V prosincovém čísle Music Store (2007) vyšel test profesionálního fotooptického kompresoru ART PRO VLA. Uplynulo něco přes půl roku a hle, ART přichází s modelem PRO VLA II, který svého předchůdce nahrazuje.
Já sám jsem spokojeným majitelem prvního PRO VLA a tak jsem samozřejmě uvítal, že testovaný PRO VLA II skončil na mém stole. Následující test bude zároveň také vzájemným porovnáním obou modelů s úmyslem postihnout rozdíly, které nový PRO VLA II přináší. Pokud jste pravidelnými čtenáři, můžete si vzít pro další srovnání k ruce zmiňované prosincové číslo, nebo se podívat na webový archiv článků Music Store.
ART PRO VLA II je dvoukanálový/stereo kompresor, ve kterém je jako regulační prvek použit optočlen (LED dioda/fotoodpor). Osazený optočlen je značky Vactrol, která se v těchto aplikacích objevuje asi nejčastěji. Odtud také název celého přístroje PRO VLA, což je zkratka slov Professional Vactrol Leveling Amplifier. Jak je také zřejmé, ART přístroj neoznačuje přímo jako kompresor, ale doslova „leveling amplifier - vyrovnávací zesilovač". Ovšem, že se jedná o kompresor, ale označení vyrovnávací zesilovač nejlépe vystihuje základní charakter tohoto fotooptického kompresoru. Regulační obvod kompresoru je zapojen jako zpětnovazební. Znamená to, že řídící signál pro optočlen je odebírán, až za obvodem na jehož vstupu je regulační optočlen zapojen. Prakticky to funguje takto: pokud úroveň audio signálu na výstupu z regulačního obvodu překročí nastavený práh komprese, odvozený řídící signál rozsvítí LED diodu optočlenu. Fotoodpor osvitem sníží svoji ohmickou hodnotu a změní se tak poměr odporového děliče, jehož je optočlen součástí a tím pádem dojde k zeslabení úrovně audio signálu na vstupu do regulačního obvodu. Tak jednoduše, jako když stáhnete potenciometr úrovně, ale mnohem pružněji, samozřejmě. Pokud tedy dojde ke snížení úrovně audio signálu na vstupu do regulačního obvodu, logicky se současně sníží také úroveň na výstupu z tohoto regulačního obvodu a tato úroveň klesne pod nastavený práh komprese. Tím také klesne úroveň řídícího signálu pro optočlen, LED dioda zhasíná a audiosignál na vstupu regulačního obvodu opět stoupne na původní úroveň. Jako když zpátky přidáte hlasitost. Takto pěkně se úroveň udržuje okolo nastaveného prahu komprese, dochází k jejímu vyrovnání a vyhlazení. Vzhledem k reakčním časům optočlenu pak celý systém reaguje spíš na průměrné úrovně signálu, než na extrémní špičky, které mohou systémem projít, aniž na ně stihne zareagovat. Pokud je řeč o systému, myslím, že neuškodí popsat si základní zapojení PRO VLA II. Obvodová konstrukce je hybridní, to znamená, že je vedle operačních zesilovačů a tranzistorů použita také elektronka. Ke svému PRO VLA mám schéma zapojení, k PRO VLA II bohužel nikoliv. Podle vyjádření distributora, který má informace přímo od výrobce, je prověřená a osvědčená topologie přístroje zachována a i když k nějakým dílčím změnám v případě PRO VLA II přece jen došlo, jsem toho názoru, že si můžeme základní funkční bloky směle popsat. Signál do přístroje přichází přes elektricky symetrizované vstupy (pomocí operačních zesilovačů). Desymetrizovaný signál pokračuje přímo na pasivní obvod s regulačním prvkem optočlenu Vactrol VTL5C2. Za ním následuje sledovač signálu realizovaný dalším operačním zesilovačem. Na jeho výstupu se signál dělí do dvou větví. Jedna vede do obvodů, ve kterých je z audio signálu odvozen řídící signál pro optočlen. V této větvi se pak také nacházejí všechny nastavovací prvky: práh komprese, kompresní poměr, časy náběhu, doběhu a funkce stereo link. Druhá větev audio signálu pokračuje do obvodu elektronky. Zde je použita dvojitá trioda 12AT7 (ekvivalent ECC81). Použití této elektronky má své praktické důvody. Na rozdíl od téměř všudypřítomné triody 12AX7/ECC83 „dává" 12AT7 zhruba10x větší anodový proud a dokáže dobře fungovat i při relativně nízkém anodovém napětí (v PRO VLA je to jen 45 voltů). Elektronka 12AT7 spolu s tranzistorem MP SA29 tvoří obvod, který má charakteristiky invertujícího operačního zesilovače. Zde je to určitě kvůli linearitě zapojení, vyrovnanému přenosu frekvenčního pásma, minimálnímu zkreslení a nízké výstupní impedanci obvodu. Elektronka v PRO VLA II není určena pro vytváření zvukových efektů. Obvod elektronky zde slouží k zesílení procházejícího audio signálu. Na výstupu z tohoto obvodu je pak zapojen potenciometr výstupní úrovně, kterým se nastavuje výsledná úroveň a současně také dorovnává pokles úrovně signálu při kompresi. Za tímto potenciometrem se signál už jen elektronicky symetrizuje, opět pomocí operačních zesilovačů a odchází na výstupní konektory. Tolik schematický popis signálové trasy. Některé další podrobnosti budou zmíněny dále.
Jak bylo řečeno v úvodu, PRO VLA II přichází jako náhrada za původní PRO VLA. Protože mám k dispozici oba modely, pojďme se podívat, v čem se oba sourozenci liší. Oba přístroje jsou v rackové krabici o výšce 2U. Skříň PRO VLA II je však do hloubky o dobré 4 cm větší. Demontáž krytů obou přístrojů ukazuje, že i když má být podle výrobce zachována osvědčená topologie, nejedná se o žádnou kosmetickou inovaci. Porovnáním útrob zjišťuji, že desky plošných spojů u PRO VLA II byly kompletně přepracovány. Jsou použity nové potenciometry, které se jeví od pohledu jako robustnější, totéž by se dalo říci i o konektorech. Po odejmutí krytu elektronek vidím, že v prvním PRO VLA jsou 12AT7 od Electro Harmonix, v PRO VLA II jsou 12AT7 pro mě neznámého typu. V PRO VLA II jsou k osvětlení VU metrů použity LED diody místo žárovek v PRO VLA. Takže už žádné zhasnuté VU metry.
Vracím kryty na místo a inspekce pokračuje na zadním panelu. Uspořádání obou typů je zachováno, u PRO VLA II je místo pevné síťové šňůry konektor pro standardní Euro kabel. Mezi konektory vstupů a výstupů u PRO VLA II přibylo nenápadné tlačítko přepínání interních úrovní mezi + 4 dBu a -10 dBV. Největších změn ale doznal čelní panel. Pokud nemáte možnost přímého porovnání, zdá se, že jde o jeden a týž přístroj. To je možná záměr. Postavením obou modelů vedle sebe však rychle zjistíte, že PRO VLA II je, pokud jde o design, zgruntu novým zařízením. Čelní panel už není z rovného plechu, ale z profilovaného odlitku, ve kterém jsou vysoustružena vybrání pro indikátory a spínač napájení. Zjistíte, že hlavní ovládací knoflíky jsou sice na svých místech, jako u staršího modelu, ale jsou větší, zapuštěné do panelu a stupnice okolo nich mají jinak uspořádané rozsahy. Potenciometry mají krokový chod. Jak pokračuje prohlídka čelního panelu, přicházejí na řadu hlavní rozdíly. Mezi oba VU metry se u PRO VLA II vešel nový sloupcový LED indikátor výstupní úrovně, takže nyní lze sledovat současně vstupní i výstupní úroveň, nebo současně průměrnou a špičkovou úroveň na výstupu. Veškerá tlačítka byla vyměněna za luxusní prosvětlená a některá tlačítka zmizela vůbec. Konkrétně tlačítka přepínání dvou režimů časů náběhu a doběhu komprese, Fast a Slow. U nového modelu je nahradily zbrusu nové potenciometry, které umožňují plynulé nastavení jak času náběhu, tak i doběhu. Takže tu máme dva podobné přístroje, z nichž ten první byl zkonstruován v klasickém, „vintage" duchu, zatímco ten druhý je zcela současným produktem, který má, hlavně díky nádherným VU metrům, tzv. „retro-look". PRO VLA II v sobě zachovává to nejlepší ze svého předchůdce a rozšiřuje možnosti tak, aby to odpovídalo současným požadavkům na práci se zvukem. Protože je dnes naprosto běžné, že takové zařízení, jakým je PRO VLA II, budí digitální zařízení, bylo zvýšeno zesílení obvodu elektronky v porovnání se starým PRO VLA zhruba jednou tolik. K tomu si připočítejte možnost přepnutí interní úrovně z + 4dBu na – 10 dBV a výsledná hlasitost ještě stoupne. Díky tomu se nemůže stát, že by na výstupu z PRO VLA II nebyla úroveň potřebná pro vybuzení digitálního nahrávacího systému. Z těchto důvodů také přibyl sloupcový LED indikátor výstupní úrovně. Pokud budíme digitální zařízení, nelze se spolehnout jen na VU metry, které na špičky signálu téměř nereagují. Pokud následuje analogové zařízení s dostatečnou rezervou pro vybuzení, jako to bylo běžné dřív, není se příliš čeho obávat, ale při buzení digitálních převodníků už to možné není. LED indikátor tedy zobrazuje signálové špičky a tím nad signálem získáváme větší kontrolu. Další významné zlepšení přichází v časovacích obvodech kompresoru. U nového modelu jsou k dispozici otočné potenciometry času náběhu a doběhu. Původní model umožňoval pouze dva pevně nastavené režimy: rychlý náběh 2 ms, rychlý doběh 300 ms a pomalý náběh 15 ms, pomalý doběh 100 ms - 3 vteřiny. PRO VLA II umožňuje plynulé nastavení náběhu v rozsahu od 0,25 ms do 50 ms a doběhu v rozsahu od 150 ms do 3 sekund.
Když pominu skutečnost, že je nyní možné nastavit časy plynule, tak rychlým srovnáním zjistíme, že se významně snížil čas náběhu kompresoru a tak se výrazně zlepšily vyhlídky PRO VLA II ve funkci limitéru. Další zajímavou změnou je dvojí funkce potenciometru úrovně v druhém kanálu. Když u PRO VLA aktivujete režim Link, tedy stereo provoz, tak jsou oba kanály ovládány pomocí ovladačů prvního kanálu s tím, že potenciometry výstupní úrovně zůstávají v obou kanálech nezávislé. U PRO VLA II je to v tom samém režimu trochu jinak: výstupní úroveň z obou kanálů se ovládá potenciometrem výstupní úrovně prvního kanálu a potenciometr výstupní úrovně v druhém kanálu se přepíná do funkce potenciometru stereováhy-balance. Co ještě nelze opomenout je také zvýšení kompresního poměru. U prvního modelu je maximum 10:1, u PRO VLA II je to 20:1. Pro úplnost této teoretické části ještě některé technické údaje. Udávaný frekvenční rozsah je 10 Hz až 100 kHz v toleranci +/- 0.5 dB (shodné u obou modelů), dynamický rozsah větší než 100 dB v pásmu 20-20 kHz (shodné u obou modelů), celkové harmonické zkreslení THD při výstupní úrovni 0 dBm je menší než 1% (shodné u obou modelů), ekvivalentní vstupní šum z XLR na XLR -99 dBu (podle křivky A – oba modely). Vstupní konektory jsou symetrické (jak XLR, tak 1/4"), je možné připojit nesymetrický kabel. Vstupní impedance XLR i 1/4" je 10 kiloohmů (PRO VLA II), XLR 20 kiloohmů, 1/4" 1megaohm (PRO VLA).
Takže, testujeme fotooptický kompresor PRO VLA II značky ART a zároveň ho porovnáváme s jeho předchůdcem PRO VLA. Po technickém rozboru budou následovat praktické poznatky a zkušenosti. Abych se sám trochu zorientoval v rozdílech mezi jednotlivými modely, provedl jsem na začátek všeho pár orientačních měření. Na obou přístrojích jsem nastavil ovládací prvky do stejných poloh. Nejprve bez komprese, čistě jenom průchod signálu. Cílem bylo ověřit celkové zesílení. Potenciometry výstupní úrovně jsem nastavil naplno, aby se při měření výstupních úrovní neuplatnily, a do obou přístrojů jsem přiváděl testovací sinusový signál 1 kHz. Pomalu jsem zvyšoval úroveň a sledoval jsem VU metry. Při vstupním signálu o úrovni 120 mV ukazovaly VU metry PRO VLA II, nastavené na výstupní úroveň, hodnotu přesně 0 VU (+4 dBu, 1,23 V). VU metry PRO VLA při těch samých podmínkách ukazovaly úroveň – 7 VU. Dál jsem zvyšoval úroveň přiváděného měřícího kmitočtu až do chvíle, kdy PRO VLA na VU metrech zobrazil 0 VU. VU metry PRO VLA II už byly v tu chvíli „opřené" na konci stupnice. Stáhl jsem potenciometr výstupní úrovně na PRO VLA II tak, aby i tady VU metr ukazoval hodnotu 0 VU. Potenciometr výstupní úrovně skončil na čárce nad hodnotou + 5. Na PRO VLA zůstal potenciometr výstupní úrovně na maximu. Ještě stačíte sledovat? Dobře. Teď tedy byl v obou přístrojích stejný signál na vstupu i na výstupu. V tomto momentě jsem začal zkoušet kompresi. Oba přístroje byly v režimu Dual, tedy každý kanál zvlášť, časy náběhu a doběhu na PRO VLA II jsem nastavil tak, aby byly pokud možno co nejblíže pevným konstantám SLOW na PRO VLA. Kompresní poměry jsem nastavil na maximum a začal jsem pomalu „sjíždět" potenciometry Threshold. Pokud byly oba potenciometry Threshold ve stejné poloze, redukce zisku byla na PRO VLA II vždy zhruba o dva decibely větší než na PRO VLA. Změnil jsem kompresní poměr na 4:1 a situace byla podobná. Hm. Vypnul jsem měřící signál a zapojil jsem oba přístroje na reprodukovanou muziku. Potenciometry výstupní úrovně jsem nechal nastavené tak, jak byly, abych měl jistotu, že mají oba stejné zesílení signálu. V režimu bypass „chodily" indikátory obou přístrojů jako v synchronu. VU metry (zde skutečně zapojené jako VU metry) majestátně sledovaly průměrnou hladinu hudebního signálu, zatímco sloupcový LED indikátor výstupní úrovně na PRO VLA II zobrazoval signálové špičky až o 6 decibelů vyšší, než byla průměrná úroveň. Jediný rozdíl mezi oběma přístroji byl ten, že na PRO VLA by v případě potřeby nebylo už čím zesilovat, zatímco na PRO VLA II zbývala ještě celá třetina rozsahu potenciometru výstupní úrovně. Znovu jsem zkusil kompresi. Oba potenciometry kompresního poměru jsem nastavil na hodnotu 4:1 (kromě výchozího poměru 2:1 je to jediný bod, kde se stupnice shodují) a potenciometry prahu Threshold jsem nastavil do poloviny jejich dráhy (u PRO VLA je to hodnota 0, u PRO VLA II není nic). Přivedený hudební signál jsem postupně zesiloval zvenku tak, až došlo k překroční prahu komprese. Při tomto shodném nastavení PRO VLA II opět ukazoval redukci zisku vyšší o 2 dB. Abych srovnal redukci zisku v obou přístrojích, bylo potřeba „vyjet" potenciometrem Threshold na PRO VLA II na hodnotu -2. Ať jsem tedy dělal, co dělal, nepodařilo se mi při totožném nastavení ovládacích prvků dosáhnout stejné míry redukce zisku v obou přístrojích. Z těchto pokusů tedy zjevně plyne, že PRO VLA II disponuje větším zesílením signálu, než jeho předchůdce a překročení prahu komprese je posunuto o 2 dB výše, což jinými slovy znamená, že při stejné úrovni procházejícího audio signálu začíná PRO VLA II komprimovat o něco dřív. Na tomto místě ještě krátká poznámka: pokud přístroj nastavujete a používáte, mějte na paměti, že v režimu bypass nastavení ovládacích prvků ovlivňuje údaje zobrazované na indikátorech, i když procházející signál ovlivněn není. Když jsem to měl všechno tak hezky pozapojované, vypnul jsem veškerou kompresi a nějaký čas jsem věnoval poslechu muziky přes oba přístroje jen tak s tím, jestli se zvukově liší. Neliší. Proč by nakonec měl, že? To, co se mi na starém PRO VLA vždycky líbilo (a pořád líbí), je jeho čistý, transparentní a vzdušný zvuk. Přístroj je dostatečně neutrální a detailní, abyste se nemuseli bát přes něj „prohnat" finální mixáž při masteringu. Naopak, reprodukce je po průchodu přes PRO VLA jakoby víc svěží. Vždycky koumu, čím to může být a mám podezření, že je to práce výstupní elektronkové části. Ne ve smyslu „typický zvuk zkreslené elektronky", proti tomu je v zapojení uděláno vše, co se u elektronky udělat dá, i když samozřejmě přebuzení lze při dostatečně vysoké úrovni vstupního signálu dosáhnout také. Prostě hudba na výstupu z přístroje je vždycky, musím se opakovat, jakoby víc svěží. Že by to měly na svědomí elektrony, které mohou svobodně a radostně létat vakuem namísto toho, aby se musely drát skrz polovodičové přechody tranzistorů? Kdo ví? V každém případě PRO VLA produkuje zvuk, za který by se nemusely stydět přístroje za mnohem větší peníze a jsem toho názoru, že ve své třídě bude těžko hledat soupeře. Tolik můj hold PRO VLA, který z firemní nabídky ART právě odchází. Abychom toto rozjímání uzavřeli, tak doplňuji, že PRO VLA II v tomto ohledu svému předchůdci z oka vypadl. Při stejném nastavení mám pocit, že poslouchám jeden a týž přístroj. Možná, že bych mohl tvrdit, že jsou výšky ještě o špetku vzdušnější, brilantnější, ale tento pocit byl příliš nepatrný a měnil se s plynoucí se muzikou, takže to nemůžu prohlásit jako stoprocentní fakt. PRO VLA II je ale hlavně kompresor, takže zpátky ke kompresi.
Jako další jsem si připravil úpravu dynamicky neošetřené mixáže. Z Pro Tools jsem vytáhl ven přes analogové výstupy karty Delta 1010 přímo na vstupy PRO VLA II. Výstupy z kompresoru jsem zas propojil rovnou se zvukovkou a komprimovanou mixáž jsem zpátky nahrával do nových stop v Pro Tools. Celkem prosté a ve spojení s něčím takovým jako je PRO VLA se dá kus práce určitě udělat, byť jen třeba jako předpříprava pro další zpracování v digitální softwarové doméně. Jak jsem řekl, jednalo se o mixáž, u které nebyla provedena žádná dynamická úprava. Nastavil jsem kompresní poměr 4:1 a potenciometry náběhu a doběhu do poloviny jejich dráhy. Kompresor byl samozřejmě spřažen do sterea. Pustil jsem muziku a nastavil jsem redukci zisku na 3 až 6 decibelů. Mixáž se slyšitelně stmelila. Zkoušel jsem nastavit úroveň záznamu do Pro Tools co nejvýš. Velmi dobrou pomůckou jsou v tomto případě LED indikátory výstupní úrovně. Dostanete slušně vyhlazenou nahrávku, jejíž dynamický průběh je, vcelku šetrně, stlačen do lépe využitelného rozpětí a tak můžete budit nahrávané stopy vyšší průměrnou úrovní. PRO VLA II jsem pak potrápil ještě jednou, trochu dramatičtější záležitostí. Na vstupy jsem přivedl signál nahrávky jako v předchozím případě, ale udělal jsem pár změn. Nastavil jsem kompresní poměr na maximálních 20 :1, časy náběhu a doběhu jsem nastavil na nejrychlejší hodnoty a rozpojil jsem funkci stereo link. Protože je PRO VLA II vybaven zbrusu novými (a rychlejšími) časovými konstantami náběhu a doběhu kompresoru, rozhodl jsem se prubnout ho jako limitér. Šlo mi o to co nejvíce srazit špičkové úrovně a posunout průměrnou hladinu co nejvíce nahoru. Pokud to uděláte šikovně, docílíte poslechového dojmu, že zůstal zachován původní dynamický průběh nahrávky a celé je to pěkně nahlas. Pro tento účel je možné a snad i lepší rozpojit stereo režim kompresoru a každý kanál sterea ošetřit samostatně. Pokud se obáváte proklamovaného posouvání stereoobrazu, tak k němu slyšitelně dojde pouze v případě, kdy limitér zasáhne do průměrné hladiny signálu. Pokud pouze „ustřeluje" špičky signálu, které sluchem nevnímáme, nic moc se neděje. Předpokladem je, že je limitér dostatečně rychlý. Nastavil jsem práh komprese (vlastně limitace) tak, aby zabíral na 0 VU a pak jsem z vnějšku zvyšoval úroveň signálu proti nastavenému prahu. A nastal mazec. Ručky VU metrů se chvílemi opíraly o konec červeného pole, zatímco na LED indikátorech výstupní úrovně bylo vidět, jak se snižuje rozdíl mezi špičkovou a průměrnou úrovní signálu. V každém kanálu měla likvidace špiček svůj vlastní průběh a tak bylo co hlídat. Nakonec se mi po delším úsilí podařilo snížit rozdíl mezi průměrnou a špičkovou úrovní zhruba o polovinu, ale to už bylo fakt na hraně. Na jedné straně co chvíli hrozilo slyšitelné posouvání stereo obrazu a na druhé to, že přijde impuls jen o málo větší než všechny dosavadní, který už limitér nezachytí a dojde k přebuzení převodníku zvukovky. Nasazením PRO VLA II jako limitéru se subjektivní hlasitost zvýšila téměř o polovinu a znělo to pěkně našláple. Je zajímavé, že jsem totéž zkusil i při spřažení obou kanálů do sterea, ale to už neznělo tak nakopnutě. V každém případě je to možná něco, co pohodlněji uděláte v nějakém masteringovém programu, ale tady to máte v reálu a podle toho to taky zní, i když je to docela fuška. Ukázalo se ale, že i (dobře navržený) zpětnovazební fotooptický kompresor také leccos zmůže.
Finální částí testu PRO VLA II bylo nasazení při živém ozvučení. Naskytla se skvělá příležitost, celodenní punkový festiválek pod rozpálenou oblohou na hradu Lichnice. K dispozici byly hned dva kousky PRO VLA II. Jeden byl po celou dobu zapojen do inzertů mixážního pultu na dva hlavní zpěvové mikrofony klasicky jako kompresor. To, že tam zůstal po celou dobu, i když má kolega plný rack kompresorů zvučné značky (ty se postaraly o rytmiku), hovoří určitě samo za sebe. Kapely se střídaly jedna za druhou, vokalisté (a vokalistky) se měnili a PRO VLA II pomáhal lovit jejich hlasy z mnohdy velmi přísné zvukové stěny, kterou někteří punkeři dokázali na pódiu vytvořit. Když se nějakému zpěvákovi občas podařilo vyhnat ručku VU metru do červeného, nic zvláštního se nestalo, obvody PRO VLA II to absorbovaly. Nastavený kompresní poměr se pohyboval většinou okolo 4:1, čas náběhu byl většinou na hodnotě 12 milisekund, čas doběhu okolo 0,3 vteřiny, redukce zisku dosahovala 6 dB, občas 10 dB. Druhý PRO VLA II, který byl na akci k dispozici, nějakou chvíli zahálel a nakonec jsme ho s kolegou zkusili jako hlavní kompresor a to rovnou mezi výstupy z pultu a PA systém. Tenhle PRO VLA II jsme nejdřív nastavili také jako kompresor, s poměrem opět okolo 4:1, trochu jsme ladily časy, potenciometry náběhu a doběhu zůstaly zhruba v půlce dráhy. Všechno fungovalo jak má do chvíle, kdy jsme zjistili, že nejsme schopni nic z mixáže „vytáhnout", kompresor udržoval konstantní hladinu výstupního signálu a neuhnul ani o kousek. Vyřadili jsme ho do bypassu, ale stále zůstal zapojen v signálové trase a na jeho VU metrech a LED indikátorech výstupní úrovně jsme alespoň přehledně sledovali současně průměrnou hladinu signálu a zároveň také úroveň špiček. To mě dovedlo k tomu, že jsem nakonec PRO VLA II nastavil jako limitér a tak zůstal až do konce. Kompresní poměr na maximálních 20:1, časy náběhu a doběhu na nejrychlejší hodnoty, práh na hodnotě – 2, potenciometr výstupní úrovně na téměř + 5. I když některý účinkující občas „vyhnal" průměrnou hladinu tak, že byly VU metry naplno v červeném, špičková úroveň na LED indikátorech nepřekročila hodnotu + 9. Tady se pozitivně projevilo přidání rychlejších časů náběhu a doběhu v porovnání s předchozím PRO VLA.
„Dvojka" se svými vlastnostmi hodně blíží standardním VCA limitérům. Stále to ještě není (a jako fotooptický kompresor nikdy nebude) žádný „peak stop" nebo „brick-wall" limitér, ale s běžným audio signálem si poradí a pokud ne, tak se s tím elektronika přístroje vypořádá tak, že to poslechově až tak nebolí. Svoji roli v tom hraje elektronkový stupeň, jehož případné přebuzení se neprojevuje sluchem tak dramaticky, jako přebuzení polovodičového obvodu. Pokud jde o polovodičové obvody, tedy operační zesilovače v signálové trase PRO VLA II, tak ty pracují vlastně bez zesílení jako sledovače signálu.
Tímto finálním nasazením PRO VLA II vlastně test skončil. Popsali jsme si fotooptický kompresor/limiter, alias „vyrovnávací zesilovač" PRO VLA II ze stáje společnosti ART a současně jsme ho porovnali s jeho předchůdcem PRO VLA. Cílem tohoto testu bylo seznámit čtenáře co nejlépe s přístrojem, o kterém si myslím, že patří k produktům, které stojí za povšimnutí. Po zvukové i funkční stránce jde o dobře vymyšlené zařízení, kterému bude těžké něco vytknout. Pokud ano, tak než se někdo pustí do výtek, je třeba si uvědomit, že jde o fotooptický zpětnovazební kompresor, jehož charakter odezvy na nastavení ovládacích prvků je občas trochu jiný, než u standardních, dopředných VCA kompresorů/limitérů. Některé uživatele to může mást a následně odrazovat. Nebojte se experimentovat, PRO VLA II je na to dobře stavěný. Nezajímavá není ani cena přístroje. Ta zde ale není omluvou za nevydařený výrobek, naopak, cena je v tomto případě překvapením a určitě povzbuzením pro ty, kteří by si rádi pořídili za rozumné peníze něco opravdu profesionálního. Pokud nebudete věřit mně, zaujatému spokojenému uživateli předchozího PRO VLA, zadejte si na síti v obrázcích Googlu heslo ART PRO VLA a sami uvidíte, že se první kompresor objevuje v nejednom osobním přístrojovém racku. Pokud jde o mě, tak totéž přeji i jeho nástupci PRO VLA II.