Přednášky o nastavení aparátu na EV Concert Sound Academy

Reportáž z návštěvy odborného semináře

Časopis:

Music Store 2013 / 08

Kategorie:

Autor:

Mnozí majitelé ozvučovacích aparátů si sami pramálo uvědomují, že mnohem důležitější, než jakou značku používáte či jakou barvou jsou natřené bedny je nejen kdo za zvukařským pultem stojí, ale také, jak je celý PA systém nastavený.

Ve světě odvrácené strany showbussinesu, tedy mezi technickými profesemi zajišťujícími chod koncertů, by pravou rukou zvukaře měl být vždy systémový technik. Právě tak se totiž říká člověku, který má na starosti správné vyprojektování způsobu ozvučení pro prostor koncertu, správné naúhlování a zavěšení hlavního a pomocných clusterů linearray, dokrytí sekundárních poslechových prostorů pomocnými vykrývkami, a v neposlední řadě i volbu správné konfigurace a nastavení basovek (a spoustu dalších věcí jako oživení systému, jeho optimalizaci a udržení při životě). Právě proto, že práce systémových techniků je klíčová pro výsledný zvuk aparátu na ozvučovacích akcích, a také proto, že firma Electro-Voice se o reputaci svých aparátů a také jejich majitelů stará jako málokdo, proběhl na konci července třídenní seminář „Concert Sound Academy”, který byl věnován právě tomuto zajímavému tématu.

Akce probíhala tradičně v měřící hale EVI Audio (tato firma stojí za výrobou reproboxů značek Dynacord a Electro-Voice) v bavorském městečku Straubing, kde jsou pro praktické ukázky nastavení aparátu dostatečně velké prostory a také dostatek techniky. Přednášejícími byli odborníci na slovo vzatí: Z Holandska přijel Fredi Palm, z Anglie zase Anthony Sawyer a Neal Allen (jedni z nejlepších systémáků pracující pro takové hvězdy, jakými jsou Suzy Quattro, Pet Shop Boys, McFly, Estelle, Will Young, Level 42, Mariah Carey či Whitney Houston) a o technické přednášky se podělili pánové Andreas Koestlinger a Christian Greiss, kteří mají na starosti technickou podporu EV pro Evropu.

ev_img_8711.jpg

Seminář probíhal střídavě ve třech rovinách: teoretické, praktické a poslechové – což bylo v letních parnech praktické i pro udržení potřebné pozornosti všech účastníků (nezbytná káva byla samozřejmě průběžně k dispozici). Mezi zajímavými tématy jste si mohli vyslechnout přednášky o různém chování různě velikých hroznů linearray (věděli jste, že nastavení EQ záleží na délce hroznu linearray?), správné práci při optimalizaci kmitočtové odezvy a úrovně jednotlivých skupin modulů (amplitude a frequency shading) či o správných postupech při zavěšování beden (riggingu). Velký zájem vzbudily také ukázky různých systémů směrových sestav basovek a zejména diskuse o vhodnosti jejich použití pro konkrétní případy, kde se naplno projevily praktické zkušenosti Tonyho Sawyera.

Přednášky byly prokládány praktickými ukázkami k danému tématu, do kterých se zapojili také sami účastnící semináře, ať se svými návrhy, simulacemi, nebo někdy dokonce i hrubou silou. Královskou disciplínou bylo měření a systémová optimalizace všech součástí ozvučovacícho systému pod vedením Neala Allena, ze které vyplynulo několik různých přístupů a alternativních řešení, které je možné při práci systémového technika použít. Protože pro distribuci signálu po testovacích zařízeních byl použit protokol DANTE, nechyběla ani přednáška o použití a vlastnostech této zatím stále celkem nové platformy. Přídavnou DANTE kartou byla vybavena také processingová matice Netmax 8000, která se se svými 32 výstupy a FIR filtry pro fázově lineární kmitočtovou korekci ukázala jako ideální pro použití v roli speaker managementu. Toto řešení mělo výhodu zejména při praktických ukázkách optimalizace systému a měření, neboť rozhraní ovládacího prostředí IRISnet bylo možné promítat na plátno tak, aby všichni účastníci viděli změny, které v systému právě probíhají.

Semináře se zúčastnili odborníci z celé Evropy, mimo jiné z Ruska, Anglie, Polska, Neměcka, Francie, Řecka, Slovenska i z ČR. Třešničkou na dortu a milým dárkem od organizátorů akce byla pak návštěva koncertu Joe Cockera, ozvučeného (jak jinak) linearray systémy XLC a XLD. Firma Electro-Voice jistě bude v pořádání podobných seminářů nadále pokračovat, takže pokud jste tento seminář z nějakého důvodu změškali, nezapomeňte pozorně sledovat web electrovoice.com, případně tuzemského distrubutora EV a Dynacord firmy Audiopro (www.audiopro.cz), kde najdete informace o termínech dalších plánovaných seminářů.

Ampracky, které krmily výkonem všechny použité reprosystémy, byly osazené firemními zesilovači s kartami RCM-28 s připojením na DANTE. Díky tomuto rozhraní bylo možné propojit mix YAMAHA CL-1 přímo se všemi zesilovači jednoduše CAT5 kabelem (karta i kabel jsou na zadním panelu a proto nejsou vidět na fotce). Potřebný systémový processing zajišťovaly kromě matice také přímo DSP jednotky karet RCM-28, které lze ovládat vzdáleně z prostředí IRISnet přímo po DANTE (respektive OMNEO).

Šestice linearray modulů XLC byla zapojena na dva kanály zesilovače TG7, což umožnilo nezávislé nastavení pro každou z obou zón.

Vedle nutné teorie byly přednášky spojeny rovněž s praktickými ukázkami využití různých způsobů nastavení a triků při navrhování a optimalizaci ozvučovacích systémů.

Podrobnosti vybraných návrhů vytvořených účastníky kurzu lektoři probírali přede všemi, a oukazovali jak na chyby, tak na vtipné řešení některých problémů (na fotce Tony Sawyer s francouzským kolegou).

Navzdory titulu semináře byly jeho součástí nejen touringové linearray systémy XLC a XLD, ale také elegantní instalační linearray EVA, určený pro ozvučení divadel a kulturních center. Je až neuvěřitelné, jak dokáže cluster z modulů EVA zahrát i v pasivním režimu – tedy krmený pouze výkonem z jednoho kanálu zesilovače TG7. Úprava hlasitosti (například downfill modulů) je pak řešena rovněž pasivně pomocí shading karty do pasivní výhybky. Řešení je to jednoduché, elegantní a zároveň velice efektivní. Rovněž si všimněte, že veškerý rigging (závěsný hardware) je zakrytý, takže vzhled clusteru působí kompaktně a neměl by v divadle vadit ani přísnému oku architekta či památkového úřadu.

Správná interpretace výsledků měření je kritická při nastavování systému s pomocí měřících programů. Systémák Neal Allen má ovšem v této oblasti velmi rozsáhlé zkušenosti, a tak rozhodně bylo o čem mluvit (a to i při neformálních večerech v nedaleké restauraci).

Při analýze naměřených grafů by měl člověk vědět, na které informace, a ze kterého způsobu měření je možné se spolehnout, a které jsou z nějakého důvodu ve výsledku zavádějící. Pokud to systémový technik neví, může se snadno stát, že naměří, jak říkají naši němečtí sousedé, doslova „hauznumera”.

Andy Koestlinger spolu s Tonym aplikují výsledky Nealova měření a nastavují parametry speakerprocessing matice N8000 (na dálku pomocí IRISnet). To vše užasle sledují účastníci školení na velkém projekčním plátně, poslouchajíce, jak se provedené změny podepíší na výsledném zvuku.

Holanďan Fredi Palm, mimochodem člověk, který má každoročně na starosti veškerou techniku na obřím festivalu CHIO v Cáchách, se ukázal i jako velice zkušený rigger. S jeho trikem lze pověsit cluster XLC ve dvou lidech a jednom motoru skutečně velmi rychle.

Na fotce vidíme detail předního spojovacího článku modulů XLC. Jeho výhodou je, že nepotřebuje žádné kolíčky (piny) ani spojovací lanka, všechno je bezpečně integrováno v těle riggingu. Stačí jen zatlačením napružit a docvaknout k vedlejšímu modulu – snadno a elegantně.

Věšení „iXeLCéčka” jsme si po Frediho instruktáži také nakonec všichni vyzkoušeli (na obrázku zrovna úhluje parta Britů). Na rozdíl od mnoha jiných linearray nemá model XLC kvůli bezpečnosti půběžnou štěrbinu, takže pro pozici groundstack se používá druhý „safety pin”. Na druhou stranu, řekněme si upřímně, kdo by stackoval takovýhle pěkný cluster.

Přednášky světoběžníka Tonyho Sawyera (narodil se v Anglii, vystudoval na Maltě, nyní bydlí na Filipínách a cestuje ladit aparáty po celém světě) byly vždy velice energické a některé účastníky doslova zvedaly ze židle.

Tuhle situaci jistě znáte všichni, kdo jste se kdy účastnili nějakého semináře o směrových sestavách subwooferů: „kolo, kolo mlýnský” kolem vystackovaného kardiobasu (v tomto případě se neladilo, neboť všechny speakermanagementy EV pro tuto situaci mají již příslušnou předvolbu).

Na chlupatém výsledku měření (ano, takhle vypadá realita zvukového systému v místnosti, tedy něco jiného než obvyklé vyhlazené křivky, jaké známe z katalogů lhostejno jakého výrobce) si můžete povšimnout výrazné změny kmitočtové odezvy v oblasti dělícího kmitočtu u správně sfázovaných vs. nesfázovaných basovek s clusterem. Směrem ke šťouralům ještě podotýkám, že excitační signál byl, abychom se ze samého šumění nezbláznili, omezený na pásmo mezi 30 až 100 Hz.