Aguilar Tone Hammer 500

Zesilovač pro baskytaru s boxem Aguilar SL 112
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu
Aguilar Tone Hammer 500

Zdá se vám název „ministack pro baskytaru“ poněkud podezřelý? Jistě, v názvu je ukryt zdánlivý rozpor: stack pro baskytaru očekáváme velký, rozměrný a těžký, takže jaképak „mini“? Sestava „digitálního“ zesilovače Aguilar Tone Hammer s boxem SL 112 je takovým technickým paradoxem. Vzhledem k rozměrům, váze a výkonům „hraje“ neuvěřitelně a poskytuje takový zvuk, který obvyklé přezíravé představy „o malém zvuku z malého aparátu“ staví poněkud na hlavu.

Ještě před několika lety to vypadalo, že objem a kvalita zvuku baskytary jsou v přímém poměru k rozměrům a váze basových aparátů. Ostatně, před cca 10 lety, když byly zesilovače Aguilar představeny v Praze na hudebním veletrhu HUVEL (nebo snad Muzika?), to byly ještě modely klasické konstrukce (DB 750), tedy s mohutným toroidním transformátorem a hmotností cca 20 kg. Vybavuji si to poměrně jasně, protože vyzkoušení aparatury Aguilar s baskytarou Sandberg pro mě tehdy znamenalo největší zážitek z celého dne. Včetně ceny... Čas ale rychle plyne a firma Aguilar, u nás dříve prakticky neznámá, si mezi baskytaristy rychle vydobyla renomé top značky, nejen v domovských USA, ale i v Evropě a jinde. Hybridní zesilovače řady DB, lampový preamp DB 680 a výkonový zesilovač DB 728 pronikly na mnohá pódia i studia. Jednou z posledních novinek v nabídce firmy je zesilovač s mnohoslibným názvem „Tone Hammer 500“. 

Jak číslovka napovídá, udávaným výkonem je 500 W/4 Ohm, při doslova muší váze 5 liber, tj. cca 2 kg! Podobně jako u jiných výrobců, zesilovač za svou nepatrnou váhu a rozměry vděčí konstrukci ve „třídě D“, zjednodušeně nazývané „digitální“ zesilovač, který používá spínaný zdroj, tj. nepotřebuje klasický transformátor. Nejméně jeden model tohoto typu dnes značka v nabídce musí mít, aby byla „in“. např. Ampeg PF-500, Ashdown MiBASS 220, EDEN WXT 264, Fender Rumble 150, Rumble 350, Gallien-Krueger MB200 a MB500, Ibanez Promethean P300H, MARKBASS LM 250, Orange TB500H Tiny Terror, SWR Amplite a Headlite, TC Eletronic RH 450, Yamaha BBT 500 H… Všem je společná váha kolem 2 kg a vysoký výkon až 500 W. Z právě uvedeného přehledu je vidět, že s digitálními vysoce energeticky účinnými zesilovači třídy D se doslova „roztrhl pytel“, takže potenciální zájemci mají z čeho vybírat. A nemusejí to být jenom ti s nemocnými zády, znechucení ze stěhování těžkých aparatur, kteří navštěvují chiropraktiky.

Aguilar Tone Hammer 500
Alternativy: Ve váhové třídě kolem 2 kg a vysoké výkonnosti dnes najdeme poměrně dost alternativ, jako jsou například: Ampeg PF-500, Ashdown MiBASS 220, Eden WXT 264, Fender Rumble 150, Rumble 350, Gallien-Krueger MB200 a MB500, Ibanez Promethean P300H, MarkBass LM 250, Orange TB500H Tiny Terror, SWR Amplite a Headlite, TC Electronic RH 450, či Yamaha BBT 500 H.

V principu nový zesilovač TONE HAMMER vychází ze stejnojmenného předzesilovače/DI boxu, který je spojen s výkono- vým zesilovačem třídy D. Nový zesilovač je vylepšen dalšími prvky, čímž se jeho užitná hodnota dostává na zcela jinou úroveň. Přibližme si jej nyní podrobněji. 

Zesilovač, jak je u této kategorie pravidlem, má téměř „kapesní“ rozměry: šasi v milimetrech 274 (š) x 70 (v) x 218 (h) (resp. celkové rozměry včetně nožiček a ovladačů 274 (š) x 75 (v) x 245 (h)!) I přes tyto rozměry se do každého gigbagu nevejde: do jednoho Fender gigbagu to v pohodě šlo, do druhého Squier jen těsně ne… O designu si uděláte představu z připojených obrázků, za sebe mohu říci, že je spojením účelnosti, jednoduchosti a kvality. I přes více než skromné rozměry provedení zesilovače i použité materiály vzbuzují pocit solidnosti a poctivosti. Vzhledem ke specifické konstrukci jsem si tentokrát odpustil obvyklý průzkum vnitřností zesilovače, tj. rozdělání šasi a zjištění jeho uspořádání a kvality zpracování.

Z uživatelského hlediska se zdá skoro neuvěřitelné, na jak malou čelní plochu se výrobci podařilo vměstnat všechny ovládací prvky včetně části „příslušenství“, které bývá obvykle umístěno na zadním panelu zesilovače. A to bez pocitu zhoršeného nebo omezeného komfortu ovládání. Výrobce totiž důmyslně omezil počet ovládacích prvků na nezbytné minimum a tyto ještě současně rozložil jakoby do „dvou pater“. Přitom se držel očekávaného a logického uspořádání čelního panelu (tedy pro pravoruké uživatele). Vezměme to popořadě: zcela vlevo najdeme vstupní konektor se spínačem útlumu vstupního signálu o dostatečných - 10 dB. Další ovladače, které spolu logicky souvisejí, jsou sice uspořádány ve dvou horizontálních rovinách, ale ty ve spodní řadě jsou odsazeny mírně vpravo.

První dvojici tvoří GAIN a DRIVE. Funkci GAIN není nutné popisovat. Novým prvkem, který stejnojmenný pedál neměl, je ovladač DRIVE. V krátkém manuálu se uvádí, že DRIVE mění charakter GAINU i ekvalizace interaktivně v závislosti na nastavení GAIN. DRIVE podle výrobce podporuje vintage ekvalizaci tak, že při malém nastavení GAIN je ekvalizace plošší, tedy ne tak účinná, zatímco při vyšších pozicích GAIN se získá nasycenější charakter při zvýrazněných basech a uhlazenějších výškách. Jednoduše bych funkci DRIVE přiblížil tak, že její aktivací zvuk zmohutní a rozšíří se především v basovém a středním pásmu (podobně, jako bychom na hybridním zesilovači s tranzistorovým i lampovým předzesilovačem přidávali GAIN lampy na úkor tranzistorového, čili získáme prostorovější a nosnější zvuk), současně poněkud vzrůstá hlasitost. DRIVE je tedy velmi účinný nástroj k dosažení plného basového zvuku; ale i s pouhou aktivací GAIN bez použití DRIVE je zvuk na digitální zesilovač nečekaně plnokrevný, žádný plochý, ořezaný či plechový tranzistorový projev obvyklý u levných zesilovačů neuslyšíme. Ovšem Aguilar Tone Hammer 500 nepatří mezi levné zesilovače, viz dále. Popravdě řečeno, i s úplně rovnými korekcemi hraje zesilovač výborně.

Osvědčilo se mi základní nastavení: GAIN cca 9 hodin, DRIVE 9 až 12 hodin, ostatní ovladače „narovno“, tj. do polohy 12 hodin. Maximálně je třeba tu a tam s některými bednami lehce zkorigovat basy a výšky. MASTER lze volit dle libosti… Při vyšších hodnotách GAINU než cca 12 hodin již při razantnější hře dochází k nežádoucím projevům, ale těžko určit, zda je na vině zesilovač, nebo zda byly dosaženy limity reproduktorů v jednom z použitých boxů.

Druhou dvojici představují jednoduché semiparametrické korekce s knoby MID LEVEL a MID FREQ. Pásmo nižších středů a středových frekvencí lze upravit v rozmezí 180 Hz až 1000 Hz se zdvihem až +/- 16 dB. Ale možná úplně nejlepší je ponechat oboje ve střední poloze. Vytočením parametrických středů do oblasti blížící se 1 kHz lze pěkně zvýraznit oblast frekvencí, které rozhodují o průraznosti baskytary a kde reproduktory s neodymovým magnetem mají proti keramickým mírný deficit citlivosti. 

Aguilar Tone Hammer 500

Třetí související dvojicí jsou korekce BASS a TREBLE, které basové kmitočty na 40 Hz zvýrazní až o +/- 17 dB a výšky na 4 kHz až o +/- 14 dB. Mezi dvojice ovladačů BASS-TREBLE a MASTER se podařilo vklínit efektovou smyčku, a navíc ještě symetrický výstup XLR-Canon s obvyklými spínači POST-PRE a LIFT-GROUND. Zcela vpravo jsou umístěny modré ledky s názvy OPERA-TE a STATUS a spínač OPERATE a MUTE. Všechny spínače jsou v miniaturním provedení. Přetížení zesilovače signalizuje dioda pod ovladačem MASTER. K tomuto jevu by při správném provozu nemělo docházet, zesilovač je vybaven několika ochrannými obvody - před proudovým přetížením, tepelným přetížením, stejnosměrným napětím a vysokofrekvenčním přetížením. Umístění efektové smyčky na přední panel má moje sympatie, připadá mi vhodnější, protože k propojení jednak stačí kratší kabely, a přístup ke zdířkám je snazší, než při konvenčním umístění smyčky na zadním panelu. 

Zadní panel zesilovače obsahuje dvojici konektorů speakon (!), žádné vintage „americké“ jacky se nekonají, výstup pro ladičku, teplotně řízený ventilátor a volič napětí vedle proudové zdířky a hlavního vypínače. Pro zámořská napětí 110 až 120 V se nastaví 115 V a pro evropská napětí (220, 230, 240 V) kompromisních 230 V. 

Neméně pozoruhodný je zatím jediný box série SL označený „SL 112“, tedy Super Light. Pro dosažení minimálních rozměrů a optimálního přenosu basů i středů zvolil výrobce kompromisní osazení 1 x 12“. Výrobce udává frekvenční rozsah 37 Hz až 16 kHz. Na základě porovnání s ostatními boxy bych tomuto údaji docela věřil. V přehledném katalogu pro rok 2012 Aguilar technickými parametry svých výrobků potencionálního zájemce poměrně šetří, kromě rozměrů, zatížitelnosti, impedance a frekvenčního rozsahu se jiné údaje nedozvíte. 

Konstrukce boxu v provedení bassreflex má rozměrný bassreflexový nátrubek umístěn v zadní stěně boxu. Box SL 112 zcela jednoznačně odpovídá vintage designu, o čemž svědčí kvalitní černá koženka, chromované lesklé ochranné rohy, i průzvučná tkanina kryjící reproduktor. Čelní strana boxu upomíná na lampová kytarová komba firmy Epiphone, ale chápu, že originalita za každou cenu nebývá u konzervativních muzikantů vždy přijímá-na kladně, ale že velké logo Aguilar prostě bylo nutné někam umístit. Box je osazen výkonným reproduktorem s neodymovým magnetem a lehkým hliníkovým košem. Reproduktor Eminence vyniká zejména vysokou charakteristickou citlivostí až 99,9 dB/W/m a výkonem 250 W RMS/8 Ohm. Pro přenos nejvyšších kmitočtů je box doplněn vysokofrekvenčním tweetrem s plynule regulovatelným nastavením. Skříň boxu je vyrobena z lehké překližky o tloušťce pouhých 12 mm. Při rozměrech 380 (v) x 484 (š) x 460 (h) mm box SL 112 váží neuvěřitelných 11 kg (!). 

Průzkum vnitřku boxu jsem si neodpustil. Skříň boxu je vyrobena z 9vrstvé topolové překližky, výztuhy jsou pětivrstvé. Box je uvnitř částečně zatlumen textilním rounem, elektronická výhybka oddělující pásmo pro vysokofrekvenční tweeter vypadá masivně. Mírně mě šokovala tloušťka vodičů propojujících výhybku s basovým reproduktorem o průřezu nejméně 4 mm2. Nebývalé! Ale výrobce asi ví, proč to dělá. Na webu se uvádí, že sestava „fullstacku“ z dvojice boxů SL 112 a zesilovače TONE HAMMER 500 je rovnocenná klasické sestavě zesilovače s boxem 1x15“. Pokud jde o akustický tlak, vůbec o tom nepochybuji. Málokterý 15“ basový reproduktor dosahuje citlivosti blížící se 100 dB/W/m navíc účinná plocha dvou reproduktorů 12“ je větší, než u jednoho, o průměru 15“.

Aguilar Tone Hammer 500
V principu nový zesilovač TONE HAMMER vychází ze stejnojmenného předzesilovače a DI boxu, který je spojen s výkonovým zesilovačem třídy D. Nový zesilovač je vylepšen dalšími prvky, čímž se jeho užitná hodnota dostává na zcela jinou úroveň.

Pro porovnání toho, jak se oba produkty Aguilaru snášejí s jinými značkami, jsem použil box Marshall 1x15“ 200 W RMS osazený EV 15“, zesilovač Hartke HA 2500, používaný jako záložní či na menší akce, a boxy Warwick WCA 410 a 115, které zůstaly ve zkušebně z předchozího testu. Ke krátkému porovnání byl zesilovač Tone Hammer ještě připojen k boxu Gallien Krueger Neo 210 (400 W/8 Ohm) v provedení tilt-back, který mi byl zapůjčen pro tento účel spřáteleným kolegou baskytaristou. Propojení Aguilaru bohužel nešlo provést s hybridním kombem Marshall 410, které bylo použito při poslechových zkouškách jen jakoby „referenční“. 

Přitom jsem vycházel z předpokladu, že potenciální zájemce o Aguilar asi nebude uvažovat o koupi celé sestavy najednou, ale spíše zvolí buď zesilovač nebo box, podle toho, co mu vyřeší jeho problém s vahou či rozměry při přepravě. (Především vzhledem k celkové ceně ministacku: zesilovač cca 20 tisíc Kč a box cca 20 tisíc Kč.) Hned v úvodu této části musím přede-slat, že největším překvapením pro mě bylo zjištění, že o kvalitě zvukových vlastností digitálního zesilovače potenciální zájemce o Tone Hammer opravdu nemusí pochybovat. V porovnání s celotranzistorovým (Hartke) nebo hybridním (Marshall) zesilovačem klasické koncepce jsou totiž rozdíly mezi uvedenými sestavami a digitálním Aguilarem, pokud jde o témbr a charakter zvuku, prakticky zanedbatelné a téměř nepostřehnutelné. Zdá se, že podstatnější vliv na celkový zvuk basky-tary (kromě samotné baskytary a schopností hráče) má použitý box, resp. typ, průměr i účinná plocha reproduktorů. 

Jiný digitální zesilovač pro přímé srovnání jsem pochopitelně k dispozici neměl; ale vybavuji si, že podobně příznivý dojem jsem zažil už při testu sestavy Microbass od Gallien-Kruegera MB 500 plus MBE 210. (viz MS 3/2011) nebo http://www.music-store.cz/recenze/gallien-krueger-mb500-mbe210. 

Jaký je závěr mého porovnání s jinými boxy nebo zesilovači? Jak již mnozí uživatelé digitálních zesilovačů zjistili, papírové údaje elektrických parametrů digitálních zesilovačů i boxů s neodymovými magnety je třeba si správně přeložit. Ono to totiž vypadá, že digitální watty a neodymové watty jsou asi postavené na jiném základu, než je tomu u tradičních zesilovačů nebo reproduktorů s keramickým magnetem. (Jestli ono to nebude podobné jako s reálnou a papírovou spotřebou současných benzinových přeplňovaných turbomotorů: ta reálná bývá téměř vždy podstatně vyšší, než ta udávaná výrobcem, protože metodika měření spotřeby paliva podle současné evropské normy se zásadně liší od běžného provozu). 

Levný zesilovač Hartke HA 2500 (250 W/4 Ohm, 180 W/8 Ohm) ve spojení s boxem Aguilar SL 112 v zásadě poskytuje podobné výkonové a zvukové zážitky, jako Tone Hammer 500 plus SL 112. Sestava Aguilar Tone Hammer 500 a box Marshall 1x15“ (200 W/8 Ohm), především díky většímu reproduktoru a většímu objemu boxu nabízí mohutnější a plnější basy, absence výškového repro proti boxu SL 112 se nezdá být nijak zásadní. V porovnání s Tone Hammer 500 plus Marshall 1x15“ ve výkonových a zvukových parametrech není s tímtéž boxem Hartke HA 2500 ani přes handicap papírového výkonu (180 W/8 Ohm vs. 250 W/8 Ohm) nijak pozadu, a pokud nebude hmotnost zesilovače (cca 2 kg vs 10 kg) hlavním kritériem, bude mít potenciální zájemce těžkou volbu. Jako poněkud lehce komickou se ukázala poslední kombinace, kdy byl na fullstack Warwick WCA 410 – 400 W/8 Ohm a 115 – 400 W/8 Ohm (40 a 27 kg) umístěn Tone Hammer 500. Což o to, spolu to hrálo bez problémů, ale přece jen k těžkému a rozměrnému stacku se dvoukilový zesilovač vizuálně jaksi nehodil.

Aguilar SL 112

Celkový výsledek testování tak není úplně jednoznačný – a ani nemůže být. Rozhodně je zatím předčasné zatracovat současné basové zesilovače a preferovat zesilovače digitální, ačkoliv v jiných aplikacích (v PA systémech zesilovače třídy D již zřejmě převládají nebo brzy převládnou). Hodně bude záležet na preferencích uživatele, na jeho představě o možnostech a způsobu přepravy, použití (prostoru) a žánru. Digitální zesilovač Aguilar Tone Hammer 500 ve spojení s boxem SL 112 může být především zajímavou alternativou pro baskytaristy, pro které je limitující velikost a váha jejich aparatury, a kterým akustický tlak podobné sestavy pro jejich styl stačí. (Docela jsem litoval, že do testu nebyl dodán i druhý box SL 112, porovnání mohlo být objektivnější). Do lehčích žánrů a menších prostor tato sestava bude naprosto rovnocenným soupeřem běžných několikanásobně těžších a rozměrnějších aparatur. V případě, že bubeník není schopen přizpůsobit se spoluhráčům a prostoru, a v kapele mají oba kytaristé silné lampové zesilovače, bych raději zůstal u osvědčených konstrukcí zesilo-vačů a boxů s keramickými magnety. Mám možná trochu problém s hodnocením sledovaného parametru v rovině užitná hodnota versus peníze. Ačkoliv Aguilar je nepochybně úctyhodná značka, přeci jenom tuzemské ceny (ale podobné jsou i na evropském trhu) budou pro mnohé zájemce o tyto progresivní modely odstrašující, takže se asi raději poohlédnou u konkurence (osobně např. s Gallien-Kruegerem nemám problém), kde za mnohem zajímavější peníze dostanou v podstatě totéž.