Společnost ART oslavuje 25 let na poli audia. Během této slušné řádky let
si vydobyla své místo na slunci a do povědomí uživatelů se zapsala jako výrobce velmi dobře zvládnutých profesionálních zvukových zařízení, v nichž se úspěšně kombinují moderní elektronické polovodičové analogové a digitální obvody s klasickou elektronkovou technologií. Po předzesilovačích, zesilovačích, kompresorech a dalších signálových zařízeních nyní ART vstupuje také do oblasti mikrofonní techniky. Činí tak rovnou s řadou kondenzátorových mikrofonů určených pro všechny oblasti profesionální práce se zvukem.
K následujícímu testu jsem dostal tři kousky mikrofonů označených jednoduše jako ART M-ONE, M-TWO a M-THREE. Všechny tři mikrofony mají jednotný základní design, stejné základní parametry a směrem k vyššímu číslu označení se rozšiřuje vybavenost funkcemi. Tělo mikrofonů je středně velké, vyrobené z pevného kovového materiálu s černým matným povrchem, který umožňuje mikrofonům lépe se "ztratit" před televizními kamerami, na divadelním jevišti nebo na koncertním pódiu. Mikrofony jsou osazeny snímací kapslí se zlatem napařovanou membránou o průměru 32 mm. Elektronika mikrofonního zesilovače využívá tranzistoru typu FET. Jedná se o kondenzátorové mikrofony a ty ke svému provozu vyžadují obvyklé fantomové napájení 48 V. Nejdůležitější technické parametry, společné pro všechny tři mikrofony, jsou následující: přenášený frekvenční rozsah 20 Hz až 20 kHz, maximální akustický tlak SPL 135 dB, odstup rušivých napětí (poměr signál/šum) je 78 dB. Udávaná citlivost mikrofonů je – 35 dB (+/-2 dB), výstupní impedance je menší než 200 ohmů a doporučená zatěžovací impedance je 1000 ohmů.
ART M-ONE (3 550,- Kč)
Tento mikrofon je, jak označení napovídá, prvním v řadě. Je to mikrofon s jedinou snímací směrovou charakteristikou a tou je charakteristika ledvinová. Mikrofon nemá žádné korekční prvky. Dodává se v barevné papírové krabici, kde v pěnovém uložení nalezneme samotný mikrofon M-ONE a jednoduchý držák pro montáž na mikrofonní stojan. Jde tedy o základní "startovní" set, kdy kromě zvukové kvality nevyžadujeme žádné další vymoženosti. Nejlepší poměr výkon/cena.
ART M-TWO (5 950,- Kč)
Druhý mikrofon z řady přichází v o poznání větší papírové krabici. Po otevření je okamžitě jasné proč: uvnitř krabice se tentokrát nachází aluminiový transportní kufřík a teprve v něm vlastní mikrofon a současně také poctivý kovový odpružený držák kondenzátorového mikrofonu, dobře známý "pavouk". Mikrofon M-TWO má, stejně jako M-ONE, pouze jedinou snímací směrovou charakteristiku a opět je to ledvina. Na čelní části těla mikrofonu ovšem přibyly dva páčkové přepínače. Vlevo je to přepínač filtru potlačení spodních frekvencí. Filtr má dvě možnosti volby a to potlačení od 200 Hz, nebo od 100 Hz se strmostí 12 dB na oktávu. Přepínač vpravo umožňuje snížení citlivosti mikrofonu o 6 dB nebo o 12 dB v případě snímání extrémně silných zdrojů zvuku. ART zde zvolil poněkud odlišné hodnoty od běžně používaných útlumů o 10 dB a o 20 dB. Myslím si, že teprve až delší provoz a srovnávání by mohlo definitivně rozsoudit, jaká velikost útlumu je ta optimální, protože já jsem například během testu mikrofonů útlumový pad nepoužil ani jednou. Faktem ale je, že už zeslabení o 6 dB představuje pokles signálové úrovně o polovinu a to může být v mnoha případech dostatečné. Potlačení signálu o 20 dB je už dost značné zeslabení, kdy sice získáme jistotu, že mikrofon (přesněji jeho zesilovač) nepřebudíme, ale takový pokles citlivosti už je třeba dorovnat zvýšením citlivosti vstupu mikrofonního předzesilovače a pokud ten není opravdu kvalitní, je tu riziko zvýšení nežádoucího šumu. Mikrofon M-TWO má stejné zvukové vlastnosti jako M-ONE, nabízí ale více možností, jak se vypořádat s různými problémy při snímání zvuku. Díky držáku je lépe izolován od snímání ruchů z mikrofonního stojanu.
ART M-THREE (8 000,- Kč)
Stejně jako M-TWO je dodáván v aluminiovém transportním kufříku a je doplněn plnohodnotným odpruženým držákem pro montáž na mikrofonní stojan. M-THREE je v porovnání s předcházejícími typy vybaven navíc přepínačem snímacích směrových charakteristik. K dispozici jsou charakteristiky ledvinová, osmičková a kulová. Přepínač charakteristik je uprostřed čelní části těla mikrofonu. Přepínače potlačení spodních pásem a snížení citlivosti jsou zde také, pouze se, ve srovnání s modelem M-TWO, přesunuly na zadní část těla mikrofonu. M-THREE je nejvybavenějším modelem z celé řady, platí o něm vše, co bylo řečeno v předchozích dvou případech. Tři směrové snímací charakteristiky zvyšují jeho užitnou hodnotu pro jakoukoliv aplikaci při snímání zvuku.
Praktické použití
Mikrofony se se zvukovým řetězcem propojují standardně pomocí mikrofonních kabelů s konektory XLR. Montáž na mikrofonní stojan, ať už pomocí jednoduchého držáku v případě M-ONE, nebo odpružených „pavouků" u M-TWO a M-THREE, neskrývá žádné úskalí, vše je naprosto standardní. Aktivaci nezbytného fantomového napájení +48 V signalizuje nejen příslušná LED kontrolka na mixážním pultu nebo mikrofonním předzesilovači, ale v případě této řady mikrofonů také modrá LED dioda, která je umístěna uvnitř mikrofonu pod snímací kapslí na čelní straně těla mikrofonu. V kontextu s černým tělem a pozlacenou snímací kapslí působí decentní modré podsvícení docela magicky. V každém případě víte, že je fantomové napájení mikrofonu zapnuto.
Jako první jsem provedl svou obvyklou zkoušku mluveným slovem. Nejprve jsem si „projel" ledvinovou charakteristiku, která je společná všem třem mikrofonům. Utvrdilo mě to v mém přesvědčení, že všechny tři mikrofony jsou osazeny totožnou snímací kapslí, čemuž nasvědčovaly už udávané základní parametry pro všechny tři modely. Zvuk mikrofonů bych obecně charakterizoval jako pevný a nenápadný. Stále je řeč o ledvinové charakteristice. Mluvené slovo je i z bezprostřední blízkosti vyvážené, zdůrazňování basů v důsledku proximity efektu není překvapivě vůbec dramatické, zdá se být tak akorát (potlačení basů neaktivováno). Pokus „přefouknout" mikrofon z naprosté blízkosti sykavkami také nedopadl nejhůř. Oblast vyšších středů se přitom vždy jakoby zostřila, ale k výraznému nepříjemnému zesilování sykavek v důsledku zkreslení přebuzením nedocházelo. Charakterizoval bych to spíš jako saturaci signálu, která nezněla až tak nepříjemně. Při přepnutí na kulovou charakteristiku u M-THREE se toto zostření vyšších středů z bezprostřední blízkosti projevilo subjektivně o něco výrazněji díky absenci proximity efektu a přitom mi poprvé přišlo, že to, co poslouchám, je vlastně dost podobné zvukovým vlastnostem lampového, tedy elektronkového kondenzátorového mikrofonu. To by mohl být vliv FET tranzistoru(ů). O nich se říká, že mají k některým zvukovým charakteristikám elektronek hodně blízko. Bohužel neznám zapojení elektroniky mikrofonu a ani se mi tentokrát nepodařilo do mikrofonu vniknout, abych se přesvědčil, jak to s těmi FET tranzistory doopravdy je. V každém případě se mikrofony při plném vybuzení, které je už spíš přebuzením, chovají přívětivě, ne nepodobně lampovým mikrofonům. Ještě je třeba se zmínit o osmičkové snímací charakteristice. Ta má vlastnosti podobné jako ledvinová charakteristika s tím, že basy jako by byly subjektivně více rozprostřené v prostoru a díky tomu může tato charakteristika dát v některých případech poslechově lepší výsledky.
Toto osobní komorní „proklepnutí" mikrofonů jsem dál doplnil „ostrou" akcí. Mikrofony jsem využil při nahrávání bicích a basové kytary. U bicích jsem použil M-THREE (kvůli možnosti přepínání směrových snímacích charakteristik) jako ambientní mikrofon na kopák a částečně i na celý zvuk bicí soupravy. Mikrofon byl v určité vzdálenosti (ne moc daleko) před kopákem bez přední blány. Mou oblíbenou pro tento případ je osmičková snímací charakteristika, která, jak jsem už zmínil, dává subjektivně prostorovější a tím možná jakoby plnější basy při současném dostatečném zaostření na zdroj zvuku. Tentokrát mi to bohužel nevyšlo úplně podle představ, protože v místnosti současně hrály i další nástroje a na ledvinovou charakteristiku byly přeslechy o něco méně výraznější, takže zůstalo u ledviny. M-THREE jsem na tomto místě použil proto, že jsem na základě předchozích poznatků s chováním mikrofonu předpokládal, že případné přebuzení mikrofonu nečekaně silným úderem kopáku by nemuselo být tak dramatické, spíše naopak by to zvuku mohlo dodat říz. Nebylo mým záměrem schválně nahrávat zkreslený kopák, a pokud by bylo třeba, byl jsem připraven použít útlumový pad. Nakonec to ale vůbec nebylo potřeba, mikrofon se s kopákem vypořádal bez problémů. M-TWO jsem využil při snímání basového aparátu. Bylo to kombo, tuším Kustom, s 15palcovým basovým reproduktorem. Basu jsem samozřejmě nahrával i po lince, ale jsem toho názoru, že určitě není od věci mít k ruce také dobrý záznam bedny pomocí mikrofonu. Obvykle pro tento účel postačí basový dynamický mikrofon, ale pokud je k dispozici dobrý kondenzátorový mikrofon, je to jasná volba. Dobrý v tomto případě znamená především mikrofon, který snese vyšší akustické tlaky, zvlášť když se basista nebojí hrábnout do strun a navíc používá hru slapem. I při nahrávání basového aparátu jsem nemohl kvůli přeslechům dávat mikrofon příliš daleko od bedny, a i v tomto případě jsem nakonec vůbec nemusel zařazovat útlumový pad. Mikrofon zvládl signál z basového komba na jedničku. Při porovnání se zvukem po lince vycházel záznam přes M-TWO srovnatelně.
Závěrem
Po provedených pokusech a orientačních testech můžu říci, že kondenzátorové mikrofony ART M-ONE, M-TWO a M-THREE zastanou práci, pro kterou jsou svými konstruktéry předurčeny. Souhlasím s výrobcem v tom, že to jsou mikrofony pro všechny profesionální aplikace, ať už jde o mluvené slovo, zpěv, akustické nástroje, nástrojové aparáty nebo snímání prostoru. Ve své cenové kategorii budou dobrou investicí, která může nastartovat solidní projektové studio nebo zkvalitnit vybavení divadel, lokálních ozvučovacích firem, regionálních rádií, televizí a podobně. Lovci zvuku mohou navíc za příznivé peníze získat mikrofony, jejichž některé charakteristiky odezvy na akustický signál připomínají chování lampových mikrofonů.
