Celolampové kytarové kombo

Ashton Viper 50
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
9 990,00 Kč

Hrát bez hlavy – ale ne nutně bezhlavě – lze mimo jiné také s celolampovým kombem firmy Ashton. V minulém čísle kolega svou pozornost zaměřil na basové kombo BA50, my se v textu následujícím mrkneme na zoubek padesáti wattové kytarové „zmiji", totiž na kombo Viper 50 alias VP50.

Australská firma Ashton nabízí v řadě, nesoucí jméno Viper, tento model o výkonu třiceti, padesáti a sto wattů. Každý z modelů odlišuje numerická hodnota jeho RMS výkonu, uvedená v názvu modelu, tedy Viper 30, Viper 50 a Viper 100, takže testovaný model Viper 50 „disponuje" padesáti watty RMS na čtyřech ohmech. Při rozměrech 570 x 255 x 485 mm jej rozhodně nelze přehlédnout a s výkonem, který poskytuje, také ani přeslechnout. Uvedené rozměry spíše odpovídají klasice v této výkonnostní třídě, resp. rozměrům, které jsou u takto výkonově nastaveného aparátu obvyklé. Vzhled potom vychází ze spíše střízlivě laděné kompozice, takže celkové designové vyznění odpovídá čemusi, co možná směřuje k jakémusi lehkému (opravdu ale lehkému) „retro", kdy ovšem s přihlédnutím k určitým prvkům se nelze (snad) nevyhnout ani jistému naléhání modernity (krytky potenciometrů např.).

Ale nyní už detailněji... Boky, vrch i spodek, včetně zadní stěny komba, zčásti uzavřeného (do výšky 210 mm zadní desky), obepíná přírodně působící černá koženka, na rozích chráněna solidně vyhlížejícími krytkami rohů. Absentující zbytek zadní desky je nahrazen kovovou mřížkou černé barvy, zalamující se ve své závěrečné fázi k vrchu komba. Stejná mřížka chrání pak také přední desku a samozřejmě potažmo s touto také samotný reproduktor. Na spodní části mřížky, řekněme „u dna" komba, sedí bíle vyvedený výlisek loga Ashton. Solidně působí desky nejen boků, ale především ony vyvolávají dojem bytelnosti svou třícentimetrovou tloušťkou. Tedy nejen „vyvolávají dojem", ale skutečně bytelné jsou, jako ostatně celé kombo. Bytelnost kráčí ruku v ruce s váhou, majitel se určitě pronese.

Ovládací panel zdobí stříbrné krytky potenciometrů, panel samotný lze opticky rozdělit do čtyř sektorů na dvou kanálech (CLEAN a MEAN), kdy první bude odpovídat umístění POWER a STANDBY spínačům, směrem doleva dále pak ovladači MASTER VOLUME a potenciometru, (pod)nadepsanému REVERB, dále ekvalizačním potenciometrům TREBLE, MIDDLE a BASS pro čistý kanál (a crunch zvuk), následovaný „tradičním" čtvercovým přepínačem crunch, mírně nakreslujícím zvuk a LEVEL potenciometrem čistého kanálu. Na řadu přichází – po tlačítku přepínače kanálů, téměř identická sekce kanálu MEAN, ze kterého lze pokračovat (volbou úrovně zkreslení a spínačem FILTH) ještě k potenciometru nastavení úrovně zkreslení zvuku FILTH. Všechny popisky jsou vyvedeny bíle, samotný panel je v souladu s celkem oděn do černé a černý je také STANDBY přepínač; pouze POWER krytka se po zapnutí komba rozzáří příjemnou modří, což vypadá náramně zdařile. Zadní panel je osazen zdířkou přívodního kabelu, krytkou pojistky, 4 a 8 ohmovým konektorem pro připojení externího boxu, vstupně-výstupní částí smyčky a zdířkami pro připojení nožního pedálu (nejlépe pak samozřejmě Asthon foot switch FSW 400); jím lze spínat/vypínat/přepínat reverbaci, crunch a filth. Shrneme-li dosavadní výše řečené, lze jen z popisu ovládacího panelu vysoudit, že se v případě VIPER jedná o dvoukanálové kombo, disponující čtyřmi typy zvuků: clean, crunch, mean a filth, s třípásmovým ekvalizérem pro každý kanál a s pružinovým reverbem. Pružinový reverb koná svou práci tak jak má, zřetelný je ale především na čistém kanále. V předzesilovači nám hřejivě předzesilují dvě 12AX7, na konci se žhaví drát (opět ve dvou) EL34, vše „Made in Russia". Jde tedy o lampy, na kterých je podepsána firma Electro Harmonix. Papírová visačka, vetknutá do ucha komba, tradičně přichyceného na jeho vrchní desce, oznamuje světu, že Viper 50 je osazován reproduktorem ze stáje Celestion. Konkrétně se jedná o 12" a osmi ohmový Celestion Seventy 80, u něhož výrobce udává výkon 80 W, citlivost 98 dB, frekvenční rozsah 80-5000 Hz s rezonančním kmitočtem 85 Hz. „Dvanáctka" není žádný drobek; to dosvědčí svou váhou, která se podle očekávání pohybuje něco okolo třech kilogramů (resp. 3,1 kg).

Ke kombu je standardně dodáván dvoumetrový napájecí kabel a osmistránkový „manuál" v angličtině, který je společný pro VP100H (hlavu), pro VP50 a pro VP30. Obsahuje popis ovládacích prvků, základní informace o použitých lampách a velmi krátký, leč praktický „troubelsheet". Volitelně lze dokoupit již zmiňovaný footswitch FSW 400.

A jak tedy VP50 hraje?

Je především třeba zdůraznit, že „je to lampa" a „je to padesátka". Proto nemá cenu „šmrdlat" tenhle aparát někde na krajním výkonu – pak to prostě hrát nebude. Pokud se tak dostaneme alespoň za třicet procent hlasitosti (což už není hlasitost „na doma" - pokud nebydlíte na samotě u lesa), začne se nám zmije vybarvovat. Rozhodně příjemně zní čistý kanál. Zvuk je výrazně kulatý, spektrum je přirozeně bohaté a kombo citlivě reaguje na právě aktuální snímač. Ve vyšších polohách už ochotně kreslí, což se samozřejmě plněji projevuje především při přepnutí na crunch. Typicky čistě jemného Fendera na tomto typu aparátu určitě nenastavíme (o to na VP50 ani nejde), hrubější bluesové nebo do jazzu nabroušené polohy však najdeme velice snadno. Třípásmová ekvalizace je především – dle mého názoru – na „vylepšení", než na nějakou přílišnou zvukovou variabilitu; jistě tak najde své uplatnění, neboť se přeci jen jedná – a na to především je třeba nezapomínat – spíše o entry-level aparát.

Kanál mean se již při nižších úrovních reprezentuje jako primárně zkreslený kanál; při nižších hlasitostech má sice zkreslení snahu slévat se do nerozlišeného „chuchvalce", ten se ovšem při zvedání hlasitosti začíná prokreslovat, až před – řekněme – dvanáctou – nabývá příjemně šťavnatého, plně sytého zvuku, barveného s přibývajícím zkreslením větším a větším množstvím harmonických. Lze tak dosáhnout opravdu příjemného typu zvuku, vhodného i pro rockově a heavymetalově znějící postupy, což je u aparátu této cenové kategorie určitě více než jen příjemné. Snad bych po tomto příjemném zjištění krátce zaváhal u rozlišení mezi plným mean a filth zvukem, neboť zvlášť radikální skok v charakteru zvuku jsem nezaznamenal. Je třeba mít na zřeteli, že v tomto případě jde nutně o výrazně subjektivní hodnocení „změny". Po stránce ekvalizačních možností se na tom druhý kanál zdá být stejně jako kanál první. Záměrně se vyhýbám možnosti zvuk k něčemu přirovnat, vlastní zvuková charakteristika se mi zdá být příliš typická na to, aby i pokus o srovnání dostál svému záměru – potenciální zájemce učiní nejlépe, vyzkouší-li si tento aparát s vlastním nástrojem osobně.

Jako jistým nepatrně nešťastným řešením se mi snad jeví být absence popisu průběhu potenciometrů – při zápisu nastavení nebo při hledání zvukové konfigurace se totiž navigace hodnoty nutně omezuje na vágní „někde mezi čtvrt a dvanácti hodinami" apod. „poměřování". Obecně je pak orientace polohy potenciometru k průběhu nastavení spíše nepřehledná a osobně bych uvítal alespoň základní vyznačení, minimálně podobně tak, jako je tomu např. u basového bratříčka BA150, kde se setkáváme alespoň s opravdu rámcovými popisky. Nejedná se samozřejmě o nějaký zásadní konstrukční moment, osobně ovšem preferuji spíše přehledněji realizovaná řešení. Ovšem jako už opravdu problematičtější se může vyjevit „lupanec", který provází přepnutí se z clean na mean kanál. Lupanec je skutečně hodně reálný a lze se mu vyhnout jedině snad tak, že si majitel komba zvykne zapínat aparát s aktivním mean kanálem, neb cestou z mean na clean se lupnutí nekoná. Navíc se lupnutí ozve vždy jen při prvním přepnutí po zapnutí komba.

A tak snad lze nakonec napsat, že Ashton svým modelem Viper50 přichází se zajímavou nabídkou, o které lze určitě (přinejmenším) přemýšlet. Už proto, že celolampových „padesátek" za necelých deset tisíc na trhu příliš není. Zatím?