Blade RH-2 Classic

Elektrická kytara Blade RH-2 Classic
Distributor: 
Cena: 
22 880,00 Kč

V posledních letech jakoby se roztrhl pytel s nástroji, které ač jsou často zcela nově uváděny na náš trh, nepodlézají spořivému českému lidu nízkými cenami, jak je obvyklé, ale hrdě se od samého počátku prezentují jako značky kvalitní, neřku-li špičkové a profesionální.

Z tohoto trendu, jímž vlastně naše země pouze dohání vyspělejší zahraničí, těžíme i my hudebně-nástrojoví pisálkové, jednak protože se nám tu a tam dostane do rukou nějaký ten pozoruhodný exotický exemplář a druhak nám samozřejmě na účtech naskakují opulentní sumičky tvořené honoráři za sepsané traktáty a odborná pojednání (což berte prosím s rezervou). Nedá mi to v tuto chvíli nostalgicky nevzpomenout např. nástrojů značek Carvin, Godin, Schecter, PRS či Framus, jež mě a kolegovi Ashokovi prošly recenzentskýma rukama a perem, potažmo klávesnicí a některé po úspěšném a přesvědčivém testování dokonce zůstaly trvale v našem vlastnictví, či alespoň zanechaly nesmazatelnou stopu v nahrávkách námi produkovaných. Každý z uvedených kousků přinášel vlastní originální pohled na kvalitní profesionální nástroj, nabízel nová řešení a žádný z nich nebyl zasažen kontraproduktivní filozofií vycházející z hesla „do mrtě okopírujeme Strata, to se bude prodávat jaxviňa".

A proč tento zdlouhavý úvod píšu? Krom toho, že jsem placen od napsaného slova a zvyšuji si tímto zcela nepokrytě svou životní úroveň, také proto, že dnešní testovaný nástroj Blade Levinson RH-2 Classic má velké ambice zařadit se k výše jmenovaným „tak trochu jiným" kytarám.

Něco z historie

Autorem zmíněného šestistrunného kousku je švýcarský kytarář Gary Levinson jehož první kroky v kytarovém světě můžeme vystopovat už v první polovině 60. let, kdy se začal coby mladík věnovat opravám a úpravám nástrojů jiných výrobců. V roce 1977 zahájil výrobu nástrojů ve vlastní dílně a na počátku 80. let položil základní kameny k sérii Blade. Od roku 1987 probíhá výroba této řady ve větším měřítku za pomoci partnerských manufaktur.

Něco o RH-2

Ve 21. století se výroba čehokoli jak známo globalizuje, což se dotklo jak hudebního průmyslu obecně, tak i Gary Levinsona osobně. A tak ač model RH-2 nese na přední straně hlavy hrdý nápis: „Advanced concepts by Gary Levinson, Switzerland", zadní strana hlavy již poněkud skromněji dodává „Made in Korea". Tímto jsme si tedy udělali jasno o původu testované kytary a nyní se jí pojďme podívat „na zoubek".

Něco o dřevu a konstrukci

Základním prvkem 980 mm dlouhého a 330 mm širokého nástroje je tělo, vyrobené ze dvou symetricky slepených kusů bahenního jasanu silných 42 mm. Bahenní jasan je velmi sympatické dřevo s blahodárnými účinky na sustain zvuku i páteř hudebníkovu. To první je dáno jeho strukturou s dlouhými lety, druhé jeho relativně nižší hmotností. Jelikož se nástroje Gary Levinsona zpravidla vyznačují zcela jinými kvalitami, než zrovna extravagantními tvary, dal výrobce nástroji siluetu víceméně z 95 % odpovídající klasickému Stratocasteru, se všemi jeho výřezy a vybráními pro pivní mozol a pravou ruku. Těch 5 % originálního designu představuje hlava nástroje, jež ovšem také nijak nezakrývá svou inspiraci kytarami Leo Fendera. Běžným způsobem upevněný (4 šrouby s podložkou) jednodílný krk je vyroben z tvrdého javoru (hard rock maple). Jedná se o dřevo z nižších partií kmene stromu, které je během desítek let růstu vlastní vahou stromu stlačeno a nabízí tak mnohem homogennější strukturu s příznivými mechanickými a hlavně akustickými vlastnostmi (používá ho na svých kytarách např. kanadský Godin). Krk na pohled i na omak vyvolává svým matným lakováním pocit solidnosti a kvality a jaký se zdá být, takový i je.

Palisandrový hmatník s příjemným bombírungem (výrobce hodnotu rádiusu sice tají, ale já se řídím heslem, že „co mi padne do ruky, to má určitě 305 mm"), je osázený 22 Jumbo pražci a okrášlený perleťovými značkami na tradičních místech. Menzura je „fenderovská" 645 mm, šířka plastového „nultého" pražce je 41,5 mm a na dvanácté pozici je krk široký 51 mm.

Něco o železe

Zatímco z pohledu truhlářského je testovaný Blade sice kvalitní, ale relativně konzervativní, z pohledu kováře nabízí tento nástroj mírně pokroková řešení. Co se týká ladící mechaniky, je osazena zamykatelná mechanika Magnum Lock Tuners u níž se struny zamykají pomocí šroubováku, jehož použití v „bojových" podmínkách přítmí koncertního zákulisí bohužel často zanechává na mechanice neodstranitelné stopy. S touto mechanikou se na nástrojích podobné cenové kategorie (např. Yamaha a Framus) setkáváme poslední dobou stále častěji, ale pořád jí můžeme považovat za jistý nadstandard. Z mého pohledu je ovšem např. zamykatelná mechanika Sperzel Lock (použitá třeba na Carvinech a dražších Yamahách) oproti tomuto řešení o velký kus vepředu. Každopádně struny alespoň není nutno zdlouhavě namotávat a ladění je rovněž stabilnější.

Kobylka, respektive jednozvratné tremolo FT-3 vychází ze standardního „Vintage" tremola od Fenderu, je uchycená třemi pružinami a struny jsou tradičně ukotveny zezadu v tremolo-bloku. Jako bonus nabízí vedení strun přes jakási ložiska, či kladky s průměrem cca 6 mm. Jejich přínosem je vyšší stabilita ladění i při razantnější práci s tremolem a dá se očekávat i blahodárný vliv na životnost strun, které se oproti běžnému tremolu na kobylkovém kameni nelámou v ostrém úhlu.

ěco o elektronice

Oblast v níž je Gary Levinson jednoznačně „na koni" je elektronické řešení obvodů nástroje. Testovaný model RH-2 je osazen jedním humbuckerem LH-55 a dvěma SC snímači VS-1 vlastní konstrukce. Snímače jsou přepínány tradiční pětipolohovou „páčkou" a jejich zvuk společně řídí jeden potenciometr Volume a jeden potenciometr Tone, který zároveň obsahuje tzv. Push-switch, dovolující rozpínání cívek humbuckeru.

Přestože je takovéto zapojení poměrně bohaté na možnosti, jež svému uživateli skýtá, stále by na něm nebylo nic až tak pozoruhodného, kdyby na nástroji nebyl také zatím mnou nezmíněný třípolohový Mini-switch. S jeho pomocí můžeme zapojit do hry největší „vychytávku" kytary, kterou je variabilní aktivní elektronika VSC (Variable Spectrum Control). Tento obvod napájený 9 V baterií má své sídlo na zadní straně těla kytary, pod malým plastovým krytem, který je upevněn čtyřmi křížovými šroubky. Musím podotknout, že v tomto ohledu jsou již někteří konkurenti vybavení aktivní elektronikou o kousek dále, protože dovolují výměnu baterie bez nutnosti spolupráce s jakýmkoliv ručním nářadím.

Zmíněný kryt je perforován třemi malými otvory, pod nimiž můžeme nastavit trimry ekvalizéru (opět za pomoci malého křížového šroubováčku). Na první pohled by nezasvěcený pozorovatel mohl získat dojem, že se jedná o běžný třípásmový EQ s ovládním Basů, Středů a Výšek, ovšem není tomu tak. Pan Levinson, maje na mysli co nejvariabilnější použití nástroje, totiž vymyslel daleko vypečenější zapojení. Ekvalizér sice obsahuje všechna tři zmíněná pásma, ta ovšem nepůsobí současně, ale spíše „proti sobě". Klíčem k ovládání je onen třípolohový Mini.switch. Ve jeho středové poloze je ekvalizér zcela vyřazen, zatímco jeho dolní poloha uvádí v činnost trimr středového pásma a horní poloha pro změnu spíná trimry výšek a basů. Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem princip a smysl celého zapojení pochopil a náležitě docenil. S takto zapojenou kytarou si můžete například nastavit na sóla šťavnatý středový zvuk, který pouhým přehozením páčky z jedné strany na druhou změníte na čistý, plný a zvonivý zvuk doprovodný, s vytaženými basy a výškami a na závěr můžete zvolit třeba neutrální středovou pozici pro zkreslené riffy. Kombinacím a možnostem se meze nekladou, takže záleží jen na uživateli, jak se mu podaří možnosti zapojení využít.

Něco poznámek k testovanému kusu

Nedá mi to, abych si na tomto místě neodpustil něco málo výtek směřovaných ke konkrétnímu exempláři, který byl podroben testování. Řeknu rovnou, že dodaný kus, na mě působil místy jako „prototyp" určený k ověření zmíněných elektronických kouzel a ne jako seriózní a hotová kytara určená k prodeji a hlavně ke své nejdůležitější činnosti – tedy hraní.

První a také nejvýraznější vadou na kráse je ledabylé namontování ladící mechaniky pro tenkou strunu „E", která je pootočená cca o 20 stupňů směrem k mechanice struny „H", což kromě nabourání mého estetického cítění (v tomto jsem zastáncem rovných linií a symetrie), má za následek velmi obtížné ladění obou strun, jelikož prsty se mezi dva rondele mechaniky prostě nevejdou.

Další výraznou nedotažeností je funkce Push-switche rozepínajícího cívky snímačů. Jeho aretace totiž funguje spolehlivě zřejmě pouze „každé druhé pondělí odpoledne, když je venku mírně pod mrakem" či za nějakých dalších mystických a mě neznámých okolností. V ostatních případech přepínač vytrvale odmítá držet pozici a urputným vyskakováním nutí muzikanta hrát trvale na rozpojený HB snímač.

Poslední nepříjemností je odpojený kabel uzemnění hardwaru, který způsoboval mírný brum i v okamžicích, kdy byla ruka páně kytaristova položena na strunách. S touto závadou jsem se v poslední době setkal u různých (i dražších) nástrojů už několikrát, takže tuhle lapálii bych ještě RH-2 možná odpustil a začínám jí brát už skoro jako jev obvyklý.

Nicméně jsem toho názoru, že nic z výše uvedeného by se u nástroje za více než 20 000,- Kč objevit nemělo a doufám, že jde o nedopatření, které se u Levinsonů stává maximálně jednou za 10 let.

Něco o zvuku

Jak už je u mě zvykem začnu popisem, který stejně nikoho nezajímá a to popisem zvuku nezapojeného nástroje. Na něm (a následně i na zvuku elektrifikovaném) se jednoznačně projevuje ušlechtilý materiál, jehož charakter je zaměřen hlavně na co nejdelší sustain. Ani zvuková barva však nikterak netrpí, nástroj se projevuje v celém spektru vyrovnaně, žádná frekvence nemá „vrch" nad druhou a doznívání je velmi homogenní, tudíž naprosto stejný zvuk jaký se ozve po úderu trsátka v plné své kráse postupně také dozní.

Elektrifikovaný čistý zvuk je velmi závislý na nastavení obvodu VSC. Výrobce k nástroji přikládá malou tabulku s doporučenými nastavením a kombinacemi snímačů, dovolím si zdůraznit několik nastavení, která se mě i Ashokovi nejvíc zamlouvala.

  • „Maximum drive thick and creamy" – zvuk s naplno vytaženými středy je ideální pro čistá a mírně crunchová sóla např. v southern rocku a country. Jednotlivé tóny se skvěle prosazují i v hlučnější kapele. Myslím, že třeba Mark Knopfler by se v tomto nastavení mohl snadno najít.
     

  • „Fat and round" – s ovladačem středů v centrální poloze nabízí vyrovnané frekvenční spektrum pro sóla i vybrnkávané doprovody. Připomíná asi nejvíc nahrávky Al Di Meoly.
     

  • „Super clean, funky, great for rhythm chops"- s naplno vytaženými basy a výškami. Jak už název napovídá, jedná se o zvuk ideální pro rytmické trsátkové doprovody ve funky, rocku či popu. Zvuk je brilantně zvonivý a při tom ani v nejmenším neztrácí plnost. Nejvíce se podobá nahrávkám Davida Gilmoura a Pink Floyd.
     

  • „Bell-like chickin’ pickin’ character"- vytažené výšky, basy ve středové poloze. Zvuk určený především pro doprovody v nichž se hraje současně prstovou technikou i trsátkem. Jednoznačně připomíná úvodní takty Ozzyho „Mama I’ m commin’ home", v nichž rockový drsňák Zakk Wylde dává plný průchod své utajené zálibě v country music.

Kombinací je přirozeně nekonečné množství a díky přepínacímu Mini-switchi si můžeme nachystat například na doprovody zmíněného Gilmoura, na sólo pro změnu Knopflera a jedním ťuknutím mezi nimi rychle přepínat. Výborná je kombinace s lampovým aparátem, chorusem a reverbem. Stejně jako u většiny dalších kytar s aktivní elektronikou i tady zní čistý zvuk už z nástroje mírně zkomprimovaně a tedy „studiově". Ač jsme se snažili sebevíc najít k RH-2 důstojného soupeře a vystřídali na stejném aparátu Telecaster, Stratocaster, Les Paul, Yamahu i Ibanezku (vše slušné modely v podobné či vyšší cenové kategorii), čistý zvuk vytvořený kouzelnými obvody pana Levinsona je vždy porážel rozdílem, který byl stejně propastný jako rozdíl mezi nahrávkou z demostudia za pár stovek a světovou produkcí za statisíce dolarů.

Jelikož nic není nikdy zadarmo, tak i u nástroje Blade muselo být skvělému čistému zvuku něco obětováno. Onou obětí je v tomto případě zkreslený zvuk (metalistům a dalším tvrďákům se omlouvám, že jsem na to neupozornil dřív a oni tak museli tento pro ně zbytečný článek přelouskat až sem).

Zatímco při čistém zvuku je zmíněná elektronická komprese přínosem, zkreslený zvuk je díky ní ochuzen o razanci, hutnost, agresivitu, dynamiku, výrazové prostředky při sóle a mnoho dalších věcí. Veškerý atak pravé ruky jakoby přicházel nazmar a při doprovodech jsem měl chvílemi pocit, jako bych nehrál přes lampy, ale spíše přes nějaký levnější Digitech RP. Domníval jsem se, že ve středové poloze Mini-switche bude obvod aktivní elektroniky vyřazen, ale buďto se tak odpojuje pouze obvod ekvalizéru, a průtok signálu přes aktivní elektroniku zůstává, anebo prostě snímače nejsou pro zkreslení to pravé ořechové. Na každý pád i ve středové poloze zůstává zkreslený zvuk stále takový „nemastný-neslaný".

Pokud by v méně „řízné" kapele hrála jen jedna kytara, bylo by to ještě docela snesitelné, v drsněji zaměřených spolcích navíc se dvěma kytarami by se však mohl majitel RH-2 považovat předem za ztraceného a zbytečného.

Ostatně v seznamu umělců „sedlajících" Levinsonovy nástroje je uvedena především slušná řádka studiových muzikantů. I když mezi jejich jmény přímo bije do očí i metalová legenda Saxon, tak nevím nevím???

Něco k závěru

Ač jsem po prvním zběžném seznámení s touto kytarou odhadoval, že půjde o univerzální nástroj ideální pro všechny hudební styly, nakonec se ukázalo, že jako už mnohokrát „člověk míní a…". Předpokládám však, že časopis Music Store nečtou jen rockeři a okovaní metalisté a tudíž tato recenze padne na úrodnou půdu těch, kteří k hudebnímu životu nepotřebují mít nutně „Gain naplno". Pro ty může být RH-2 zajímavou alternativou při výběru kvalitního nástroje např. k Fenderu či Ibanezce.

Korejský výrobce série Blade ovšem musí před tím zapracovat na dotažení dílenského zpracování na takovou kvalitativní úroveň, která by odpovídala představám, jež si většina lidí spojuje se nápisem „Switzerland" na hlavě kytary.