Cleartone Acoustic EMP

Potahované struny pro akustickou kytaru
Kategorie: 
Autor: 
Cena: 
589,00 Kč

Je věcí dostatečně známou, že od prvního momentu, kdy světlo světa spatřily kovové struny (a dle některých autorit už tomu bude pět století), nepřestali jejich výrobci usilovat o to, aby právě ty jejich struny vydržely pod agresivními prsty hudebníků co nejdéle. Články, věnující se této problematice, hovoří o tom, že již ve dvacátých letech minulého století začali výrobci s pokovováním ocelových strun takovými materiály, které lépe odolávaly procesu koroze. Dnes bývá většina ocelových strun pokovena především cínem, najdou se však také struny pokovené mosazí či dokonce zlatem. Nemalé procento výrobců ovšem začalo experimentovat také s tzv. potahováním strun materiály nekovovými...

Mezi prvními, kteří v tomto směru dosáhli „prodejních“ výsledků, byla například firma Ovation, která v osmdesátých letech na krátko uvedla na trh struny potažené teflonem. Přelomovým krokem se ovšem stala technologie společnosti W.L. Gore & Associates (vynálezce materiálu Gore-Tex), která přišla s použitím takového polymeru, který razantně zmenšil vliv povrchové úpravy struny na její zvukové vlastnosti. Právě využitím polymerového potažení strun se nejvíce proslavily struny firmy Elixir, jejichž popularita inspirovala řadu dalších výrobců k více či méně úspěšným pokusům o vlastní řešení potažení strun a prodloužení jejich životnosti. Pokud bychom měli jmenovat firmu, která se přiblížila úspěchům firmy Elixir nejvíce, pak to bude právě firma Cleartone. Ať už v pozici učitele hry na kytaru, občasného prodejce či aktivního muzikanta, v poslední době se při diskuzích o volbě potahovaných strun nejčastěji setkávám s otázkou: Elixir nebo Cleartone? Z odpovědí (nejen) na různých diskuzních fórech po celém internetu je patrné, že obě tyto značky mají své příznivce i odpůrce a oběma jsou přisuzovaná mnohá pro i mnohá proti. V každém případě si můžeme dovolit napsat, že oba výrobce spojuje ta nejlepší možná kvalita zpracování, zpravidla participující na technologiích, pocházejících z vývoje NASA, dále pak dobrý zvuk, ale hlavně skoro neuvěřitelně dlouhá výdrž. Jakožto letitý hráč na struny Elixir (jak na „elektriku“, tak na „akustiku“) jsem pochopitelně v podobných debatách dával přednost „té mé“ značce. Nicméně, a nebo právě proto, jsem obdržel od redakce na posouzení struny od firmy Cleartone. 

Zkusím se chvíli držet nastíněné „příbuznosti“. To, co nás v tomto případě bude asi nejvíce zajímat, je rozdíl v použití a vlastnostech povrchového materiálu (tzv. coatingu), i když svůj význam zde mají nepochybně také další konstrukční prvky, jakými jsou tvar jádra strun či materiál vinutí. U strun Elixir známe dva základní druhy coatingu, a sice řadu PolyWeb a novější NanoWeb. Zatímco tloušťka vrstvy u první jmenované se pohybuje v desítkách mikronů, struny NanoWeb pokrývá polymer daleko tenčí (výrobce bohužel uvádí jen méně konkrétní údaj „několik mikronů“). Zatímco coating PolyWeb (i podle slov zástupců firmy Elixir) ještě poněkud tlumil zvuk struny, řada NanoWeb disponuje zvukem mnohem jasnějším, navíc je na tom lépe i pokud jde o herní pocit (respektive jeho podobnost se strunami bez potažení). Z vlastní zkušenosti mohu posoudit, že technologie Elixir zaručuje strunám značnou  trvanlivost, struna hraje/zvoní tak dlouho, dokud nepraskne, přetrvává její specifický tón i „omak“ a její dlouhý sustain. Oproti standardním strunám jde o „setsakramentský rozdíl“, protože obyčejné struny vydrží jen velmi krátce. Poté mají tupý zvuk, nedisponují téměř žádným sustainem, hodně špatně se ladí apod. 

Speciální coating využívá samozřejmě i firma Cleartone, pouze pracuje s jiným technologickým principem, který prezentuje pod názvem Enhanced Molecular Protection (EMP). Ještě než si o něm řekneme alespoň tolik, kolik dovolí informace poskytnuté výrobcem, bude možná na místě uvést, že jsem pro účely testování obdržel tři sady strun určených pro akustickou kytaru o průměrech: .011 (Custom .011, .015, .024W, .032, .042 a .052), .012 (Light .012, .016, .025W, .033, .043 a .053) a .013 (Medium .013, .017, .026W, .036, .046 a .056). 

Podrobný popis jednotlivých sad je myslím zbytečný – jistě je patrný z fotografií, přesto bych se zmínil o způsobu, jakým jsou struny baleny. Cleartone totiž zvolil pro mě poněkud nezvyklé balení typu „vše v jednom“ - tj. všechny struny jsou „poskládané“ v sobě a ne jednotlivě v samostatných papírových obalech. Přiznám se, že toto řešení nemám moc rád, protože při koncertech, když někdy panuje horší „viditelnost“, potřebuji konkrétní strunu rychle vytáhnout, nikoliv se strunami probírat a zdlouhavě je identifikovat hledáním barvy ball endu (kuličkového konce struny). 

Poté, co jsem nakonec od sebe struny oddělil, překvapilo mě, jak působili na dotek. Hned při prvním kontaktu jsem cítil, že jsou v porovnání se strunami Elixir výrazně jemnější a jakoby tenčí. Není žádným tajemstvím, že nejrůznější povrchové úpravy prodlužující životnost struny mívají dle kytaristů o něco horší feeling (mohou být „kluzké“ a časem se loupou), zde mě ale překvapilo, jak moc jsou struny na dotek „přirozené“. Bylo by chybou domnívat se, že tento pocit má na svědomí něco jiného, než právě firmou deklarovaný technologický postup EMP. Ačkoliv (podobně jako u konkurentů firmy Cleartone) zůstávají obvykle detaily výrobní technologie tajemstvím, na firemním webu Cleartone se lze alespoň obecně o EMP něco dočíst. Dozvídáme se zde, že všechny struny (i nevinuté), jsou během výrobního procesu nořeny do speciální lázně, výsledkem čehož je vrstva o síle pohybující se v rozmezí od pouhých 500 nanometrů až po 1 mikron! 

Podle (z mého pohledu zcela nesrozumitelného) chemického vzorce se kapalina, z níž je lázeň „namíchána“, navazuje na molekuly kovu, což vede k zamezení nepříjemné třepivosti povrchu strun. Právě toto nepříjemné třepení povrchu se někdy „přiházívá“ mnou používaným Elixirům. Největším kladem celé procedury by měl být právě výsledný pocit z hraní, odpovídající pocitově hraní na klasické bronzové struny, které zvoní okamžitě po svém natažení na nástroj, a to rozhodně není případ jakýchkoliv jiných mně známých strun potažených speciálním coatingem! Většinou totiž musím čekat (někdy) až týden, než se struny tzv. rozehrají. 

Testované struny zněly jasně ihned po naladění, i když možná poněkud ostřeji, než na co jsem zvyklý. Nemuset čekat, až se struny rozehrají (či si „sednou“) - to je v každém případě velmi příjemná záležitost a tudíž první plus, které si Cleartone ode mě zasloužily. Druhé velké plus jim jednoznačně patří za příjemnost jejich povrchu „na omak“. Snadno, lehce a přirozeně se ně hraje bez jakýchkoliv problémů. 

Při akordické hře struny přirozeně reagovaly na dynamiku a při drsnějším ataku perkusivní hry byl jejich rozkmit taktéž optimální. Nechvěly se tak dlouho jako struny standardní, tudíž jsem se mohl luxusně „trefovat“ do znělých, „trhaných“ strun při slapové hře. V sólové hře navíc nedocházelo k žádnému mrtvému bodu. Jinak řečeno, na žádném pražci se neobjevilo hluché místo. Tato vlastnost samozřejmě vynikne při různých bězích typu arpeggio, během hraní stupnic či u rozkládaných akordů. Speciální povrch Cleartone také výborně reagoval při hře s bottleneckem, ať už s kovovým nebo skleněným. Slidy zněly opravdu „mocně“ a při naladění do modálního dsus (DADgad) byl tento zvuk dále umocněn. Řekl bych, že alternativní ladění těmto strunám vůbec svědčí. 

Přestože jsem se se čtenáři zatím dělil jen o samá pozitiva, mám na jazyku také nejedno „ale“. Testované struny měly totiž jednu zvláštní vlastnost, a to takovou, že lehce špinily, dá se říci, že dokonce obdobně, jako ty úplně nejobyčejnější „noname“. Protože jsem si už zvykl na to, že od strun Elixir nemám špinavá bříška prstů, byl jsem tímto „kanadským žertíkem“ všech tří testovaných sad Cleartone nemile překvapen. Druhé a bohužel horší „ale“ jsem objevil ve výdrži povrchové ochrany strun. Ačkoliv na fórech najdete různé zkušenosti s jejich životností, jistě také odvislé od míry kyselosti hráčova potu, v mém případě začal povrch strun zhruba po půldruhém měsíci pomalu, ale viditelně měnit svou barvu „do rezava“. Uznávám, že možná hraji (i díky tomu, že učím osm hodin denně a navíc jsem i aktivní muzikant) opravdu hodně často, a že je tedy zátěž strun určitě velká.  Ve srovnání se standardními strunami (které v mých spárech vykazují životnost zhruba týden až čtrnáct dní) je to pořád hodně dobré, nicméně jsem doufal, že struny Cleartone by mohly vydržet o něco déle a ještě více se v tomto ohledu přiblížit strunám Elixir.

Řada kytaristů se jistě shodne na tom, že při výběru potahovaných strun často hledáme kompromis mezi dlouhou životností strun, herním feelingem a vhodným zvukem. I když jsem předvídal strunám Cleartone o něco delší životnost, než jakou se nakonec „pochlubily“, k jejich nesporným výhodám patří jasný zvuk, dobrá odezva vůči vašemu hraní a také to, že prostě zapomenete na to, že máte na svém nástroji nataženy potahované struny, a to není tak docela špatné. Dokáži si představit, že by struny Cleartone mohly díky uvedenému docela pěkně zamávat zdejším trhem a jediné, co by jim v tom mohlo zabránit, je oproti konkurenci jejich poněkud vyšší cena. Na závěr bych se rozloučil postřehem, na který jsem natrefil při psaní této recenze: „Struny jsou jako ponožky. Je příjemnější se jich dotýkat, když je udržujete čisté a pravidelně si je měníte. […] A rozhodně vydrží déle, když je po hraní utřete čistou a suchou utěrkou...“