Už při povídání o Pink Floyd jsem avizoval, že se chvíli budeme zabývat kytaristy, kteří svůj výraz proslavili ve spojení s jinými veličinami/kolegy v kapele. O některých lze dokonce říci, že by bez nich možná upadli v zapomnění. Následující kytarista je typickým příkladem těchto slov.
Přesto, že jde o vynikajícího instrumentalistu, pěvce i skladatele; bez kapely a hlavně bez hlavního zpěváka by byl poloviční což později ukázal krutý osud a čas. A o jakého že kytaristu, kapelu a zpěváka jde? Stačí říct: Brian May, Freddie Mercury a Queen...
Brian May; v poslední době jsme se s tímto jménem setkávali na stránkách tohoto časopisu dost často a vzhledem k tomu, že bylo nedávno výročí smrti Freddieho Mercuryho je určitě více než správný čas věnovat se v našem seriálu další legendě rockové hudby – Queen. Ale jako správná legenda má svůj logický počátek, tak i my nemůžeme nezmínit alespoň pár slov o „prazačátcích" této kapely.
Ty se začaly odvíjet roku 1968 na londýnské škole Imperial College, kde Brian May, student fyziky vyvěsil na studentskou nástěnku nabídku, aby se k němu připojili spolužáci a vytvořili tak hudební skupinu. Ozvali se mu dva – baskytarista a zpěvák Tim Staffel a bubeník a zpěvák Roger Taylor; toto trio dostalo název Smile. Tato partička se orientovala na bluesové cover verze s rockovým drivem a byla velmi ovlivněna hudbou Jimiho Hendrixe. V roce 1970 po několika nezdarech a nezájmu se stran vydavatelů odchází Staffel a na své místo zpěváka doporučuje kamaráda, který se přestěhoval ze Zanzibaru a chodil na sousední školu Ealling College of Art; byl horlivým fanouškem Hendrixe a jeho jméno znělo opravdu cizokrajně - Farrokh Bulsara. Každý mu však říkal Freddie a on sám se překřtil po mytologickém božím poslu Mercury čili Freddie Mercury. Smile začali skládat a po čase zjistili, že jejich repertoár je hodně jiný než se v té době hrál a už vůbec neměl nic společného s Hendrixovou tvorbou postavenou převážně na geniální kytaře (kdo to byl Hendrix snad nemusíme řešit, že ;-). Chtělo to nový, lepší název pro kapelu a padaly takové návrhy jako Grand Dance či Rich Kids, ale Freddie měl jasnou představu a stál si na svém: „Je to jenom jméno, ale je královské, vznešené a zní nádherně. Je to silné slovo, naprosto univerzální, bezprostřední a hlavně nezavazující..." Nu, v dubnu 1970 tedy do světla ramp vstupuje nová kapela – Queen...
Pořád tu však byl menší problémek s postem basisty. Na jednom z minikoncertů Queen bez basy byl i Mayův známý John Deacon, který chodil na školu Chelsea College obor elektronika. Tento velmi tichý a nenápadný muž Brianovi sestrojil malý bateriový zesilovač Deacey, který tvořil „páteř" jeho kytarového zvuku. Po koncertě se s Queen dal do řeči a k překvapení všech se nabídl, že by u nich rád hrál na basu. Pozvali ho na zkoušku a přijali. Tím byl Queen kompletní a mohlo se pracovat na hudebním materiálu. Nejdříve si však všichni dali podmínku, že musí dostudovat; co kdyby to náhodou nevyšlo...! Queen je vůbec zvláštní skupina vzhledem k ostatním; většinou muzikanti pocházejí z nuzných poměrů, někteří dokonce nemají ani základní vzdělání, protože své muzice věřili natolik, že jí obětovali vše. Oproti tomu členové této kapely jsou velmi vzdělanými lidmi (May dokonce pravidelně publikuje do vědeckých časopisů a vydává knihy o astronomii) což jim někteří „pravověrní rockeři" ze začátku jejich hudební kariéry dávali pěkně „sežrat".
Ale zpět k hudbě; samozřejmě, že úplně bez koncertů nebyli. Díky malému turné po jihozápadní Anglii potkávají na cestě manažera vydavatelské firmy EMI, který jim nabídne smlouvu. Během roku 1972 se tedy připravují na své první album ve studiích Trident (divize EMI). Mezitím je nahrávací studio De Lane Lea požádá, aby nahráli zkušební pásky, při kterých by otestovali novou aparaturu a zároveň ji předváděli potencionálním zákazníkům. Na oplátku získávají neomezený čas ve studiu, během kterého tvoří demosnímky, které se později stanou základem pro jejich první album. Pro Queen to byla neocenitelná zkušenost; mohli si vyzkoušet, co všechno si mohou dovolit jako kapela a hlavně mohli rozvíjet své skladatelské invence bez limitů jako jsou případy skládání na zkouškách či doma. Tím vlastně přeskočili jednu fázi, kterou si prošla skoro každá kapela té doby. Dnes, kdy má skoro každý počítač a může vrstvit kytary, zpěvy či přidávat různé nástroje a pak teprve jít do studia s kompletní představou je až neskutečné, jaká neuvěřitelná díla tenkrát vznikala – aneb, jak říkají žijící legendy; tenkrát se prostě muselo umět hrát...
Každopádně v červnu 1973 vychází první singl Queen Keep Yourself Alive/I Can Hear Music. U druhé písně experimentoval se zvuky známý producent Robin Cable, který současně nahrával tuto píseň na nové album skupiny Beach Boys. Tato píseň tedy sice není z autorské tvorby Queen, ale všechny party zahrála naše čtveřice a existují dvě verze této skladby; od Queen a Beach Boys což z ní dělá velmi raritní záležitost. Samotné debutové album vychází na podzim téhož roku pod názvem QUEEN. Už první skladba Keep Yourself Alive ukazuje styl, který je později proslavil; dunivá rocková hudba postavená na výborných výkonech muzikantů, neskutečná hravost a absolutní nezařaditelnost do hudebních „škatulek" + excelentní pěvecké výkony všech protagonistů což byla inovace oproti ostatním kapelám té doby (snad krom některých kompozic Uriah Heep). Další nový „prvek ve hře" a to už naprosto neoddiskutovatelný je vrstvení kytar a vokálů což můžeme slyšet ve skladbě My Fairy King, která patří do tzv. „svaté trojice" skladeb Queen společně s The March Of The Black Queen a legendární Bohemian Rhapsody. To, co dělali Pink Floyd náladou a Yes geniálními kompozicemi, to Queen „uhráli" na zpěvech a naprostou svobodou stylů – už od prvního alba můžeme slyšet propojení rocku, jazzu, blues, folku, swingu, popu, klasiky a díky Mercurymu i nefalšované opery... Samostatnou kapitolou byly potom koncerty; Mercuryho teatrální pózy, oblékání do mírně řečeno avantgardních obleků vyrobených na zakázku (Mercury si spousty z nich navrhl sám), ale zároveň výborný zpěv (i na jevišti byl schopen vyzpívat tři a půl oktávy!!!) a hra na piano (kde se skvěle doplňoval s Mayem) z něj tvořili frontmana par excellence. Brian May mu se svými kytarovými a zvukovými kouzly velmi zdatně sekundoval; rytmika také pracovala jak měla (obzvláště Taylor byl také velmi opěvován neboť hrál na bicí a k tomu velmi dobře zpíval) a tak jedinou „vadou" na kráse byly samotné skladby. Samozřejmě, že ne všechno, co je možné ve studiu, je i možné na jevišti, proto také některé písně museli lehce přearanžovat a zjednodušit.
To však nebránilo tomu, aby Queen nepokračovali dále a nezačali pracovat na dalším albu, které vyšlo o rok později (1974) pod názvem QUEEN II. To přineslo jejich první hit Seven Seas Of Rhye a už zmíněnou kompozici The March Of The Black Queen. Ve skladbě Ogre Battle je použitý velmi tvrdý zvuk kytary, skoro metalový, May o tom povídá: „Tuto skladbu napsal Freddie a je zvláštní, že ji přinesl zrovna on. Když bral do ruky kytaru, míval až bláznivou energii. Bylo to jako když hodně nervózní zvíře hraje na kytaru. Nevěděl jak se hrajou některé techniky, ale měl to všechno ve své hlavě. Bylo cítit, jak se to všechno dere ven. Jeho pravá ruka se mohla pohybovat neuvěřitelně rychle. Když psal Freddie něco pro kytaru, bylo to vždy velmi inspirující. Já bych tak nikdy neuvažoval, protože ty věci byly v divných tóninách. Často měl zálibu v tóninách Es, Ais a F což zrovna nejsou místa, kde se vaše ruka pokládá do strun přirozeně."
V ten samý rok jdou Queen znovu do studia, ale než byla nahrávka hotová, nějakou dobu to trvalo. Brian totiž onemocněl na turné po Austrálii žloutenkou a musel do nemocnice. Po uzdravení se znovu sešli ve studiu, ale aby toho nebylo málo Brian onemocněl znovu a tentokrát mnohem vážněji – praskl mu vřed na dvanácterníku. Vzhledem k operaci a následné rekonvalescenci byl May zničený a měl strach, že ho v kapele nahradí někdo jiný. Nikoho však nic takového nenapadlo a pracovali na dalším albu, kde mu nechávali prázdná místa. Z toho byl „na prášky" producent, nevědíce, jak to všechno dopadne. Když se May vrátil, čekala ho spousta práce. Musel do všech skladeb, které nenapsal on, dohrát kytaru – zpěvy tentokráte převážně obstarali Mercury s Taylorem. V zimě tedy vychází nové album SHEER HEART ATTACK s dvěma velkými hity, Killer Queen a Now I’m Here. Skladba Now I’m Here vznikla už v nemocnici, kde ležel May a její text vyjadřuje obavu z eventuelního vyhazovu. Sheer... je první deska, která obsahuje více potencionálních hitovek, které by mohly atakovat žebříčky hitparád. Za všechny můžeme jmenovat Stone Cold Crazy či Bring Back That Leroy Brown. Poslední jmenovaná ukazuje jejich skvělý smysl pro humor a zároveň je to komplikovaná věc ve smyslu aranžmá a instrumentace. Ve skladbě můžete slyšet spousty nástrojů jako např. banjo, vrstvené hlasy i kytary a to vše se nese ve swingovém duchu. Ukázkou Mayova mistrovství v kouzlení se zvukem kytary je také prostřední pasáž ve skladbě Brighton Rock, která na koncertech eskalovala ve čtvrthodinovou předváděčku. Album má také zajímavou historku k obalu. Ten se musel několikrát přefotit neboť se Taylorovi pořád nelíbily jeho vlasy; nakonec je na obalu vyfocen v blonďaté paruce s lokýnkami... ;-)
Rok 1975 přináší světovému rocku asi jeho nejoslnivější a hlavně vokálně nejpropracovanější skladbu všech dob, Bohemian Rhapsody. Ta vyšla na albu A NIGHT AT THE OPERA a díky tomuto albu i zmíněné písně se kapela Queen dostala mezi nesmrtelné. Český překlad Noc v opeře je velmi výmluvný pro toto album; rockový základ, klasické postupy a kompoziční invence, naprosto geniálně sestavené vokály, naprostá sehranost, živelnost i hravost či pravý anglický humor činí tuto desku pravým diamantem a měla by patřit do sbírky každého pravého milovníka kvalitní hudby! O Bohémské rapsodii určitě znáte spousty historek takže uvedeme jen to nejzákladnější. Na devět týdnů se usadila na vrcholcích všech možných hitparád, což byl rekord překonaný až v roce 1991!!! Z jednoho jednoduchého operního nápěvku se skladba postupně rozvětvila až na sto osmdesát hlasů, a to prosím pouze při šestnácti stopách!!!
K tomu nechme promluvit produkčního Garyho Lagana: „Bicí, baskytara, kytary, piano a hlavní vodící vokál; to všechno mělo být na deseti stopách a zbývalo pouhých šest stop, a když se podíváte na to množství hlasů, nebylo to fakt nic moc. Díky tomu jsme museli posouvat hranice tehdejší technologie. Možná jsme nebyli první, ale určitě jsme ve velkém používali ping-pong systém nahrávání. Musíte všechny stopy ukládat, bez ztráty kvality, nemohli jsme se vracet zpět. Jakmile točíte sekvenci, tak devětkrát z deseti můžete zničit, co jste vytvořili, takže si musíte být stoprocentně jisti s tím, co děláte, tenkrát nebylo žádné tlačítko Zpět."
K tomu ještě May: „Freddie přicházel do studia vyzbrojený listy s notami, tak jak si to představoval. Celou dobu přesně věděl co dělá, bylo to jeho dítko. A to jsme málem o to dílo přišli. Celá Rhapsodie je natočená na 16 stopách a páska se při práci postupně ztenčovala. Když jsme se podívali skrz světlo, prostě jsme viděli kus průhledné pásky. Všechen oxid byl sedřený. Byl nejvyšší čas honem udělat kopii a konečně to vydat."
A co nejpovolanější, tedy Freddie: „Někdo Bohemian Rhapsody shazuje, ale s čím ji můžete srovnávat?! Jmenujte jedinou kapelu, která natočila operní singl! Jděte do prdele! My jsme si natočili něco, co jsme chtěli a je mi jasný, že to některé lidi sere a nechápou to; to ovšem není náš problém. Mě ta operní věc opravdu těší. Chtěl jsem být se zpěvem výjimečný, protože nás pořád s někým srovnávají, a to je hloupé. My jsme Queen a vokály přezpíváme jakoukoliv skupinu!"
Rapsodie se může také chlubit prvenstvím ohledně klipu. Tenkrát se videoklipy v podobě jak je známe teď, netočily – většinou to byly záběry z koncertů. V tomto případě se jednalo o střihové sekvence, které měli nějaký děj a to byl v podstatě základ videoklipu. Tento způsob hodně ovlivnil jednoho manažera v USA a pár let potom založil první hudební televizní stanici, legendární MTV. S touto písní skupina také odstartovala dobu pravidelných videosnímků pro téměř každou píseň. Na albu jsou samozřejmě i jiné písně a některé z nich jsou neméně slavné. Love Of My Life, nádhernou baladu, kde Brian hraje na opravdovou harfu; pikantní a velmi humornou skladbičku Lazing On A Sunday Afternoon; epická skladba The Prophet’s Song, kde Brianova „krbovka" opravdu zpívá; závěrečnou God Save The Queen, anglická hymna zaranžovaná pro více kytar; I’m In Love In My Car, kde má hlavní vokál Roger Taylor nebo úvodní Death On Two Legs. O ní nechme opět promluvit Freddieho: „Death on two legs, neřeknu o tom víc – však si poslechněte ta slova pozorně, děťátka. Ošklivé číslo, které ukazuje mé zlé rysy. Na slova jsem přicházel velmi snadno."
V lednu 1976 skupina s převahou zvítězila ve všech výročních anketách – nejlepší skupina (britská i světová), nejlepší singl (B.R.) a navíc Mercury dostal cenu Ivora Novella za skladbu Bohemian Rhapsody. Turné po celém světě potvrzovali status nové skupiny číslo jedna; v září hrají otevřený koncert v Hyde Parku, kam přišlo 150 tisíc lidí a byl přenášen rozhlasovou stanicí Capital Radio. Po takovém úspěchu byl samozřejmě každý zvědav, co dál. To si však řekneme zase příště.
Pravidelným čtenářům tohoto časopisu je už určitě jasné, co přijde – ano nezbytná porce tabulatur, zachycujících kytarové mistrovství Brina Maye. Přesto, že jsem v úvodu napsal, že se mu nepodařilo vykročit ze stínu Queen; v podstatě byl pro něj Mercury velmi zásadní skladatelský partner a spolu se navzájem doplňovali, tak jde o velmi šikovného a osobitého kytaristu s rozpoznatelným zvukem, multi instrumentalistu i výrazného zpěváka, a také výborného skladatele, který skládá např. hudbu k filmům. Jako tab. ukázky jsem vybral baladu Love Of My Life (fragment verze z Live Killers), God Save The Queen (aranžmá pro jednu kytaru) a hlavní riff z Bohemian Rhapsody. Zkuste si to „kousnout" a nezapomeňte, že Brian May nehraje trsátkem (netýká se to Love Of My Life), ale mincí! Pro autentičtější zvuk použijte sixpence, ale postačí i naše koruna.
To je prozatím vše a nezbývá než se těšit na další porci této kapely; budou nás čekat alba jako Day At The Races, News Of The World, Jazz, The Game atd., spousty zajímavostí, i lehce rozprostírající se stín nad Queen…
