Firma Ampeg nabízí nyní těm, kteří jsou manuálně zruční asi tak jako já nebo těm, které již nebaví po garážích bastlit bedny vlastní světové úrovně, lahůdku v podobě nové řady zesilovačů a boxů pro baskytaru nazvanou PortaBass. Název lze považovat za složeninu slov Portable Bass (tj. přenosný, kufříkový bas), v románských jazycích kromě toho také s významem „brána basů". Jménem zároveň navazuje na legendární aparatury Ampeg Portaflex ze 60. let minulého století.
Z nové řady zesilovačů PortaBass jsem měl k dispozici nejslabší model PB-250 o výkonu poctivých 250 W RMS/4 Ohm. Když si to porovnáte s rozměry zesilovače mírně přesahujícími tlustší knihu formátu A4, je to důvod k zamyšlení. Výrobce dodává prozatím tři typy boxů: PB-112H, PB-110H a PB-210H. Zapůjčeny byly model PB-112H, jak označení napovídá, s jedním 12" reproduktorem a výškovou hornou, a model PB-210H se dvěma desítkami a hornou. Také oba boxy se vyznačují kompaktními rozměry, kopírujícími v podstatě průměr reproduktorů.
Příjemností, jež ještě vylepšuje transport beztak lehoučkých bedýnek, je možnost namontovat dvoukolový podvozek s teleskopicky vysunovatelným madlem aretovaným ve třech polohách. Tlačit nebo táhnout ovšem musíte sami, ale vzhledem k minimálním rozměrům a váze se stěhování stává vlastně radostnou záležitostí i pro žáky prvního cyklu ZUŠ…
Zesilovač PortaBass 250
Ovládání zesilovače je velmi jednoduché, přehledné a účinné. Kromě 4-pásmových korekcí se „shift" tlačítky pro posun do vedlejšího frekvenčního pásma je PB-250 vybaven obvyklým předzesilovačem s regulovatelnou citlivostí GAIN, možností míchání poměru neupraveného a efektového signálu EFEECTS BLEND, regulací výkonu MASTER, efektovou smyčkou pro připojení externího signálového procesoru, plně vybaveným symetrickým výstupem XLR s nastavitelnou úrovní a přepínačem pre/post (pro volbu signálu před ekvalizérem nebo za) a přepínačem lift/ground pro případné snížení brumu, přímým výstupem jack (6.3 mm), výstupními konektory typu jack nebo SPEACON pro připojení reproduktorů, vstupem pro ladičku.
Celkově je zesilovač řešen maximálně jednoduše a účelně, prostě nic nadbytečného, na druhou stranu také z obvyklého standardu v této cenové třídě nic nechybí. Zkrátka, jako celek má PortaBass beze zbytku vyhovět i vysokým požadavkům profesionálních hudebníků. Zesilovač nemá klasické tavicí pojistky, ale ochranný spínač typu jističe. Malé hmotnosti a rozměrů bylo dosaženo mj. absencí tradičních transformátorů, které jsou nahrazeny mnohem účinnějším a ve výsledku tím pádem i menším toroidem a vypuštěním filtračních kondenzátorů, kde opět - díky moderním technologiím - je potřebná nemalá kapacita 6800 mikro faradů v koncovém stupni vměstnána do jediného válečku. Chybějící ventilátor i tradiční žebrované chladiče na zadním panelu šasi spolu s relativně vysokou účinností 80 % nechávají tušit, že výkonový zesilovač spadá do pracovní třídy minimálně D, ale pravděpodobně do S nebo dokonce T. Zájemcům o hlubší ponoření lze doporučit Amatérské rádio č. 5/2002 (modrá řada B – pro konstruktéry).
Určitou daní za velmi přátelské rozměry zesilovače jsou poněkud blíže k sobě umístěné potenciometry korekcí, které asi budou grobiánům s lopatami místo rukou mírně znesnadňovat ovládání. Přesto zesilovač nepůsobí filigránsky, naopak provedení a použité matriály vypadají solidně a důvěryhodně.
Jako vyznavač zásady platné i u automobilových motorů „objem ničím nenahradíš" jsem byl proto zvědav, jaký bude zvukový projev tohoto trpaslíka. Díky pochopení spřízněných duší jsem jako zdroje signálu použil i jiné baskytary než své vlastní, shodou náhod modely firmy IBANEZ, ve 4 i 5strunném provedení, převážně s aktivní elektronikou.
Boxy PB-112H a PB-210H
Menší model PB-112H o zatížitelnosti 200 W RMS/4 Ohm s jednou „dvanáctkou" jde podle očekávání poněkud více do hloubek a nechá si tak při rozumném přidávání basů korekcemi překvapivě dost líbit. Jak jsem se přesvědčil, PB-112H lze s klidným svědomím použít i pro pětistrunku. Při vhodném nastavení korekcí Bass-Low Bass vyvine dostatečný akustický tlak pro běžné hraní v klubech nebo menších sálech bez nebezpečí poškození reproduktoru.
Rozměrnější model PB-210H má ovšem dvojnásobný výkon 400 W RMS/4 Ohm a je poněkud středovější, ani zde nedochází k hlcení reproduktorů při nejnižších tónech hraných na E struně. Spojení PB-250 a bedny PB-210H pro čtyřstrunnou basu vidím jako ideální.
Zvuk z obou beden vychází konkrétní, plastický a čitelný při použití všech technik hry pravé ruky, a navíc velmi příjemný pro ucho. Hlavní podíl na tom mají zřejmě kromě vlastností zesilovače také reproduktory s papírovými membránami včetně konstrukce ozvučnice. Korekce zesilovače jsou velmi účinné (až I15 dB) a dovolují nastavit protichůdné kombinace od „dřevěného" teplého zvuku 60-tých let až po agresivní kovový zvuk třeba pro slap. Komu by to nestačilo, může si navíc na zadním panelu bedny regulovat příkon do výškové horny samostatným potenciometrem a tím ovlivnit výslednou barvu zvuku.
Pod sukní…
Razance a hutnost zvuku jsou takové, že jsem neodolal pokušení podívat se, jak je box PB-112 uspořádán uvnitř. Po demontáži ochranného perforovaného plechu a reproduktorů jsem s překvapením zjistil, že ozvučnice je řešena jako celouzavřená, tj. bez bassreflexu. Místo očekávaného reproduktoru s hliníkovým košem, mohutným magnetem a 3 až 4" cívkou na mne hledí cosi silně připomínající ARO 835 z Tesly Valašské Meziříčí…! Že bycho zase jsme o 30 let předběhli Ameriku…? Za dřevních časů českého bigbítu si někteří nadšenci z osmsetpětatřicítek stavěli basbedny „maršál" 4 x 12"… Tady je to ovšem „Made with Pride in U.S.A. by Ampeg" s plechovým lisovaným košem, ale za to s neodymovým magnetem.
Vlastní rezonanční kmitočet reproduktoru bude neobvykle nízký, což je podmínkou pro dobré přenosové vlastnosti nejhlubších kmitočtů v zavřené ozvučnici o malém vnitřním objemu. Označení basového reproduktoru „AURA SOUND 86-027-04" a horny „SLME 86-023-08" toho o technických parametrech příliš neprozradí.
Ani pasivní výhybka řešená jako horní pásmová propusť se strmostí 18 dB/oktávu neskrývá žádné překvapení: na úhledném tištěném spoji jedna cívka, dva kondenzátory a jako ochrana před přetížením výškové horny dvě ochranné „žárovky". Tlumení z vrstvené tkaniny nepokrývá úplně všechny vnitřní stěny. Nic zdánlivě převratného, přesto zesilovač i obě bedny k sobě padnou jako „pr… na hrnec."
MDT = mile dobrá tíha? Zkuste topol!
Odpověď, proč tomu tak je, lze hledat ve spojení elektroniky použité v zesilovači nazvané u Ampegu „MDT" neboli „Micro Dynamic Technology" a v konstrukci ozvučnice, v níž Ampeg využil 50 let zkušeností z výroby aparátů pro basovou kytaru. Zkratka MDT by také mohla znamenat „Malá Drahá Technika".
Stěny beden jsou vyrobeny z vrstvené překližky z „italského topolu", což má pozitivní vliv na rezonanční vlastnosti ozvučnice. Tedy žádné plasty, ABS kompozity, kevlary, ale obyčejný topol.
Zkoušel jsem samozřejmě i různé kombinace se svojí aparaturou - lampa 150 W + 300 W 1 x 15", to jest tyto sestavy: lampa + PB-112H, lampa + PB-210H, lampa + PB-112H + PB-210H, lampa + 1x15" + PB-210H nebo zesilovač PB-250 + 1x15", PB-250 + 1 x 15" + PB-210H… Všechny uvedené kombinace byly zvukově perfektní a bezproblémové. Vždy, když jsem znovu zapojil baskytaru do aparátu PortaBass, jsem byl znovu okouzlen jeho zvukovými možnostmi při šokujících rozměrech a váze. Velmi sympatický je charakteristický „témbr", pokud to tak lze nazvat, který nechává zapomenout na ostrý zvuk typický pro celotranzistorové zesilovače.
Ampegu PortaBass není v podstatě co vytknout, zvukově a technicky je bezvadný. Na aparátu jsem objevil jen nepodstatné maličkosti: perforovaný krycí ochranný plech při poklepu mírně rezonuje, naštěstí se to neprojevuje negativně při hře, u bedny PB-112H patice na tištěném spoji pro připojení výhybky působí poněkud poddimenzovaně. Trochu mne zaskočilo, že výrobcem není dodáván kabel pro propojení zesilovače a bedny, což by možná s ohledem k celkové nemalé pořizovací hodnotě sestavy mělo být samozřejmé…?
O úrovni firmy něco vypovídá i provedení a obsah jednojazyčného tištěného manuálu. V tomto směru může být Ampeg pro ostatní vzorem. Pozoruhodná je mj. délka záruky poskytovaná výrobcem - u elektroniky neobvyklých 5 let!
Nejen na Portu stačí PortaBass!
Ampeg PortaBass příjemně překvapil především zvukem při kompaktních rozměrech a „muší váze". Výkonem je přitom srovnatelný s většími a těžšími soupeři. Podle mne se jedná o univerzální aparát pro všechny styly určený do malých a středních prostor. Baskytaristé, kteří potřebují snadno přepravitelný, ale přitom dostatečně výkonný aparát splňující současné nároky na zvuk, jsou u PortaBassu na správné adrese. Pro úplnost doplňuji, že Ampeg dodává ještě dvě výkonnější verze zesilovače PortaBass s 800 W RMS/2 Ohm neboli 450 W RMS/4 Ohm!
Samozřejmě, ti kdož na pódiu vyžadují v zádech maximální akustický tlak, asi sáhnou po objemnějším a o desítky kilogramů těžším „full-range" stacku klasického provedení. Pro ty nabízí Ampeg např. svoji osvědčenou řadu SVT…
Zjišťuji, že jsem vynechal ovládání a technické údaje, ale vše najdete v přehledném manuálu nebo na webu www.ampeg.com. (U uvedených anglosaských jednotek stačí pouze uvedené libry (pounds) vynásobit 0,453 a máte kýženou hmotnost v kg a rozměry v palcích (inch) vynásobíme 2,54 a dostaneme je v centimetrech.)
Já jen uvádím parametry korekcí: potenciometr Low zabírá na 100 Hz se ziskem +/- 14 dB, spínač Ultra Low popožene basy na 40 Hz o 6 dB vzhůru, Low Mid pracuje na 270 Hz se zdvihem +/- 15 dB a po stlačení Shift pak přeladí na 400 Hz. High Mid je naladěn na 900 Hz a rozsah +/-14 dB. S přepnutím se jeho frekvence posouvá na 1,9 kHz a rozsah se zvýší o 1 dB. Výšky s gainem +/- 13 dB pracují na 6 kHz a spínač Ultra High posiluje pásmo 10 kHz o 8 dB.
Pokud si vyberete Ampeg, ocitnete se ve vybrané společnosti: Chris Squire (YES), Cliff Williams (AC/DC), Conrad Lozano (Los Lobos), Donald Duck Dunn (C, S, N & Y), Garry Tallent (Bruce Springsteen & The E Street Band), Greezer Butler (Black Sabbath), Jack Dalley (Lenny Kravitz), Jason Newsted (Metallica), Jay Bentley (Bad Religion), Mellisa auf der Maur (Smashing Pumpkins), Michael Anthony (Van Halen), Roberto Trujillo (Ozzy Osbourne, Cantrel), Tom Araya (Slayer), Tom Kennedy (Dave Weckel Trio), Victor Wooten (Bela Fleck and the Flecktones)…atd. Tak, teď zbývá prodat ojetý Mercedes, koupit Ampeg, za zbytek peněz Trabant, a hurá na turné!
Původní název článku měl být, dámy prominou, peprnější: "Zesílený kolík nejen pro baskytaristky…", což vychází z možného překladu speciálního mikrofonu pro snímání kontrabasu, který dal firmě v roce 1949 název: "Amplified Peg" - AMPEG.
