Není to tak dávno, co se na stránkách Music Store objevil produkt amerických DigiTech BP200 a ještě méně dnů uběhlo od doby, kdy se čtenáři mohli seznámit s „nadobíčkem" BP50. Oběma multiefektovým procesorům bylo společné jejich zaměření na vládce silných strun, avšak jednou ze zásadních a viditelných odlišností byla absence expression pedálu u druhého jmenovaného. Byl-li to obchodní tah nebo jen přirozený vývoj těžko posoudit, jisté je že na trhu se objevil geneticky „šmrncnutý" BP50 s druhovým jménem 80.
Kdopak to mluví?
Přestože mají oba produkty nemálo společného (včetně podobné cenové hladiny), myslím, že pro začátek nebude na škodu stručné představení BP80. V obecnější rovině lze BP80 charakterizovat jako basový multiefektový procesor se 40 továrními a 40 uživatelskými presety, amp modelingem (11 modelů zesilovačů a 5 zkreslovacích efektů), modelováním reproboxů, pěknou řádkou efektů, možností editace a nově přidaným expression pedálem, který lze použít k ovládání několika parametrů v reálném čase. Neoddělitelnou součástí BP80 jsou bezesporu ladička a sada rytmických vzorců. Toliko v krátkosti, pusťme se do něj.
Easy Rider
Nepochybně prvním krokem je zapnutí a zapojení procesoru. To je možné provést dvěma způsoby, a to buď připojením síťového adaptéru PS200R, který je součásti výbavy BP80, a nebo (v případě napájení bateriemi) zapojením nástroje do 1/4" vstupu, který je podobně jako ostatní I/O umístěn na zadním panelu přístroje. Zde bohužel musím uvést obdobný postřeh jako kolega testující BP200. Při zapojení nástroje je opravdu třeba dát pozor na šňůru, která se díky umístění vstupu při hře trochu nešťastně plete pod pedál a nezbývá asi nic jiného, než ho vést zleva pod výstupními kabely. Samotné zapojení je dobře popsáno v manuálu, který je volně k dispozici na stránkách výrobce a jehož český překlad byl přibalen společně s ostatními komponenty. V každém případě se u BP80 nabízí, jak mono, tak stereo zapojení a nechybí ani výstup na sluchátka.
Je celkem logické, že první minuty po zapojení multiefektového procesoru stráví člověk procházením továrních presetů. U mě tomu nebylo jinak a ačkoli bych asi osobně ve výsledku využil při hraní s kapelou jen malé procento z předkládané „čtyřicítky", jako ukázka široké škály zvukových a efektových schopností BP80 to bylo prima. Zcela v duchu tradice si nemohu nedovolit „vypíchnout" hned na začátek několik presetů, které mě nejen že zaujaly (ať už na první poslech nebo během dalšího testování), ale i inspirovaly při pozdějším editování vlastních zvuků.
Mých sedm statečných představují zdvojovač basů (3 - Basic Sub), příjemné oživení v podobě pozice 5 (Chorus Hall), dále zvuk, který se u BP80 prezentuje pod číslem 17 (Rubber Bandy), a který bych si dokázal představit v hudbě a la Tom Waits, následují netradiční Grinder (pozice 27), kosmický chorus se vzrůstající „mohutností" Swell Space (pozice 28) a „třicítka" Wham Down. Do konečného výběru „musím" zařadit zejména preset číslo 18 - Thickness, který nabízí příjemný basový zvuk tvořený jen EQ s vytaženými výškami a středy a se staženými basy v kombinaci se simulací Ashdown Bass Magnifier, což je ostatně jedna ze simulací, kterou jsem si při hraní s procesorem oblíbil více než ostatní. (Koneckonců Ashdown nastavený na nejvyšší hodnotu zisku a hlasitosti zesilovače připomíná „tyrák" Johna Myunga z poloviny písně Stream of Consciousness aktuálního alba Dream Theater.)
Po krátkém, leč příjemném
řádění s presety (sousedům se omlouvám) jsem se v ruku v ruce s manuálem pustil do zevrubnějšího průzkumu BP80. První co mě po krátkém randění s procesorem napadlo byla jednoduchost a intuitivnost ovládání. A nutno dodat, že tento názor sdílí snad všichni uživatelé „BPčkové" řady nebo alespoň ti, kteří se nějakým způsobem k této stránce produktů vyjádřili na webu. V této souvislosti si nemohu dovolit neodcitovat jeden z postřehů neznámého uživatele procesoru BP50 a zároveň alespoň v omezené míře potvrdit platnost výroku i pro testovaný kousek: „Any moron can figure this sucker out without the manual." (Volněji přeloženo: I méně chytrý jedinec zvládne práci s "procesorem" bez použití návodu.) Jediné, co se může zdát trochu složitější a kde je manuál více než vítaným pomocníkem je nastavení kompresoru, kde je k dispozici 110 různých nastavení a kde je nutné nastavit hraniční frekvenci a hodnotu komprese. Bez pomoci se neobejdete ani při luštění legendy jednotlivých označení zvolených parametrů na displeji procesoru.
Dupni na to!
Popis efektové sekce, jakožto i samotné editace by bylo opakováním řečeného. (test BP50). Dovolím si pouze podotknout, že můj dojem je po zvukové stránce předkládaných simulací aparátů a efektů dobrý a chce to zkrátka trochu času pro experimentování a „doeditování" vlastních zvuků. Z efektů bych vyzdvihl Phaser a Octavider.
Právě vzhledem k podobnosti mezi BP50 a BP80 by si zasloužilo pozornost to, co novější procesor od předchozí verze odlišuje, tedy práce s pedálem. Jeho zpracování odpovídá firemnímu standardu a až na výše uvedenou výtku bych mu přisoudil samé pozitivní stránky. Za plus považuji zejména fakt, že posouvá procesor o krok blíže lepšímu využití při živém hraní, ať už se jedná o možnost regulovat hlasitost nástroje či jiných parametrů, které bylo třeba u BP50 nastavit ručně. Pod slůvkem „jiných" se skrývají následující příklady funkcí pedálu: Wah pedál, kontrola zisku zesilovače, nastavení rychlosti a úrovně efektů Chorus, Flanger a Phaser, úrovně signálu efektů Detune či Pitch Shift, úroveň Reverbu nebo počet opakování u efektu Delay. U každého pedálem ovladatelného parametru je navíc možné jednoduše nakalibrovat minimální a maximální hodnotu omezení.
Co se týká fyzické odolnosti jednotky, výraz „dupni" použitý v nadpisu asi nebude nejvýstižnější. Je třeba nezapomínat na to, že jde o „efektový procesor", což zní přece jenom trochu choloustivěji než stompbox, takže rozhodně nedoporučuji po BP80 skákat, kopat a okované těžké boty by taky nemusel úplně dobře snášet. To na druhou stranu neznamená, že by nenašel uplatnění v extrémnějších hudebních stylech.
Špetka chmurů
Nikomu nezaškodí trochu „bezvýznamné" kritiky. U BP80 jsem trochu skeptický při hraní na živo, alespoň po stránce „divočejšího" přepínání mezi presety během písně. Zapamatovat si kde mám ten který zvuk uložen nebude asi žádná legra, i když 40 pozic je ještě pro nás „pseudointelektuály" docela únosný záběr. Několik kosmetických zádrhelů má dle mého názoru použití bicích doprovodů. Jedním z nich je skutečnost, že ve chvíli kdy přepnete na jiný zvukový preset, rytmická smyčka se přeruší a pustí se znovu od začátku. Také při změně zvuku je pro další editaci automatu potřeba doprovod vypnout a znovu spustit. V rámci Drum Machine se navíc lze pohybovat jen v rozmezí 1 – 31, tedy tam a zpět, nelze podobně jako u zvukových presetů přejít z 31 rovnou na jedničku, ale to je asi už zbytečné „špačkování". Na radu kolegy jsem si také všímal rozdílu ve zvuku basy zapojené přímo do zesilovače a v bypass stavu při zapojení procesoru. Výsledek? Nevím jestli je to tím, že jsem příliš naučen lpět na vlastním zvuku, ale minimální rozdíl slyšet byl. Otázkou je byl-li horší nebo lepší? Osobně bych ho charakterizoval jako nepatrně plošší.
Ve skrze pozitivní závěr
V případě rozhodování o koupi multiefektového procesoru se jedná o otázku priorit. BP80 si rozhodně nekoupí hráči, kteří preferují efektové procesory „rackové kvality", avšak začátečníci a zejména finančně méně zaopatření se nemusí obávat, že by za oněch několik málo „fucking bucks" dostali do ruky plastovou maketu procesoru. Nelze očekávat, že BP80 udělá z ošklivého kačátka labuť, ale také nelze popřít, že dokáže příjemně zabarvit zvuk horšího nástroje. BP80 je vzhledem k ceně výborná „záležitost" , užitečná zejména pro domácí využití při nahrávání do „kompu" nebo k cvičení. Díky své jednoduchosti se hodí pro muzikanty, kteří začínají pracovat s multiefektovými jednotkami.
