Seymour Duncan a Rick Turner nejsou jistojistě neznámými jmény v hudebním světě. První je již dlouhou řadu let výrobcem všemožných snímačů pro elektrické a akustické nástroje (že páni kytaristé) a druhý byl konstruktérem a desingerem takových firem jako Alembic či Gibson. Když se takovéto veličiny spojí, musí zákonitě vzniknout něco smysluplného….
D-Tar a jeho magické kruhy
Slovo na první poslech evokující jakýsi exotický jazyk, magický předmět či obřad v sobě ukrývá zkratky jmen obou výše uvedených pánů, kteří spojili své síly a produkují speciality určené pro akustické kytary, ať už se jedná o digitální preamp Mama Bear, parametrický ekvalizér Equinox, mixovací systém Solstice či o všelijaké snímače pro ty nejroztodivnější hudební nástroje.
Berimbau, kalimba, bouzouki a mnoho dalších nástrojů lze snímat produkty firmy D-Tar. Je samozřejmé, že pánové nezapomněli ani na nás - obyčejné hudebníky, hrající na obyčejné hudební nástroje, jako jsou housle, kontrabas, violoncello, akustická kytara nebo i klasické ride a crash činely.
„Velitelství” našeho časopisu si v jednu slabou chvíli vzpomnělo, že se mnou v kapele Lingers hraje též houslista. A protože se jedná o rockovou kapelu, musí houslista své „pastičky” nějak snímat, a tak mi byl poslán k testu houslový piezzo snímač (ono příliš kapel houslisty nemá). Dlouhou dobu zůstával ležet kdesi na dně krabice bez povšimnutí, protože preampy a mikrofony mě opravdu zajímaly více. Snad řízením osudu však za mnou nedávno náš houslista přišel s tím, že se mu jeho snímač porouchal a zda bych se na to nemohl kouknout? Vzpomněl jsem si na náš D-Tar a z krabice ho vyhrabal…
Uzdravující D-Tar
Snímač byl dodán v maličké papírové krabičce. Uvnitř byl jako polstrování zmuchlaný hedvábný papír a v něm zamotaný snímač. Na první pohled mě toto „NIC" příliš neučarovalo. Tříapůlková zdířka na jack omotaná suchým zipem, na jehož spodní části byla lepící plocha určená k přichycení snímače (krytá ochrannou fólií). Po stržení fólie je možné přilepit tento vývod pro kabel k tělu nástroje. Ze zdířky vykukovaly tři deseticentimetrové drátky opatřené na koncích malými černými placičkami. Toť vše, nic víc. Pochopil jsem, že tyto „placičky” jsou ony piezzo snímače. Tři jsou proto, aby bylo možné co nejlépe vykrýt, co nejvíce rezonančních míst na nástroji. Díval jsem se, zda v krabici nejsou nějaké lepicí pásky pro uchycení k tělu nástroje, ale nic jsem nenašel.
Teprve až po podrobném prozkoumání internetových stránek D-Taru jsem zjistil, že dvě z oněch peciček se dají mezi kobylku a nástroj (tedy pod „nohy" kobylky) a poslední třetí se vsune přímo do průřezu kobylky samotné (do „srdce"). Snímá tak rezonanci přenášenou na přední desku nástroje. Pro tuto operaci je však nutné povolit struny a snímače zasunout pod nožky kobylky. Když není času nazbyt, přijde k duhu řešení, které vám nyní poskytne pan David Singer.
Houslista David Singer hovoří o D-Taru
Houslový snímač „Piezo Crystal Pickup" zachránil vystoupení umělecké skupiny „Handa Gote" na letošním festivalu „Struny podzimu", neb krátce před akcí se odporoučel můj oblíbený a stařičký americký snímač „Barcus Berry" do prozatímních věčných lovišť (věřím, že kolega Petr Los provede na Berrym úspěšnou resuscitaci). Ne náhodou záchranu provedli opět Američané: pánové Duncan/Turner ze Santa Barbary, kteří se se svojí firmou specializují na amplifikaci různých akustických nástrojů. Když jsem tedy krabičku se snímačem otevřel, uzřel jsem 3 piezo „pecičky", které jsem musel nějak uchytit na své věrné akustické housle romského původu. Půjčil jsem si tedy od kolegů divadelníků lepenku a snímače (přiznávám, že ne v souladu s instrukcemi výrobce) přilepil pod struny: (a) před kobylku, (b) za kobylku, a aby to kobylce nebylo líto, třetí „pecku" (c) jsem „přichlípl" na ní. Lehký problém byl s uchycením držáku se „samičkou" na šňůru, ten jakýsi „suchý zip" na desce houslí moc nechtěl držet ani v klidu, natož při pohybu, tak jsem ho nacpal pod podbradek, pořádně přitlačil a bylo. Zapojil jsem se do aparátu „Marshall" a byl hned okouzlen příjemným čistým zvukem v celém rozsahu nástroje (však umím hrát i v nejvyšších polohách a ve všech tóninách), lahoda. Nebyl samozřejmě žádný problém s „nahoukáváním", jaký jsem kdysi zažíval s různými rukodělnými výrobky hodných kamarádů. Když jsem se pak ještě napojil na svůj multiefekt od Bosse, hraní jsem si jen užíval, zkrátka, to co pánové Seymour Duncan and Rick Turner zaručují (perfektní ozvučení akustických nástrojů), já jen potvrzuji. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že tento snímač se stane součástí mého hudebního vybavení a až se Berry uzdraví, věřím že se stanou kamarády!
Kontrabasista Petr Los hovoří o D-Taru
Shodou okolností jsem i já měl možnost vyzkoušet D-Tar k zesílení svého nástroje. Zúčastnil jsem se zkoušky školního komorního orchestru, složeného z řad učitelů a žáků k výročí školy. Hrála se moderní skladba mladšího kolegy, který právě dokončil kompozici na konzervatoři a byl ještě „plný školních vjemů". V této skladbě jsem měl střídat kontrabas a baskytaru. Jenže baskytara byla dle jeho názoru moc nahlas a kontrabas zase moc potichu. Se svým argumentem o zvukové nevyváženosti ansámblu potažmo kompozice samotné, kdy trubky, trombon a tympány jeden kontrabas hravě zválcují, jsem u mladého „Beethovena" pochopitelně neuspěl. Rozhodl jsem se to řešit sejmutím pomocí D-Taru. Testovaný kus je samozřejmě specialistou na housle (správně bych měl tedy sáhnout po snímači s přídomkem Bass, který stejně jako další jinak zaměřené snímače trůní v sérii Soundspot amerického výrobce), ale nedalo mi to. Stejně jako u kolegy jsem dvě placičky přilepil k tělu nástroje a třetí nacpal do kobylky. Udivilo mě, že k amplifikaci postačil můj starý klávesový Roland Cube 60. Zvuk byl čistý a vyrovnaný. Nebyla zde ani známka po ostrosti či jedovatosti, jež známe u piezzo snímačů. Samozřejmě spodní E nemělo takový tlak, jako by tomu bylo při použití správného typu snímače (Bass Soundspot se hodí jak pro kontrabas tak pro cello), vhodnějšího pro nástroje produkující nízké frekvence, a se silnějším aparátem. Protože jsem se ale nedostavil na několik zkoušek (měl jsem míchačku s kapelami), byl jsem autorem díla exkomunikován z hudební tlupy a můj part byl nahrazen báječnou simulací kontrabasu ze samohrajky. Teď bude dobře slyšet v plné své kráse. A já to tak cvičil… :o)
O D-Taru na závěr
Pokud jste hráči na roztodivné etnické nástroje nebo potřebujete své „smyčce" a další akustické nástroje zesílit na koncertě a zrovna nemáte na miniaturní mikrofony DPA, zkuste se kouknout na stránky http://www.d-tar.com. Třeba tam najdete, co potřebujete. Věřím, že nebudete po zvukové stránce zklamáni. D-Tar je právoplatným konkurentem Fishmanů, Barcus Barryů a dalších snímačů, jež pracují s akustickými nástroji.
