Carvin Vintage 16

Klasická tweedová krása
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
16 300,00 Kč

Když mě z redakce Music Store oslovili s návrhem na napsání testu na kytarové kombo od americké firmy Carvin, přesněji na VINTAGE 16, hned jsem si pomyslel:

„To je skvělé“! Budu psát test na výrobek, jehož jsem už nějaký ten pátek vlastníkem, takže žádný problém! Ovšem ten nastal celkem záhy.

Zkuste psát o nějakém produktu, který jste si zakoupili, jste s ním navýsost spokojeni, a nepsat v samých superlativech. Z hlediska objektivity, úkol téměř nadlidský.

Na druhou stranu, kolega, který před časem testoval dvě vlajkové lodi od Carvina, a to kytarové lampové zesilovače MTS 3200 a Legacy VL100 mi dá určitě za pravdu, že ti „American boys" mají koncepci lampových aparátů hodně „zmáknutou". A ani tak nemám na mysli design (i když ten je také luxusní), jako mám na mysli zvuk. Ten mají skutečně „vychytaný". Ale od začátku...

Pohled zepředu

Už při prvním pohledu je jasné, že před sebou vidíme typicky americko - neoklasický tweedový design ve stylu „starejch prcků" od Fenderů jako jsou Blues Pro či Blues Junior. Na rozdíl od nich má však jinak řešený ovládací panel. Zde je krásně přehledný, s vintage potenciometry typu „kuřecí hlava" v barvě slonové kosti, čili jasně zřetelná poloha nastavení. Umístěn je svisle přímo nad reproduktorem, což znamená, že při naklonění komba při živém hraní (jak je zvykem u malých aparátů) odpadá problém s „neviditelností" ovladačů. Ale nyní k popisu panelu.

Zcela vlevo na panelu je klasický input, následuje první potenciometr s podivným názvem Soak (z angl. soak – sáknout, namočit) což je zde v podstatě jiné slovo pro Gain, dále Volume a nezbytné equalizační ovladače. V tomto případě tedy basy, středy, výšky a reverb (což je další změna oproti Fendrům). Zcela vpravo je potom přepínač Power, který nám zapíná či vypíná kombo. A naposled jsem si nechal diodovou indikaci, jež je umístěna mezi potenciometry a přepínačem Power. Musím se přiznat, že jsem snad nikdy takovou „kouli" neviděl! Její jas, logicky indikující funkční stav komba, je určitě viditelný na hodně velkou dálku (ne, že by to něco znamenalo), ale intenzita záře je možná až za hranicí užitečnosti, a při pohledu do ní máte mít pocit, že vám oči propaluje laser.

Pohled zezadu

Malinko chudší je pohled na zadní část komba. Ve směru od horní hrany můžeme vidět panel, kde je vlastně pouze zdířka pro síťový kabel, 8ohmový výstup pro reproduktor a přepínač pro změnu výstupního výkonu z 16 na 5 W. V otevřené části je pak výkonný, 100 W firemní reproduktor s označením Carvin GT12. Tím se pomalu dostáváme k tomu hlavnímu, což jsou „střívka" a zvuk.

Pohled dovnitř

Jak už jsem psal výše VINTAGE 16 je konstrukčně řešen podobně jako malá komba od firmy Fender. Zde to znamená, že jde o jednokanálové, celolampové kombo s možností volby koncového výkonu 16 a 5 W. Jako budící lampy jsou použity tři 12AX7, z nichž jedna je opravdu zárukou kvality. Jedná se totiž o legendární Groove Tubes čili GT. Pro doplnění dodám, že zbývající AX7 jsou Sovtek, z kdysi spřátelené země, Ruska. Ale aby nedošlo k mýlce. Sovtek získává čím dál větší popularitu nejenom v Evropě, ale i v zámoří, přičemž, a to je nutné zdůraznit, nejen pro jejich téměř nezničitelnost a snadnou dostupnost, ale i kvalitu stránky zvukové.

Jako koncové lampy jsou zde dvě EL84, taktéž od firmy Sovtek, což je ve spojení s 12AX7 na americkou firmu spojení celkem neobvyklé, protože podobně osazené bývají například aparáty třídy A, jako je VOX AC 30, či tak byly osazeny staré Marshally. Mimochodem, „matka" tweedových celolampových komb od Carvina se pyšní datem narození 1949 a byla už tehdy téměř totožně osazena jako nyní, pouze jako lampy v předzesílení byly použity 12AY7.

Sejdeme se na ušním!

A co zvuk? Přiznám se, že mám určitou slabost pro muziku šedesátých a sedmdesátých let. Kapely jako Beatles, Cream, Jimi Hendrix Experience, Yes, Pink Floyd nebo Led Zeppelin či Deep Purple jsou pro mne něco jako božstvo a při hledání aparátu vyžaduji podobné, ne-li stejné zvukové vlastnosti jaké vykazovaly aparáty u zmíněných kapel (bohužel, ruce se koupit nedají!). Jistě, dnes mám možnost pořídit si přímo ten typ, na který dotyční hráli, ale co si budeme povídat, muzikant je tvor věčně chudý (většinou) a tak neustále hledá cestičky, jak z toho ven. Pokud tedy hledáte něco podobného, co hledám také, tak vězte, že jste možná nalezli.

Už jsem se zmínil o tom, že Vintage 16/5 má možnost přepínání z 16 na 5 W a jedná se o jednokanálové kombo. Nejprve se pokusím popsat zvukové možnosti výkonu silnějšího. Pokud jde o princip zapojení, pak koncové lampy pracují v tomto případě v pentodovém módu. Zkoušel jsem nejprve kytaru Fender Stratocaster. Při rovných korekcích je kombíčko tak tichounké (myslím tím brum), že vůbec netušíte, co vás čeká. Jen tak lehce prohrábnete struny na kytaře a hned vás překvapí krásná zvonkohra, která přesně reaguje na atack pravé ruky, se vší konkrétností, prostě typicky fendrovský sound. Přidejte na razanci, volume naplno a máte „skleňák" jak vyšitý. O něco zvyšte Gain (Soak), přidejte basy a můžete hrát Smoke... Zkuste Gain a basy na plno a můžete vesele hrát Hendrixe (zde mám na mysli jeho „klidnější" skladby - bez fuzzu asi Foxy Lady nikdy nezahrajete).

Poté jsem opět na rovné korekce vyzkoušel „hand made" celomahagonovou kopii Paul Reed Smith. Ten sound je prostě excelentní! Právě ten kulatý tón, příjemně lahodící uchu, mě nadobro přesvědčil o koupi tohoto aparátu. Malinko stačí přidat Gain, stáhnout tónovou clonu na kytaře a to už snad ani není kytara, to je zpěv! Dejte Gain naplno, přidejte basy a výšky. Něco vám to připomíná? Zkuste si zahrát Whole Lotta Love a jsme doma!

Ale tím zvukové možnosti Carvina nekončí ba naopak. Na zadním panelu přepněte na 5 W (výrobce nabádá k přepínání ve vypnutém stavu). Výkonové elektronky nyní žhnou bez brzdících mřížek, tedy v režimu triod. Nejenže můžete hrát doma bez bušení sousedů na zeď (i když 5 W v tomto případě neznamená zrovna potichu), ale Vintage hraje skvěle i na pódiu či ve zkušebně. Platí to samé co u 16 W, přibylo však slyšitelně na homogennosti zkreslení, ale řekl bych, že co se týče variability, je tento režim zvukově pestřejší než na plný výkon! Ne že byste mohli hrát přímo heavy metal, ale každopádně minimálně grunge z toho krásně vyždímáte (je ale pravdou, že v tomto bodě jde o názor velmi subjektivní, protože kolega vlastnící stejný aparát tvrdí, že se singly jeho Stratocastera se mu tento zvuk zdaleka tolik nelíbí, a tak dobře se nepojí jako „full mode"). Věřte nebo ne, já se nemohu ubránit pocitu, že každým pootočením jakéhokoliv potenciometru máte jiné zvukové možnosti. Při plném Gainu se například najednou ozve typický americký drive s charakteristickým Carvinovským zabarvením. Svou variabilitou se nabízí srovnání s Legacy. Samozřejmě není to bezprostřední rovnítko, ale nezapomeňme, že se zde jedná o low gain jednokanálové kombo, a v tomto ohledu vychází srovnání více než velmi slušně. Shrnu-li tedy zvukové vlastnosti pentodového a triodového režimu, pak k prvnímu přísluší otevřený, dynamický, jiskrný, velmi konkrétní zvuk, s jasně zřetelným úhozem. Druhou polohu symbolizuje podstatně vyšší komprese signálu a tím i vyšší sustain, citelnější podíl nižších středů až basů při současném mírném zatlumení pásma na hranici středů a výšek, důraznější, a také kompaktnější zkreslení. Oba režimy dokonale reagují na práci s potenciometrem hlasitosti nástroje.

Svatba nebo rozvod?

Ale abych pouze nechválil, jsou tu i malé mušky. Možná jste si všimli, že jsem se vůbec nezmínil o reverbu. Mě osobně u každého aparátu vždy trochu vadí, že se při větších reverbacích tóny zahlcují. U některých je to méně, u některých více. Bohužel u Vintage je to více než je zdrávo (mluvím zde o korekci reverbu nad stupněm šest) a to i přes osvědčenou značku Accutronics. Nejvíce se to samozřejmě projevuje u beglajtů, které tím přestávají být konkrétní. Možná, že někomu může vadit absence efektové smyčky či přepínače Standby, ale v kategorii jednokanálových, celolampových komb je tato absence akceptovatelná, protože tak se prostě tato komba vyráběla a vyrábějí. Další takovou muškou se může pro někoho zdát více výšek než je zdrávo. Hodně záleží na volbě kytary. Vintage totiž opravdu krásně zvýrazňuje ušlechtilost kvalitního materiálu. Pokud ovšem máte kytaru za pět tisíc, pak můžete být zklamáni. Samozřejmě se dá všechno řešit, například potlačením výšek, ale to už jaksi není ono...

Každopádně tento aparát můžete buď milovat nebo nenávidět. Pro vyznavače tvrdé muziky je Vintage asi nepoužitelný, ale kytaristé, kteří mají rádi klasická léta rockové, potažmo jazz – bluesové muziky, budou určitě, když už ne maximálně, tak alespoň hodně spokojeni. Bez žádných podpůrných efektů, prostě kytara – kabel – aparát, a pak už záleží jen na vás a na vašich rukou. Toto kombíčko vám totiž neodpustí nic, ale splní téměř vše…