Ohlédnutí za vokálním workshopem Vincenta D’jon Peretta (Vinx)

Vinx workshop

Pěvecké workshopy české společnosti Hlasohled (www.hlasohled.cz) již nějakou dobu sleduji se zájmem, neboť kromě hraní na překrásný nástroj baskytara se také trochu zabývám zpěvem a vůbec muzikoterapeutickym účinkem hlasu na lidský organismus. Již několik let přemýšlím, jak se zdokonalit ve zpěvu a tato akce mě opravdu nadchla o to více, že jsem urostlého muže, který měl workshop vést, slyšel zpívat na YouTube, a to jak samotného, doprovázejicího se na buben, tak i třeba se Stingem. Vinx, nebo-li Vincent D’jon Perette, představuje pěveckou „třídu“, která zdobí svým hlasem repertoár skupiny Jungle Funk, Je to uznávaný lektor světově známé školy Berkeley College a člověk, o kterém se vyjadřují ty největší hudební veličiny světového umění (např. Steve Vonder) jako o výjimečném vokalistovi.

A tak moje registrace na tuto výjimečnou akci nabrala obrátky a já jsem se ocitl v Praze v Americkém centru, kde jsem byl vřele přivítán samotným Vinxem a jeho příjemnou manažerkou Jennifer. 

V úvodu, ještě než workshop začal, nezapřel Vinx svůj smysl pro humor, který spojil právě se svou účastí v „pražském“ Americkém centru a opřen o řečnický pultík si zahrál na politika pronášejícího projev. Při zahájení (ostatně během celého kuru) jsme seděli v kruhu a „mistr“ mezi námi uprostřed popojížděl na kancelářské židli, aby znovu zjistil, jak se kdo jmenuje, a s jakým konkrétním cílem na kurz přichází. Jedině tak prý nám může pomoci zdolat naše osobní a individuální překážky. Obdivoval odvahu jednotlivých členů, povzbuzoval a stále více zdůrazňoval „hudební“ pocity před intelektuálním a akademickým přístupem. Po skvělém „introduce“ s námi společně vymyslel plán zpívat píseň, kterou známe všichni (vyhrála Jingle Bell), avšak pěkně po jednom, v kruhu, takže každý dostal prostor pro sólové vyjádření. Ovšem vtip spočíval v tom, zazpívat to vždy v různých emočních situacích, takže když Vinx řekl žákovi: „Jde na tebe zlý pes, jak bys to zazpíval?“, žák spustil vylekaně. Mohli jsme si tak všímat, jak se dá stejná píseň zazpívat v různých emočních stavech, a proto zní vždy jako nová. Během výuky Vinx často připomínal žákům, že je dobré se „nepasovat“ svým zpěvem do projevu někoho jiného. Pokud tedy adept zpívá např. blues, měl by se ho snažit zazpívat jako Čech, ne jako černoch. „Každý jsme originál“, zdůrazňoval. Velmi zajímavá byla část workshopu, kdy Vinx použil pro vytváření nálady fotografie promítané na plátno a vyzýval účastníky kurzu aby jednotlivě, každý sám za sebe, vymyslel na daný obrázek melodii a všem přísedícím ji zazpíval. Buď to byla sněhem zasypaná noční ulice, a nebo okurky v bedně, na které vznikaly v sále nové melodie. Člověk si tak mohl uvědomit všudypřítomnost hudby v běžném životě. Oběd s Vinxem byla velmi pohodová společenská událost. Byl (společně s Jennifer) velmi sdílní, během oběda se dalo diskutovat na jakékoliv téma. V odpolední části workshopu jsme si měli možnost zazpívat sborově spolu s mistrem ve volné improvizaci, která probíhala tak, že Vinx rozděloval role a jednotlivým členům určoval, jaký nástroj bude jeho hlas představovat. Samozřejmě začínala basa, kterou přidělil „teacher“ právě mě. 

Za zmínku stojí Vinxova prezentace domu, který koupil za účelem organizace uměleckých soustředění, a který jsme měli možnost vidět promítnutý na platně. Nepřišli jsme ani o zážitek slyšet zpívat samotného Vinxe a mohli jsme si tak vychutnat autentičnost jeho projevu. Řekl bych, ze zásadní věc, kterou jsem si z této akce odnesl, je nepochybně nový přístup nejen ke zpěvu, ale vlastně k muzice jako celku. Je opravdu velmi důležité umět přijímat sám sebe nejen jako zpěváka, či muzikanta, ale především jako člověka. I chyby se dají využít jako důležité „hnojivo“ pro bohatou úrodu. Ačkoli tento muž je skvělý a vyhledávaný pedagog, zdůrazňuje v projevu zpěváka hlavně emoční součást osobnosti a teprve v pozadí připomíná techniku, která je též dobrá, ale musí jít ve službě pocitů. V této souvislosti připomněl např. zpěvačky Björk, nebo Sinead O'Connor, které označil jako ne příliš technicky zdatné, za to však velmi výjimečné ve svém projevu. Ano, potvrzuje tím slova většiny hudebních velikánů dnešní doby. Nekritizovat se příliš, vždyť s chybami jsme to právě my lidé, kteří si neseme každý v sobě potenciál nesmírného významu!  V rozhovoru s Vinxem jsem si neodpustil poznámku o tom, jak se těším na to, až půjdu nakupovat a v oddělení zeleniny uslyším v hlavě božské tóny. Člověk jede na workshop zdokonalit svůj pěvecký potenciál a vrací se domů s tím, že je vlastně dokonalý jako květina, kterou je zapotřebí jen zalévat, aby dorostla do své přirozené originální krásy. Každý člověk i národ je charakteristický svým hudebním projevem, a proto jedna z účastnic navrhla abychom zazpívali společně naší státní hymnu, aby měl Vinx ještě větší příležitost nás poznat. 

Rozloučení pak bylo plné objetí a velkých povzbuzení od mistra. Je také dobré zde připomenout, že Vinx je též dobrým producentem a je doslova nadšen ze zájmu českých lidí. Odešel jsem z akce obohacen i o nová přátelství, hlavně se samotným Vinxem a jeho manažerkou, se kterou si pravidelně píši prostřednictvím e-mailu a vím, že rádi by se oba rádi do Česka vrátili. 

(Autor příspěvku: Libor Hořejší)

Vinx workshop
Vinx workshop
Vinx workshop