Již dlouhou dobu se zdálo, že se v oblasti mikrofonní techniky pro živé ozvučování a zvláště mezi mikrofony určenými pro vokální aplikace vlastně vůbec nic neděje. Tradiční značkoví soupeři AKG, Audix, Sennheiser a Shure zdánlivě přesunuli svůj boj do oblasti více či méně dostupných bezdrátových systémů a ani občasné kondenzátorové výstřely menších výrobců, jako Rode a M-Audio, či pokusy různých asijských OEM partnerů slovutnějších firem uspět na trhu s vlastními levnými produkty mikrofonní vody příliš nerozvířily.
Zakonzervovaný a prakticky od konce 90. let zdánlivě neměnný stav mikrofonního trhu, jenž by populární klasik povinné gymnaziální školní četby Erich Maria Remarque jistě pojmenoval slovy „Na mikrofonní frontě klid", se letos na jaře pokusila svou produktovou ofenzívou rozrazit rakouská firma AKG, zaštítěná mocným nadnárodním koncernem Harman Pro Group.
S úmyslem zaskočit a demoralizovat konkurenty na trhu a zaujmout potenciální kupce, spustila učiněný mikrofonní „blitzkrieg" v jehož čele vyrazila dobýt trh s více než desítkou zcela nových!!! (nikoli pouze modernizovaných) modelů. Hlavní těžiště útoku na peněženky zákazníků spočívá na bedrech nové čtvrté série nenápadných a všehoschopných mikrofonů MicroMic The Original, ovšem na samém hrotu útočného klínu najdeme daleko viditelnější bojovníky v podobě dvou variant dynamické vokální handky D5, kondenzátorového C5 s totožným určením a speciálního „dámského" stylového kondenzátoru Elle C.
A právě dynamická vokální „Dé pětka" bude předmětem dnešního testu.
Jistý slavný vojevůdce dávných dob prý vyznával heslo „Pokud se cítím slabý, útočím na protivníka v jeho slabém místě, jsem li dostatečně silný, napadnu jeho nejsilnější místo". Je nepodstatné, zda byl autorem výroku Julius Ceasar, Alexandr Makedonský, Napoleon či jiný hrdina ze stránek dějepisných učebnic, jedno je jisté...firma AKG si vzala jeho slova k srdci a jelikož se docela oprávněně cítí být silná v kramflecích, pustila se i se svým novým výrobkem do toho naprosto nejnahuštěnějšího, nejdiskutovanějšího a nejžádanějšího segmentu trhu, který by možná mohl nést označení „profesionální dynamické mikrofony nižší střední třídy" anebo také „dynamické mikrofony třítisícové kategorie".
Pojďme se podívat, jaké má D5 v této oblasti soupeře. Především je tam americký Shure a jeho bestseller SM58, který ovšem po několika desítkách let výroby těží asi více ze své legendárnosti a nezničitelnosti, než z nějakých výjimečných zvukových kvalit, rovněž jsou tam dva němečtí zástupci Beyerdynamic a Sennheiser s modely Opus 59 a E845, z nichž však žádný v našich zemích nedoznal ani zčásti takového rozšíření, jakého dosáhl jmenovaný Shure. Další americký producent Audix se svými pokrokově řešenými typy OM2 a OM3 momentálně stále více expanduje a jako poslední se na střelu do vlastní branky těší rakouský výrobce AKG sám s doposud velice slušným typem D3700 ze série Tri Power.
A teď už k samotnému testu. AKG u mikrofonů nikdy neaplikovala konvenční přístup k designu a jejich výrobky se vždy odlišovaly od zbytku světa vzhledem i zvukem. I D5 se tedy vyznačuje svébytným a neotřelým lookem, přestože taková designérská třešnička, jakou byl před lety příchod obou verzí série AKG Tri Power to již není. Mikrofon je poněkud delší než je obvyklé (185 mm) a trpí i lehkou nadváhou (340 g). Robustní vzhled však není nikterak na škodu, naopak dodává výrobku zdání solidnosti a odolnosti, která není jen pouhým zdáním, ale naprostou realitou. Černá krycí mřížka pro jejíž výrobu byl využit vysoce pevný drát z pružinové oceli dává svým „palcátovým" tvarem mikrofonu image vídanou častěji u kondenzátorových typů. Kovová rukojeť namodrale šedé barvy je okrášlena novým elegantním logem AKG a zlacený konektor XLR na jejím konci se stará o spolehlivý výstupní kontakt.
Design kapsle uvnitř má AKG snad u všech svých modelů bez ohledu na cenu již řadu let velmi podobný, na první pohled téměř až nevzhledně a „hajdalácky" provedený s protiprachovým krytem z ošklivě šedého papíru. U D5 s proklamovanou superkardiodní charakteristikou překvapí absence „ventilačních" otvorů na bocích vložky. Gumový závěs je velmi měkký a pružný, což ovšem nemusí automaticky znamenat nějakou zvýšenou odolnost proti manipulačnímu hluku, např. Shure SM58 a Audixy řady OM mají vložku téměř nepohyblivou a při tom jsou proti mechanickým rázům značně imunní.
Hlavní technologickou lahůdkou, jíž se AKG snaží zaujmout případné zájemce z řad zpěváků a zvukařů je tzv. Laminated Varimotion Diaphragm, neboli membrána jejíž tloušťka není v celé ploše stejná. Tato metoda dovoluje dokonalejší vyladění frekvenční odezvy mikrofonu a možná má svůj podíl i na chybějících bočních otvorech kapsle. Důsledkem by měl být volnější pohyb mechanické části membrány a cívky a z ní vyplývající průzračnější zvuk a větší citlivost ke zvukovým detailům, hlavně ve vyšších kmitočtech. Současně mikrofon používá kvalitní neodymiový magnet, který se stará o silný výstupní signál.
Připusťme však, že tato technologie není dnes zas až tak nová, AKG jí již léta používá u prověřených typů D3700, D3800 a D770 a její momentální hlasitější prezentace je spíše snahou připomenout, že Rakušané mají něco, s čím ostatní výrobci zatím ještě nepřišli. Nic to však nemění na tom, že tento prvek má lví podíl na proslulém, téměř „kondenzátorovém" zvuku dynamických mikrofonů AKG.
Podívejme se nyní na graf a tabulkové hodnoty, jež by u tohoto typu výrobku měly být snad dostatečně věrohodné.
Začneme superkardiodní směrovou charakteristikou s maximálním útlumem 20-30 dB přibližně v úhlu 120 – 150 stupňů (v závislosti na frekvenci), což je místo, kde by měl být u D5 správně umístěn odposlech, pokud chcete dosáhnout maximálního zesílení bez rizika zpětné vazby. Výhodou pro neposedné, nedisciplinované a méně zkušené zpěváky je, že mikrofon zachovává téměř plné frekvenční spektrum při snímání i v úhlu 45 stupňů mimo osu, ovšem tato výhoda se mění v nevýhodu, pokud se zvukař snaží např. separovat vokál od přeslechů bicích a kytar ve stísněných podmínkách malých klubových pódií. Tohle nicméně berte s rezervou, protože zde srovnávám D5 s poněkud extravagantně úzkými Audixy OM2 a OM3, zatímco např. masově oblíbený Shure SM58 bere přeslechy v mnohonásobně větší šířce než D5.
Frekvenční rozsah je zvláště směrem k výškám tabulkově vzorný, dosahuje hodnoty 70 Hz – 20 kHz. Podle grafu a také ucha nabízí mírný útlum kmitočtů pod 200 Hz, vyrovnané středové pásmo, dvoudecibelový zdvih na 2 kHz a cca. 4 dB zdvih v pásmu mezi 5 - 10 kHz, který má na svědomí onen zmíněný „kondenzátorový" zvuk. Nuly se křivka dotýká na hranici slyšitelnosti (okolo 15 kHz) a v proklamovaných 20 kHz je již 15 dB útlum. Citlivost na frekvenci 1 kHz je 2,6 mV/Pa (-52 dBV), tedy srovnatelná např. se Shure Beta 58A.
Pokud se smíříme se zkreslením pod úrovní 1%, snese mikrofon křik s hlasitostí až 147 dB a jsme-li tolerantní až ke 3% zkreslení, může zpěvák hulákat o dalších 9 dB hlasitěji. No...chtěl bych vidět pěvce s tak skvělými plícemi.
Méně obvyklá je poměrně vysoká impedance 600 Ohm.
V další části přejdeme od nudných čísel k zábavnějším příhodám z poslechového testu a z k postřehům z několika akcí na niž jsem novinku od AKG ochotně vzal.
Jako vždy jsem testování zahájil srovnávacím testem ve zkušebně – jde o test zvaný„jedna, jedna, dva, tři", a jako soupeře jsem přibral nepatrně levnější Audix OM2 a podstatně dražší Shure Beta 58. Možná namítnete, že vhodnějším soupeřem by byl několikrát zmíněný a cenově bližší SM58, leč mě osobně přišlo nevhodné srovnávat úplnou novinku, plnou technologických vychytávek s reliktem z mikrofonního pravěku, jenž sice nabízí zastřený, málo citlivý a mdlý sound (který občas bývá eufemisticky nazýván „teplým"), avšak kontruje tak důležitým a pro dobrý zvuk bezesporu nezbytným parametrem, jakým je „legendárnost", čemuž náš nebohý mikrofonní benjamínek z Rakouska nemůže zatím ani při největší snaze konkurovat. :o)
Prostě šlo mi o to, srovnávat mikrofony pokud možno, zvukově i technicky co nejpodobnější. Abychom mohli sledovat jak velký krok konstruktéři u našich jižních sousedů udělali, vzal jsem si ještě jako občasný „mustr" původní verzi AKG D3700 ze série TriPower.
Testování probíhalo na analogovém mixu Allen & Heath Wizard, s rovnými korekcemi, bez dynamických procesorů s připojenými aktivními reproboxy RCF TT25.
Prvním co na „Dé pětce" zaujme je značná „plnost" vokálu, vedle které jsou Beta i Audix deklasovány do pozice tenkých a bezbarvých mikrofonů nižší kategorie. Nicméně nadbytek medově kulatých nižších středů, ač je jakkoli příjemný a schopný i hlas nadprůměrně uječeného vokalisty posunout do poslouchatelných dimenzí, s sebou zase přináší o něco menší průraznost a současně vyšší schopnost rozhoukat pódiové monitory na hůře uchopitelných spodních kmitočtech. Takže v tomto ohledu je to proti Betě a Audixu fifty fifty...vždy je něco za něco. Betu také dle očekávání překonává, byť zase ne příliš výrazně i v bohatosti detailu a to na všech kmitočtech. Má tedy zřejmě díky kosmické membráně citlivější rozlišení než tvrdý a středový výrobek firmy Shure. U Audixu to tak jednoznačné není, jeho podání alespoň vyšších pásem se mi zdálo srovnatelné, ovšem v tomto případě je to vykoupeno naprostou nutností držet mikrofon přímo proti ústům, protože úzce směrový Audix neodpouští ani centimetrovou odchylku a při sebemenším odklonu mimo osu ihned ztrácí citlivost a brilanci. K tomu je naopak Beta i D5 docela tolerantní a dovolují zpěvákovi větší volnost pohybu. Takže zase přesně dle tabulkových očekávání.
Slabším místem novinky od AKG je ve srovnání s oběma dalšími typy výraznější manipulační hluk, což nepřičítám ani tak závěsu kapsle, spíše je to rovněž důsledek citlivější odezvy na spodním pásmu. Podobně se choval i starší D3700.
Odolnost proti zpětné vazbě je logicky doménou hyperkardioidního Audixu (opět platí výše uvedené omezení), těsně následovaným Betou 58 a D5, s větším odstupem za nimi kulhal D3700.
Při zkoušce ohněm na koncertních pódiích D5 potvrdila bez výjimky vlastnosti, jež naznačila při testu ve zkušebně. Hlasy zpěváků doplnila o sametový podtón, na hodně malých pódiích logicky sbírala přeslechy více než Audix, na středním pódiu s dutou dřevěnou podlahou (staré divadlo) snímala rezonance a otřesy takovým způsobem, že nepomohlo ani hrubé ořezání spodků a tak jsme ji raději vyměnili za Betu. Venku si ze všech mikrofonů vedla nejlépe a propůjčila hlasu zpěváka ze všech tří typů nejpříjemnější a nejpřirozenější zvuk s plným základem a velkou srozumitelností. I přes zřetelný zdvih na výškách oproti Betě méně „syká", to ale může být u různých hlasů dosti individuální. Každopádně zní D5 jasně, a i přes plný hutný zvuk si zachovává vždy brilanci i srozumitelnost a umožňuje zkušenějším zpěvákům využívat své specifické vlastnosti (proximity efekt, změnu barvy pod různým úhlem...) ke kreativní práci s barvou hlasu.
V rockověji pojaté muzice je nezbytné trochu potlačit výšky, zejména kvůli přeslechům z činelů, což mikrofonu pochopitelně lehce ubírá na kondenzátorovém dojmu.
Možná je zbytečné v závěru shrnovat to, co jsem rozepsal v průběhu celého článku a tak se zaměříme na něco trochu jiného. Když jsem začínal test D5, již jsem tento mikrofon trochu znal a tak jsem si v recenzi pouze důkladněji ověřil, své předpoklady. Ty vychází z dojmu, že Rakušané u AKG vlastně nikdy, na rozdíl od americké konkurence, prvoplánově neakcentovali u svých produktů typicky „rockové" vlastnosti, jako je „Gain Before Feedback" nebo „Off Axis Rejection", jež mají své opodstatnění převážně na hlukem zaplevelených pódiích, ale zaměřovali se na co nejkvalitnější a nejmuzikálnější zvuk, který má své opodstatnění všude jinde. Je to jenom dobře, nejen rockem živ je člověk a muzikanti, kteří se zabývají jemnější hudbou také chtějí svůj mikrofon, který nebude zvukově znásilněn jen proto „aby to metalistům nebralo plechy a nepískalo". D5 sice můžeme plným právem označit za vynikající a také univerzální, ale musíme se smířit s tím, že žádný z mikrofonů této třídy nelze jednoznačně prohlásit za „absolutně nejlepší" a jeho pořízení doporučit úplně všem bez dalších upřesňujících indicií.
Samozřejmě se vždy najdou „znalci", kteří každému bez váhání poradí „...kup si XY, ten mám já a nemá chybu..", nebo jiní, kteří alespoň doporučí vyzkoušet v obchodě, jak mikrofon sedí k hlasu. Málokdo si však uvědomuje, že třeba právě u tvrdší rockové muziky je samotný zvuk mikrofonu tím asi nejméně podstatným parametrem a záleží spíš na ostatních vlastnostech, jež se projeví zpravidla až s kapelou na pódiu.
Proč to vlastně píšu? Chci tím říct, že pokud si pořizujete nový mikrofon, snažte se zjistit si o něm co nejvíce seriózních (ne hospodských) informací a snažte se otestovat ho přímo na svůj hlas a v podmínkách a za situace, kdy jej budete nejčastěji používat (pódium, zkušebna).
A pokud se hodláte vydat na testovací výzvědy v brzké době, neopomeňte zkusit i D5 (D5S je verzí s vypínačem), protože za dané peníze patří k tomu nejlepšímu co se dnes na trhu dá najít. Mimochodem, už jsem zaznamenal že existuje i jeho bezdrátová verze.
PS: pokud máte v ruce mikrofon v ceně nad 1 500,- Kč, nedržte ho prosím za kouli, nesluší mu to a shazuje to jeho zvuk na úroveň telefonního sluchátka!!!
