Kytarová firma Dean Guitars a Dave Mustaine z Megadeth to teda pořádně rozjeli! Výsledkem jejich spolupráce je totiž hned sedm modelů signature kytar a všechno jsou to bez výjimky samá „véčka“.
Trocha historie
Dave Mustaine, který svou kariéru nastartoval v třiaosmdesátém v Metallice, aby následně založil vlastní kapelu Megadeth, už brázdí světová pódia více než čtvrt století. Megadeth si získal své fanoušky již dávno, v podstatě s nástupem NWBHM, a dodnes produkuje tvrdou hudbu. I když se postupně obsazení této kapely prostřídalo, v jejím čele po celou dobu najdeme právě Davea Mustaina jakož excelentního kytaristu a frontmana. Taková osobnost je zcela ideální pro různé výrobce kytar, zvláště kvůli propagaci dané značky a také při návrhu nových modelů. Davea můžeme na všech „dobových“ fotografiích vidět výlučně s kytarami, které mají tvar „véčka“. Dave začal nejdříve používat kytary Jackson a podílel se na tvorbě modelu KV1. Následně přešel k firmě ESP a v roce 2006 podepsal spolupráci s Deanem. Aktuálně tedy najdeme v nabídce firmy sedm modelů označených jako „Mustaine Signature”. Všechny mají podobné specifikace, perličkou je ovšem dvoukrké véčko, které obsahuje 6+12 strun.
Vzhled VMNT
Protože „véčka“ dnes nechybí v portfoliu žádné kytarové firmy, je vždy dobré je nějak odlišit. VMNT neobsahuje žádnou výraznou modifikaci tvaru, nicméně poznat jej můžeme díky drobnosti, kterou je částečné seříznutí hran korpusu. Tento model na rozdíl od ostatních v sérii neobsahuje žádnou grafiku. Díky stříbrné metalíze (kterou je nalakován nejen korpus, ale také zadní strana krku) působí „studeným“ dojmem. Při výběru dřeva vsadil Dave na mahagon, ze kterého je vyrobeno tělo kytary (včetně vrchní desky) i krk. Tyto části jsou, jak tomu u véček často bývá, přilepeny k sobě. Pro hmatník kytary byl vybrán eben. Značky poloh jsou z perleti ve tvaru žraločích zubů (i když v pojetí Deanu už moc žraločí zuby nepřipomínají). Pro jistotu je tam ale i „klasická tečka“. :o) Menzura je v tomto případě 25,5“ a kytara nabízí hru ve dvou oktávách. Hmatník má jemné bílé lemování, hlavice je lemována stříbrnou barvou, která její tvar „obtéká“ z rubové strany. Dean se v případě hlavice nepouštěl do žádných „větších akcí“. Nepoužil ani svoje „vidle“, ani klasickou hokejku, ale spíše takový neutrální tvar, který umožňuje téměř vodorovné vedení strun až ke Grover mechanikám (stejný styl vedení strun najdeme na hlavicích Ibanez). Rubová strana hlavice prozrazuje ještě zemi původu, kterou je Korea.
Hardware a elektronika
Veškerý hardware je sladěn s hlavicí, tedy do černé barvy. Kupodivu Dave Mustaine ani na jednom z aktuálních modelů nevyžadoval žádnou „zvratnou“ kobylku a vystačil si s relativně obyčejným můstkem Tune-o-matic (Tone pros), kterým lze celkem jednoduše doladit oktávy a seřídit dohmat. Struny jsou dále vedeny přes dekorativní krytku skrz tělo. To mimo jiné samozřejmě umožňuje rychlou výměnu strun. Drobnou praktickou a klasickou vychytávkou jsou rychloupínací závěsy na řemen: Dunlop Straplock.
Kytara disponuje dvěma snímači „Mustaine Duncan LiveWire pickups“. Dave si z dřívějška oblíbil snímače Seymour Duncan, konkrétně model SH-4 JB. Posléze společně s firmou Seymour Duncan vyvinul aktivní snímače Livewire, které by se měly zvukově blížit SH-4 JB a SH-2N Jazz Model. Snímače se mezi sebou dají přepínat třípolohovým přepínačem a jejich zvuk je možné upravit třemi knoflíky (2x volume + 1x tónová clona). Vzhledem k tomu, že se jedná o aktivní elektroniku, potřebujete devítivoltovou baterii, která se vkládá ze zadní strany kytary.
Herní vlastnosti
Obecně známým faktem u každého véčka je to, že na kytaru z pochopitelných důvodů nelze hrát vsedě. Kytara sjíždí, padá, utíká… je nutné nasadit kytarový řemen a začít hrát vestoje. Na druhou stranu je kytara relativně lehká. Minimálně od pohledu jsem tipoval, že bude vážit aspoň o polovinu více, ale byl jsem příjemně překvapen. S mobilitou je to samozřejmě horší, pokud nechcete mít rohy kytary po několika málo koncertech odřené, doporučuji je olepit nějakou lepící páskou, která ji ochrání před škrábanci vzniklými otřením se o aparát, nábytek, futra dveří apod.
Při samotné hře lze ocenit především plošší krk profilu D. Tento krk spadá do kategorie „rychlých“ krků, což znamená, že umožňuje velmi pohodlné chytání akordů a zároveň jejich změnu, či řekněme, rychlý pohyb celé ruky po hmatníku (v diskuzních fórech se však objevil i názor, že např. Ibanez krky jsou ještě plošší – nutno vyzkoušet přímým porovnáním). Místem, kde se vaše ruka může zadrhnout, je patka, čili spoj krku s korpusem. Patka může některým kytaristům bránit v přístupu k nejvyšším polohám, zvlášť když je ještě v patce našroubován Straplock pro řemen. Počet kytaristů, kteří opravdu hrají v této oblasti, je zřejmě spíše sporadický, ale když už má nástroj dvě oktávy, tak by konstruktéři mohli dořešit i tenhle nešvar. V případě potřeby lze minimálně Straplock namontovat jinam, konstrukčně by možná šlo při výrobě trochu materiálu na patce ubrat. Ale kdo viděl Mustaina a jeho dvakrát delší prsty než jsou třeba ty moje, ten ví, že zrovna Daveovi tohle asi žádný problém činit nebude.
Jinak kytara přišla komplet seřízená, takže jsem jen mírně doladil. Absence „tremola s vibrapákou“ potěší ty, kteří nesnášejí dlouhé dolaďování při prasknutí struny. U Tune-O-Matic tremola je třeba před hraním zkontrolovat, jestli jsou zobáčky, o které se opírají struny dostatečně zabroušeny, jinak si rozedřete ruku (toto hrozí hlavně u levných čínských kytar). V našem případě bylo vše v pořádku. Umístění knoflíků Volume blízko strunám umožňuje kytaristovi eventuelně během hry usměrnit signál z kytary a umírnit svůj projev.
Zvuk
Vzhledem k zcela jasnému zaměření bych se rád soustředil na zkreslený zvuk kytary. Nástroj sice umí produkovat nezkreslený zvuk, použijete-li správný kanál na svém zesilovači, ale tak jako v jiných případech i zde předpokládám, že čistý zvuk kytarista využije při hře v takových deseti procentech, jestli vůbec... :o) První dojem ze zvuku, který jsem získal hned po drnknutí prvního power akordu, je fantastický sustain. Vzhledem k upevnění strun skrz tělo jsem dobrý sustain očekával. Špatně se vysvětluje, proč člověka daný sustain nadchne. Délka doznívání struny by asi celkem jednoduše šla změřit nějakým přístrojem, který by kontroloval třeba intenzitu určité frekvence apod., nicméně onen sustain není jen o měřitelných hodnotách. Pro mě to není jen doznívání struny, ale spíše čas, kdy struny doznívají s maximem frekvencí, které chceme slyšet. To, že kytara ještě jaksi napůl hučí určitým tónem – to pro mě kvalitní sustain nepředstavuje. VMNT však zní opravdu dlouho plným spektrem frekvencí. Otázkou je, nakolik se toto dá prakticky využít při hraní. Napadá mě snad jen konec písničky, kde kapela nechá zvuk kytar znít do ztracena, ale opravdu si nevzpomínám na případ, kdy bych uprostřed písničky mohl jakkoli tenhle dobrý sustain využít. (To spíše člověk pozná špatný sustain při nějakých delších beglajtech, protože kytara neudrží plný zvuk po celou dobu).
Druhým dojmem, který na mně kytara zanechala, jsou snímače. Podle mě právě snímače jsou zde alfou a omegou dobrého zvuku kytary. Nástroj totiž disponuje velmi dobrým zkresleným zvukem už při slabě vybuzeném aparátu. Prostě, chcete zkreslení? No problem, žádné extra čáry s knoflíky na zesilovači, žádné přikrmování… kytara sama o sobě produkuje ve spolupráci se zesilovačem velmi dobrý zkreslený zvuk. Ten obsahuje mnoho vyšších harmonických, takže například při hraní power akordů kytara opravdu zpívá „naplno“ a zvuk není černobílý, ale skutečně barevný.
Při pomaleji zahraných akordech nebo i při beglajtech ucítíte mocnou podporu zespodu. Kytaře rozhodně nechybí basy a naopak, právě basy pomáhají vygenerovat správnou tloušťku zvuku, avšak bez toho, aby jakýmkoli způsobem přebily ostatní frekvence a utopily je.
Prakticky vše, co na kytaru zahrajete, zní konkrétně, ať už se jedná o pomalejší hutné pasáže nebo rychlé vypalovačky. Tato charakteristika se týká především kobylkového humbuckeru. Snímač u krku produkuje o něco basovější a méně zřetelný zvuk. V porovnání se zvukem kobylkového snímače musím říct, že osobně bych asi vždy preferoval právě kobylkový snímač. Přesto se mi zdál i druhý humbucker dost užitečný, a to konkrétně v momentě, kdy jsou zapojeny oba snímače. Tady je totiž prostor pro individuální nastavení zvuku tím, že si naředíme od každého snímače něco. Tímto způsobem se dá zvuk ještě trošku víc zabasovat, zhutnit, můžeme ubrat agresivity a podobně.
Především u sól je právě kobylkový snímač možná až příliš agresivní a ukřičený. Někomu to může vyhovovat ideálně, někomu méně… Pokud je kytara zapojena do nějakého racku s ekvalizérem a sólo je obohaceno o jemný dozvuk, tak agresivita ustoupí do pozadí. V případě, že se jedná pouze o kombinaci kytary a zesilovače, pak může být pro sóla výhodnější použít snímač u krku nebo využít tónovou clonu, případně také snížit úroveň signálu. Všechny knoflíky na kytaře plynule reagují při otáčení po celé jejich dráze.
Závěr
Kytara má nejen skvělý vzhled a bezchybné zpracování, ale také super zvuk. Obojí (vzhled i zvuk) je však zaměřeno pro kytaristy tvrdších stylů jako je rock a různé odrůdy metalu. Výsledný zvuk s charakteristickým zkreslením v podstatě automaticky vylučuje zájemce z řad ostatních stylů. Na zvuku se podepsaly především kvalitní aktivní snímače. Některým kytaristům může chybět snad jen Floyd Rose tremolo – zde je dobré uvědomit si, jestli ho kytarista nakonec opravdu tak moc využije. Tato kytara se dodává v pevném kufru a její poměr mezi cenou a „výkonem“ je vyvážený. Model VMNT je dostupný ještě i v černé barvě, ale pokud máte zájem o ještě originálnější vzhled, pak podobné vlastnosti budou mít i ostatní modely v sérii „Dave Mustaine Guitars“. A konečně pro kytaristy juniory je k dispozici ještě model VMNTX, který má téměř totožný vzhled jako popisovaný model, ale je vyroben z levnějších materiálů a jednoduššími postupy. Obsahuje „obyčejné“ snímače a jeho cena je tak sražena na třetinu.
