Troufám si tvrdit, že každý, byť jen trochu technicky erudovanější muzikant pohy-bující se okolo ozvučování, hudebních studií a nahrávání vůbec, má dnes alespoň trochu potuchy o existenci přístrojů nesoucích hrdý název Avalon. Řekl bych, že hrdost – obsažená v tomto názvu – zcela odpovídá kvalitě a „vyhledávanosti“ přístrojů této firmy. Produkce Avalonu je zaměřena převážně na studiové preampy nejvyšší kvality, buď polovodičové, nebo v kombinaci s elektronkami. Přestože má tato americká firma ve svém výrobním portfóliu pouze asi devět přístrojů (optické kompresory, preampy, DI box, masteringovou konzoli, parametrický equalizer a nějaké to příslušenství), žije velmi aktivním životem a po jejích produktech se jen práší.
Pěkně vypasený DI box
Myslel jsem si bláhově, že DI box může být tak maximálně ve velikosti kytarové krabičky. Fajn, při troše dobré vůle i o něco větší. Dokážete si tedy představit, jak velké bylo mé překvapení, když jsem se dostavil na poštu a z přepážky mi paní podala velký, objemný balík, který byl všechno možné, jen ne lehký. Nejdříve jsem si myslel, že uvnitř bude ještě nějaké jiné překvapení, doma jsem se však přesvědčil o opaku. Vytáhl jsem objemný kovový přístroj – na první pohled perfektní konstrukce a elegantního zjevu.
U5 má poměrně velkou hloubku – 305 mm, na šířku měří 216 mm a na výšku 88 mm. Dvě tyto mašiny vedle sebe pak vytvoří 2HU vysoký rackový rozměr. Firma na tuto skutečnost myslí jak možností plechových úček umožňujících rackové uchycení jednoho kusu, tak i úchytem pro dva přístroje vedle sebe.
Celý přístroj je z černého matného plechu, jen přední deska je provedena ve stříbrné (pěkně tlusté) eloxované oceli, které vévodí atraktivně vyhlížející hliníkové logo. K šasi je přední panel uchycen čtyřmi ocelovými nerezovými imbusovými šrouby. Je to sice drobný detail, ale po zkušenostech s levnými a nekvalitními upevňovacími komponenty na jiných přístrojích je toto provedení obzvláště sympatické.
Skrz kovovou mřížku, kryjící vnitřek přístroje, je vidět dovnitř na plošný spoj vyplňující celou plochu přístroje. Všemu vévodí toroidní trafo Made in USA. Pohled na zpracování elektroniky nenechá nikoho na pochybách, že přístroj disponuje tou nejvyšší možnou kvalitou. Avalon používá například pohyblivé přívodní kabely pro propojení desky plošných spojů a jackových vstupů. Po odšroubování horního krytu najdeme kromě hlavní desky plošných spojů také jednu malou s devíti rezistory, připevněnou přímo na desetipolohový přepínač Boost (viz níže), a druhou malou, napojenou na přepínač frekvenčních průběhů Tone, na níž jsem rozeznal rezistory a kondenzátory vytvářející pasivní EQ obvody U5. Pod kapotou si jako „puk v brance“ lebedí také toroidní trafo. Za srdce U5 bychom mohli považovat jeho vysokonapěťový napájecí zdroj, díky kterému může U5 pracovat se širším dynamickým rozsahem a věrnější reprodukcí transientů.
Rytířovo brnění
Tlustá kovová přední deska nese na obyčejný DI box velké množství ovládacích prvků. Nebojím se proto říci, že U5 je DI boxem jen z jedné své části, protože z druhé je špičkovým nástrojovým preampem s možností nastavení různých ekvalizačních křivek. Přednímu panelu jednoznačně vévodí dva potenciometry opatřené velkými vroubkovanými kovovými protiskluzovými knoby. Jeden je umístěn na levé a druhý na pravé straně přístroje. Levý potenciometr je označen jako Boost, je nám tedy jasné, že zde se nastavuje úroveň vybuzení vstupního signálu. Potenciometr je krokový – co krok to +3 dB. Na (po)krokovosti těchto potenciometrů je skvělé, že například při použití druhé jednotky do sterea si můžete nastavení obou přesně sjednotit. Maximální možnost zisku je dle výrobce až +32 dB, což dokáže vytáhnout i sebeslabší výstup. Určitě jste už na nějaké štaci zažili, že k vám pan zvukař takto promluvil: „Hele, leze ti z tý basy (synťáku, aparátu) ňákej slabej signál a šumí to, nevím co s tím je, ale dáme tam DI box.“ To, že jste před dvěma dny hráli jinde a žádný problém nebyl, je už věc jiná...
Zde tedy máte k dispozici nejen opravdu výkonný zisk, ale ještě pod tímto potenciometrem naleznete velmi sofistikované, žlutě podsvícené tlačítko High Cut. Je to perfektní „vychytávka“, protože podobné přístroje mají naopak funkci Low Cut, která umožní odříznout nechtěnou spodní část spektra. Zde je tomu právě naopak a my jeho stisknutím pěkně ořežeme šumy, které spolu se signálem basičky či kytary přicházejí jaksi nechtěně a nemáme z nich radost. Výrobce píše, že šum je eliminován -3 dB na frekvenci 1,8 kHz.
Vedle tlačítka High Cut je ještě také spínač pojmenovaný jako Speaker to Input. Zpočátku jsem se domníval, že Avalon je možné připojit k reproduktorovému boxu a použít ho jako samostatný zesilovač, ale brzy jsem zjistil, že je to nesmysl. Tato funkce zřejmě hned napoprvé „nedocvakla“ více uživatelům, neboť výrobce její vysvětlení zařadil mezi několik málo FAQ na svých webových stránkách. Zde se dozvíme, že tato funkce souvisí s konektorem Speaker In na zadním panelu U5. A oba komponenty tu jsou pro následující modelovou situaci: baskytara zapojená do zesilovače – ze zesilovače veden jeden výstup do reproduktoru, druhý výstup ze zesilovače do U5 (vstup Speaker In). Po té nás návod nabádá k aktivování tlačítka Speaker to Input a vyvedení linkového výstupu U5 do záznamového zařízení nebo do mixu. O možnostech tohoto rozdělení signálu si povíme ale později.
Vedle výše uvedeného tlačítka na předním panelu se nachází ještě malá modrá LED kontrolka Signal. Problikává tehdy, je-li dosaženo úrovně -2 dB na linkovém XLR výstupu. Informuje však pouze o přítomnosti signálu a nikoliv o přebuzení, jak praví manuál. Na pravé straně předního panelu se nachází druhý krokový potenciometr Tone Shape. Ten obsahuje šest předprogramovaných frekvenčních křivek pro různé nástrojové situace, se kterými se můžeme setkat během nahrávání či živé produkce. Do chodu se tyto křivky uvádějí stiskem podsvíceného tlačítka Tone a voleny jsou šestikrokovým potenciometrem (viz obrazová příloha):
1) První křivka je určena pro akustické a smyčcové nástroje, elektrickou basu a klávesy. Má útlum -6 dB na 1 kHz s širokým Q od 100 Hz do 10 kHz.
2) Druhá křivka je doporučena výhradně pro baskytaru a charakterizuje ji velmi úzký útlum o -24 dB přibližně na 700 Hz.
3) Třetí křivka se velmi podobá té první. Je určena pro tytéž hudební nástroje, včetně elektrické kytary, jen útlum na 1 kHz je pouze cca -3 dB.
4) Pro stejnou nástrojovou „cílovku“ je doporučena i čtvrtá křivka. Má lehký zdvih mezi 100 a 1000 Hz a útlum
asi -5 dB na 7 kHz.
5) Pátá křivka, která připomíná funkci Low Cut, vyznačuje se útlumem přibližně od 200 Hz,zbytek spektra je rovný (plus 2 dB). Určena je pro akustické a elektrické kytary.
6) Šestá křivka má část spodního spektra stejnou jako pátá, jen na 10 kHz klesá asi o -4 dB. Vyhovovat by měla především elektrickým kytarám a baskytarám.
Posledním podsvětleným tlačítkem předního panelu Avalonu U5 je Active to Thru. Pokud ho stiskneme, přestává být Thru výstupem s čistým, neupraveným signálem, ale vše, co pomocí Tone Shape nastavíme, se projeví na Thru výstupu na přední straně. Proto je tento výstup na přední straně označen rafinovaně Thru/Out. Když je tlačítko Active vypnuté, funguje režim Thru, když ho zapneme, pracuje jako Out. Vedle tohoto kombinovaného výstupu je umístěn i nesymetrický jackový vstup Input označený jako Hi-Z. Maximální vstupní úroveň je +24 dBu. Jedná se o hlavní vstup, neboť U5 – jakožto čistokrevný DI box – nedisponuje mikrofonním XLR vstupem. Myslím si, že by to ani nebylo vhodné s ohledem na obchodní strategii. Mikrofonní preamp je totiž zhruba jednou tak drahý, a pokud by bylo možné U5 použít jako preamp, dražší model by už nikdo nekupoval.
Posledním prvkem předního panelu je modrá LED – Power. Rozsvítí se, když do přístroje zastrčíme PSU šňůru. Samotný síťový vypínač chybí.
Pohled na odvrácenou tvář
Zadní strana přístroje nese dva XLR výstupy – jeden, označený jako Mic Level (150 Ohmů), druhý s popiskem Line Level (600 Ohmů). Maximální výstupní úroveň je udávána v hodnotě +28 dBu. Napravo vedle těchto XLR výstupů umístil výrobce výstup pro sluchátka – Phones (600 ohmů). Pokud potřebujete příposlech, tento výstup se určitě hodí. Na webu jsem narazil na nářky některých uživatelů, kteří se ptali, proč není tento výstup umístěn na přední straně. Byl by k němu prý pohodlnější přístup. Něco na tom možná je, ale na druhou stranu U5 není nějakým „cvičítkem na doma“, ale profesionálním studiovým přístrojem. Předpokládám tedy, že ta sluchátka se zase až tolik používat nebudou. Frekvenční odezva U5 je +/- 0,5 dB od 5 kHz do 100 kH při zkreslení 0,05 % na +10 dB. Přístroj váží 3,2 kg, není to tedy žádný drobeček, a pokud máte dva vedle sebe, dávejte si pozor, aby vám nepřekotil racka. Ze vstupů zbývá uvést již jen zmiňovaný Speaker In. Na zadním panelu též nalezneme přepínač Ground/Lift, tedy ochranu proti zemním smyčkám a brumům, který by měl mít každý přístroj vydávající se za profesionální. Zcela vlevo je PSU zdířka s pojistkovou šachtou.
Meče, halapartny a palcáty...
Na úvod praktické části bych rád uvedl, že manuál dodaný výrobcem je bohužel poměrně chudý a dalo by se říct, že neříká mnoho o rozmanitých možnostech praktického nasazení U5. Při hledání informací dostupných na různých internetových fórech jsem si ovšem všiml, že co uživatel a hráč, to vlastně téměř jiné využití Avalonu U5. Z toho, co jsem vyčetl, lze shrnout možnosti U5 do několika základních – a vlastně i docela „intuitivních“ či logických – způsobů využití v praxi. Můžete ho použít jako klasický DI Box se signálem směřujícím z výstupu Mic Level do mixu a s připojením U5 k zesilovači prostřednictvím konektoru Thru Out. Je také možné připojit nástroj do
Hi Z vstupu na předním panelu Avalonu a sousedící Thru Out potom slouží jako výstup vysokoimpedančního/nástrojového signálu – stejného, který přichází do vstupu. Řekl bych, že tato možnost se dá dobře využít zejména, chceme-li nahrávat baskytaru a mít přitom k dispozici jak čistě signál basy, tak signál prohnaný zesilovačem. Tedy alespoň tímto způsobem použití se chlubilo několik uživatelů baskytarových/studiových fór.
Dále můžete nahrávat přes Avalon přímo do záznamového zařízení – takto jsem také testoval většinu nástrojů –, kdy signál vedete z výstupu Line Level. Výstupy U5 jsou vlastně mikrofonní i linkové úrovně. Linkový výstup vám umožní vyvést signál přímo do nějakého nahrávacího rozhraní nebo převodníku. A pokud máte nějaký konkrétní mikrofonní preamp, na který nedáte dopustit, a nebo ženete signál přes studiový mix, použijete prostě mikrofonní výstup, ze kterého teče signál úrovně, která „nezprasí“ váš předzesilovač.
K U5 je možné dokonce připojit na výstup baskytarové nebo kytarové hlavy právě přes konektor Speaker to Input. Výrobce hovoří o maximálním výkonu zesilovače 400 wattů. Takto je Avalon U5 využíván velice často při živém hraní, zejména basáky a hráči na klávesy. Zvukař tak může basu nebo kytaru míchat ze dvou zdrojů – ze zesilovače přes Avalon (na kterém si můžete (ale nemusíte) aktivovat ořez vysokých frekvencí a zvolit (nebo nezvolit) jednu z předpřipravených ekvalizačních křivek), a také z rebroboxu snímaného mikrofonem. Jak už jsem popsal v úvodní části recenze, kabel, který byste normálně vyvedli do reproboxu, zapojíte do tohoto konektoru na U5. Výborné výsledky má v tomto případě „úpětka“ při snímání baskytary a syntezátorů.
Kromě těchto praktických využití jsem narazil také na možnost použít při živém hraní Line Level výstup a poslat signál do výkonového zesilovače. Díky desetipolohovému přepínači Boost totiž můžeme docela snadno přizpůsobit výstupní úrovně, nemluvě o přesném zopakování již jednou „vykroucených“ nastavení a ekvailzačnímu „vymazlení“ presety potenciometru Tone. Případné problémy s příliš mnoha výškami nebo cinkavými strunami řeší opět High Cut.
Jak už jsem se zmínil, během nahrávání je možné využít i stereo sluchátkový výstup pro příposlech, což mě vede k myšlence, že U5 je vlastně i docela slušný sluchátkový zesilovač pro cvičení.
Na zteč
Moc jsem se na tento přístroj těšil a po pravdě jsem ani nečekal podobně nadstandardní korekční výbavu. „Obyčejný“ preamp většinou vylepší skleslý signál a dodá zvuku ještě nějakou tu charakteristickou barvu. Zde je však také široká paleta frekvenčních nastavení, kterou je možné uplatnit v různých situacích. Avalon U5 jsem nejprve použil při natáčení folkového dua (akustická kytara, příčná flétna a zpěv). Byli však pozváni i hostující muzikanti – perkuse a baskytara. Rozhodl jsem se, že rovnou na místě vyzkouším, zda půjde točit kvalitníaktivní baskytaru bez aparátu – přímo do pultu. V hustém rockovém mixu bych do toho asi nešel a myslím, že by se tam takto jednoduše nabraná neprosadila. Zde však šlo o čistý akustický projekt, ve kterém by mohlo toto řešení zvukově fungovat. Přístroj jsem měl již zběžně prohlédnutý, a tak příprava a zapojení netrvaly dlouho. Při tomto prvním nahrávání jsem nikterak neřešil výrobcova doporučení frekvenčních charakteristik. K problému jsme přistoupili čistě empiricky. Zapojili jsme basu, zesílili a basistka začala hrát. Během hry jsme zkoušeli jednotlivé volby, až jsme se na jedné, která nás nejvíce oslovila (a nejvíce seděla i s ostatními nástroji), shodli – jednalo se, myslím si, o frekvenční průběh číslo tři.
Potenciometrem Boost jsme nastavili požadovanou úroveň a aktivovali Hi Cut. Plný, medový a krásně kulatý tón linoucí se z nástroje jsme už dále nekomprimovali. Zkušený basista, který umí hrát dynamicky, kompresor nepotřebuje (můj názor). Tento analogový zvuk se velmi krásně spojil s akustickými nástroji. Při tomto testu se mi potvrdilo, že U5 není jen DI box, ale také užitečný nástrojový preamp. Se zvukem nebyl následně problém ani při postprodukci. Během mixu jsem na basu nasadil pouze emulaci ekvalizéru z pultu od SSL, lehounce dotvořil frekvence a bylo po úpravách. (Nakonec jsme ještě trochu spodků odřezávali.)
Druhým testovaným nástrojem byl analogový syntezátor Korg 707. Tento dědoušek má na své palubě několik velice nevtíravých zvuků, které bylo potřeba dostat do nahrávky a zlehka ji zaplnit. Tento synťák je samozřejmě jednohlasý, takže za účelem vytvoření sterea byl použit doubletracking, neboli zdvojené nahrávání, nejprve do levého kanálu, pak do pravého. Z charakteristik jsme použili číslo 5. Je rovná a zvuk příliš nemění. Velká výhoda je i v naprosté jednoduchosti ovládání Avalonu. Žádné složité nastavování. Prostě se signál zesílí na potřebnou úroveň a je to. Celkový výsledný zvuk Korgu byl pevnější, plnější a ve výsledku i srozumitelnější. Základní charakteristiku zvuku však Avalon nikterak nedeformuje.
Dalším testem byla elektroakustická kytara. Přiznám se, že když opravdu klient netrvá na snímání pomocí snímače umístěného v kytaře, vyhnu se tomuto způsobu. Raději nabírám kytaru pomocí mikrofonů umístěných v prostoru. Nemám prostě onen tenký, drnčivý zvuk v lásce. V poslední době jsem se přesvědčil, že ani u drahých nástrojů není tento zvuk bůhvíjak úžasný. Zde jsem měl k dispozici poměrně slušnou kytaru Takamine 360-EF SC. Ekvalizér jsem neaktivoval, aby neovlivňoval barvu zvuku. Kytara měla „nasucho“ lehce plechový zvuk, který však již v elektrickém signálu přítomen nebyl. Váhal jsem mezi 1. a 3. frekvenční variantou. Obě jsou svým průběhem hodně podobné a jsou určeny právě pro akustické nástroje. Při tomto snímání jsem využil funkci Hi Cut. Celkově zpevnila zvuk, který tolik chemicky necinkal. Neubránil jsem se srovnávacímu experimentu. Do vedlejšího tracku jsem nahrál stejný part se stejným vybuzením, ale bez Avalonu.
Na sluchátkách jsem pak poslouchal, zda je mezi záznamy nějaký rozdíl. Byl! Zvuk přes Avalon se jevil mnohem pevnější, kulatější a průzračnější. Track samotné kytary bez přítomnosti preampu byl syčivější, ostřejší a roztřepenější. Opět jsem si uvědomil, jak důležitým prvkem v samotném nahrávacím řetězci je preamp. To on vdechne nástroji zvukový charakter a učiní ho pevným a zřetelným. Jsem přesvědčen, že tohle neumí sebelepší plugin, a myslím si, že nejsem sám.
Do studia mi v době testování Avalonu dorazila také parta velmi zkušených rockových muzikantů, kteří se neptají na zbytečnosti, a kterým netřeba nic vysvětlovat. Basista disponoval pětistrunným pražcovým Sandbergem s aktivní elektronikou. Basa hrála sama o sobě velmi dobře (stejně jako v prvním případě našeho testování). Rozhodl jsem se však použít U5 ještě jako další preamp před samotným vstupem do hlavy zesilovače. Basu jsem zapojil do Avalonu a signál z něho vyvedl přes výstup Thru do zesilovače. Ovladačem Tone jsem potom měl možnost frekvenčně přizpůsobit basu co nejlépe k bicím. Kolega stál ve vedlejší místnosti, postupně pootáčel šestikrokovým potenciometrem Tone (Avalon ležel na aparátu) a my si vybírali – dle našeho názoru – nejlepší zvuk do nahrávky. Ještě jsem váhal, zda použít funkci Hi-Cut, ale nakonec jsem ponechal zvuk nástroje bez této úpravy. Tuto cestu jsem zvolil proto, že jako další track byl natáčen mikrofonem reproduktor a horna. Mít basu na čtyřech kanálech by již bylo dle mého názoru zbytečné. Rozhodně však byl zvuk basy mnohem pevnější a natlakovanější. Jak již bylo výše řečeno, Avalon umí díky své konstrukci pracovat s větší škálou transientů, a hlavně umí lépe zpracovávat širší dynamický rozsah. Proto je nabíraný zvuk přes Avalon transparentnější a plnější, než bez něho. Nakonec jsme ještě přístroj použili na elektro-akustickou kytaru, která byl pouze doplňková, a na přání kytaristy natočená pouze přes výstup bez použití mikrofonů. Stejně jako v prvním případě, i zde jsme nejen rychle připravili odpovídající citlivost, ale i vhodnou barvu podtrhující právě onen charakteristický elektrofonický cinkavý zvuk.
Po bitvě
Sám jsem se přesvědčil o tom, proč se Avalon U5 tak často za hranicemi naší zemičky označuje slovy „industry standard“. Reputace získaná zejména mezi basisty díky skvělé odezvě přístroje v nižším frekvenčním spektru a čistotě signálu mi přijde jako zcela oprávněná. U všech nástrojů, které jsem ve spojení s ním testoval, mně také imponovala výborná reakce U5 na jemné rozdíly v dynamice i jiné zvukové nuance. Robustní šasi, a řekl bych až „touringové“ provedení, je navíc více než vstřícné každodenní robotě. Řeklo by se, že cena okolo 600 dolarů za DI Box je příliš mnoho – no jo, ale když on je Avalon U5 také vynikající preamp, a třeba i sluchátkový předzesilovač, budete-li chtít.