Je skvělé, že se stále objevují odvážlivci, kteří se nebojí vstoupit do „rozjetého vlaku“ produkce zvukové techniky. Kolikrát se sám sebe ptám, kde se u těchto „nadšených“ bere víra v úspěch mezi nelítostnou konkurencí renomovaných a dlouholetých vládců trhu, který je v hudebním odvětví poměrně malý a dosti specifický. Ať už ale autoři nových alternativ nakonec vydrží nebo ne, rozhodně si zaslouží dík za barevnější a rozmanitější svět naší branže.
Motivací nových výrobců obvykle bývá nespokojenost s nabídkou současného trhu (někdy i s cenami), snaha vyrobit si požadovaný produkt podle svých představ. Pokud prototyp prokáže jisté kvality, další kroky na sebe nenechají dlouho čekat. Spustí se malovýroba, několik kousků se nabídne známým osobnostem z oboru a to by bylo, aby se nenašel investor pro větší produkci. Nezačínaly podobně anglo-asijští sE Electronics nebo třeba australští RODE? Zřejmě ano; nás ale dnes zajímá jiná společnost – Blue Microphones.
Ačkoliv společnost Blue Microphones má své zázemí v USA, rozložení akronymu Baltic Latvian Universal Electronics nás snadno zavede do Lotyšské Rigy, kde zřejmě byly mikrofony dříve sestavovány. Mnozí z vás si mohli všimnout, že portfolio firmy je plné produktů velmi osobitého a těžko přehlédnutelného designu. Ty se přitom pohybují ve velice širokém cenovém rozpětí – od uživatelských mikrofonů k počítačům přes poloprofesionální mikrofony až ke studiovým modelům kosmických cen a kvalit. Převážnou část nabídky BlueMicrophones tvoří studiové kondenzátorové mikrofony (samozřejmě je tu i několik dynamických modelů) s topologií třídy A (u vlastních předzesilovačů), v lampové či ve FET verzi, vždy bez výstupního transformátoru.
U zrodu BlueMicrophones stáli v roce 1995 Martin Saulespurins a Skipper Wis – tedy studiový zvukař a nájemný muzikant. Oba pánové se snažili uvést v život mikrofon, reagující na změny (jako jsou například širší dynamická i frekvenční odezva), které s sebou přineslo digitální nahrávání. Přitom těžili ze zkušeností z oprav či vylepšování mikrofonů nejrůznějších typů a značek. Pokusili se začít s nejčistší možnou signálovou cestou (tak jak to doba dovolovala), tedy bez integrovaných obvodů, útlumových článků či filtrů - a s vlastními ručně vyráběnými mikrofonními vložkami. První model pod hlavičkou Blue nesl název Blueberry (v roce 2000 dokonce získal cenu Editor’s Choice magazínu Electronic Musicians). Šlo o vokální mikrofon zkonstruovaný podle přání předního zvukového inženýra Jona Gasse (viz www.jongass.com). Úspěch Blueberry se ukázal být hnací sílou pro další produkci, která vyústila v bohaté portfolio specializovaných modelů, určených pro vždy co možná nejlepší reprodukci určitého druhu nástroje nebo vokálu. Mezi takto specializovanými modely se nepatrně vyjímá univerzálněji pojatý mikrofon Bluebird, který zároveň poletuje v rámci firemní nabídky v nižších cenových sférách.
Sialia Sialis v dřevěné budce
Některé výrobky Blue Microphones mají své názvy odvozené z živočišné či rostlinné říše (Kiwi, Cactus, Blueberry, Mouse, Woodpecker); totéž platí i o testovaném produktu (Bluebird = Salašník modrý, lat. Sialia Sialis). Uživateli tak možná lépe utkví v paměti, než jen běžné technické označení složené z písmen a čísel.
Testovaný BlueBird je dle výrobce univerzálním kondenzátorovým mikrofonem s jednopalcovou zlatem napařovanou mylarovou membránou o tloušťce 6 mikrometrů. Pokud jde o design mikrofonu (výrazné oddělení těla a „koše“ pro kapsli), je inspirace u starých a proslulých Neumannů, lidově přezdívaných „vařečka“, více než zjevná. U modelů Neumann či Geffel bývalo k dispozici často vložek více a kapsle se daly měnit podle potřeby. Vyměnitelné mikrofonní vložky používá výrobce u svých dražších modelů; BlueBird je však mikrofonem jednodílným bez možnosti změny kardioidní směrové charakteristiky či frekvenčních úprav. (Jen pro zajímavost: výrobce nabízí pro svou řadu Bottle dokonce devět měnitelných vložek.)
Mikrofonní vložka BlueBird je kryta dvojitým grillem, první - hrubý - ji chrání před mechanickým poškozením a druhý – jemný - pak před nadměrnými retnicemi (hlásky p,b). Zapouzdření není sférické (tak jako například u velmi podobného modelu Baby Bottle), ale z přední strany je ploché. Podobně jako u jiných značek, i zde zlaté logo identifikuje předek mikrofonu. Vložka, její rám i spodní část mikrofonu s vyústěním XLR konektoru jsou stříbřitě kovové; samotné tělo je pak světle modré. Po rozšroubování se na mě usmálo avizované diskrétní beztransformátorové Class-A zapojení, zaručující minimální zkreslení a odstraňující nechtěné zabarvování během náběru. K mikrofonu, který je zvlášť uložen v modrém molitanu uvnitř dřevěné skříňky, je také přiložen „Accessory Pack“ obsahující protiotřesový držák a popfilter. Barva i materiál, ze kterého je držák vyroben, jsou shodné s kovovými částmi mikrofonu. Korunka držáku disponuje oběma velikostmi závitu. Dvě kovové objímky držící mikrofon, jsou polstrovány měkkým filcem, jež zabraňuje poškrábání těla mikrofonu. Obě mají zapínací sponu, která má za úkol mikrofon v pavouku znehybnit.
Popfiltr je netradiční konstrukce a nutno uznat, že na první pohled ve spojení s mikrofonem vypadá velmi dobře – tvoří jej kovová obroučka o průměru 65 mm, v níž je vypnutá jemná síťka potištěná logem výrobce. Tento popfiltr připevňujeme při vokálních aplikacích pomocí dvou šroubů přímo k vrchní časti mikrofonu - na „krk“, na kterém jsou pro tento případ připraveny zářezy, do nichž se popfilter zapustí a z druhé strany se pevně přišroubuje. Místa styku mikrofonu a popfiltru jsou též polstrována filcem. Vzdálenost popfiltru od mikrofonní vložky je potom fixní, přibližně 1 cm. Výrobce udává naddimenzovaný frekvenční rozsah 20 Hz – 20 kHz. Stylizované grafické znázornění v manuálu potom odhaluje vyrovnaný frekvenční průběh s malým zdvihem v oblastech mezi 50 - 100 Hz a 5 -10 kHz. Specifikace též uvádí citlivost mikrofonu 27 mV/PA (1 kHz (1PA = 94 dB SPL)), maximální akustický tlak 138 dB, odstup signál šum 87 dB-A (IEC 651), dynamický rozsah 131 dB (@ 2,5 Kohmů), napájení +48V, úroveň šumu 7 dB-A (IEC 651), váhu 480 g a rozměry 222 mm x 45 mm. Ačkoliv je směrová charakteristika Bluebird označena za kardioidní, přiložené grafické znázornění i naše zkušenost při nahrávání odhalila skryté hyperkardioidní tendence.
Jak se vaří s touto vařečkou?
Na první pohled jsem byl z mikrofonu unešen. Mám rád starožitnosti a všemožné staré „audiokrámy“, které se honosí přívlastkem vintage. Navíc, když jsem mikrofon držel v ruce, vzpomněl jsem si na svého starého lampového Geffela se třemi vložkami. Vyměnil jsem ho kdysi za jakýsi mikrofonní šunt, jen proto, že jsem z toho ještě neměl rozum. „Modrá vařečka“ mi tuto nerozvážnost po letech připomněla… Bluebird je na trhu od roku 2005; v současnosti jej kompletují v Číně. Ekonomika je zkrátka ekonomika a těžko bychom při nápisu Made in USA uvěřili dovozci velice příznivou cenu 7 500,- Kč. Výrobce představuje mikrofon jako univerzál pro snímání vokálů, kytary, perkusí, smyčců, dechů či bicích. Několik okamžiků jsem laboroval s tím, jak připevnit popfiltr k mikrofonu, ale nakonec jsem zvítězil. Zprvu se mi zdálo, že disponuje dvojitou síťkou. Přesto, když jsem přes něj foukl, byl závan na druhé straně znatelný. Musím však přiznat, že mne trochu vyvedla z míry pevná vzdálenost síťky od mikrofonní vložky, která činila zmiňovaných 10 mm. Většinou se umístění této pomůcky pohybuje v řádech několika centimetrů, proto se obávám, že nějakou větší účinnost popfiltru lze v tomto případě zpochybnit. (U některých „řvounů“, schopných vyvinout obrovský akustický tlak doprovázený silným vzduchovým proudem, je mnohdy zbytečný i můj vlastní lamelový popfiltr vzdálený od mikrofonu obvykle i dvacet centimetrů). I v případě pavouka jsem shledal menší zádrhel. Přestože pavouk sám o sobě působí velmi robustně a dobře pruží, zdá se, že pásky se zapínacími sponami mikrofon pevně neudrží. Má tendenci klouzat/propadávat se směrem dolů, kde jej zarazí až vystouplé logo výrobce. Na druhé straně kloub pavouka drží poměrně těžký mikrofon zcela spolehlivě.
Mikrofon jsem nejprve testoval na mluvené slovo - bez použití jakéhokoliv preampu. Pro srovnání jsem si vybral mikrofon zhruba stejné cenové kvality, a sice AKG P420. Postupně jsem namluvil stejnou pasáž zhruba třicet čísel od mikrofonu. Zvuk z BlueBirdu mě velice mile překvapil svou pevností a měkkostí a zdá se, že avizované „ošetření“ čistoty elektroniky je myšleno skutečně vážně. AKG hrálo jinak, jakoby syrověji; zatímco ve zvuku Bluebirdu bylo též něco maličko archaického, což se mi velice zamlouvalo. Proximity efekt byl zcela v normě. Druhý pokus jsem provedl s americkým elektronkovým preampem UAD 610 SOLO. Zde byl oproti předešlému pokusu znát velký kvalitativní posun směrem nahoru. Preamp do zvuku přidal charakteristickou barvu UAD, lampy zakulatily hrany. Přestože jsem zprvu trochu kroutil hlavou nad zvýrazněným kmitočtem 5 kHz, po vyslechnutí záznamu si myslím, že tento zdvih zvuku prospívá. Další testování už představovalo plnokrevné natáčení ve studiu. Tady jsem se rozhodl nejprve použít mikrofon na nahrání zpěvu (ženský i mužský) v rockové hudbě. Jako preamp jsem tentokráte použil přístroj určený k jinému testu - Portico 5032 od Rupert Neve Designs (jde o přístroj nejvyšší kvality). První zpěvák byl rocker, který se s dynamikou skutečně moc nepáral, takže nakonec přišly ke slovu dohromady můj i firemní popfiltr. Mikrofon pobral zpěv bez nejmenších problémů. V podstatě jsem vůbec nemusel sáhnout do korekcí. Mladá a velmi schopná zpěvačka zpívala krásnou a pomalou věc, melodicky vystavěnou na větší rozsah. Natáčel jsem bez komprese. Trochu jsem přidal okolo 100 Hz a naopak stáhl 10 kHz – to abych dostal ven tu správnou analogovou barvu a zvuk zakulatil. Když jsem si záznam druhý den poslechl, dýchl na mě velice příjemný a plný sound. Stejně dobře jsem pochodil i při natáčení akustické kytary. Také zde byl zvuk naprosto v pohodě, ihned připravený bez větších zásahů do korekcí. (Tentokrát jsem natáčel do preampu Malcolm Toft ATC-2.) Přestože jsem zvyklý snímat akustickou kytaru více mikrofony, myslím, že ani tímto krokem bych ostudu nahrávce neudělal. Zvuk je opět velmi příjemný, bez ostrých záznějů. Sympatická je plnost a měkkost.
Zajímavé výsledky přineslo rovněž snímání klarinetu a saxofonu, kdy v obou případech mikrofon zvládl pěkně jiskřivý sound. Také umístění „modrého ptáčka“ nad perkusionistu bylo odměněno detailním náběrem transientů, které výborně seděly v celkovém mixu.
Slovo šéfkuchaře
Mikrofon BlueBird je podle mého názoru i přes svou nižší pořizovací cenu koncepčně velmi dobře promyšleným výrobkem. Jeho zvuk nás ve studiu velice překvapil a zcela smazal naše rozladění z nedostatků dodávaného příslušenství. Nevím, zda-li to byl od dovozce promyšlený tah, ale velmi nás tak navnadil na dražší a profesionálněji zaměřené modely. BlueBird je například pro homerecording až téměř nadstandardním nástrojem. V menším studiu bych si jej dokonce bez problémů dokázal představit klidně i jako hlavní mikrofon. Díky dobrým výsledkům při náběru různých zdrojů signálu prokázal širší využití, lze jej s klidným srdcem označit za univerzální. Zkrátka, dobře vypadá, měkce a detailně zní a jeho vnitřní život je pozoruhodně tichý. A konečně i samotný design může být pro svou originalitu přínosem ve vaší mikrofonní sbírce.
