Henryho kytary

Jan Jindra - výrobce kytar

Honzu již nějakou dobu znám a párkrát jsme se už o kytarách bavili. Jenže o kytarách se dá povídat hodiny, takže jsme se prostě rozhodli, že k němu zajdu na celé odpoledne do dílny a povídání pak večer ukončíme u sklenice piva. V dílně jsme probírali různé věci kolem kytar, mezitím k Honzovi chodili zákazníci, aby si nechali něco na svých nástrojích opravit. Spíš než zákazníci to ale vypadalo, že za Honzou chodí spousta kámošů, kteří pokecají, zakouří si, proberou něco ohledně kytar a mezitím jim Honza něco spraví. Naše povídání vypadalo asi takto:

Jak ses ke kytarám vůbec dostal a kde jsi se naučil vše potřebné? Pokud vím, tak žádná škola na to není a výroba elektrických kytar je celkem mladé řemeslo na to, aby se dědilo z mistra na žáka...

Původním povoláním jsem elektrikář, toto zaměstnání jsem vyměnil za práci ve firmě, která vyráběla různé modely na dálkové ovládání. Tam jsem se mimochodem naučil některé práce se dřevem. K nástrojům jsem se dostal proto, že jsem byl aktivním muzikantem (dnes už na hraní nemám čas) a mimo své hlavní zaměstnání jsem u přítele v hudebninách několik roků provozoval poradenství a servis strunných nástrojů. Žádné ze zaměstnání mě neuspokojovalo a pracoval jsem za minimální plat. V určité chvíli jsem se ocitl úplně na dně, a v tom momentě jsem si uvědomil, že dělám něco, co vlastně nechci a jen proto, abych nějak vyžil, a i to bylo u mého zaměstnavatele obtížné. Rozhodl jsem se jít jinou cestou, a s vědomím, že nemám co ztratit, jsem podal výpověď. Můj cíl byl živit se jako živnostník - kytarář. Najednou jsem měl před sebou jasnou představu. Tu jsem prezentoval na pracovním úřadě. Komise, která měla rozhodnout o tom, zda dostanu do začátku nějakou podporu od státu, mě nemohla ničím překvapit. Měj jsem jasný podnikatelský záměr, vše bylo do detailů promyšleno, takže jsem se brzo radoval z živnostenského listu. Ještě nějakou dobu jsem nevěřil, že dogma „práce je můj koníček" může platit, pokládal jsem to za nesplnitelný sen. Dnes už můžu směle tvrdit, že jsem toho dosáhl.

Jak jednáš se svými zákazníky, kde sháníš zakázky?

Nejdřív jsem dělal hlavně servis a seřízení nástrojů, později jsem se pustil i do výroby. Když za mnou někdo přijde, většinou probereme kromě samotné práce i spoustu dalších věcí…jako ztracený čas to rozhodně nevnímám. Jsem rád když si lidi uvědomí, že jsem jeden z nich. V tomto směru se rozhodně neoznačuji za podnikatele. Podnikatel je ten, pro koho jsou důležité především vydělané peníze a práce je pouhý prostředek, jak jich dosáhnout. Já se naopak považuji za živnostníka-řemeslníka, pro kterého je důležitá především dobře vykonaná práce. Lidi, kteří jsou s mojí prací spokojeni přijdou zas - a platí to i naopak, kdybych se nesnažil, nemůžu čekat, že nespokojený zákazník se u mě ještě objeví. Takhle si vytvářím svoji klientelu.Pokud vyrobím dobrou kytaru, všimne si jí kámoš toho, co na ni hraje a přijde také, a možná právě kvalita mých kytar ho přesvědčí a nějakou si objedná. Dobré zboží se v tomto oboru vlastně propaguje samo.

Dát za kvalitní nástroj jakoukoli sumu peněz si může dovolit profesionál, spousta dobrých kytaristů ale nemá neomezené možnosti. Jak se tedy díváš na ceny?

Dnes se u nás dají sehnat kytary už za 4000 Kč. Pocházejí z Asie, z velkých sérií, výroba je plně automatizovaná. Kvalitní ručně dělané kytary se za tu cenu sehnat nedají, respektive daly by se udělat ručně i levné kytary, ale já jako kytarář chci, aby moje práce byla zárukou jakési kvality, aby se dalo říct, „nástroj je dobrý" – a ne „nástroj je dobrý za tu cenu". Ono ve skutečnosti nemusí platit, že nejdražší nástroje jsou nejkvalitnější. Ručně lze vyrobit nástroje srovnatelné např. s Gibsonem a to jak po zvukové stránce , tak po stránce designu a dílenského zpracování. Přitom rozdíl v ceně je markantní. Gibson, Fender a podobné značky si ale svoji vysokou cenu mohou dovolit a to hlavně proto, že jejich modely už jsou ověřené spoustou muzikantů. Jinak velkou roli při stavbě kytary hraje hardware a vlastně všechny použité materiály - zrovna se chystám na kytaru typu Les Paul a tam udělá zlacený hardware svoje.

Ty jsi se ale teď zaměřil na výrobu vlastních modelů, tak se pochlub...

Je to zas nějaký takový sen, který začínám uskutečňovat. Vyrobit kopii jakékoli kytary není žádný kumšt, vše je vymyšleno, jak tvar, tak používané materiály. S vlastním modelem si člověk musí pohrát, výsledek je nejistý, protože experimentuješ s materiály, ale pokud se dílo zdaří je to skvělý pocit. Mým cílem je vyrábět kytary, které padnou mezi jinými nástroji lidem hned do oka. Kromě propracovaného designu ale chci aby měly kytary samozřejmě skvělý zvuk.

Teď zde mám vlastně jeden prototyp, další kusy budou následovat, momentálně jsou rozpracovány….Jedná se o kytaru s olšovým tělem, hmatník je z krásného kusu zebrana (zebrawood), krk je spojen s tělem ve stylu „all access", kobylka pevná, značky poloh z perleti…určitě sis všimnul bombírování...

To teda jo, vypadá to skvěle...

Je to ruční práce, tělo vypadá hodně plasticky a věřím, že se bude líbit. Jemné bombírovaní je na hlavě, tělo má lemování. Mechaniky na hlavě jsou zamykatelné. Tři použité snímače jsou od českých R.M.Pickups, jsou to velmi kvalitní snímače a já jim věřím. Myslím, že jsou srovnatelné s renomovanými značkami. Snímače které jsem použil jsou dvoucívkové, můžu tedy měnit jejich zapojení ze sériového na paralelní…to máš v kombinaci s pětipolohovým přepínačem dvanáct zvukových rejstříků…samozřejmě ještě dvěmi přepínači ovládám barvu tónu...

A není to zbytečně moc?

Určitě ne, můžeš si prostě vybrat z mnoha možností, je to variabilní řešení…používám vytahovací potenciometry, takže po stránce ovládacích prvků se jedná o klasikou kombinaci pětipolohového přpínače a tří potenciometrů...

Kde bereš dřevo?

Možností je několik. Mám známosti mezi obchodníky se dřevem, u nich sháním exotická dřeva, která budu využívat ještě častěji než dosud pro jejich vzhled i zvukové vlastnosti. Mám nějaké svoje zásoby a samozřejmě si tvořím další.

Jak poznáš kvalitu dřeva?

Dřevo musí být především pořádně vysušené, lze toho sice dosáhnout uměle (na to existují sušárny dřeva), ale lepší je přirozené několikaleté vysýchání.

A jak tedy poznáš stáří dřeva?

Parametr, který lze změřit je vlhkost, stáří dřeva nezměříš, ale pokud máš dostatečné zkušenosti, můžeš ho odhadnout. Někdy ti někdo ukáže zčernalé dřevo na půdě a nemáš pochyb o tom, že již tam nějakou dobu leží.

Kolik své práci věnuješ času?

Je to práce i koníček, takže spoustu :-) Do těch šesti odpoledne sedím tady v dílně, ale když přijdu domů tak si spoustu věcí promýšlím, kreslím….o sobotách a nedělích chodím do stolárny, kde řežu, klížím...

Kytary vyrábíš sám nebo se na výrobě podílí více lidí?

Původně jsem vše dělal sám, nyní jsem zapojil i některé kamarády muzikanty. Jeden z nich je stolař a spolu provádíme stolařské práce, něco už nechávám přímo na něm. Další kluk mi pomáhá s výrobou různých přípravků, šablon apod. Má přístup k laseru, což je záruka vysoké přesnosti. Poslední spolupracovník kytary lakuje.

Ještě se vrátím ke dřevu, kolik kusů dřeva používáš, někteří kytaráři totiž třeba zdůrazňují, že jejich tělo případně krk jejich kytary jsou z jednoho kusu...

Je to otázka... Já se spoléhám na tělo ze dvou kusů, ale nejde o to, že bych neměl dostatečně širokou fošnu, raději širokou fošnu rozříznu napůl a sklížím, myslím, že korpus je tak stabilnější. Na krk používám tři kusy dřeva, ty vytvoří masivní špalek, ze kterého vyříznu krk se skloněnou hlavicí, ta tedy není přiklížena, ale je ze stejného kusu jako krk…tahle varianta se mi líbí více…i když je zde samozřejmě větší odpad.

Jaká používáš lepidla, klížidla...?

Osvědčily se mi polyuretany s velkou třídou pevnosti….ty po nanesení mezi klížená dřeva pění, reagují se dřevem, dostávají se do pórů dřeva…vytváří tak velmi pevný spoj, a pokud by byl na dřevo vyvíjen tlak, tak praskne na jiném místě něž v místě spoje.

A co laky?

... akrylátové ... také nitrocelulóza je dobrá, ale my lakujeme akrylátem. Je ale třeba dávat pozor, aby se to s lakem až příliš nepřehnalo. Vrstva laku totiž mění zvukovou charakteristiku dřeva. Pokud máš kvalitní dřevo, které dobře hraje, pak nepřiměřené lakování může způsobit, že dřevo již tak pěkně nehraje, některé frekvence jsou zatlumené…je to problém hlavně u asijských kytar. Při opravách u nich někdy najdu 1 až 1,5 mm laku...

Co zkušenosti, získáváš nějaké nebo už tě nemůže nic překvapit?

Cha, Cha ... zkušenosti člověk sbírá neustále, pořád je co se učit. Materiálů je spousty, můžeš je různě kombinovat, vylepšovat pracovní postupy, použít jiná lepidla, laky….už teď vím, že další modely budou lepší než ty, co jsem dělal…prostě během práce přicházíš na věci, které se dají udělat lépe, se zajímavějším efektem, ...

Poslední otázka je zaměřená na struny…

Podle přání natáhnu samozřejmě jakékoli struny, ale na svoje modely používám osvědčenou značku, kterou je Ernie Ball.

Takže já tedy děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí při výrobě vlastních modelů a spoustu spokojených zákazníků.