ART Pro Channel II

Nahrávací kanál
Autor: 
Cena: 
8 900,00 Kč
ART Pro Channel II

Zhruba v téže době, kdy jsem dostal k testu Pro Channel II, jsem shodou okolností shlédl (a to hned několikrát za sebou) vynikající dokument Sound City, natočený v souvislosti s uzavřením stejnojmenného legendárního kalifornského nahrávacího studia (1969 – 2011). Po shlédnutí dokumentu jsem jednak setřel slzu dojetí, ale zároveň (chcete-li: druhak) jsem si připomenul, jak dramaticky se změnil způsob nahrávání a produkce hudebních nahrávek. Kdysi bylo k pořízení hudební nahrávky zcela nezbytné adekvátně vybavené nahrávací studio, v jehož režii musela sedět technická posádka dobře znalá zvukařského řemesla a schopná obsluhovat gigantický mixážní pult, vícestopé magnetofony včetně dalšího početného outboardu, zatímco v nahrávací místnosti museli být naopak přítomni hudebníci, kteří byli schopni podat požadovaný hudební výkon. 

V současnosti téměř celý nahrávací proces obsloužíme pohodlně ze softwarového prostředí DAW v počítači, popř. notebooku, a celou produkci můžeme klidně přenést do obýváku, zkušebny a dalších, pro studiovou práci méně obvyklých lokalit. Neomezené editační možnosti dovolují hudební materiál nekonečně upravovat a vytvořit i z mnohdy podprůměrného materiálu věc schopnou zveřejnění. Pokud si při takovém způsobu nahrávání vystačíme s mikrofonními předzesilovači zvukové karty, kterou používáme, v zásadě se zcela obejdeme bez mixážního pultu a externího outboardu. Přesto jsou ale situace, kdy se při náběru zvukového materiálu hodí plně vybavený kanál mixážního pultu, aby bylo možné audio signál „masírovat“ ještě před samotným záznamem. A protože v plně digitalizovaném a virtualizovaném nahrávacím řetězci kompletní mixážní pult jinak nepotřebujeme, jako ideální se v takovém případě jeví použití samostatného nahrávacího kanálu (stripu), který je vybaven stejnými funkcemi jako plnohodnotný kanál mixážního pultu, a mnohdy i něčím navíc. Takovým nahrávacím kanálem je i PRO CHANNEL II společnosti ART.

Hned první dojem po jeho vybalení z přepravní krabice nám prozradí, že jde o řádný kus „železa“ v rackové skříní o velikosti 2U. Skříň v sobě ukrývá hybridní analogové signálové obvody (= elektronky a operační zesilovače) tří hlavních funkčních celků, jimiž jsou mikrofonní/linkový/nástrojový předzesilovač, fotooptický kompresor a ekvalizér. Každá část je plně vybavena a lze ji také použít samostatně. To je možné díky vstupním a výstupním konektorům do a z každé sekce na zadním panelu, dohromady však tyto sekce tvoří kompletní a komplexní analogový nahrávací kanál, který umožňuje výraznou úpravu procházejícího audio signálu.

Sekce vstupního předzesilovače

Zcela záměrně v názvu tohoto oddílu nepíši „mikrofonního“ předzesilovače, protože vstupní sekce umožňuje připojení nejen mikrofonu, ale také signálu na linkové úrovni a signálu z hudebního nástroje. Pohled na ovládací prvky napoví, co vše je k dispozici. Začít bychom mohli ovladačem GAIN, který slouží k nastavení vstupní citlivosti pro výše uvedené zdroje vstupního signálu. Mikrofonní vstup má navíc možnost nastavení vhodné vstupní impedance v rozmezí od 150 ohmů do 3 kiloohmů pro optimální přizpůsobení aktuál- ně připojeného mikrofonu. Tato variabilní vstupní impedance se dá také naopak „zneužít“ k úpravě zvukového charakteru předzesilovače záměrným nastavením „nesprávné“ zatěžovací impedance pro mikrofon. Další možnosti úpravy průchozího signálu nabízí (opět variabilní) filtr LOW CUT, který potlačuje spodní pásmo pod nastavenou frekvencí, a to v rozmezí 10 až 250 Hz. První stupeň předzesilovače je polovodičový s diferenciálním vstupem ve třídě A. Z prvního stupně signál pokračuje do druhého zesilovacího stupně, který je tvořen elektronkou, dvojitou triodou 12AX7 (=ECC83). Před tímto dru-hým stupněm jej můžeme skokově zesílit o +20 dB pomocí tlačítka GAIN, což samozřejmě ovlivňuje míru vybuzení elektronkového stupně a ve spojením s tlačítkem TUBE VOLTAGE také jeho saturaci. Tlačítkem TUBE VOLTAGE se mění velikost anodového napájení elektronky, vybírat lze z možností NORM a HIGH. Pokud je použit stejný princip, jako například u předzesilovače ART MPA, tak v poloze NORM je na anodě nízké napájecí napětí okolo +48 voltů a elektronku je možné dříve a snadněji přebudit. Naopak poloha HIGH znamená, že je na anodě elektronky napájecí napětí asi +150 voltů, což odpovídá standardnímu provoznímu režimu elektronky 12AX7 a elektronkový stupeň má větší rezervu pro vybuzení s menším zkreslením. Pokud není záměrem zvuk zkreslovat, určitě doporučuji polohu HIGH. V sekci předzesilovače se pak ještě nacházejí tlačítka zapnutí fantomového napájení +48 voltů pro kondenzátorové mikrofony a otočení polarity (fáze) audio signálu INVERT/NORM. Výstupní signál ze sekce předzesilovače pokračuje dále do sekce fotooptického kompresoru, úroveň tohoto signálu se ovládá potenciometrem PREAM OUTPUT. Cesta signálu do kompresoru se dá ovšem rozpojit. Na zadním panelu se nachází konektor PREAM OUT (SEND), přes který můžeme vyvést signál z předzesilovače ven do jiného zařízení, a tento pak do kanálu vrátit přes konektor COMP IN (RETURN), a nebo také přes konektor EQ IN (RETURN). 

Sekce fotooptického kompresoru

Signál ze vstupního předzesilovače za normálních okolností postupuje do sekce kompresoru. V kanálu PRO CHANNEL II je použit fotooptický kompresor a myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když si tipnu, že jde o princip použitý a ověřený v kompresoru ART PRO VLA II. Také tato sekce je dvoustupňová. Máme tu vlastní obvod kompresoru, tedy fotooptický element značky Vactrol a buffer tvořený operačním zesilovačem plus příslušné řídící obvody.

Kompresor umožňuje standardní nastavení prahu komprese ovladačem THRESHOLD, nastavení kompresního poměru ovladačem RATIO (plynule od poměru 2:1 až po nekonečno : 1). Časy náběhu a doběhu lze nastavit buď ručně ovladači ATTACK (0,25 až 100 milisekund) a RELE- ASE (0,1 až 3 vteřiny), nebo je možné tlačítkem AT/REL přepnout na automatický režim. K dorovnání poklesu úrovně signálu následkem komprese slouží ovladač COMPRESSOR OUTPUT, který je umístěn před druhý stupeň kompresoru opět tvořený elektronkou. V tomto případě je použita dvojitá trioda 12AT7(=ECC81). Celý kompresor lze ze signálové trasy vyřadit tlačítkem COMP BYPASS.

Sekce semiparametrického ekvalizéru

Ze sekce kompresoru signál pokračuje do sekce ekvalizéru. Jedná se o maximálně vybavený čtyřpásmový semiparametrický ekvalizér. Celý ekvalizér lze ze signálové trasy vyřadit pomocí tlačítka EQ BYPASS. Ekvalizace na basech a výškách je typu „shelving“ a k ovládání útlumu, nebo zdvihu v rozsahu +/-12 dB slouží ovladač LOW, respektive HIGH. U basů i výšek lze přepnutím zvolit jednu ze dvou frekvencí od které zdvih/pokles začíná. U basů jsou to frekvence 40 a 120 Hz, u výšek 6 a 18 kHz. Střední pásma se upravují pomocí ovladačů LOW-MID a LOW-HIGH, které mají rovněž rozsah +/- 12 dB. K oběma ovladačům náleží další dva stejně označené otočné ovladače, kterými se plynule přelaďují frekvence ekvalizace, a to v rozsahu tří oktáv. U nižších středů LOW-MID od 20 Hz do 200 Hz, u vyšších středů do 200 Hz do 2 kHz. Každý z obou ovladačů má dále možnost volby šířky ovlivňovaného pásma pomocí tlačítka NARROW (úzký) a WIDE (široký). Pokud by i to bylo málo, ovladače středů doplňují ještě tlačítka X10/NORMAL, která umožňují posunutí rozsahu ovladačů LOW-MID a HIGH-MID o další tři oktávy. To už je velmi slušná výbava pro účinnou ekvalizaci téměř jakéhokoliv audio signálu. 

Výstupní sekce

Nahrávací kanál PRO CHANNEL II má tři hlavní funkční sekce, které byly popsány výše, pomyslnou čtvrtou sekci tvoří výstupní část celého přístroje. Ta je tvořena především otočným ovladačem MASTER OUTPUT, kterým se nastavuje výsledná výstupní úroveň signálu odcházejícího z kanálu, a také indikátory. Dominantou čelního panelu PRO CHANNEL je klasický ručkový VU-metr, pod kterým je LED indikátor tvořený dvěma řadami LEDek. Horní řada zobrazuje míru vybuzení elektronkového stupně vstupního předzesilovače a rozlišuje tři pracovní režimy: Clean, Warm a Clip, tedy standardní vybuzení, saturaci elektronky a její přebuzení. Spodní řada LEDek zobrazuje míru redukce zisku při akci fotooptického kompresoru. Ručkový VU-metr díky dvěma provázaným přepínačům PRE/POST a COMP/METER zobrazuje několik různých údajů. Když jsou obě tlačítka vymáčknutá (polohy POST/MASTER), zobrazuje VU-metr výstupní úroveň na hlavním výstupním konektoru kanálu. Když je první tlačítko stisknuto do polohy PRE, zobrazuje VU-metr výstupní úroveň ze sekce ekvalizéru, tedy před ovladačem MASTER OUTPUT. Pokud je stisknuto tlačítko COMP/MASTER, VU-metr zobrazuje úroveň před, nebo za kompresorem (tedy v závislosti na poloze tlačítka PRE/POST).

PRO CHANNEL II v provozu 

Ačkoliv předchozí popis ovládacích prv-ků může vyvolávat dojem, že půjde o celkem komplikovanou obsluhu, opak je pravdou. Při pozorném pohledu na čelní panel kanálu PRO CHANNEL II člověk rozumný záhy zjistí, že jsou veškeré otočné ovladače a tlačítka s ohledem na plochu, která je k dispozici, logicky uspořádána a ovládání se příliš neliší od ovládání kanálu běžného mixážního pultu s tím, že v případě kanálu PRO CHANNEL II má uživatel navíc k dispozici ještě sekci kompresoru. Všechny otočné ovladače mají chod s aretací v jednotlivých krocích, takže i při jejich relativně velkém počtu se jejich jednotlivá nastavení snadno udržují, případně opakují. Rovněž tak polohování všech tlačítek je usnadněno tím, že se ve stisknuté poloze rozsvítí jejich podsvětlení, což pomáhá udržovat přehled o tom, které z tlačítek je zamáčknuto a které ne.

Pokud neplánujete speciální využití jednotlivých sekcí kanálu a hodláte konfiguraci nasadit tak, jak je, není nic jednoduššího, než ke vstupu připojit zdroj signálu. Nástrojový vstup se nachází přímo na čelním panelu, XLR konektor pro mikrofon se nachází vzadu. K tomuto konektoru můžeme připojit také linkový signál. V takovém případě však necháme vymáčknuté tlačítko +20 dB. Pokud máme linkový signál v nesymetrickém provedení, je možné úplně vynechat celý vstupní předzesilovač a signál připojit k nesymetrickému konektoru COMP IN na zadním panelu a přivést linkový signál přímo do sekce fotooptického kompresoru, nebo obdobně až do sekce ekvalizéru (přes konektor EQ IN). Při připojeném mikrofonu standardně nastavujeme vstupní citlivost ovladačem GAIN, výstupní úroveň ze sekce předzesilovače dál do kanálu (nebo ven z přístroje) nastavujeme otočným ovladače PREAMP OUT. Tlačítko skokového zesílení signálové trasy +20 dB zůstane pro většinu běžných zdrojů signálu aktivováno, pouze v případě některých příliš hlasitých zdrojů (kopák, virbl) ho bude možná nutné deakti- vovat. Pozornost můžeme věnovat také nastavení optimální zatěžovací impedance pro aktuálně připojený mikrofon. Pokud je doporučená optimální zatěžovací 

impedance v technických údajích k použitému mikrofonu uvedena, je dobré se jí držet kvůli optimálnímu přizpůsobení a odevzdanému výkonu mikrofonu a mi-krofonního předzesilovače. Pokud údaj o optimální zatěžovací impedanci pro daný typ mikrofonu neznáme, můžeme se přidržet obecného pravidla, že zatěžovací impedance by měla být minimálně 5x větší, než je výstupní impedance mikrofonu, která se obvykle pohybuje v rozmezí 150 až 200 ohmů. Pokud na tato pravidla nebudeme hledět a budeme chtít variabilní impedanci využít k ovlivnění (deformaci) výsledného zvukového charakteru, nabízí se nám řada možností. Záleží vždy přitom také na typu připojeného mikrofonu, ale obecně lze říci, že směrem k maximální zatěžovací impedanci (3 kiloohmy) je zvuk víc a víc otevřenější a živější a signál silnější. Čím nižší nastavená zatěžovací impedance, tím je zvuk plošší, má méně „šťávy“, a v některých případech má pozorovatelný pokles rozlišení na vysokých frekvencích. K dotvoření zvuku předzesilovače můžeme využít nízkého anodového napětí (tlačítko TUBE VOLTAGE v poloze NORMAL). Ošetřený zvuk z předzesilovače pokračuje k dalšímu zpracování dál do sekce kompresoru a pokud ten vyřadíme tlačítkem COMP (v poloze BYPASS) pak signál putuje rovnou do sekce ekvalizéru, který ale také můžeme vyřadit tlačítkem EQ (v poloze BYPASS), takže se vstupní signál ocitne rovnou ve výstupním obvodu (s ovladačem MASTER OUTPUT), odkud kanál opouští buď přes symetrický konektor XLR, nebo nesymetrický 1/4“ TS. Výstupní úroveň na obou konektorech je možné nastavit na profesionálních +4 dBu, nebo spotřebních –10 dBV.

Pokud tedy signál normálně pokračuje do sekce kompresoru, můžeme se pustit do „krocení“ dynamiky audio signálu. Kompresor nabízí veškeré standardní ovládací prvky, které byly popsány výše (a stejně standardně se také ovládá), nicméně fotooptický kompresor dává trochu odlišný výsledek, než běžný kompresor na bázi VCA. Obecně se charakter účinku fotooptického kompresoru popisuje jako „muzikálnější“, tedy pokud ho srovnáváme právě s kompresory na bázi VCA. Je to dáno jednak charakteristickým vlastnostmi fotooptického elementu (dioda-fotoodpor), a také tím, že fotooptický kompresor je v naprosté většině případů zapojen jako tzv. „zpětnovazební“, což v praxi znamená, že je řídící signál ovládající redukci zisku odebírán až z výstupu kompresoru. Díky této zpětné vazbě má fotooptický kompresor tendenci udržovat na svém výstupu konstantní úroveň průměrné hladiny audio signálu bez ohledu na to, co se děje na jeho vstupu a tím procházející signál dynamicky vyrovnává a „vyhlazuje“, aniž by působil násilně. 

Většina VCA kompresorů naproti tomu 

generuje svůj řídící signál ovládající redukci zisku z audio signálu ještě před vstupem do kompresoru, což umožňuje tvrdou kompresi a hluboké zásahy do dynamiky bez ohledu na to, jaká je aktuální úroveň v signálové trase VCA kompresoru. Kompresor v PRO CHANNEL II je plnokrevným zástupcem kategorie fotooptických kompresorů. Jakkoliv – třeba i extrémně – nastavíte kterýkoliv ovládací prvek, výsledek nikdy není nesnesitelný. Už při výchozím kompresním poměru 2:1 lze dosáhnout uspokoji-vého a mnohdy dostačujícího „vyhlazení“ průměrné hladiny audio signálu.

Pokud jde o nastavení časů náběhu a doběhu, vždy se vyplatí experimentovat, přičemž pro počáteční seznámení se s kompresorem, nebo v případě nedostatku času, zcela dostatečně vyhoví automatika. Pro zachycení perkusních špiček audio signálu je třeba jednoznačně volit co nejvyšší kompresní poměr, nejlépe 1: nekonečnu, a co nejrychlejší čas náběhu. I tak se ale může stát, a je třeba s tím počítat, že fotooptický kompresor nebude dostatečně rychlý, a že to v žádném případě není „brickwall“ limitér. U zvuku virblu, ale také u zpěvu se mi stalo, že reakce kompresoru přišla až poté, co rychlý transient dávno „prošel“. To znamená, že nejprve zazněl náběh signálu v plné síle, a o slyšitelnou chvíli později došlo k zeslabení signálu. To je typické chování fotooptických kompresorů, netýká se to pouze PRO CHANNEL II. Obvykle k němu dochází ve chvíli, kdy je kompresor plně „regenerován“ a žádná komprese neprobíhá (například na samotném začátku skladby, při prvním příchozího signálu apod.). Jakmile je ale komprese aktivována a stabilizuje se zpětnovazební smyčka, obvykle k popsaným „průstřelům“ nedochází. Pokud přece jen ano, můžeme si zkusit pomoci vhodným nastavením prahu komprese tak, aby zlom v hlasitosti signálu nebyl po zásahu kompresoru příliš znatelný. Síla fotooptického kompresoru není v limitaci, ale hlavně ve vyrovnávání průměrné hladiny signálu, který se pak lépe prosazuje v mixáži sig-nálů, nebo dovoluje vyšší vybuzení stopy nahrávacího zařízení. Ve většině případů vlivem komprese nedojde ke znatelnému otupení výšek, a pokud přece jen ano, signál z kompresoru putuje dále do sekce semiparametrického ekvalizéru, kde můžeme procházejícímu signálu dodat ztracenou jiskru, a nebo provést jiné žádoucí úpravy.

V sekci semiparametrického ekvalizéru se už nenachází žádná elektronka, obvody jsou pouze polovodičové. Popisovat fungování čtyřpásmového ekvalizéru s dvojitými přeladitelnými středy mi připadá trochu jako nošení dříví do lesa. Přesto bych chtěl „vypíchnout“ některé prvky, které u ekvalizéru na „šavli“ standardního mixážního pultu obvykle nenajdeme. 

V první řadě jde o možnost přepnutí rozsahu přeladitelných frekvencí u nízkých i vysokých středů a o přepnutí „Q“, čili šířky záběru filtrů, na úzkou a širokou. Pokud s takto vybavenými korekcemi nenajdete optimální nebo požadovaný zvuk, pak je možná čas zamyslet se nad tím, jestli je v pořádku zdroj zvukového signálu. Líbí se mi také možnost výběru ze dvou pracovních frekvencí u ekvalizace basů a výšek. Ovladač basů, „posazený“ na frekvenci 40 Hz, dokáže basům přidat potřebnou hloubku, nebo naopak potlačit nechtěné subsonické basy. Výšky umožňují obdobnou volbu. Nastavení ovladače výšek na frekvenci 6 kHz umožňuje změnit celkový charakter a barvu pásma výšek, zatímco nastavení na 18 kHz dodává pásmu výšek vzdušnost a pomáhá obnovovat rozlišení, aniž by se dramaticky změnil celkový charakter zvuku. Potlačení v tomto pásmu naopak pomáhá „zakulatit“ ostré, tříštivé zvuky (například činely), nebo zrnité výšky při reprodukci některých nahrávek. Zvolené frekvence 6 kHz a 18 kHz jsou podle mého názoru velice příjemnou alternativou k všudypřítomným 12 kHz, které se standardně používají téměř všude, kam se zvukař podívá. Pro porovnání pečlivě nastavené ekvalizace s původním zvukem se dá využít tlačítko BYPASS, kterým také můžeme ekvalizér vyřadit ze signálové trasy.

Hodnocení

Z výše uvedeného popisu a poznatků je jistě zřejmé, že ART PRO CHANNEL II představuje dostatečně vybavený analogový procesor, který uživateli poskytne téměř vše, co tento potřebuje na cestě od zdroje zvukového audio signálu k AD převodníku. A to ať už zvukové karty, nebo jiného digitálního zvukového zařízení. Množstvím možností nastavení, úprav a využití by měl uspokojit každého, kdo si chce dát práci s hledáním optimálního zvukového podání. Příznivce „vakuového audia“ určitě potěší přítomnost elektronek jak v sekci předzesilovače, tak v sekci kompresoru, které mohou pomoci k dosažení stále žádaného vintage charakteru jinak velmi tiché, čisté a transparentní signálové trasy celého kanálu. Nezaned- batelná je možnost využívat jednotlivé sekce kanálu samostatně, díky příslušným vstupním a výstupním konektorům. 

Dobře si uvědomuji, že jsem celé zkoumání a popis kanálu pojal z pohledu nahrávání, a že PRO CHANNEL II je možné samozřejmě využít také jako dedikovaný rozšiřující kanál k aparatuře pro živé ozvučování. Lze jej také využít i pro zpracování signálu při mixáži nahraného materiálu, pokud se provádí v analogové doméně. Pro účely míchání zvukové nahrávky se dokonce nabízí možnost sestavit z několika stejných (nebo podobných) kanálových stripů a jediného součtového (chcete-li sumačního) zesilovače vlastní „custom“ mixážní komplex přesně podle svých představ. Nicméně i bez toho všeho, už sám o sobě, tedy tak jak je, se PRO CHANNEL II osvědčí všude tam, kde potřebujeme možnosti kanálu mixážního pultu, ale kde přitom nepotřebujeme celý mixážní pult. V jeho cenové hladině tak pro něj budeme pravděpodobně jen hodně těžko hledat konkurenci.