny se Ned setkal s lidmi z Co-op, kteří se právě o koupi prodávaného zboží zajímali. Co-op byl svaz drobných dřevozpracujících řemeslníků, kteří se sdružili, aby snáze prosadili některé své společné zájmy. Ned se stal součástí této skupiny a podnikal dál v oboru návrhu nábytku, ovšem více než na skříně se soustředil na křesla. Filosofii svého navrhování, která se pak uplatnila i při návrhu hudebních nástrojů, můžeme shrnout takto:

Člověk sedící v křesle by měl sedět pohodlně, relaxovat, odpočívat, soustředit se na hovor s přítelem, ale hlavně se nezaobírat myšlenkami, na čem vlastně sedí.

Jak se ale Ned dostal od nábytku k hudebním nástrojům? Inspirací mu byl Stuart Spector, který se živil zakázkovou výrobou baskytar. Nedovi se tento obor velice zalíbil, líbilo se mu jak Stuart podniká sám a v oboru, který ho baví a jemu samotnému od té doby navrhování hudebních nástrojů úplně učarovalo. Začal tedy pracovat pro Stuarta a výsledkem byla baskytara s označením NS-1 (dodnes firmy vycházejí z tohoto designu nebo produkují kopie). Zde se právě dostáváme k analogii s křeslem. Ned přistupoval k hudebnímu nástroji, jako k pracovnímu nástroji, který by měl v rukou člověka sedět tak, ať se soustředí pouze na svou práci a ne na nástroj samotný. U baskytary tedy umělec měl být soustředěn pouze na hru, nikoli na to, že ho baskytara tíží na krku nebo že musí mít ruce v určitém úhlu, aby se mu dobře hrálo. Ned se snažil o to aby byl nástroj co nejpohodlnější. Na rozdíl od jiných konstruktérů, měl úplně jinou startovní pozici – nebyl to totiž žádný kytarista a dokonce nehrál ani na jiný nástroj, proto se na baskytaru díval z pohledu designu a ergonomie. Když se ho ptali, jestli to není nevýhoda, nebýt při navrhování kytaristou odpověděl:

Leo Fender přece nebyl také žádný kytarista (byl to opravář rádií) a přitom je z něj největší kytarový novátor všech dob. Pravda je, že naproti tomu Les Paul byl excelentní kytarista. Ale třeba o Stradivarim se také nemluví jako o houslistovi. Těžko říct, jestli je to výhoda nebo nevýhoda.

Ovšem u Stuarta Spectora Ned nevydržel navždy a to z jednoho prostého důvodu. Při přemýšlení nad ergonomií nástroje zjistil, že krk je moc těžký, respektive hlavice nástroji jen přitěžuje. Spector to řešil menší váhou korpusu, vymýšlelo se ideální umístění rolen pro kytarový řemen pro dosažení správného vyvážení nástroje, ale s tím se Ned nespokojil. Těžký krk pro něj byla věc, kterou sice kytaristé akceptovali jako nevyhnutelnost, ale on sám se s tím smířit nehodlal. V hlavě mu totiž ležel nástroj bez hlavice. Proto jej také začal vyvíjet. Tvar měl vymyšlený – nepostupoval tak, že by vycházel z klasických proporcí baskytar, ale rovnou navrhl basu s netypickým tvarem korpusu, protože základem pro něj byl nástroj s kobylkou, ladícími mechanikami, krkem a snímačem – nad tělem se nijak zvlášť nezamýšlel. Zpočátku se mu ale nedařilo, půl roku stál na místě s prototypem bezhlavicové baskytary až jej odložil do kouta. Netrvalo dlouho a zase jej vytáhla znovu začal přemýšlet proč nedosahuje výsledků, které si vytyčil – především se mu nedařilo dosáhnou ideálního přenosu energie, vibrací, sustainu. Různými pokusy pak došel závěru, že konstrukce nástroje musí být co nejpevnější, pak teprve může dojit k uspokojivým výsledkům.

Takto se dostal ke grafitu. To byl v té době nový materiál, poměrně drahý… Ned měl zkušenosti se sklem, lamináty ale grafit by l pro něj novinka…a ta se neobešla bez problémů. Ned byl zvyklý že s ostatními materiály může kroutit, ohýbat je, ale grafit mi při podobných pokusem praskal, byl velice křehký, Steinberger se dokonce myslel, že nakoupil špatný materiál. Pak zjistil, že pouze správným zpracováním grafitu v kombinaci s epoxidem dosáhne velké pevnosti a také vyřešil své problémy s bezhlavicovou basou, takže už nic nestálo v cestě k jejímu uvedení a tak vznikla legendární baskytara L2. Úplně první majitel byl Tony Levin. Steinberger vystavoval své dílo na výstavě NAMM, ale jeho stánek zůstával bez povšimnutí, případně se kolemjdoucí pousmáli netypické baskytaře. To se změnilo v okamžiku, kdy na této akci začali vystupovat Dixie Dres s Andym Westem, který hrál na L2. Situace se obrátila a o nástroj byl obrovský zájem. Ned sám přiznává, že základem úspěchu je propagace přes uznávané umělce.

Následovalo období ve kterém sbíral Ned úspěchy po celém světě, převzal mnoho ocenění za design , vytvořil firmu Steinberger Sound Corporation, kde zaměstnával přes třicet zaměstnanců, přestěhoval se do větších prostor, zvýšil svoji produkci, která v některých momentech dokonce zaostávala o 300% za poptávkou. Následoval i vývoj kytary. Mnozí Neda od tohoto úmyslu odrazovali s tím, že baskytaristi jsou lidé většinou otevření novým nápadům, ale u kytaristů upřených na tradiční hodnoty neuspěje. Ned si nenechal říct a vyvinul elektrickou kytaru v podstatě jako modifikaci baskytary. Jediný problém, který kytara měla, byla pevná kobylka – byla totiž doba tremol, řekněme přímo mánie, a proto vyvinul Ned vlastní systém Transtrem,. Jednu z jeho kytar používal i Eddie Van Halen (ten ji samozřejmě nastříkal na červeno a opatřil černými a bílými pásky, včetně nápisu 5150).

Ned ale nebyl podnikatel, neměl žádné ekonomické vzdělání a zkušenosti, neuměl se pohybovat v obchodu a dokonce i za dob jeho největší slávy nebyla firma nijak zvlášť výdělečná. Proto uvítal návrh prodat celou firmu i s patenty, značkami a návrhy korporaci Gibson. Zde se mohl stát zaměstnancem, ale Ned zvolil úplně jinou cestu.

Začal se věnovat se věnovat v nové firmě NS design smyčcovým nástrojům. Electric Upright Bass byla pak dalším jeho úspěchem oceněným časopisem Bass Player jako jeden z deseti nejzajímavějších nápadů. Ned pak vytvořil celou rodinku podobných nástrojů: basa,viola, housle, čelo. Tady je třeba uvést to, že tyto nástroje se vyrábějí i v Čeké republice - u pana Petera Vykydala a Milana Melichara. Z umělců, kteří na ně hrají jmenujme alespoň Tonyho Levina. Zajímavé se může zdát, že u těchto nástrojů se s bezhlavovým designem oproti očekávání nesetkáme, což Ned komentuje takto:

Lidi dělali kytary s hlavicí ze zvyku. Já jsem tento zvyk porušil, protože se mi zdála koncepce výhodnější z několika konkrétních důvodů. Kdybych udělal bezhlavcové i své smyčcové nástroje, byl by to zase jen zvyk. Já jsem ale shledal, že v případě těchto nástrojů není důvod hlavici odstraňovat...

Je třeba také říct, že po obrovských úspěších baskytar a kytar Steinberger zájem o tyto nástroje zase opadl. Částečně je to způsobeno nestálostí trhu, částečně jak Ned přiznává, je možné, že úspěch byl do určité míry dosažen díky moderním trendům, ačkoli on sám nástroje nevytvářel kvůli módě, ale pro co největší pohodlí při hraní.

Když shrneme a zhodnotíme Nedovu dosavadní práci, můžeme říct, že tento konstruktér vytvořil spoustu unikátních nástrojů (Spector stále využívá Nedův design), mnohé z nich byly prototypy, jiné se dočkaly sériové výroby. Hlavním znakem kytar a baskytar Steinberger byl design postrádající klasickou hlavici, mnohé modely neměly ani tradiční korpus. U veškerých výrobků hleděl Ned na jejich účelnost a ergonomii. Ned byl také jeden z prvních, kteří začali při stavbě nástrojů využívat grafit. Pro své nástroje vyvinul Ned i jednotlivé komponenty např. celou řadu tremol (TransTrem, S-trem,…) Nyní se věnuje elektrickým smyčcovým nástrojům a nadále spolupracuje s mnoha kytarovými firmami: Spector, C.F. Marin, David Gage, Emmett Chapman, Steinberger, D’Addario, Grimes Guitars, Bolin Guitars, Gibson

Časová osa produktů Steinberger

  • 1976 - Ned vytváří NS modely pro Stuarta Spectora
     
  • 1977 - bylo vytvořeno několik modelů z grafitu vyztuženého epoxidy
     
  • 1979 - v New Yorku (Brooklynu) vytváří Ned modely L2, které představuje v létě na National Association of Music Merchants Show (NAMM).
     
  • 1980 - je založena Steinberger Sound Corporation, v květnu je uznán patent pro design modelu baskytary L2.
     
  • 1981 - na německém Frankfurt Musik Messe vzbuzuje baskytara L2 úžas díky svému designu a taktéž je oceněna asociací Designers Society of America (ISDA). Magazín Time zařazuje L2 mezi pět nejlepších designerských prací roku.
     
  • 1982 - Steinerger přebírá ocenění Reinforced Plastics/Composite od asociace průmyslu věnujícího se plastům.
     
  • 1982 - v červnu překračuje poptávka po baskytarách L2 o 300% možnosti výroby
     
  • 1982 - v říjnu je představen prototyp kytary GL
     
  • 1982 - listopad: Steinberger získává ocenění "Award of Excellence" od Materials Engineering.
     
  • 1983 - Steinberger Sound se stěhuje do Newburgh (NY), rozsáhlejší prostory a vybavení umožňují zvýšit produkci.
     
  • 1984 - v březnu vysílá PBS "Enterprise" pořad „On Key episode" o Nedu Steinbergrovi a jeho kytarách
     
  • 1984 - v červnu jsou dokončeny vylepšené modely XL-2 a GL-2, které mají nahradit původní L2 a GL-P
     
  • 1984 - červenec: tremolo TRANSTREM
     
  • 1985 - Ned představuje systém S-TREM
     
  • 1985 - poprvé je použit obvod Roland Controller v řadě L series. Tento obvod vyrobený speciálně pro Steinbergra využívá v té době nejnovější technologii zpracování signálu.
     
  • 1985 - U.S. Information Agency dává baskytaru XL2 jako příklad nejlepšího současného amerického designu
     
  • 1986 - březen: GL3T je variací modelu GL se třemi EMG SA snímači a Transtremem, následně uvedená GL4T (září)
     
  • 1987 - květen: vytořena série GM inspirována Mikem Rutherfordem, Rogerem Griffinem and Geoffem Banksem (klasický tvar, javorové tělo s dvojitým výřezem, kontrastní lemování).
     
  • 1987 - červen: TRANSTREM - verze pro baskytaru. První systém, který umožňuje hraní akordů a stupnic tak, aby ladily i při práci s vibrpákou
     
  • 1987 - listopad: Steinberger zakoupen korporací Gibson Guitar Corp.
     
  • 1988 - červen : uvedení kobylky DB Bridge
     
  • 1988 - listopad : tremolo TRANSTREM nyní i ve verzi pro levoruké kytaristy. Tato verze byla vytvořena na požádání Elliota Eastona (The Cars).
     
  • 1988 - výsledkem spolupráce Steinbergera a kytaráře Stevea Kleina je série GK. Kleinův ergonomický design korpusů je doplněn o Steinbergerovu elektroniku a hardware
     
  • 1990 - uvedení baskytary XQ - ergonomicky tvarované javorové tělo (první model je Q4)
     
  • 1991 - nové korpusy GM a XM. Elegantnější a hladší profil, lepší řešení v oblasti patky (heel). Krk XM je tenčí jako u basy XQ. Konfigurace '7' je dostupná na modelech GL a GM.
     
  • 1992 - Steinberger se stěhuje do Nashville (zde funguje továrna dodnes)
     
  • 1994 - představena řada "Spirit by Steinberger", která obsahuje stejné prvky jako grafitové steinbergery např. double-ball tuning system, převodový poměr 40:1 u ladících mechanik, tremolo R-trem , bezhlavicová konstrukce. Hardware je ergonomický. Narozdíl od grafitových steinbergerů má tato řada průchozí krky ze tří kusů javoru (modely GT a XT ) nebo javorové šroubované krky ( GU a XZ série ), čímž se stávají dostupnější.
     
  • 1999 - klesající produkce během tohoto roku přinutila Steinberger ke spolupráci s velkoobchodem MusicYo.com, kde je nabízena řada "Spirit by Steinberger"
     
  • 2002 - duben: znovu uvedení produkce grafitových kytar včetně GM a GR