Není mnoho kapel, které mohou upřímně říct, že nikoho nekopírují. Spyro Gyra si to ale s klidným svědomím může dovolit. Ptáte se, co se skrývá pod tímto podivným názvem? Nikdo jiný než světoznámá kapela původem z Buffala, stát New York, dnes označovaná jako zakladatelé soft-jazzu.
Abych byl přesný, jejich bohatá a melodická hudba reflektuje nejen jazz, fusion, ale i pop, rock, samozřejmě blues a různé etnické vlivy, jichž je v USA a vůbec po celém světě spousta. Pro ty z vás, kteří rádi porovnávají se dá hudba kapely Spyro Gyra tak nějak přiblížit ke Grover Washingtonovi Jr., Davidu Sanbornovi anebo Bony Jamesovi, mistrovi hedvábného saxofonu, jehož alba Backbone a Seduction patří ke špičkám tohoto žánru.
Tak tedy lehce k faktům
V roce 1974 se dali v Buffalu, NY., dohromady dva avantgardní muzikanti - saxofonista Jay Beckenstein (*1951, Brooklyn, NY) a hráč na klávesové nástroje Jeremy Wall se prostě scházeli jen tak, aby si „zadžemovali". Obklopili se pár muzikanty stejného ražení a výsledek na sebe nedal dlouho čekat.
Matka, operní pěvkyně a otec, v jehož sbírce klasických starých 78 otáčkových LP’s byly všechny jazzové tituly dostupné na tehdejším trhu měli na Jay Beckensteina rozhodně ten správný vliv. Jay vlastně vyrůstal na vlnách Charlie Parkera, Lester Younga a veškeré jazzové hudbě vydané před 50. rokem. Přiznává však velký vliv hudby „své" generace a to Motown, Beatles a moderního jazzu. Inklinoval tehdy nejprve k R&B a hrál s vojenskými profesionály na americké vojenské základně v Norimberku, v Německu, kam se jeho rodiče v té době přestěhovali. S Jeremy Wallem se nicméně setkal již několik let před tím a tak po návratu zpět do USA se s ním spojil a strávili společně léto na college, kde hráli na letních školních akcích. Wall vzpomíná s úsměvem: „Bylo to skutečně plodné léto. Tak nějak jsme na sebe naroubovali Ornette Colemana, Grateful Dead a Rolling Stones, přidali dechy a bylo to."
Přestože Wall pak studoval hudbu v Kalifornii na Cal Arts a Beckenstein experimentoval s avantgardním a klasickým saxofonovým pojetím hry a studoval saxofon, piano a klarinet na Státní universitě NY v Buffalu, oba věděli, že se brzy setkají. Poté, co oba ukončili univerzitu se Wall přestěhoval do Buffala a začali svoji profi-kariéru tím, že hráli po místních klubech a doprovázeli místní R&B, soulové, popové a rockové hvězdy. „Málo lidí totiž ví, že v té době bylo Buffalo takové mini Chicago. Jelo to tu na plno. Blues, rock, soul a jazz," vzpomíná Beckenstein. „Po letech strávených hrou klasiky to byl prostě ráj. Hrával jsem v místní dechové sekci a doprovázeli jsme slavné zpěváky."
Co je vlastně Spyro Gyra?
Název Spyro Gyra je zkomoleninou „spirogira" (baktérie zažívacího traktu) a Beckensteina to napadlo (vybavil si z hlavy nějaký termín z dob studií biologie) jen tak a z legrace to řekl majiteli jednoho místního klubu, když byl dotázán na jméno skupiny, protože mělo být napsáno na tabuli před klubem. Nejprve začali hrát v klubu Jack Daniel_s cover-verze (pozn. převzaté) Earth, Wind & Fire, Marvina Gaye, Weather Report a Milese Davise. Tenkrát letěly instrumentální předělávky skladeb R&B a autorské duo Beckenstein/Wall k tomu jen tak na zkoušku přidalo pár vlastních a bylo to. Wall říká, že „zvukem kapely byla všehochuť postavená na tradičním rytmickém základě. Hráli jsme jednoduchou hudbu s esoterickým nádechem. Z tohoto všeho jsme se dopracovali nakonec k vlastnímu zvuku kapely."
„Nesmíme ovšem zapomnět na nekonečná sóla, vyloženě do mrtva. Byli jsme dost muzikantsky neukáznění," dodává Beckenstein.
Vše se začalo vyvíjet mnohem koncentrovaněji po příchodu druhého klávesového hráče, tehdy ještě teenagera Toma Schumana (*1958). Jeremy Wall odešel z kapely v roce 1979, ale zůstal při ruce jako asistent, producent a autor. Beckensteinovi se zdálo, že konečně nabírají ten správný směr, ale netušil ještě co a jak. Během dne se soustřeďoval na produkční záležitosti. Spojil se proto s bubeníkem Richardem Calandrou z místní kapely The Posse, který byl ambiciózním producentem. Za peníze, které Calandra dostal od pojišťovny za vyrovnání autonehody, založili nahrávací firmu, vytáhli několik místních R&B a folkových talentů a když ve studiu zbyl čas, nahráli desku Spyro Gyra. Jedním z nich byla budoucí funková hvězda Rick James „Super Freak", na jehož prvním albu hrál v dechové sekci Jay Beckenstein. Rick James na oplátku pomohl Beckensteinovi při financování prvního alba Spyro Gyra.
Jelikož reputace kapely byla v Buffalu dosti silná na to, aby se dala vysílat místními rozhlasovými stanicemi, Beckensteina napadlo oslovit posluchačskou základnu v Buffalu, Clevelandu a Rochesteru a nechal sám vylisovat 500 kusů gramodesek, které vozil v kufru svého automobilu a prodával na klubových koncertech. Pak kapela natočila reklamní šot pro místní stanici a desky se začaly prodávat více a více. „když poslouchám tuhle desku, slyším tam zárodky hudby, která nás proslavila," říká Beckenstein. „Myslím, že v té době to bylo dost průkopnické. Podivná směs jazzu, rhythm & blues a dokonce karibské hudby. Dneska je směšné, jak tenkrát lidé nevěděli co si s ní počít a dnes? Je všude kolem nás."
Zvuku karibské oblasti bylo dosaženo díky mistrovskému vibrafonu a marimbě Dave Samuelse, hudebníka z New Yorku, který právě hrál v klubu v Buffalu. Beckenstein si pomyslel, že by nebylo špatné dodat Písničce „Shaker Song" tropický nádech. „Sice jsem je neznal, ale slyšel jsem co dělají za muziku a uvědomil jsem si, že zvuk mého nástroje a moje osobnost hudebníka se s nimi bude dobře cítit," vzpomíná Samuels. Jakmile se stali veličinou a celonárodně uznávanou kapelou, volali mně stále častěji ke studiové spolupráci a příležitostně i na koncerty, až jsem se v roce 1983 rozhodl připojit na stálo. Čili na prvních sedmi albech hrál Dave Samuels pouze jako host. V roce 1993 přestal s nimi jezdit na turné, ale stejně jako J. Wall se podílí na každém dalším albu. Od roku 1994 se věnuje výhradně svému sólovému projektu nazvanému „Caribbean Jazz Project".
V roce 1979 se Jay Beckenstein kvůli produkci „Morning Sun" přestěhoval do New Yorku a žil tam čtyři roky. Během této doby vznikly alba „Catching the Sun", „Carnaval" a „Free Time". Od roku 1981 má kapela základnu a studio na farmě na předměstí New Yorku.
Jednou z počátečních překážek na jejich cestě byla smrt „božského" Elvise, protože každá existující rozhlasová stanice v USA chrlila nahrávky zesnulého kinga a neměla čas vysílat funkovou hudbu. Spyro Gyra však nelenila a podařilo se jí upoutat pozornost Lenny Silvera, majitele místní sítě obchodů a současně i Amherst Records. Nabídl jim smlouvu na distribuci a tak první album bylo vydáno v počtu 70 000 kusů. L.Silver převedl smlouvu na MCA/Infinity a tak v roce 1979 spatřilo světlo světa album a současně i singl Morning Dance (pozn. - Ranní tanec). Když zmíněný mistr „hedvábného saxofonu" Bony James uslyšel poprvé Morning Dance, byl tak nadšený, že zastavil auto a volal do rádia v L.A., co je to za kapelu! On a další milión lidí tančil spolu s kapelou Spyro Gyra svůj „ranní tanec". „Muselo nám přát postavení hvězd či co," směje se Beckenstein. „Byli jsme u poměrně nové společnosti. Skutečně se zaměřili na propagaci naší hudby. Lidé v rádiu byli tenkrát velmi ochotní. Nám se o takovém úspěchu ani nesnilo. Z nějakého důvodu je „Morning Dance" veselou a optimistickou skladbou s plně tropickou příchutí. Stala se z něj klasická písnička, která se dotkla srdce posluchačů. Nejlepší na tom ale bylo, že na tomto albu byly i kompozice jiného ražení, takže lidé věděli, že kapela není jen tak jednostranně zaměřená."
Přese veškerý budoucí úspěch hvězdné kapely byla tato skladba něco jako „Feels So Good" od trumpetisty Chucka Mangiona. Posluchači si ji žádali v rádiu i živě. Nyní po více než dvaceti letech si ji příznivci kapely stále přejí slyšet. Spyro Gyra si jí totiž získala oblibu. Čili jak říká Dave Samuels: „Dlouholetí fandové kapely se rádi vracejí zpět a chtějí slyšet písničku, která jim připomíná určité údobí jejich života. Lidé si spojují hudbu s událostmi nebo událostí. Tahle hudba byla vždycky hrána pro lidi na úrovni a myslím si, že každý měl radost, že slyší kapelu, která umí pěkně vystřihnout pečlivě nazkoušenou věc."
Zatímco se zdá, že spousta dnešních učesaných umělců je vytvořena speciálně z formy, formou a pro formu, Beckenstein je hrdý na skutečnost, že Spyro Gyra a umělci jejich generace byli průkopníky, jež rádio tlačilo, aby utvořili žánr s pevnou formou. Reagovali tedy vytvořením takové nějaké „salátové mísy zvané Spyro Gyra" jak to popisuje Dave Samuels. „Je docela zábavné sledovat jak ti samí jazzoví puristé, kteří si nás tenkrát podávali co že to je za jazz, když jsme začínali," vybavuje si kapelník Beckenstein, „nám dneska vzdávají hold. Jako například – to co jste vy, hoši, tenkrát dělali za muziku bylo mnohem úchvatnější, než co se dělá dnes". Puristé mají totiž tendenci chránit svoji formu umění a zpočátku vůbec nechápali, že mají před sebou kapelu, která všechny zdánlivě spolu nesouvisející prvky spojuje. Ale," dodává," já jsem začal hrát jazz právě proto, že mi dával naprostou svobodu na rozdíl od striktních pravidel popu. Je ironií, že právě proto, aby se jazz dal nazývat jazzem, trvá jazzová komunita na jisté formě či pravidlech. Jestli to tedy znamená, že hudba, kterou hrajeme my, není jazz, nazvěte ji jinak. Vše co žádám je: Nesuďte hudbu podle stylu, ale podle obsahu. Umění se představuje v rozmanitosti stylů a kontextu. A není to snad prapůvodní důvod proč jsme začali vlastně hrát?"
Hudba kapely Spyro Gyra je hudbou, jejíž jádro a přání bylo nikdy se nestát striktně komerční. Prodej miliónů alb nebyl nikdy předem plánovaný nebo vykalkulovaný stejně jako vyprodané koncerty po celém světě. Je však inspirací celé nové generace umělců, hledajících svoji eklektickou vlastní cestu. Když Beckenstein a Wall začali kdysi v Buffalu „džemovat", dělali to z prostého a jednoduchého popudu. Hráli lyrickou jazzovou hudbu pro pár lidí v klubu Jack Daniels, z čehož se vyvinulo energií nabité hraní. Kamínek ke kamínku a náhle tu byla instrumentální mozaika hudby, jež nikdy nebyla stejná. Radost najednou nebyla určena pouze hudebníkům, ale i nám – posluchačům.
Když po šestadvaceti letech začne Jay Beckenstein hrát sólo, ohlíží se po svých spoluhráčí Juliu Fernandezovi, Joelu Resenblattovi, Scottu Ambushovi a Tomu Schumanovi jako by říkal: „Tak co, chlapi, už vaříme?" Dalo by se říct, že odpověď je více než jasná. Po dalším čtvrt století od teď, když je venku další album „Got The Magic" bude „Ranní tanec" stejně krásně rytmicky zářit jako v době svého vzniku.
Diskografie (chronologicky)
Spyro Gyra (1978), Morning Dance (03/79), Catching the Sun (02/80), Carnaval (1980), Freetime (1981), Incognito (10/82), City Kids (1983), Access All Areas (06/84), Alternating Currents (06/85), Breakout (06/86), Stories Without Words (1987), Rites of Summer (1988), Point of View (06/89), Fast Forward (05/90), Collection (výběr - 1997), Three Wishes (1992), Dreams Beyond Control (1993), Love & Other Obsessions (1995), Heart of the Night (1996), 20/20 (1997), Spyro Gyra 1987-1997 (výběr), The Best of the First Ten Years (08/97), Road Scholars-Live (03-09/97), Got the Magic (06/99).
