Digitech Black-13

Modelingový distortion
Distributor: 
Cena: 
3 590,00 Kč

Distortion, nad jehož vývojem měl hlavní dohled Scott Ian, a který vám utrhne hlavu! Produkty nesoucí jména populárních hráčů byly vždycky populární a je tomu tak i dnes. Není na tom nic zvláštního vycházet na cestě k formování svého tónu z toho, co slyšíte na nahrávkách nebo koncertech svých oblíbenců.

Nabídka je obecně vzato pestrá, ale všude na vás vyskakují jména jako Zakk Wylde, Dimebag Darrel, případně klasikové jako Hendrix, Van Halen apod., kteří se na vás šklebí z obálek každého druhého čísla libovolného hudebního plátku. Nuda. Vy přece chcete něco originálního a stylového, něco co má švih a spád. A když už to má mít na škatuli něčí jméno, tak ať je to opravdu Někdo.

Z běžného stereotypu však nyní naštěstí vybočil Digitech. Vzorem při vývoji pedálu Black-13 byl pan Scott Ian, známý to kytarista Anthrax, proslulý svojí drtící pravačkou, chrlící downstroky s důrazem a rychlostí za hranicí fyzických možností normálního smrtelníka, která z ukrutných thrashových riffů této legendy dělá učebnici klasického i moderního metalu.

Scott Ian je nejen zběhlým thrashovým veteránem, ale také „nadžánrovým" pionýrem, který s S.O.D. ovlivnil celou grind/HC scénu a stál i u úplně prvních pokusů o propojení metalu a rapu, na jejichž základech později vznikl uznávaný i zatracovaný nu-metal.

Jestliže to jméno znáte, tušíte už velmi dobře, o co půjde. Black-13 je především distortion, ale ne jen tak ledajaký.

Sedm modelů

Výrobce, který už před časem naskočil na vlnu modelingu, nyní trošku upravil definici toho, co běžně rozumíme pod pojmem kytarová krabička. Stále je to klasický pedál s nožním přepínačem a čtveřicí „čudlíků", ale technologie uvnitř je na trochu pokročilejší úrovni.

Scott Ian se vždycky orientoval hlavně na dobrý a hutný riff a tak není divu, že těžiště leží ve zkreslených zvucích pro generování masivních, našlapaných riffů. Black-13 nabízí hned sedm modelů, z toho šest představuje různé varianty distortionu, sedmý model je pak malou třešničkou na thrashovém dortu, neboť přidává kombinaci delaye a pitch shifteru.

Jednotlivé „modely" přitom nevycházejí z napodobování nějakých známých krabiček nebo aparátů, nýbrž se snaží emulovat tóny, které znáte z konkrétních nahrávek Anthraxu typických pro různá období, které takříkajíc definují Scottův zvuk a styl. Modely jsou pojmenovány podle konkrétních skladeb, jejichž zvuk mají evokovat. Výrobce uvádí, že při modelování vycházel z nahrávek, takže v tónu najdete nejen stopy použitých aparátů, ale i vliv studiových kouzel (reprobedny, mikrofony, kouzla inženýrů atd.). Projděme si modely postupně.

I Am the Law: Výrobce jej definuje jako čistší, ale nabroušený distortion, evokuje klasický thrash metalový zvuk pozdních 80. let, který znáte právě z nahrávky Among The Living. Zní nicméně velmi současně. Spousta harmonických a gainu, výborná dynamika. Dokonalé.

Madhouse: Trošku podobný, ale oproti prvnímu jakoby uhlazenější a méně razantní, old-schoolovější typ – a také že ano, má odpovídat zvuku desky Spreading The Disease.

March of the S.O.D.: Jestliže Anthrax patří na špičku metalové scény, S.O.D. se po donedávna jediné nahrávce z 80. let stali jednoznačným kultem. Vysoce zkreslený model vycházející z tohoto období Scottovy kariéry je nutností pro každého seriózního grindera.

Lahůdka!

Protest and Survive: Hrubější, neučesané zkreslení charakterizující stejnojmennou skladu z desky Attack of the Killer B’s.

Room For One More: Tento zvuk by vám měl připomenout nahrávku Sounds of White Noise z počátku 90. let, kde Anthrax poprvé vybočili ze zajetých kolejí a pokusili se o moderní přístup – jak hudebně, tak zvukově. Příjemně ostrý, konkrétní high-gain zvuk, plný harmonických, s dobrou dynamikou. Vynikající.

What Doesn’t Die: Moderní ultra-heavy distortion ve stylu desky We’ve Come For You All. Dalo by se říci, že jestliže první dva zvuky jsou marshallského typu, tento a předchozí model svým způsobem evokují zvuk ve stylu Rectifier, nicméně jak se i v manuálu uvádí, základem byly kombinace Marshall/Matchless/T.C. Electronic (v prvním případě ), respektive Randall/BBE.

Finale: Zkreslený zvuk kombinovaný s efekty delay a pich shifter, který můžete slyšet v intru stejnojmenné skladby na desce State of Euphoria. Zahrajete „kilo", a delay opakuje postupně se snižující/zvyšující akord podle nastaveného intervalu a času. Příjemné zpestření, s nímž si užijete spoustu legrace, v praxi bude ale mít přece jen trochu omezené využití.

Dva výstupy!

Co se mi na tomto „distortionu" opravdu líbí, je, že nabízí dva výstupy – nikoliv do sterea, první je standardní, určený pro zapojení do aparátu a živé hraní, druhý slouží pro zapojení přímo do mixu (simuluje tedy i bednu a mikrofon). To mě skutečně nadchlo, protože výsledek je například i při zapojení do domácí hi-fi sestavy velmi působivý a hodí se pro „direct" nahrávání nebo cvičení s dobrým zvukem.

Těžká chromovaná krabička Black-13 ve stylu Boss vypadá opravdu luxusně, pokud jde o design, výrobce si dal záležet. Jak bylo řečeno, ovládání zajišťují čtyři ovladače: potenciometr Level (hlasitost) a přepínač Model se sedmi pozicemi doplňují uprostřed umístěné Control 1 a Control 2, jejichž funkce se mění podle modelu. Tedy přesně řečeno – u šesti ze sedmi modelů mají funkci Low Frequency a High Frequency (výšky a basy), pouze u sedmého nastavují interval pro pitch-shifter (oktáva sem, oktáva tam) a čas delaye. Možná by bylo lepší, kdyby byly ovladače označeny prostě Low a High a pod tím bylo jinou barvou připsáno Pitch-shift a Delay, vše by bylo přehlednější.

Ekvalizace nabízí dosti široké možnosti nastavení, přičemž dle instrukcí výrobce by poloha na 12. hodině měla být vždy nejblíže originální nahrávce, z níž vychází. Při nastavování intervalů posunu tónu pitch-shifterem odpovídá pozice na 12. hodině originální předloze a pozice na dvou hodinách znamená nulový posun, takže získáte pouze delay + distortion.

Aktivaci distortionu signalizuje klasicky LED mezi ovladači a masivním pedálem. Pod ním může být umístěna baterie, ale výrobce dodává automaticky i adaptér (jehož zásuvka je na čelní ploše krabičky). K vybavení patří mimochodem také praktické pouzdro šité přesně na pedál, aby se vám luxusní stříbrná krabička při přenášení nepoškrábala.

Hodnocení?

Ano! Jestli hledáte pěkně nabroušený high-gain distortion, tohle může být přesně ono. Každý zvuk má svou identitu a celkově vzato se Black-13 – i s ohledem na záměr výrobce – podle mého opravdu povedl. Je jasné, že ne každému se musí líbit všechny modely a že bych třeba osobně v praxi používal kterýkoliv – mluvím o tom, že se zkrátka všechny povedly, každý je ale určen pro něco jiného.

Ale co je hlavní: Rozhodně to neznamená, že byste museli znít jako Anthrax, je to naopak velmi univerzální krabička s pestrou škálou zvuků a nuancí. Nastavení sahají od klasického heavy zvuku až po ultra-moderní thrash/HC (na webu Digitech.com najdete i krátkou ukázku Scotta Iana, který jednotlivé zvuky prezentuje a své riffy tady sám hraje).

Ačkoliv Digitech uvádí, že je krabička postavena na bázi modelingu, zvuky nezní nijak „zprocesovaně" nebo „digitálně". Velmi dobrá je dynamika a distortion dobře zvládá celé frekvenční spektrum včetně basů, které zůstávají perfektně hutné a konkrétní, zvuk je plný, nikoliv plochý, jako u některých jiných „metalových" pedálů.

Jaké jsou nevýhody? Sedmý model Finale je v zásadě zajímavý, ale… připadá mi přece jen jednoúčelový, osobně bych dal přednost spíše sedmému modelu distortionu, což bych asi využil častěji. Nebo bych se sedmé pozice vzdal ve prospěch ceny, která není právě nejnižší.

Pravda, je potřeba říct pár věcí. Jste-li pozorní, asi jste si všimli, že kupodivu zcela chybí ovladač Gain. Většině lidí to ale nakonec vadit vůbec nebude, protože Digitech zřejmě dobře ví, co dělá. Tento koncept se mu osvědčil už u některých předchozích pedálů s vysokým zkreslením a můžu potvrdit, že mi Gain nijak zvlášť nechyběl. Jakoby zázrakem to hraje, jak má, zkreslení je (dle modelu) vysoké, harmonické se hrnou proudem, ale při tlumených riffech se zvuk nezahlcuje a nedělá „bordel".

Pedál je určený spíše pro ty metalovější styly hudby a „brutálnější", nabroušenější zkreslení, nečekejte, že s ním uděláte díru do žebříčku bluesových nahrávek. Důraz je kladen na riffy beglajty, ačkoliv se dá nastavit i pro sóla (tady už ale bude možná chybět ten Gain). To vše ale nepovažuji za nevýhody, jsou to spíše vlastnosti pedálu, které jsem jednoduše vzal na vědomí.

Přístup Digitechu vycházející z modelování zvuků konkrétních nahrávek je originální a výsledek mě nadchnul. Jistě je to i tím, že mám k Anthraxu či S.O.D. kladný vztah, avšak i při pokud možno objektivnějším pohledu na věc je Black-13 velmi vydařený a univerzální.