Už dlouho jsem se nechtěl tak moc podívat dovnitř nějakého přístroje jako právě teď. Opravdu se mi nechtělo uvěřit, že tam uvnitř neběhá dokola smyčka magnetofonového pásku, občas někde přelepená izolepou.
Takže - vy všichni, kdo jste si vybavili svůj vlastní pohled dovnitř Echolany - můžete zůstat klidní: máme tu ten pravý vintage zvuk páskových „ech", ovšem bez všech těch mechanických i elektromagnetických nemocí magnetické pásky a problematiky kvality jejího opakovaného snímání.
Myslím, že u „Danelectrů" dělají svoji vintage-politiku velmi dobře: od zaměření se na typy efektů, přes vzhled a konstrukci až po užívané barvy a zvukové charakteristiky přístrojů - zkrátka stále máte dojem, že teď je to opravdu ten pravý vintage zvuk; a možná se na tomto dojmu hodně podepisuje právě vzhled daného přístroje. Nechci si nic myslet o nějakém podprahovém vnímání či ztrátě objektivity, ale stále mě to nějak nutí podívat se dovnitř na ten pásek. Opravdu tam není. Ovšem věrnost zvuku je dokonalá.
Echolana zvenku
Princip páskového echa je asi znám, ovšem pro další účely výkladu a popisu raději zopakuji: uzavřená smyčka magnetofonového pásku různé kvality, nahrávací hlava nahraje signál, řetězec přehrávacích hlav přehrává, mazací hlava (pokud byla) podle přání mírně nebo naplno dříve zahrané maže, regulovatelná rychlost motorku a tím pohybu smyčky. Hodně se všechno lišilo v detailech a podle ceny. Naše testovaná „echolana" je trochu jiná. Popis ovládání hodně napoví, co tato trošku větší krabička dovede. Dva velké knoflíky (ach ten vintage vzhled, až si skoro připadáte, že by vám takové dokázal „sjet" soused na soustruhu z kusu hliníku) evokují dvě unašečové cívky, kolem kterých ten náš pásek, co tam vlastně není, běhá. Slouží k ovládání mixu mezi přímým a efektovým signálem a k nastavení úrovně opakování, tedy to, co známe jako „feedback". Potenciometr Lo-Fi přidává či ukrajuje množství jakési vintage „chuti" zvuku, určujete jím podíl vyšších frekvencí v efektovaném výstupu. Přepínač Tone volí mezi zvukem solid-state a lampových obvodů, používaných v těchto přístrojích, a v manuálu výrobce uvádí, že se mu líbí obě verze barev, což jen s povděkem kvitujeme. Tahový potenciometr jednoduše volí míru zpoždění signálu, přičemž funkční rozsah je od nuly (ale prakticky slyšitelně až někde od dvou set milisekund, kdy dostáváme velmi rychlé tremolo) až po 1,5 sekundy, což je dostatečné. Při polohách blízkých nule dostáváme zajímavý typ reverbu. Pravý nožní spínač uvádí efekt do provozu a levý „SoundOnSound" slouží k praktikování a vrstvení nekonečné (tedy přesněji nekonečně znějící) samplové smyčky s délkou vzorku do maxima, tj. 1,5 s.
Zadní strana nabízí vstup, mono a stereo výstupy a vstup pro adaptér. Doporučuji použít originál, neboť s mým univerzálním to trošku vrčelo, ač to jindy nedělává. Milé je, že výrobce dodává tento výrobek přímo s originální Danelectro 9 V baterií. Real reel plug'n'play. Ihned.
Není echo jako echo...echo...echo
Tak předně - naprosto perfektně se ovládá. Opět ona „knoflíková" strategie - otoč a hrej. Totiž - nevím jak vy - ale většinou se s kytarou stojí či snad u některých stylů poskakuje nebo se hrbí, no ale někdy se i sedí a pár lidí občas hraje i vleže. A všechny tyto polohy nijak neomezují ovládání této "echolany". Dá se v pohodě nohou přepínat, otočit jakýmkoliv knoflíkem nebo potáhnout množství delaye. Navíc veškeré ovládání je intuitivní a manuál k tomuto výrobku má jednu necelou stranu. V jednoduchosti je krása - a zároveň kvalita. Zvuky, které dostáváme, jsou opravdu vynikající, bez nadsázky a nějakého vintage zlehčování jde o velmi kvalitní přístroj, který je vynikající alternativou všem digital delayům a podobným mašinkám (asi mají ten pásek opravdu kvalitní). Navíc myslím, že ne mnoho jich nabízí i samplování s takovým uživatelským komfortem jako tady. Princip je jednoduchý - zahrajete si nějakou frázi (při Echo „on") a repeat si nastavíte na maximum. Pokud se vám fráze nelíbí, jednoduše hned měníte buď pomocí „speed range" nebo „Lo-Fi" nebo prostě nahrajete jinou. Vzniklý sampl je potom podkladem pro vaše další emoce či seberealizace - stisknutím S.O.S. (SoundOnSound) vlastně vybočíte vaši další kytarovou ekvilibristiku mimo „pásek" a můžete hrát a hrát. Sampl se dá během jeho rutinního opakování i lehce natónovat: stažením „Repeats" začne slábnout jeho úroveň a můžeme tak nastavit, aby byl jen podbarvením pro další hru; až nám úroveň vyhovuje, jednoduše zase repeat doprava a pokračujeme dál v cestě k nekonečnu. Druhá možnost úpravy je skryta v potenciometru Lo-Fi - ořezání vyšších frekvencí ze signálu. Obě tyto úpravu samplu jsou „destruktivní" a tedy nevratné; jak to jednou upravíte, tak to máte dále dané. Vratná je úprava pomocí obou přepínačů, protože ta se „nenahrává na pásek" a je filtrovanou změnou okamžitou. Nejzajímavější okamžiky ovšem zažijete, když si po nějaké době opakování do samplu přihrajete vypnutím S.O.S. další frázi nebo akord, obohatíte či úplně změníte podklad a náladu skladby a aktivací S.O.S. opět pokračujete v sólojízdě. Naprosto ideální pro „one-man-show" a reflektor svítící pouze na vás.
Přepínač lamp a tranzistorů Tone rozšiřuje ohromným způsobem zvukové možnosti Reel Echa a nedá se jednoznačně říct, který z těch dvou je lepší. Nedivím se, že si, jak píše výrobce, oblíbil obě. Prostě hrajete, nastavujete hlavně Repeat a Speed či Mix a tu náhle vás přepadne chuť na něco jiného, takže přepnete Tone a jste najednou v úplně jiném světě; obě polohy tohoto filtru jsou naladěny uživatelsky velmi zkušeně a příjemně a žádných zbytečných extravagancí se tu nedopustili. Snad by se dal ten rozdíl s určitou rezervou popsat tak, že Solid-state je jakoby projasněnější, mírně chorusový a ten Tube je zase tak trochu ... Ne, už to mám, je to jasné jako facka: Fender a Gibson. To jsou ty dva zvuky. A to už možná někdo někdy popsal - jestli je to ovšem vůbec možné popsat.
Warble, warble, tys tomu dal
- ale doslova korunu. Stále tu mluvíme o jakési Echolaně (no, kdo nezná, stejně neuvěří, ale nevadí; jak jsme za ni byli rádi!) a přitom tady máme moderní digitální výrobek vysoké kvality. Tak aby nám ukázali, jak jsou dobří, nasimulovali nám tu ty tolik typické chyby, přeslechy, hluky, kolísání motorku a všechno to, co staré páskové mašinky přidávaly k echu a k vašemu tónu navíc, jako bonus zdarma. Clicky a lupance ze slepených míst a další efekty potom při padesátém opakování vytvářejí neuvěřitelnou a nenapodobitelnou hlukovou hradbu, která v daném monotónním tantrickém rytmu ohromným způsobem zdramatizuje vaši hru a dodá jí někdy až strašidelný podtext. Doložkou nejvyšších výhod v tomto případě je, že si „warblování" můžete nejen zapnout, ale i vypnout. Ovšem - jak už tam jednou ty hluky jsou a postupně se „přemazávají", to je opravdu „maso". Nic pro puritány. Naopak, chce to trochu fantazie a nová skladba je na světě.
Pro zapojení naživo je možno uvažovat jak o předřazení efektu před zesilovač, tak o zapojení do efektové smyčky. To druhé bych doporučoval zvláště v případě, pokud budete používat zkreslené zvuky. Tedy kvalita tónu zůstane poměrně zachována v obou případech zapojení, ale při zkreslení se „echováním" zvuk dost hltí a je nekonkrétní; koneckonců, je to modulační efekt a ty se mají řadit dozadu.
Danelectro Reel Echo (jak je ta angličtina hravá: můžeme si to číst i jako pravé či cívkové echo, přitom další možnosti překladu slova reel, jakožto slovesa, jsou motat se, vrávorat - že by narážky na to „warblování"?) je hodně kvalitní efekt, nabízející vedle svých očekávaných vlastností a možností i dostatek prostoru pro dobře použitelné experimentování. Prostředí, které při práci tento výrobek vytváří, je velmi podnětné a tvůrčí, a to je, podle mého názoru, jeho největší výhodou.
O jednom jsem ale opravdu na pochybách: jestli tam přece jenom nemají někde vevnitř schovaný ten pásek …
