„Když jsem jednou ráno přišel do kuchyně, viděl jsem, že na podlaze chrápe nějakej kluk. Byl kompletně oblečenej v džínách a kožených botách a na bedrech mu ležela kytara. Pod hlavou měl špinavej polštář a vedle něj byl plnej popelník." Tak na první setkání s Markem Knopflerem vzpomíná jeho dlouholetý souputník John Illsley.
Bývaly časy kdy měl Mark Knopfler opravdu peněz pomálu. Určitě to platilo na jaře 1977, kdy na londýnském předměstí Deptford vzniká skupina Dire Straits, volně přeloženo: „hluboko do kapsy". Ale než k tomu došlo, nakoukněme ještě do prehistorie...
Budoucí kytarová hvězda přichází na svět 12. srpna 1949 ve skotském Glasgow. Jeho táta byl maďarský architekt, který se coby Žid a k tomu ještě levicový, uchýlil na ostrovy těsně před druhou světovou válkou. Když bylo Markovi šest, přestěhovali se do Newcastlu. Stále přitom mluvíme o oblasti, kde má silnou pozici keltské muzika a Mark ani jeho o tři roky mladší bratr Dave tomu neunikli. Ale nezůstalo jen u toho. „Když mi bylo asi osm, slyšel jsem hrát svýho strejčka Kingsleyho boogie woogie na piano a ty tři akordy se mi zdály jako nejbáječnější věc na světě – a pořád mi to tak připadá".
Doma ho tlačili do houslí a piana, ale ta otrava s notami... Zato ho na konci 50. let dostal Lonnie Donegan s britským skifflem. Ten byl ostatně i vzorem pro Beatles. Ale zatímco Markovi je teprve deset, budoucí Beatles už začínají vystupovat v klubech.
První kytaru dostává k patnáctým narozeninám. Byla to levná kopie Stratocastera, červená Hofnerka V-2 Super Solid. I když 50 liber nebylo zase tak málo...
Mark měl už tehdy v oblibě také muziku z druhého břehu Atlantiku: „Strašně jsme žrali všechno, co přicházelo z Ameriky – rock’n‘roll, rockabilly... S jedním klukem, kterej bydlel v naší ulici jsme za jediný odpoledne prakticky prodřeli desku s Duanem Eddym – They‘re Young. Přehráli jsme ji devětačtyřicetkrát. Ten Eddyho twang byl úžasnej. A pamatujete na Fireballs? Měl jsem s nima singl Quite A Party. Na druhý straně bylo Gunshot. To jsem si pustil devětačtyřicettisíckrát!" Později vypráví i o dalších vzorech: „...Často jsem neznal jejich jména. Na starejch Elvisovejch deskách například byli úžasný kytaristi, od kterejch jsem se učil, ale na obalech se tenkrát muzikanti nepsali. Teprve později jsem zjistil, že znám dokonale třeba Cheta Atkinse a tyhle lidi... Když mi bylo asi šestnáct, slyšel jsem B.B. Kinga a vzalo mě jeho ohýbání tónů a taky způsob, jak doplňoval ozdobama zpěv, jak to bylo u něho prorostlý... Taky si vzpomínám na zážitek z desky Blue Guitars, kterou nahráli Lonnie Johnson a Eddie Lang! Pak jsem si přečetl co o Lonniem říká King a začalo se mi to v hlavě všechno skládat dohromady..." Nejen černí bluesmani ale i ragtime, americké country a třeba Eric Clapton, Ry Cooder, Django Reinhardt a J.J. Cale... To všechno znělo Markovi v uších...
Hudební začátky jsou tradiční – teenagerovské školní večírky. V šestnácti hraje ve folkovém duu se spolužákem Sue Hercombem a mihnou se dokonce v lokální televizi. V letech 1967-69 studuje na Harlow Technical University a následně, až do r. 1973 angličtinu a literaturu na Leeds University. Tam také hraje celých pět let v country-bluesovém duetu The Duolian String Pickers (s kytaristou a zpěvákem Stevem Phillipsem). Nahráli spolu i jeden singl – Summer‘s Coming My Way. Mark ale sehnal i jiný džob: začíná psát do místního Yorkshire Evening Postu recenze na rockové koncerty. Tahle kariéra skončila po hádce se šéfem, který ho podepsal pod spackaný nekrolog ke smrti Jimiho Hendrixe. Navíc dělá soudního zpravodaje pro jeden večerník. Všechny tyhle zkušenosti mu pomohly i v budoucí roli téměř výhradního textaře Dire Straits a schopnosti vyslovit se k věcem kolem sebe nejen vnímavě, ale i hodně kriticky. Po dokončení studií v roce 1973 odchází do Londýna. Tam se živí se jako příležitostný učitel angličtiny a klubový kytarista. Navíc se rozvádí s první ženou a některé kytary dokonce musí v nouzi prodat...
V Londýně začíná s bluesovou partou Brewer‘s Droop (v ní bubnuje i Pick Withers, 3 snímky ve studiu Rockpile D. Edmundse) a pak sestavuje vlastní Café Racers se kterou objíždí studentské kluby. Tuhle partu dal dohromady s přáteli z Loughton College, kde působil dva roky jako rektor. Moc se nedaří a tak se nakonec dává dohromady s dvěma dalšími „novolondýňany" - bráchou Davidem (nar. 27.12.1952 v Glasgow) coby druhým kytaristou a jeho kamarádem, baskytaristou Johnem Illsleyem (nar. 24.6.1949 v Leicesteru). Dave se živil jako sociální pracovník, John studoval sociologii. Po připojení zkušeného studiového bubeníka Witherse v létě 1977 tu máme Dire Straits, i když první týdny ještě používají název předchozí Markovy kapely – Café Racers.
Anglií právě otřásá punková vlna, ale první Markovy skladby jsou předurčeny zcela jinými hudebními inspiracemi. Navíc berme v potaz, že je o deset let starší než punkeři. Přesto do pubu „Kotva a naděje" na Dire Straits chodili prý i oni! Prorazit ale není snadné. „Bylo to šílený co jsem dělal kvůli muzice – věčně na stopu, křížem krážem po celý zemi s těžkou kytarou nebo natláskanej v mikrobusu mezi nástrojema cestou na zvukovou zkoušku. Pamatuju, jak jsem jednou stopoval těsně před vánocema k našim, rovnou z koncertu kdesi na konci světa. Hustě sněžilo, silnice byla prázdná, stál jsem s kytarou a báglem uprostřed naprostý pustiny..."
Prvních pět demosnímků vzniká už koncem července ve studiu Pathway, pronajatém za 120 liber. Je mezi nimi i budoucí hit Sultans Of Swing, vyprávějící o dixielandovém orchestru. V srpnu dávají pásek diskžokejovi Charliemu Gilletovi, který ho vypouští do éteru ve svém programu Honky Tonk na BBC. Následně ozývá John Stainze z Phonogramu a brzy je na světě smlouva s phonogramskou značkou Vertigo. Na podzim vznikají další studiové nahrávky, včetně tří snímků pro BBC. V prosinci se manažerem kapely stává Ed Bicknell, do té doby agent společnosti NEMS.
Už v lednu 1978 vyrážejí na šestnáctidenní britské turné jako předskokani Talking Heads. Hned poté začínají v londýnském studiu na Basing Street nahrávat debutové album, v produkci Muffa Winwooda (ano, je to ten ze Spencer Davis Group). V březnu mají sérii velmi úspěšných koncertů v londýnském klubu Marquee. V květnu předskakují Climax Blues Bandu a hned poté hrají i na evropském kontinentě jako předkapelya Styx. První singl, budoucí megahit Sultans Of Swing, má dobré recenze, ale nikdo ho nekupuje. Album vychází v červnu a jako celek se přece jen prosazuje (v létě ho najdeme alespoň na 37. místě britského žebříčku). Je tak možné podniknout i první samostatné britské turné. Gramofirma kapelu tlačí i v Americe, kde v říjnu vychází albový debut a hodně se tam hraje v rádiích. Veliký úspěch deska sklízí v Austrálii a na Novém Zélandu, kde je v čele hitparád (!). Vyprodané jsou koncerty v Německu, Belgii a Holandsku. V listopadu odlétají na Bahamy nahrávat druhé album, produkované Jerrym Wexlerem a Barrym Beckettem.
První americké turné obnášející 51 koncertů startuje koncem února 1979. Na koncert v Los Angeles přichází i Bob Dylan a nabízí Knopflerovi a Withersovi spolupráci na svém albu. To se naplní už v květnu, když se podílejí na jeho desce Slow Train Coming. Opačně to byl právě Dylan, který Marka na dlouhou dobu ovlivnil jako zpěvák.
„Útok" na Ameriku přináší své ovoce i v podobě opožděného úspěchu albové prvotiny, která se ocitá na 2. místě hitparády. Singl Sultans Of Swing je čtvrtý a vše se zpětně odráží i doma v Anglii, kde se malá i velká deska konečně prosazují do první desítky. V červnu se na 5. místo britské hitparády dostává i čerstvé druhé album s názvem Communiqué. Poprvé se zde objevují i klávesy a vynikají tu především písně ve volnějším tempu, např. úvodní Once Upon A Time On The West a Where do You Think You‘re Going. Pochopitelně se pořádá také turné po ostrovním království i Evropě. Singl Lady Writer je v Anglii jen jedenapadesátý a v USA pětačtyřicátý. Album se tam srpnu vyšplhá na 11. příčku. Na podzim tam samozřejmě Dire Straits vyrážejí na turné.
První půlrok 1980 je ve znamení odpočinku a příprav dalšího alba s novým producentem. V létě kapelu opouští David Knopfler a později začíná nahrávat sólově. Nicméně vždy zůstane ve stínu slavnějšího bráchy, přestože mu na jeho prvotině Mark i John pomáhají. I on se později věnuje filmové hudbě... Novými členy Dire Straits se v září stávají kytarista Hal Lindes (nar. 30.6.1953 v kalifornském Monterey) a klávesista Alan Clark (nar. 5.3.1952 v Durhamu). Na nových nahrávkách, které vznikají v létě v NYC se zvukovým mistrem Jimmy Iovinem, se navíc podílí klávesista Roy Bittan od Springsteena a také kytarista Sidney McGinniss (na něj se totiž nedopatřením zapomnělo...). V říjnu vychází třetí album Making Movies a kapela se na dva týdny vydává znovu hrát do Spojených států. V prosinci hrají po Británii. Rané období kapely dokumentuje televizní film režiséra Nigela Finche.
Making Movies se v lednu 1981 v Americe dostává na 19. příčku, singl Skateway je pouze v 6. desítce. V Anglii je to lepší. Album je čtvrté a singl Romeo and Juliet osmý. V únoru si kapela udělá výlet italský festival v San Remu, v březnu pak k protinožcům, v létě je na pořadu evropské turné. Na singl byla do třetice vybrána i skvostná skladba Tunnel Of Love (s úvodními takty z Carousel Waltz Richarda Rodgerse), ale víc než šestá desítka v Anglii z toho nebyla.
Knopfler začíná v únoru 1982 psát hudbu k filmu Local Hero (soundtrack se v dalším roce dostává až na 14. místo v Anglii a objevil se z něj i singl Going Home). Na jaře začíná vznikat další řadové album, tentokrát za zvukového dozoru Neila Dorfsmana a v produkci samotného Marka. Mezi hosty v newyorských studiích se objevuje je třeba hráč na syntezátory Ed Walsh a percussionista Mike Mainieri. Nahrávací technika udělala mezitím velký skok, hlavně v užití elektroniky, a je to znát i tady. Jako první singl byla vybrána sedmiminutová kompozice s „dylanovským" textem Private Investigations, která se dostává na 7. místo v britské hitparádě. Nová kolekce s názvem Love Over Gold vychází v září a záhy se dostává až na vrchol, kde vydrží 4 týdny. V USA je z toho později solidní 19. místo. Album otevírá čtvrthodinová kompozice Telegraph Road, která někdy bývá pro změnu zjednodušeně přirovnávána k tvorbě Springsteena. Po odchodu Witherse na albu střídají bubeníci Omar Hakim a Terry Williams ze skupiny Rockpile Davea Edmundse. Ten se také od listopadu stává řádným členem Dire Straits.
V únoru 1983 se na 14. místo britské hitparády dostává „rokenrolový popěvek" Twisting By The Pool ze speciálního EP Extende Dance EPlay. Pár týdnů na to se objevuje Knopflerův singl Going Home, melodie z filmu Local Hero. A je z toho 14. místo v britské hitparádě. Stejně jako jeho druhá práce pro film má hodně z keltské atmosféry. V listopadu produkuje Dylanovo album Infidels, ale co víc, stihne si odskočit i do londýnské Kensington Hall aby se oženil se svojí druhou ženou - Lourdes Salomon. Později se jim narodí dvojčata Josepha a Benjamina.
Kapela si v únoru 1984 troufne vypustit i „live" singl s dvěma A-stranami – Love Over Gold / Solid Rock. Byl to ochutnávka z nového živého dvojalba Alchemy, obsahujícího záznamy ze dvou londýnských koncertů z července předešlého roku. V březnu se v Anglii dostává až na bronzovou pozici v hitparádě. Pod stejným názvem je natočen také koncertní dokument (rež. Peter Sinclair). Pár volnějších měsíců před počátkem prací na dalším novinkovém albu využívá Knopfler k psaní hudby k filmům Cal a Comfort And Joy (podzim 1984). Navíc má s jeho skladbou Private Dancer veliký úspěch Tina Turner.
... dokončení příště
P.S. 5. května 2005 uvidíme Marka Knopflera v pražské T-Mobile Aréně.
