Audio-Technica AEW-5200, AEW-T4100a, AEW-T5400a, AEW-T1000a, ATM-350(cW)

Bezdrátový mikrofonní systém
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu
Audio-Technica AEW

O japonské společnosti Audio-Technica, která je jedním z renomovaných světových výrobců mikrofonů, sluchátek a také systémů pro bezdrátový přenos, se – myslím si – v letošním roce už napsalo dost. Firemní výrobky se v našem časopise objevují pravidelně, takže se snad protentokrát obejdeme bez obšírnějšího úvodu a můžeme se pustit rovnou do recenzovaných produktů. Je jich tentokrát docela hodně, a tak raději šetřme místem…

Sestava, kterou jsem obdržel k testování, se skládala z následujících komponent: rackového přijímače AEW-R5200 (66 300 Kč), dynamické „handky“ AEW-T4100a (14 790 Kč), také kondenzátorové „handky“ AEW-T5400a (20 910 Kč), beltpacku AEW-T1000a (10 710 Kč), miniaturního nástrojového mikrofonu – „klipsny“ – ATM-350cW (6 630 Kč) a běžné „drátové“ verze tohoto mikrofonu, tedy z modelu ATM-350 (7 625 Kč) – pro možnost přímého srovnání zvuku bezdrátového i kabelového provedení tohoto mikrofonu, respektive pro vyzkoušení, nakolik se na zvuku „podepíše“ bezdrátový přenos. 

Přijímač 

V případě AEW-R5200 se jedná o nejvyšší model v nabídce firmy Audio-Technica, který v sobě podobně jako Sennheiser EM 2050 (nebo Shure UR4D+) integruje dvojici kompletně nezávislých diversitních přijímačů spolu s napájecím zdrojem. Napájení je tedy realizováno přímo přivedením 230 V pomocí IEC zástrčky a „eurokabelu“, a to na rozdíl od přijímačů série 3000 a nižších, kde je řešeno pomocí externích napáječů. Druhou výhodou příjímače této série je integrovaný „anténní splitter“ – používáme tedy pouze dvě, nikoli čtyři antény. Součástí balení je i dvojice anténních BNC „průchodek“ s vnějším závitem a upevňovací maticí, které lze osadit do otvorů v čelním panelu a rovněž jsou zde přiloženy propojovací „kablíky“ příslušné délky (přesně „na míru“). 

Racková 19“ jednotka o výšce 1U a hloubce 27 cm má lakovaný kovový čelní panel s kovovými „madly“ (no, spíše „madélky“) a s plastovými rámečky okolo displejů. Po stranách, vně madel, jsou připraveny dva otvory pro montáž v úvodu zmíněných BNC průchodek. Bráno odleva na předním panelu uvidíme následující: firemní logo, nápis UHF Synthesized diversity receiver AEW-R5200, pod ním oválný tlačítkový síťový vypínač, jackovou zdířku 6,3 mm pro sluchátka a ovladač LEVEL s přepínáním poslechu z 1. nebo 2. přijímače spolu s žlutými indikačními LED; dále tu jsou dvě identické sekce po jednom tmavě modře podsvíceném displeji s bílými symboly a trojicí tlačítek – trojúhelníkovými „nahoru“ a „dolů“ a oválným MODE/SET. Vedle každého displeje je ještě červená LED indikátoru ALERT. Údělem celé řady výrobků firmy Audio-Technica je nepoutat na sebe na první pohled příliš velkou pozornost, a tento přijímač spadá mezi ně. Jeho design je totiž velmi střízlivý až nenápadný, a vizuálně ničím neupozorňuje na fakt, že před sebou máme technicky pokročilý „top model“ s bohatou nabídkou funkcí. 

Pokud oko znalého uživatele spočine na zadním panelu, tento již dává kvality a mimořádnou výbavu přístroje najevo přece jen poněkud více. Budeme-li opět postupovat odleva doprava (jak je v našem regionu vzhledem ke způsobu čtení zvykem), narazíme postupně na anténní BNC konektor „B“, konektory „Receiveru 2“, jmenovitě tedy jack „External Mute“ a jack symetrického nástrojového výstupu, třípolohový posuvný přepínač Attenuator s pozicemi 0/-6/-12 dB a XLR konektor symetrického „mikrofonního“ výstupu se spínačem ground lift. Mezi oběma receivery jsou umístěny konektor RJ45 „Network Interface“, anténní konektor „A“ a za nimi následuje sekce konektorů patřících k „Receiveru 1“, která je identická s „dvojkou“. Do výčtu prvků zadního panelu nám zbývají už jen vstup a výstup (IN a OUT) ovládací sběrnice, kde je trochu netypicky použito konektorů HOSIDEN (nejčastěji se s nimi můžeme setkat u výstupů S-VIDEO). Na úplný závěr je zde k vidění integrovaný paralelní IEC vstup-výstup určený pro napájecí kabely s EURO koncovkami. Hurá!

Handheld vysílače

Testované handheld vysílače neboli „handky“ se od sebe liší jen použitou mikrofonní kapslí. Obě mají kompaktní, a na bezdrátový mikrofon až nečekaně štíhlá těla, což je mj. dáno umístěním baterií (2x AA) za sebou, nikoli vedle sebe, jako například u Sennheiseru. Korpus je celý skryt v kovovém tubusu, lakovaném šedou metalízou, samozřejmě s výjimkou spodní části obsahující anténu – zde na kovový tubus navazuje černý plastový kryt. Jediným volně přístupným ovládacím prvkem je velké kulaté tlačítko, zapuštěné zespodu v základně mikrofonu, které při krátkém stisku funguje jako MUTE. Při dlouhém pak mikrofon zapíná/vypíná. Tubus v sobě má také integrováno okénko z průhledného plastu, které kryje miniaturní LCD displej s blankytně modrým podsvícením. Displej ukazuje naladěný kmitočet, anebo uživatelem zadané jméno vysílače. Dále pak čtyřmi segmenty indikuje stav baterií a při „zamutování“ vypíše nápis MUTE MIC, který je ovšem jen asi 1mm vysoký. Není tedy divu, že výrobce umístil vedle ještě i miniaturní dvoubarevnou LED, indikující stav (zelená – provoz, červená – mute), což je přeci jenom lépe zaregistrovatelné řešení. Celý tubus lze po rozšroubování z těla úplně stáhnout, čímž získáme přístup nejen k bateriím, ale především k ovládacím prvkům, tedy k tlačítkům nahoru, dolů a SET. Nechtěné přepnutí funkcí náhodným stiskem tedy v tomto případě naprosto nehrozí, protože za provozu nejsou ovládací tlačítka vůbec přístupná. Chválím! 

Stejně jako u „kabelových“ verzí těchto mikrofonů se po odšroubovaní drátěné krycí mřížky  – „koule“, dostaneme k mikrofonní vložce (která je zvláště v případě kondenzátorového modelu skutečně parádní, v chromovaném pouzdře). Objevíme zde dvojici snímatelných kroužků – modře eloxovaný označuje kondenzátorové modely, červeně eloxovaný pak ty dynamické. Další prstenec pak na sobě nese potisk s označením modelu. Těla všech modelů jsou tedy naprosto identická, což snižuje výrobní náklady… 

Beltpack + ATM-350(cW)

Beltpack (správně firemním označením UniPak®) nese název AEW-T1000a a je – dle mého názoru – designově jeden z nejhezčích, s jakým jsem se kdy setkal. Řekl bych, že zde může i Sennheiser blednout závistí. Anténa je odnímatelná, a tak máme na výběr, zda použijeme pevnou „tyčku“, anebo flexibilní „kablík“ o dvojnásobné délce. Zvláště při použití krátké pevné antény beltpack poněkud evokuje luxusní mobilní telefony z přelomu století (jmenovitě Ericsson T28 – to bývala paráda!). Tělo z lehké slitiny je lakováno charakteristickou šedou metalízou, miniaturní LCD display je stejně jako u „handek“ po nějakou dobu od stisknutí kteréhokoli tlačítka blankytně podsvícen. Dvoubarevná LED nad displejem opět indikuje stav (zelená – provoz, červená – mute). Za jednoduchou, spolehlivou a funkční lze označit posuvnou plastovou krytku, bránící nechtěnému stisku ovládacích tlačítek. Víčko prostoru pro baterie (opět 2x AA) má natolik sofistikovaný zámek, že se rozhodně není třeba obávat nechtěného otevření, jako spíše toho, zda se nám vůbec podaří k bateriím dostat (k otevření jsem alespoň já musel použít obou rukou…). Drátová opasková spona je dostatečně rigidní a výborně drží. „Zacvakávací“ čtyřpinový konektor HRS je bleskurychle odpojitelný i připojitelný, je elegantní, kompaktní a spolehlivý – rozhodně musím říci, že na mne působil lepším dojmem, než miniXLR, který používá Shure, či lépe, než 3,5mm jacky se šroubovacími zámky, které volí firma Sennheiser.

V případě nástrojového mikrofonu ATM350 máme co do činění s miniaturním kondenzátorovým modelem o průměru 12 mm, délce 38 mm a hmotnosti 14,5 g. Tento mikrofon je určen k upevnění v příslušném firemním držáku UniMount®. Na spodním konci tohoto držáku je úchyt typu „kolíček na prádlo“, následovaný „husím krkem“ o délce 80 mm. Na opačném konci je pak uložen mikrofon – skrytý v miniaturním „zeppelinu“, pěnovém windscreenu, z něhož vykukuje pouze signálový kabel. Stejný model držáku používá i o něco levnější model Audio-Technica PRO35. Mezi stěžejní vlastnosti mikrofonu patří velmi široká a uniformní kmitočtová charakteristika, téměř dokonale rovná v oblasti 200 Hz – 10 kHz, s pozvolným poklesem na hodnotu -5 dB na 20 kHz. Díky tomuto průběhu je zvuk mikrofonu skutečně věrný, není „ucinkaný“, a navíc má mikrofon výbornou odolnost vůči zpětné vazbě na vysokých kmitočtech. Mikrofon je schopen zpracovat i extrémní akustické tlaky: 149 dB SPL na 1kHz při 1% zkreslení THD, což oceníme zejména při použití na bicích a žesťových nástrojích. Citlivost je udávána v hodnotě 49 dB (3.5 mV) re 1V/1 Pa, impedance činí 50 Ohmů. Mikrofon pracuje s kardioidní směrovou charakteristikou, výrobce však nabízí pro tento typ také výměnné kapsle s hyperkadioidní či kulovou směrovostí.

Zatímco „drátová“ verze mikrofonu má kabel zakončený mini-XLR konektorem TA3F, který se zapojuje do napájecího modulu AT8542 (tento modul, napohled velmi připomínající např. napáječe starších modelů Shure Beta 98, končí standardním XLR samcem a ve svém těle má zabudován spínač 80Hz roll-off filtru se strmostí 12 dB/okt.), bezdrátový typ je zakončen uzamykatelným „zacvakávacím“ konektorem HRS. Ale pozor! Pokud si k bezdrátovému modelu ATM350cW objednáme napájecí modul s označením AT8539, můžeme i „bezdrátovou“ verzi konvertovat na kabelovou – tento adaptér totiž na sobě nese konektor HRS… Skvělé, univerzální, co chtít víc! 

K celému systému by asi bylo vhodné zmínit, že je dodáván v pěti frekvenčních pásmech, a sice: C = 541,500 – 566,375 MHz, D = 655,500 – 680,375 MHz, E = 795,500 – 820,000 MHz (což je v Evropě zakázané pásmo), F = 840,125 – 864,875 MHz (což je v Evropě opět téměř celé v zakázaném pásmu) a konečně G = 721,500 – 746,375 MHz. 

Funkce AEW-R5200 

Zde nemám prakticky žádných připomínek – snad jen to, že AEW-R5200 „klame tělem“ a na pohled vyhlíží méně sofistikovaně, než ve skutečnosti je. Minimum ovládacích prvků a střízlivý design skrývají „dělo“ plně srovnatelné s konkurenčními „top modely“, které jsem jmenoval v úvodu. A v některých ohledech je dokonce převyšuje! Hned na úvod bych zmínil fakt, že na rozdíl od většiny konkurence tento systém pracuje s duálním (dvoupásmovým) kompandérem, takže činnost tohoto obvodu je sluchem podstatně méně postřehnutelná – zvuk je opravdu velmi přirozený a zachovává si dynamiku. Velmi pěkně to bylo možné pozorovat v okamžiku, kdy jsme „vedle sebe“ postavili „drátovou“ a bezdrátovou verzi téhož mikrofonu: v našem případě ATM-350 a ATM-350cW. Charakter zvuku byl takřka identický a rozdíly jsme hledali jen velmi pracně. 

Jedinou drobnou výtku bych si dovolil mít k nastavování přijímače pomocí tří tlačítek – základní funkce, jako např. přeladění kmitočtu apod., se nastavují jednoduše a pohodlně, do některých menu se ale dostáváme kombinací krátkých a dlouhých stisků tlačítka SET, což je poněkud méně „user friendly“ a rozhodně ne intuitivní – například „proklofat se“ k pojmenovávání receiveru na displeji mi zpočátku dalo docela práci. Je třeba pochopit logiku systému a sledovat, zda jsme v režimu „edit“ (indikováno na displeji) či nikoli. Na druhou stranu lze za výhodný považovat fakt, že můžeme vytvořit celkem 5 presetů nastavení, a pak mezi nimi už jen přepínat.

Zajímavostí rovněž je, že vysílač a přijímač mohou mít různé názvy, přičemž oba lze zobrazit na displeji přijímače. Pokud tedy k danému receiveru používáme střídavě různé vysílače, vidíme na displeji, který z nich je právě v provozu. Toto považuji za velmi užitečné! Třetí možností, kterou můžeme na alfanumerické části displeje vyvolat, je oznámení, zda byl daný receiver nastaven jako MASTER, a nebo kolikátý je SLAVE v řetězci (pakliže používáme funkci linkování). Dále se ještě můžeme setkat s blikající hláškou „LOW.BAT“ v případě vybitých baterií ve vysílači – i to je milá drobnůstka, zajišťující jistou „blbuvzdornost“ proti nepozorné obsluze… Mně osobně se líbilo, že display v druhém řádku trvale ukazuje naladěnou frekvenci, nemusíme se tedy nikam proklikávat, abychom si ji mohli zkontrolovat. Kromě těchto údajů jsou na displeji sloupce RF a AF signálu, čtyřsegmentový ukazatel stavu baterií ve vysílači, údaj o nastaveném výkonu vysílače (TX LO/ TX HI), uzamčení vysílače i přijímače (TX LOCK, RX LOCK) a konečně indikace MUTE. Indikátor ALERT se rozsvítí, je-li vysílač či přijímač „zamutován“, je příliš slabý, nemáme-li žádný RF signál, je-li příliš silné audio (přebuzení na vstupu) a konečně – pokud je příliš slabá baterie. Úroveň brány SQUELCH je nastavitelná v patnácti krocích po 2 dB. Systém pracuje s pokročilou funkcí Tone Lock.

Přestože jsem používal výhradně dodávané prutové antény, nezaznamenal jsem ani náznak problémů s nějakými signálovými výpadky apod. Přenos byl vždy čistý, bez šumu a rušení. Výrobce samozřejmě dodává celou řadu příslušenství, jako jsou aktivní směrové i všesměrové antény, anténní splittery, anténní splittery se zesilovači, apod. To mi připomíná, že jsem se zapomněl zmínit o tom, že jednou z funkcí nastavitelných na přijímači je zapínání/vypínání napájecího napětí pro tyto doplňky (+12 V) na anténních konektorech.

Ovládání z PC

Monitorovací a ovládací software AEWCI (Artist Elite Wireless Control Interface) 3.0 dodávaný na přiloženém CD je velmi sofistikovaný, přesto však přehledný a vcelku jednoduchý na ovládání. O to větší problém jsem měl řízení po LAN rozchodit, neboť – abych citoval z úvodu uživatelského manuálu, konkrétně pak z odstavce „Our assumption about you” – „working knowledge of wireless microphone systems“ bych měl, ale „strong computer skills“ mi zjevně chybí, takže přítel „ajťák na telefonu“ se mnou strávil docela dost času. Sestava složená z více přijímačů AEW-R5200 nebo AEW-R4100 (jež lze kombinovat dohromady, R4100 je vlastně jednokanálovou, „půlrackovou“ verzí R5200) může být propojena více způsoby: Buď lze využít „daisy-chain“ propojení pomocí link sběrnice (v tomto případě musí být dvoukanálové modely zapojeny jako první), anebo – v případě, že pracujeme pouze s modely R5200, neboť R4100 nemá ethernetový port – můžeme použít router podporující DHCP, a z něho hvězdicovitě připojit jednotlivé přijímače opět pomocí CAT5 kabelů. Systém umožňuje pracovat až s 19 kanály (19 přijímači). Z PC lze monitorovat a nastavovat název přijímače, naladění frekvence, nastavení hodnoty SQUELCH, vyvolání jména na displeji (jméno vysílače, jméno přijímače, master/slave a pořadí v řetězci), status uzamčení, funkci „hold“ na indikátorech, zapínat/vypínat napájení po anténních kabelech, ovládat funkce MUTE a „prostředí“ (v originále „enviroment“), což jsou kompletní nastavení celé bezdrátové sestavy, která lze uložit a vyvolat. Pokud tedy opakovaně zvučíme určitou akci, nemusíme celé nastavení racku s bezdráty ručně měnit… Pouze monitorovat (nikoli ovládat) lze RF a AF úrovně, IP a Link adresu příslušného přijímače, název vysílače, typ vysílače (handheld/UniPack), typ vložky v „handce“ (dynamic/condenser) nastavení UniPacku (mic/inst), nastavení trimu, výkonu (Hi/Low), uzamčení a mute vysílače a samozřejmě stav baterie ve vysílači.

K dispozici je funkce IntelliScan, která automaticky vyhledává volná pásma a zároveň vybírá takové kmitočty, aby spolu neinterferovaly. Dále máme možnost zobrazit spektrální analyzér (nejedná se o audio, analyzér nám zobrazí, která RF kmitočtová pásma jsou již obsazena, např. cizími wireless systémy či jiným rušením), a jak silný signál na daném kmitočtu je přítomen. Poslední zajímavou funkcí je Coverage test, kdy můžeme v nastaveném časovém intervalu sledovat, kdy měl který kanál nejsilnější a nejslabší signál (lze samozřejmě využít i k „projití si“ prostoru např. se zapnutou „handkou“ a přesvědčit se, zda signál v problematických či vzdálenějších místech nepadá pod snesitelnou mez…)

„Handky“

I když je vypínací/mutovací tlačítko umístěno velmi netypicky a zcela mimo oblast, které se vokalista při práci s mikrofonem dotýká, jak jsme se přesvědčili, bohužel i sem dokážou občas zašmátrat ruce nervózního řečníka či zpěváka. Poté, co se zpěvačce anglických Skeletal Family podařilo mikrofon před prvním songem zamutovat, jsem zapátral v menu, a s uspokojením konstatoval, že tlačítko lze uzamknout, a to jak zcela, tak lze ponechat funkci MUTE a nedovolit vypnutí, nebo naopak funkci MUTE zcela vyřadit a povolit pouze zapínání/vypínání. Píšu jedničku s hvězdičkou! Navíc – s vypínáním mikrofonu si opravdu není třeba dělat těžkou hlavu, jedna z handek mi při provozu na snížený výkon vydržela v chodu na dvě čerstvé alkalické baterie Duracell neuvěřitelných 16 hodin (4x po čtyřech hodinách)!

Beltpack + ATM-350cW

V případě této dvojice lze opravdu jen stěží najít prostor pro nějakou kritiku. Nenalezl jsem nic, co bych ve srovnání s konkurencí vytkl… Pochválit musím nápad s výměnnými anténami (i z hlediska případného servisu), neboť anténka „přecvaknutá“ např. přivřením v kufříku či rackovém šuplíku je jedna z častějších „poruch“, s nimiž jsem se u beltpacků setkal. Dalšími bylo „rozkřáplé“ plastové tělo u „Shurky“ některé z nižších řad (na které si cvičitel aerobiku plnou vahou sedl), a konečně občas vypadávající drátové spony na opasek – nic z toho u Audio-Technicy ovšem nehrozí – musím pochválit jak robustní kovové tělo, tak výborně držící sponu!

Klipsnička mikrofonu je právě tak velká, aby se dala pohodlně upevnit i na silnější „itemy“ – u drátové verze např. na HW bicích nástrojů, ale přitom zase dostatečně subtilní, aby nepřekážela ani tam, kde není místa nazbyt. Na korpusu trumpety, saxofonu, ale i klarinetu nebo hoboje senzačně drží. Dodávané pásky se suchými zipy potom umožňují jednoduché upevnění vysílače za sponku přímo na nástroj.

 

Zvuk

Pokud budeme hovořit o handkách, zvukově se mi oba mikrofony jeví velmi dobré až vynikající. Pokud mohu spoléhat na své zkušenosti s „drátovou“ verzí AE-5400, charakter zvuku wireless provedení je shodný – frekvenční spektrum je vyrovnané, mírný „dip“ na kmitočtovém průběhu v oblasti 5 kHz příjemně minimalizuje sykavky, mikrofon je (zvláště s přihlédnutím k faktu, že se jedná o kondenzátorový model) nadstandardně odolný vůči zpětné vazbě, a také nemá příliš velkou tendenci snímat přeslechy z okolí. Rovněž přenos manipulačních hluků z těla na vložku je vzorně potlačen. Tento mikrofon mne vyloženě nadchl a nebál bych se jej postavit proti bezdrátovým verzím Sennheiseru e965, Shure Beta 87 či dokonce KSM9. Barvou zvuku je asi nejblíže Sennheiseru, Beta je oproti Audio-Technice „hrbatější“ a KSM subjektivně zdůrazňuje vysoké kmitočty.

 

Model AEW-T4100a sice nemá až tak příjemný a přirozený zvuk, jako jeho sourozenec s kondenzátorovou vložkou, přesto bych ho stále označil jako jasně nadprůměrný. V několika případech jsem mikrofon použil v Paláci Akropolis namísto drátové verze SM58 (kytaristé si stěžovali, že dostávají od drátového mikrofonu „pecku“ do rtů – zřejmě se jednalo o statickou elektřinu) a vždy jsem musel konstatovat, že změna byla směrem k lepší srozumitelnosti vokálu a většímu odstupu od zpětné vazby.

Docela příjemnou příležitostí k testování byla charitativní akce pořádaná v hotelu STEP na Praze 9. Ozvučoval jsem zde prostor in-doorového golf baru – místnost byla poměrně slušně zatlumená, použitá aparatura se skládala z 18“ hornflex subwooferu a kompaktu 15“ + 1,4“, buzeno zesilovačem Lab Gruppen fP6400 (suby) a dvojicí QSC PL224A za použití procesoru XTA DP224. Mikrofony byly použity jednak pro moderování (oba dva), a také pro zpěv – „na halfplayback“. 

Kabelovou verzi mikrofonu ATM-350 jsme vyzkoušeli na celé škále aplikací: na perkusích (conga, djembe), na tomech různých průměrů (kapely Lola běží a Godfellas v Paláci Akropolis, Projekt Parabellum a Michael’s Uncle v klubu Futurum), na činelech (zespodu pod ride), „drátovou“ i bezdrátovou na alt i tenorsaxofonu (Nicola Conte – Combo live, Tamers of Flowers v Paláci Akropolis), didgeridoo (Tamers of Flowers), na viole, cellu i na kontrabasu. Mimochodem, mojí poslední akcí (za monitorovým pultem AH iLive) bylo vystoupení skupiny 100 Zvířat v Paláci Akropolis v rámci NEKROSONGY TOUR a tímto prozrazuji, že celá dechová sekce používá bezdrátové systémy s ATM350cW a také bezdrátové IEM Audio-Technica. A pracuje se s nimi skvěle!

Leč zpět k mikrofonu ATM-350... Zatímco Shure Beta98 má trochu tendenci zdůrazňovat vyšší středy (což působí v některých případech příjemně, např. tomům to dodá prezentnost a „šťávu“), další srovnávaný model AKG C419 pro změnu přidává horní část spektra s maximem někde okolo 10 kHz (což dělá hezký zvuk např. při snímání činelů zespodu nebo na klarinetech), ATM-350 je opravdu „rovná“, paradoxně mně osobně trochu připomněla jiný skvělý mikrofon z produkce Audio-Technica, a to model AE-3000.Stejně jako v jeho případě, i zde má zvuk velmi přirozený charakter, cítíme dostatek těla nástroje, a pokud chceme dostat „nacinknutý“, nadýchaný sound, musíme trochu zapracovat korekcemi… Charakter mikrofonu se velice pozitivně projevuje na řadě dechových nástrojů a naprosto excelentní je na smyčcích. Tím ale vůbec nechci říci, že na bicích a perkusích by se mi nelíbil, naopak! Ohromná zvuková univerzálnost tohoto mikrofonu a zároveň skvělá univerzálnost držáku OmniMount® pro většinu myslitelných aplikací je jednoznačným důvodem, proč bych několik těchto mikrofonů velmi rád vlastnil.

Závěr

Všechny recenzované komponenty se mi velmi zamlouvaly, fungují spolehlivě a bezchybně, a popravdě řečeno – nerad jsem se s nimi loučil. I když nepatří mezi nejlevnější, zvuková kvalita, provedení i výbava je naprosto adekvátní prostředkům vynaloženým na nákup. Tyto výrobky lze totiž bez nadsázky přiřadit k tomu nejlepšímu, co trh nabízí. Asi vůbec moji největší pochvalu si zaslouží mikrofon ATM-350, jehož užitná hodnota je dle mého názoru výrazně vyšší, než pořizovací cena.

Audio-Technica ATM-350(cW)
ATM-350 jsme testovali při ouzvučení celé škály hudebních nástrojů včetně například tenorsaxofonu
Audio-Technica ATM-350(cW)
Součástí mikrofonu ATM-350 je také „kolíčkový“ úchyt a husí krk, díky kterým lze mikrofon snadno na nástroj upevnit
Audio-Technica AEW
Testované handky v akci. Obě pracovaly velmi dobře, zvukově se oba mikrofony jeví velmi dobré až vynikající.
Audio-Technica AEW