ME-1 (česky Já Jednička), produkt britského mixpultového giganta firmy Allen&Heath, představuje jeden z nejnovějších příspěvků v zatím poměrně málo rozšířené kategorii personálních odposlechových mixů, který, jsa vysoce nadějnou akvizicí na tomto poli doposud téměř neoraném, byl českým dovozcem zaslán ku spravedlivému vychválení či poplivání v našem plátku. A jelikož pisálek pověřený zplozením patřičného chvalozpěvu či hanopisu, tedy já (zde s malým „j“) měl již před časem tu čest s konkurečním produktem Behringer Powerplay 16, který rovněž orá v téže brázdě, bude nadcházející recenze též zajímavou příležitostí ke srovnání přístupu obou výrobců. Pojďme tedy na to.
Britský produkt, neb ME-1 je i v dnešní „off-shorové“ době skutečně Made In UK, již na první pohled reprezentuje řádný kus touringového vybavení. Kovová škatule o rozměrech 225x155x55 mm budí se svými 900 g hmotnosti mnohem větší respekt, než plastový produkt konkurenčního budgetově orientovaného Behringeru. Stejně fortelným dojmem působí i 22 podsvícených gumových tlačítek, dva masivní potenciometry i digitální enkodér.
Na rozdíl od německého výrobku, jenž uživateli poskytuje pouze minimální provozní informace, je ME-1 vybaven rozměrným a skvěle čitelným OLED displejem. Konektory na zadní straně umožňují připojit a dále řetězit digitální CAT5 kabel pomocí dvojice konektorů EtherCon (Link In, Link Out), dále je zde dvojice analogových výstupů 6,3 mm TRS, a to symetrický Mono Out, optimální například pro připojení aktivního monitoru a Stereo Out, jenž poslouží těm, kdo dávají přednost sluchátkům. Ten je dublován menším 3,5mm bráškou, lépe vyhovujícím uživatelům dnes obvyklých In Ear špuntů. Stejným 3,5mm konektorem lze do vstupu Aux In připojit např. metronom, či jiný externí zvukový zdroj. Výčet zásuvných otvorů zakončuje USB port, dovolující zálohování a následné načítání nastavení či aktualizaci firmwaru a konektor pro 12V spínaný adaptér. Ten je samozřejmě součástí balení, a to i s celou paletou rozličných zástrček, jež umožňují celosvětově bezproblémové napájení všude tam, kde mají v síti nejméně 100 a nejvíce 240 V.
Mixáček je možné snadno připevnit k mikrofonnímu stojanu prostřednictvím šroubovacího klipu, který je rovněž v balení. A komu by tato vymoženost nestačila, může si ještě zavěsit sluchátka na držák, který je též přiložen. ME-1 je primárně určen ke spolupráci s digipulty Allen&Heath, bez dalšího si tedy rozumí s výstupními porty ACE, jež najdeme na každém mix racku iDR série iLive a s Monitor výstupem stageboxu AR2412, náležejícímu k menším mixům řad GLD, případně též Qu-16. Ve všech uvedených případech má odposlechuchtivý zájemce k dispozici až 40 kanálů (!!!), jejichž základní řazení se poměrně jednoduchým způsobem nastavuje z ovládacího rozhraní hlavní konzole. Na první pohled malou, avšak v praxi nakonec nedozírně cennou výhodou je, že ME-1 přebírá slovní označení kanálů z hlavního mixu. Tedy samozřejmě pouze v případě, že si je zvukař skutečně nějak pojmenuje.
Allen&Heath však pouze „nesoukromničí“, a tak je „emjednička“ kompatibilní i s dalšími zařízeními. Především s již částečně zavedeným odposlechovým rozhraním Aviom A-Net 16, se kterým komunikuje napřímo. Zvláštností je, že přes rozhraní Aviom může ME-1 komunikovat i s vlastními pulty série GLD a iLive, pokud jsou tyto vybaveny navíc zásuvným modulem MMO. Žádnou zásadní výhodu oproti standardnímu spojení to však nepřináší, neb v tomto režimu je k dispozici pouze 16 kanálů, kteréžto jsou navíc bezejmenné, označené pouze čísly.
Pokud fandíte některému z univerzálních síťových multikanálových rozhraní, ať jde o EtherSound, MADI či dokonce hypermoderní Dante, můžete je s ME-1 propojit přes hub ME-U, který navíc prostřednictvím tzv. PoE (Power over Ethernet) dokáže napájet až 10 jednotek ME-1, kteréžto tím pádem již nepotřebují síťový adaptér. Nicméně i zde je systém omezen na 16 bezejmenných kanálů.
Co se konektivity týká, dává tedy výrobce jasně najevo, že míří výhradně do segmentu vysoce profesionálních aplikací, a tak nenabízí žádnou přímočarou konektivitu s dostupným optickým rozhraním ADAT, které, ač už je dnes pomalu „de mode“, stále představuje zejména v menších ozvučovacích i studiových aplikacích velmi rozšířenou variantu vícekanálového digitálního propojení. Stejně tak není k dispozici ani možnost napojení na analogové „direct out“ výstupy mixážních pultů nebo zvukových karet. Uvedený „nedostatek“ určitě nemůže těšit zákazníky, kteří jsou v tomto případě odkázáni právě na konkurenci v podobě jinak mnohem méně dokonalého výrobku značky Behringer. Tolik tedy teorie.
V praxi jsem „já-jedničku“ testoval v kombinaci s mixážním pultem GLD a stageboxem AR2412. Zásadní výhodou je jednoduché propojení se stageboxem – systém nevyžaduje natažení dalšího CAT5 kabelu až k FOH mixu, připojuje se na pódiu přímo do AR (další ME jednotky se pak mohou řetězit jedna za druhou). Velice snadné a rychlé je též přiřazení (routování) kanálů, které odesíláme z mixu do ME-1 a následné přidělení přijímaných kanálů jednotlivým tlačítkům v personálním mixu. Pokud si uživatel vystačí s tím, že vstupní kanál číslo 1 v FOH pultu je tím samým kanálem i v odposlechu, je celá operace záležitostí několika vteřin.
Ovšem ani při požadavku na složitější trasování signálu není celá záležitost nijak komplikovaná. Pozitivní je, že do monitoringu můžeme posílat nejen direct out vstupních kanálů (může být odebírán téměř v libovolném místě signálové trasy – za preampem, ekvalizérem, kompresorem atd...), ale také jakoukoliv sběrnici BUS, AUX, talkback, efektový návrat a de facto vše, co v mixu najdete.
Jak jsem již uvedl, kanál automaticky přebírá název, kterým je označen ve FOH pultu, takže pokud se kanál v mixu jmenuje dejme tomu „Karel“, tak živý Karel na pódiu i jeho spoluhráči okamžitě ví „Who is Who“. Systém však umožňuje nastavit v každé jednotce ME pro daný kanál i jiné pojmenování. To pro případ, že by Karel sám pro sebe více preferoval nějakou drsňáckou přezdívku – třeba „Old Shatterhand“, a jeho spoluhráči se naopak klonili třeba k cimrmanovskému jménu „Varel“.
Ovládání systému na pódiu je potom neskutečně jednoduché. Tlačítkem 1-16 si muzikant vybere kanál, jehož úroveň chce upravit, a enkodérem Level prostě nastaví jeho hlasitost. Pokud používá stereofonní poslech, může stisknutím a současným otočením téhož enkodéru nastavit rovněž jeho pozici na stereobázi (funkce Pan). Název kanálu, nastavená hodnota hlasitosti i panoramy a indikátor vybuzení se mu vždy zobrazí na displeji. Doplňujícími funkcemi jsou Solo a Mute, jejichž význam asi netřeba vysvětlovat, stačí pouze doplnit, že tlačítka „zamutovaných“ kanálů dávají o svém stavu vědět decentním blikáním.
Master dovoluje, vedle úpravy celkové výsledné hlasitosti samostatným potenciometrem, ještě frekvenční doladění signálu třípásmovým ekvalizérem (+/-12 dB) s laditelnými středy (200 Hz - 5 kHz) a nastavení výstupního limiteru. A to je vše – žádné další funkce hudebník na pódiu k dispozici nemá, což je dobře. Ačkoliv konkurenční Behringer dovoluje například upravovat ekvalizaci jednotlivých kanálů samostatně, v reálu je téměř nepředstavitelné, že by si každý uživatel na pódiu toto u každého nástroje v odposlechu řešil sám. Jednoduché a jasné ovládání ME-1 postrádající jakékoliv pasti a zádrhely je v tomto ohledu podstatně šikovnější, přičemž starost o základní frekvenční a dynamické opracování zvuku zůstává vždy v těch nejpovolanějších rukou – tedy v rukou zvukaře.
Pokud se někdo ze čtenářů pozastavuje nad tím, že systém je deklarován jako 40kanálový, a při tom se již na první pohled počítá pouze se 16 uživatelem ovládanými kanály, vychází v tomto okamžiku na světlo další velice šikovný nápad konstruktérů Allen&Heath. Totiž tzv. „Grupy“. Každé z tlačítek pod sebou může mít nejen kanál, ale i celou skupinu kanálů, kterou si hudebník sestaví přesně dle svých preferencí. Tudíž například bubeník si může přímo k tlačítkům přiřadit samostatně každý jednotlivý prvek na své soupravě a naopak vokály či klávesy seskupit do grupy a ovládat je společně. Naproti tomu klávesák se zpěvákem si bicí přiřadí jako jednu kompletní skupinu, ale své hlavní nástroje ovládají podle potřeby zvlášť. Ovšem ani nástroje seskupené do grup nejsou neovladatelné, dá se u nich v menu bez omezení nastavovat hlasitost a stereobáze stejně jako u kanálů, jen přístup k ovládání je méně přímočarý – vyžaduje jeden stisk tlačítka „Group“ + dvě potvrzení enkodérem navíc.
Jako optimální postup pro vokální mikrofony a další vazbou hrozící nástroje se mi velmi osvědčila možnost natrasovat signál ve FOH mixu s úrovní 0 dB do standardní odposlechové sběrnice AUX, tu s pomocí grafického ekvalizéru a integrovaného analyzéru tzv. „vypískat“ a teprve takto ošetřenou sběrnici poslat do ME-1, kde si její hlasitost muzikant upraví dle vlastní chuti. Tímto postupem se dá dosáhnout maximální hodnoty „Gain Before Feedback“, což následně dovoluje svěřit nastavení hlasitosti poslechu v podlahovém monitoru i do rukou méně zkušeného hudebníka. Konkurenční výrobky, jež tuto možnost postrádají, se dají považovat za „bezpečné“ pouze v kombinaci se sluchátky nebo IEM, kde zpětná vazba prakticky nehrozí. S Allen&Heath ME-1 má naopak v uvedeném zapojení zvukař nejen možnost odposlechovou cestu předem maximálně frekvenčně ošetřit, ale rovněž může případný vazbící problém vždy z FOH pozice rychle vyřešit stažením úrovně či zamutováním signálu, který posílá do sběrnice AUX. ME-1 obsahuje ještě další vychytávky. První z nich je stereofonní vstup AUX In, do kterého je možné připojit například metronom, a dále s ním pracovat stejně jako s kterýmkoliv dalším kanálem pouze s tím omezením, že jej není možné přiřadit do grup.
Druhým bonusem je integrovaný mikrofon Local Mic. Ten řeší známý problém, kdy se hudebník na pódiu používající systém IEM ocitá psychologicky oddělen od okolí v jakémsi akustickém „skleněném válci“, a jeho sluchový vjem (závislý na nastavení poměrů v odposlechové cestě) neodpovídá vjemu zrakovému. Zkrátka – zpěvák očima vidí křičící rozvášněné fanynky, ale v uších (resp. uvnitř hlavy) mu místo toho kytarista ladí svého Fendera. Mikrofon umístěný na horní straně jednotky v tomto případě dovoluje přimíchat potřebnou kapku ambientního zvuku a propojit tak všechny smyslové impulzy v jeden vzájemně ladící vjem. Local Mic se ovládá samostatným analogovým potenciometrem, je tak vždy možné jej v případě potřeby okamžitě stáhnout či přidat a navíc tak neubírá žádný z využitelných kanálů. Mikrofon je však poměrně citlivý a zrovna nepřekypuje schopností vyrovnat se s vysokou hodnotou SPL, takže na menších a hlučných rockových pódiích se v jím snímaném zvuku poměrně brzy začne objevovat slyšitelné zkreslení, a to bez ohledu na jeho úroveň zesílení.
Všechna provedená nastavení je možno uložit a individuálně pojmenovat jak do šestnácti interních pamětí reprezentovaných ovládacími tlačítky, tak i neomezeně na externí USB flash. Pokud by někdo potřeboval nanečisto otestovat funkčnost sluchátek, IEM či monitorů, má zde též k dispozici kontrolní sinusový signál 1 kHz.
Jaký závěr mám po několikatýdenním testování ME-1 v prostřední letních nocí, klubů a menších festivalů? Jedině kladný. Na rozdíl od místy nepřehledného konkurenčního Behringeru představil Allen&Heath vzorně přímočaré „user friendly“ zařízení, jehož ovládání zvládl bez zádrhelů po několikavteřinové instruktáži každý muzikant, kterému přišla „já-jednička“ do rukou. Zvukař pak měl od „obdarovaného“ hudebníka zpravidla během celého vystoupení klid, mohl se soustředit na co nejlepší zvuk pro posluchače, aniž by musel o každé druhé pauze řešit, čeho má být ve kterém monitoru více či méně. O výsledném zvuku pak nelze říct nic jiného, než že je v pořádku a systém jej nijakým nežádoucím způsobem nemodifikuje, stručně řečeno „neprasí“.
ME-1 je tedy ideálním zařízením pro menší a střední ozvučovací aplikace, ve kterých obvykle nejsou dostatečné prostředky pro monitorový mix a angažování pódiového zvukaře. K jeho obsluze nemusí mít hudebník zvláštní talent a není nutné mu k jeho ovládání dávat ani sáhodlouhé instrukce. Jednoduše jen „tohle zmáčkni a tohle pak přidej/uber“.
Robustní šasi a zřejmě též částečně „pivu/vodě vzdorné“ provedení ovládacích prvků pak slibuje dlouhodobou funkčnost jednotky i v aplikacích, kde se s ní nezachází zrovna v rukavičkách. 40 použitelných kanálů se dvěma pomocnými vstupy (Local Mic + Aux In) dává systému prakticky neomezené možnosti, z nichž si každý uživatel vybere a nastaví přesně to, co potřebuje slyšet. Současně nezbavuje zvukaře možnosti v kritických okamžicích do nastavení monitorů zasáhnout a vyřešit tak případnou problematickou situaci.
K novince bych tedy měl jen dvě drobné výtky – vadí mi nedostatečná odolnost Local Mic k vyšším hodnotám SPL, a mám za to, že symetrickému mono výstupu by spíše než TRS více slušel konektor XLR. I přes tyto nepatrné výhrady je zřejmé, že ME-1 představuje momentálně zřejmě nejpokročilejší a současně nejlépe vymyšlený systém personálního monitoringového mixu na trhu. Jsem zvědavý, s jakou radlicí se do brázd v tomto málo zoraném poli pustí další konkurence.
PS: To, že v je v monitorech všechno víc nahlas, neznamená, že to taky bude všechno lépe slyšet.
