Zvukařem on-line?

Článek o studijním programu školy SET
SET School

Pokud jste se někdy zajímali o nabídku vzdělání v dospělém věku, asi jste zjistili, že možnosti jsou poněkud omezené. Pro vzdělání v oboru zvukař (nebo hudba, či jiné umělecké obory) to platí až příslovečně dvojnásob. Na takovou školu je většinou obtížné se dostat – přijímací zkoušky jsou poměrně náročné. Ne každému vyhovuje denní studium či délka studia jako taková (obvykle tři až šest let), navíc mnoho zájemců odrazuje velké množství teorie. Na druhou stranu právě takovéto informace, zejména pokud mají být spojeny s praxí, se poměrně těžko učí ze „suchých“ skript. Zajímavou alternativou k tradičnímu vysokoškolskému vzdělání tak může být koncept semivirtuální výuky, kterou právě v oboru Zvuková technika nabízí škola SET.

Semivirtuální škola SET (School of Entertainment and Technology) byla založena v roce 2007 v Německu, v České republice působí od roku 2010. O co jde v konceptu semivirtuálního studia? V tzv. virtuální části výuky je studium z větší části samostatné s využitím moderních technologií jako internet či multimédia. Zájemci mohou tedy studovat prakticky odkudkoliv a studium si z velké části přizpůsobit svým individuálním časovým potřebám. Tímto způsobem je ošetřena hlavně teoretická část, studenti do-stanou výukovou platformu, kde jsou umístěny učební texty (e-skripta), instruktážní videa, sou-bory ke zpracování praktických úkolů (třeba zvukové soubory pro mix aj.). Studenti se dále setkávají ve virtuálních třídách i s lektory a pomocí chatu mezi sebou diskutují nad studijními tématy. Takto probíhají i některé přednášky – v určitý čas se studenti na internetu „sejdou“ a vyslechnou si pomocí videokonference příslušné téma, po němž mohou samozřejmě lektorovi klást otázky. Pomocí virtuální studijní platformy ovšem i vypracovávají některé praktické úkoly či odevzdávají seminární práce. 

Pro získání praktických dovedností se studenti (obvykle třikrát za semestr po dobu tří dnů) setkávají na tzv. prezentační fázi, která se více blíží studiu klasickému. V rámci praktických cvičení zvučí třeba živý koncert, pracují v nahrávacím studiu či filmovém studiu atp. Učebny a studia jsou vybaveny profesionální technikou a počítači Mac. Součástí praxe jsou nejen různé work-shopy a semináře, ale i kontrola studijních výsledků, tedy „oblíbené“ zkoušky. Ve výsledku zkoušky se hodnotí účast na seminářích, výsledky práce, seminární práce, náročný znalostní test a ústní zkouška, včetně praktické části, kde před kantorem musíte splnit řadu úkolů včetně například zapojení mixážního pultu. 

Rozhodně nejde o formalitu, zkouška je náročná. Po jejím absolvování ovšem máte v kapse vysokoškolský certifikát s dodatkem Univ. Ten sice není roven našim akademickým diplomům, ale vzhledem k tomu, že „papír“ se u nás stále počítá, je to jistě užitečná záležitost. Ale hlavně získáte nezbytné vědomosti umožňující pracovat v oboru jako zvukař. Skladba předmětů je totiž i přes pouhý rok studia komplexní, v rámci studia se seznámíte nejen podrobně s technickými základy a nahrávací technikou, ale i hudebními základy, základy managementu, i dokonce s dnes tolik populárními „soft skills“, jako jsou time management, komunikace atp. To vše se v studiové praxi hodí. 

Ke studiu zvukařiny touto formou není nutné vlastnit studio, pouze počítač s připojením k internetu. K výuce se používá program Pro Tools. Nejsou vyžadovány ani nějaké hlubší předběžné znalosti oboru, nutné je mít pouze ukončené střední vzdělání. Studium je placené. Náklady sice nejsou zanedbatelné (kolem čtyřiceti tisíc korun za rok), ale ve srovnání s Německem je u nás cena asi poloviční, aby se zajistila dostupnost pro ekonomickou úroveň v našich zemích. Studovat takto můžete i obory Mediální skladatel a Webdesigner.

Rozhovor s Michalem Pflanzerem, absolventem oboru Zvukový technik, Univ.

Jak se vám líbila metoda výuky po internetu a jak probíhala? 
Výuka byla pohodlná a příjemná. Věci se daly dělat kdykoli doma. Forma přednášek, kdy jsme se mohli online ptát lektora, workshopy a víkendy strávené s učiteli nám daly ale víc. Z netu si člověk ledacos přečte, ale neosahá. Bylo však pohodlné, že nemusíme kvůli každému úkolu každý měsíc někam jezdit, že jsme si to mohli udělat v klidu doma ve vlastních podmínkách. Lektor pak zhodnotil naši práci, což byl určitě přínos. Kdo chce, naučí se z domova i z work-shopů, kdo nechce, nenaučí se tak, ani tak. Každý měsíc nám učitelé odkryli novou lekci, zadali několik úkolů, několik cvičení třeba na poslech nebo mixování. Mimo tyto úkoly jsme si mohli stáhnout několik různých písniček a smíchat je. Materiálu bylo dostatek. Musím uznat, že když jsem přisel, neměl jsem o tomto oboru potuchy a po kurzu se cítím jako „profík“. Kurz mi ukázal nové cesty a otevřel nové obzory. Já sám jsem si díky kurzu našel svoji vlastní cestu a pokračuji po ní.

Jak hodnotíte úroveň a odbornost učebních textů? Pro začátečníka a člověka, který nemá moc zkušeností, jsou studijní materiály dostačující a hodně obsáhlé. Řekl bych, že i z pohledu profíka jsou komplexní, nic tam nechybí, vše je tam zmíněno. Některé techniky mohly být možná detailnější a složitější, ale to by se asi časově do kurzu nevešlo. Výuka tedy byla velmi komplexní, dozvěděli jsme se vše důležité. Uvítal bych však více praxe!

 

Jak vám studium pomohlo ve vaší kariéře? Jaký je Váš názor na srovnání se samouky či jinými kurzy?
Jinde jsem na kurzu nebyl. Co se týče samostudia, samouků je velmi mnoho, a pokud jde o mě, tak zvukaři a lidi v branži mi řekli, že jsem si ušetřil tak tři až pět let života praxe a učení se chybami. Není to teď tak, že zkouším, ale vím, co použít a vím, jak udělat to, co chci. Dřív jsem si to mohl jen myslet... Po kurzu jsem si zařídil malé domácí studio, nahrávám naši kapelu, kapely kamarádů, nahrávám jim dema, následně doma míchám a produkuji nahrávky... Studium v SET bych doporučil každému, kdo má zájem. Je to další dobrá cesta ke zvučení, takové otevření dveří.

Rozhovor s prof. PhDr. Alešem Dvořákem, lektorem SET

 

Co si myslíte o konceptu semivirtuální výuky? Je podle Vás srovnatelná s denním studiem?
Nejde ani tak o denní studium, či „v studium“ v delším časovém intervalu, ale to hlavní, o co jde, je propojení teorie s praxí. Člověk se může dost naučit z výukových materiálů, důležité ovšem je, aby si studenti mohli také něco sami vyzkoušet, a aby vyučující měli úzké sepětí s praxí, protože jim mohou předat spoustu svých zkušeností, které se do učebních textů vlastně ani nemohou dostat, například oblíbené tipy a triky. Nenahraditelná je rovněž forma výuky on-line prezentací workshopů, kdy my vyučující máme možnost nejen přednášet, nějaké téma rozebírat a ukazovat obrázky a zvukové ukázky, ale studenti mohou sami přímo během hodiny nebo dvou komunikovat. Spoustu věcí, na které se chtějí zeptat, mohou tímto způsobem během workshopu vyřešit. 

Jaká je podle Vašeho názoru úroveň studentů?
Úroveň studentů je rozdílná. Kurz navštěvují lidé, kteří se oborem živí, i když to neznamená, že mají třeba nějaké hluboké znalosti, ale živí se a postupně zkušenosti získávají „za pochodu“. Potom jsou tam třeba úplní začátečníci, které tento obor zaujal a hledají způsob, jak se o něm něco dozvědět. Připadá jim, že studium VŠ je pro ně zbytečné nebo náročné, a tato forma – kdy navíc mohou spoustu věcí udělat bez přítomnosti v učebně, zůstat přitom doma a dokonce i úkoly plnit doma – je pro ně přijatelná a výhodná. Jsou to totiž například i lidé, kteří už mají vlastní rodiny nebo práci, která by jim neumožňovala denní studium. Pro tyto studenty je tato forma velmi vhodná. Píle studentů je také různá, ale když přichází „okamžik pravdy“ (neboli kontrola splnění úkolů), většinou žádné problémy nejsou. Pokud má student problémy třeba doma, nebo se mu práce nakupí, je možné se vždy domluvit na tom, jak úkoly odevzdá, jak je splní… Myslím si ale, že všichni studenti studují dobře a vždy najdeme způsob, jak nějaké drobné problémy vyřešit. 

Co se mohou Vaši studenti tímto semivirtuálním způsobem dobře naučit?
Hlavně teorii. Studenti si ji mohou dobře osvojit z instruktážních videí, která jsou dle mého názoru dobře připravená, ale víte... kdybych měl najít nějaký styčný bod mezi vysokoškolským studiem a studiem semivirtuálního typu, pak bych řekl, že studenti mají v obou těchto formách výuky stejný problém, a to ten, že ke všemu by nejraději měli návod. Jak postavit mikrofon k bicím... jaký mikrofon použít… Ale přitom v našem oboru toto není nikdy přesně dáno, protože ve hře je tolik parame-trů, které zvukař musí vzít v úvahu, než se pro nějaké řešení rozhodne. Nějakých návodů, jak to udělat vždy stejně a rychle a vždy stejně úspěšně, těch se student dočkat nemůže, i když je studenti hodně vyžadují. Já se na to snažím ve své výuce upozorňovat a říkám studentům, že toto prostě není možné, a že my se budeme učit o oboru přemýšlet a vidět věci v souvislostech. Je to totiž umění. Jsme otevřeni pro všechny nové posluchače, kteří se právě tímto způsobem chtějí něco dozvědět. Vážím si těch, kteří k nám přijdou studovat i přes různé překážky – řada z nich například dosud pracovala metodou pokusu a omylu, někteří zcela začínají a někteří mají už své rodiny. Takové studenty vítáme a těšíme se na ně, oni dělají něco navíc pro své vzdělání a otázka vzdělání je ve všech oborech velice důležitá. Vzdělání vám nikdo nevezme a dá se na těchto poznatcích stavět dál, prostě se rozvíjet, a to je velmi důležité. Dále je tu ta věc, že rozvoj techniky je velmi bouřlivý, a kdo by tento vývoj nesledoval, ten bude v tomto oboru velmi ztrácet. S tím nelze nesouhlasit.
Děkujeme za rozhovor. 

SET School
Horst Haubrich (Ředitel akademie SET)
Horst Haubrich (Ředitel akademie SET)