Digitech Crossroads

Rozvážná píseň
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
5 990,00 Kč

Eric „Slowhand" Clapton. Spousty let tento pán odolával tlaku veřejnosti a tajil, jak vytvářel na svých albech či koncertech svůj pověstný zvuk. Jaké měl zapojení či nastavení aparátu v dobách Cream, jak vytvářel onen legendární „woman tone" či jak „udělal" ten zvuk v Layle a mnoho dalších jeho signifikantních zvuků. Sedm z těchto specifických, a pro Claptona tak typických zvuků, se nachází na nové efektové krabičce od firmy DigiTech, která má, celkem výmluvný, název Eric Clapton Crossroads.

Intro

Zpravidla hned po úvodu testu následuje mini historie o firmě, která vyrobila testovaný výrobek. Co se však dá ještě napsat o slavné, americké firmě DigiTech, která je v našich končinách velmi dobře známá a ještě navíc i dobře zapsaná? Moc ne. Nicméně, určitě nebude na škodu, podívat se na její novinky či jaký směr, by chtěla taková firma nastolit.

V tomto případě jde skutečně, alespoň co se týče kytaristů o velmi příjemnou záležitost. DigiTech chce totiž přiblížit kytaristům jejich vzory, kteří je jakýmkoliv způsobem ovlivnili. Samozřejmě se v tuto chvíli budeme bavit o ovlivnění zvukem. Spousty z nás určitě zajímá, jak na svých oblíbených deskách (sorry, dnes už CD) vytvářeli ten „zvuk" kytar jejich oblíbenci. Mnohdy je totiž skutečně velký problém, sehnat aparáty, efekty a samozřejmě také nástroje, na které ti naši vzorové hráli či hrají. Pozor! Nemluvíme nyní o hře jako takové, je řeč o zvuku. I když, jedno nutně nevylučuje druhé... No nic, nechme toho. Každopádně se nám DigiTech snaží v tomto směru pomoci a já osobně myslím, že dosti vydatně. Ale nepředbíhejme.

Jejich produkční tým se snažil o co nejvěrnější reprodukci studiových a živých nahrávek umělců, které slyšíme z našich přehrávacích přístrojů. Za pomoci „jejich" revoluční technologie nazvanou Production Modeling je možné míti v jedné krabičce typ reprobedny; umístění mikrofonu; efekty, které byly zapojeny v řetězci nebo všelijaká kouzla zvukových inženýrů té doby.

Mimochodem, v tom je právě kámen úrazu při hledání těchto zvuků. Mnohdy se totiž jedná o přístroje/aparáty, které se už dávno nevyrábějí nebo byly takzvaně ve vývinu. Hlavně se to týká efektů.

„No dobře, ale jak přesně vědí, jaký to byl aparát nebo jak byl nastaven, jaké byli použity efekty či jak byli umístěny za sebou (pokud jich bylo více)? Vždyť těch kombinací je strašně moc!" ptám se a sám si odpovídám. „Jediná možná odpověď je ta, že jim to ti muzikanti či jejich technici museli říct!". Ano vážení, a to je přesně ono! DigiTech totiž jednoduše oslovil Erica Claptona a jeho dlouholetého kytarového technika Lee Dicksona, jestli by jim nechtěli asistovat při výrobě jejich „efektíku" a navrch ho zaštítit svými jmény. Tak vznikl tento signovaný efektový stomp box, kde jsou začleněny zvukové vzorky nejznámějších Claptonových skladeb. Než se však podíváme na tyto modelace, zkusíme si alespoň v rychlosti prolétnout vzhled a umístění ovládacích korekcí.

Sloka

Protože se jedná o signovanou a limitovanou sérii, je samozřejmě tento produkt i vzhledově něco extra. Vše oč tu běží je zabaleno do kartónové krabice a každý kousek volného místa je zaplněn fotkami Pana Mistra v několika fázích jeho hudební kariéry s nezbytnými podpisy (jde přeci o signovaný model, že?). Pochopitelně nesmí chybět nezbytné logo firmy a název výrobku. Když krabici otevřete, vykoukne na vás žlutá či písková krabička (efekt); a jak jinak s podpisem. Promiňte mi můj menší despekt k těmto věcem, ale přeci jenom se pohybuji v této branži nějaký pátek a vím jak to chodí. Samozřejmě jiná situace by nastala, kdyby mi takový efekt podepsal Clapton na nějaké autogramiádě nebo, ach ty mé představy, po koncertě v šatně a s věnováním. Dost snění!

Klasický design DigiTechu „X-series" provedený ve žluté barvě se čtyřmi ovládacími prvky. Aktivační pedál s logem firmy je v barvě černé. Na štítku umístěném mezi pedálem a korekcemi je název Crossroads Eric Clapton. Pod štítkem je nezbytná LED indikace, která po zaktivování efektu svítí červeně. Na levé straně, pokud se díváme shora efektu, můžeme vidět dvě zdířky označené OUT1 a OUT2. OUT1 slouží jako výstup do aparátu v mono. OUT2 můžeme využít jako výstup do stereofonního zapojení (společně s OUT1) nebo jako výstup přímo do mixu. Po straně pravé pak můžeme vidět zdířku označenou jako INPUT což je samozřejmě vstup pro váš nástroj. Při pohledu zpředu je vstup pro adaptér. Ten je součástí této limitované série (DigiTech PS200R), plus trsátko (nápis Crossroads - typ želvovina 1 mm), textilní pouzdro na efekt, nějaké prospekty a pochopitelně manuál.

Přístup na 9 V baterii je pod aktivačním pedálem. Zde se musím na moment zastavit. Mám s podobným přístupem nějaké zkušenosti, ale tento efekt má malou modifikaci. Dle slov výrobce se jedná o bezpečnější variaci přístupu k baterii a měla by být také snadněji ovladatelná. Cožpak o to, ono to tak je! V čem je tedy problém? V originálním manuálu je totiž o výměně baterie pouze malá zmínka a to ještě „dovedně" skrytá, že pro člověka, který není obeznámen s tímto typem otvírání, může být taková první výměna baterie malým hlavolamem. Samozřejmě, pokud nebude používat adaptér, který je součástí této limitované série. Musím se přiznat, že než jsem na to přišel, sám jsem se při tom trošku zapotil. A jak tedy na to? Určitě téměř každý kytarista používá obyčejné trsátko. Stačí jeho hrotem zmáčknout jeden ze stříbrných cvočků, které drží pedál a víko pedálu samo odskočí. Poté už je výměna klasickou záležitostí. Kdo nemá trsátko, tomu snadno poslouží jack na kabelu.

Ale pojďme dál. Korekce jsou čtyři a jsou označené LEVEL, CNTRL1, CNTRL2 a MODEL. Co je co a jaký mají účel si řekneme vzápětí, ale do začátku můžeme konstatovat, že při přepnutí Modelů odpovídá nastavení aktuální poloze ovladačů, což považuji za rozumné a přehledné.

Refrén

Nyní se totiž dostáváme asi k tomu nejzajímavějšímu, co tento efekt nabízí nebo může poskytnout. Takže, které ze známých skladeb Erica Claptona si můžeme zahrát? Je jich sedm a jsou to: Sunshine Of Your Love, Crossroads, Badge, Layla, Lay Down Sally, Layla (Unplugged) a Reptile. Možná by nebylo na škodu si k těmto skladbám říci pár slov. Budu se snažit uvést z jakého alba či období byla skladba nahrána, na jaký nástroj a aparát byla hrána plus nějaké historické „štěky" a pochopitelně, jak pomocí korekcí výsledný zvuk více či méně ovlivnit a eventuelně upravit i k jinému užití než k hraní Claptonova repertoáru.

Sunshine of Your Love

Společně s Laylou asi nejznámější Claptonův song je z éry kapely Cream, kterou kritici na celém světě označují jako superskupinu. Trio Clapton, Bruce a Baker na přelomu roků 1966/7 natočilo album Disraeli Gears, které obsahuje i naši píseň. Legendární riff a neméně legendární sólo Clapton nahrál na svou psychedelicky pomalovanou kytaru Gibson SG (rok výroby 1961). V této písni poprvé použil svůj pověstný „Woman Tone" což je stáhnutá tónová clona na kytaře a kvákadlo (Vox), které měl ve fixované poloze. Jako aparát používal v dobách Cream Marshall Plexi, což byla 100 W hlava s dvěma kabinety 4x12. Toto jsou informace, které můžete vyčíst v jakékoli biografii Erica Claptona. Avšak nikde není ani zmínka o tom, jak měl toto všechno nastavené a sám Clapton to nikdy neřekl. Dle svých slov po tomto odtajnění tvrdí, že to říci ani nemohl, protože byl neustále v lihu. No věřme mu nebo ne. Pro nás je zásadní, jestli je tento zvuk shodný, věrný či srovnatelný s originálem.

Pomocí korekce MODEL otočím na 1, CNTRL1 na plno a ostatní korekce dám na rovno. Pustím Sunshine... v CD přehrávači a začnu hrát společně s nahrávkou. Věřte nebo ne, z aparátu (Carvin Vintage 16) se line stejně „prasácký" zvuk jako v poslechových monitorech. Eric měl v těchto dobách rád temný a těžký sound a tento zvuk mi přesně leze z komba. Jak riff, tak i sólo zní vážně hodně věrně. Abychom učinili zadost všem, tak musím zmínit, k čemu jsou ostatní korekce. Každá korekce má totiž, kromě LEVELu (výstupní hlasitost) převážně jinou funkci v ostatních módech. V tomto případě je tedy CNTRL1 Distortion/Gain a CNTRL2 je Tone.

Crossroads

Tato skladba byla uvedena na jednom z nejlepších záznamů živých koncertů všech dob bez rozdílu hudebního zařazení. Původně píseň ze skladatelského pera Roberta Johnsona, velký vzor Claptona, se objevila na albu Cream „Wheels Of Fire" v roce 1968. Samotný záznam je ze známé koncertní meky Fillmore East v New Yorku. Kytara v této písni byla Gibson Les Paul Custom (1958), aparát byl stejný jako v předchozím případě. Vzletný riff evokoval éru společného hraní s Johnem Mayallem v Blues Breakers. Ostrý a jasný, ale přesto nadupaný zvuk s neuvěřitelnou energií je jedna z těch opravdu tajných ingrediencí, kterou hledali snad všichni Claptonovi následovníci a právem dostal tento stomp box jméno po této písni. Leč v zájmu objektivity nemohu zcela pochválit tento MODEL2 neboť mám pocit, že mi v tom zvuku, na rozdíl od nahrávky, něco chybí. Jasnost či ostrost tu sice je, ale ať kroutím korekcemi jak chci prostě to není ono. Nejlépe to zní, když mám aparát „vyhulený" na doraz a OUT2 je spojený s mixem. To by bylo zároveň i mé doporučení, jak s tímto modelem pracovat. A samozřejmě musím dodat, že také nejsem Eric Clapton a nemám SG! Pro doplnění ještě funkce „Controlů". Zde jsou stejné jako u Sunshine.

Badge

Tato skladba byla uvedena na posledním albu Cream „Goodbye" v roce 1969. Tato píseň vznikla za přispění George Harrisona se kterým se Clapton přátelil. Společně hledali nějaký speciální zvuk, který by obohatil hudební tvář Cream. Dlouho nemohli najít vhodný efekt až si Harrison vzpomněl na nahrávání Beatlesovského alba Revolver, kde ve skladbě Tomorrow Never Knows používal John Lennon na zpěv Leslie box. Zkusili to samé s kytarou a bylo rozhodnuto. Čili čím je zvláštní tento song je asi jasné. Možná se ptáte co je Leslie box? To je box s rotujícími reproduktory. Jde o Dopplerův jev, kdy dochází k frekvenčnímu kolísání zvuku, které vnímáme jako vibrato. Jak se reproduktor otáčí, ovlivňuje se i hlasitost. Jinak řečeno, když je membrána reproduktoru otočena k nám, je zvuk nejhlasitější a naopak. Vliv na tento efekt má např. odraz od stěn boxu, který se přičítá k původnímu signálu ale s fázový posunem nebo dozvuk místnosti, teplota či vlhkost vzduchu atd. Při nahrávání se strategicky umístí dva mikrofony dovnitř boxu tak, aby snímali co nejvěrněji tento určitě zajímavý jev. Výsledný zvuk se dá ještě smíchat s jinými efekty. V tomto případě je smíchán Leslie s chorusem. Zní to hezky, ale podařil se DigiTechu podobný zvuk? Ano, skutečně je to tak. Alespoň v porovnání s nahrávkou. Abych nezapomněl, pro nejvěrnější napodobení Leslie boxu, můžete zapojit krabičku do sterea. Pro tento model spojte oba výstupy (OUT1, OUT2) do dvou jiných aparátů nebo dvou kanálů v mixu a tím dostane onen specifický zvuk ještě více na síle. Zkusil jsem si to (obě varianty) a vážně je to maso! V jednu chvíli dokonce máte pocit, že hrajete místo na kytaru na Hammondky (berte to s nadsázkou!). Korekce zde mají zcela logicky jinou funkci než u předchozích modelů. CNTRL1 je overdrive a pomocí CNTRL2 můžete zvolit rychlost rotace reproduktoru.

Layla

Zde z největší pravděpodobností mohu vynechat nějaké historické poznámky, protože silně pochybuji, že by nikdo nikdy tuto skladbu neslyšel. V případě zájmu o více historických materiálů či tabulaturových ukázek, a to platí u všech těchto písní a vlastně vůbec o Ericu Claptonovi, vás mohu odkázat na jiné stránky tohoto čísla, kde je v nepravidelném seriálu Od Blues ke hvězdám druhý díl o tomto pánovi. Ale zpět k Layle. Pouze pro doplnění; tento song byl nahrán na albu Derek and the Dominoes „Layla and Other Assorted Love Songs" v roce 1970. Jako kytara byla použita slavná „Brownie" což byl Fender Stratocaster (1956) a jako aparát byl použit Fender Twin (na koncertech Clapton používal zesilovače Music Man). Co se týče zvuku, měl by mít charakter klasického lampového zkreslení komba Fender s 2 x 12", vytaveného na maximum se zvonivými výškami. Kdo kdy slyšel jak hraje toto kombo, ví o co jde. Snese tento model srovnání s originálem? Ano i ne. Zvuk je dost věrný, ale mám pocit určité ztráty prostoru na rozdíl od nahrávky. A další problém, za to však efekt ani v nejmenším nemůže, je ten, že na původní nahrávce je kytar pět, což v konečném důsledku může (a vlastně to tak i je) dost zkreslit úsudek o původním signálu z Claptonovy kytary. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si s tímhle modelem vyhrál a uměl bych si ho představit jako součást mého standardního kytarového vybavení. Ostatní korekce: CNTRL1 – distortion/gain a CNTRL2 - tone.

Lay down Sally

Přiznám se, že v tomto případě mi nebyl zase tak jasný důvod, proč je jako signifikantní zvuk Erica Claptona uvedena právě tato skladba. Našli by se určitě mnohem vhodnější písně např. I Shot the Sheriff nebo No Alibis, ale sám mistr tyto zvuky navrhoval, takže... Každopádně tato skladba byla uvedena na jeho sólovém albu „Slowhand" v roce 1977. V tomto období už Clapton používal svou legendární kytaru „Blackie", která byla sestavena ze tří kusů Fender Stratocaster. Z každého nástroje vybral to nejlepší a výsledná kytara dostala zmíněný název. Aparát je stejný jako v předchozím případě, tedy Fender Twin. Abych moc nekřivdil produkčnímu týmu ohledně výběru skladby, je tu samozřejmě nějaká zvláštnost ohledně zvuku. Lay Down Sally je píseň, která vznikla jako kytarový duet mezi Claptonem a Georgem Terrym což je americký countryový guru. Z toho už asi patrné o jakém zvuku bude řeč. Skutečně, v tomto období se Clapton zahleděl do čistých nebo lehce nakreslených tónů, které jsou slyšet snad na každé countryové nahrávce. Takový zvuk je vhodný na slide a vybrnkávané akordy. Nutno dodat, že přesně toto lze vyprodukovat i na tomto modelu. Co se týče korekcí, stejné funkce jako výše uvedené.

Layla (Unplugged)

V roce 1992 se jako host v televizní sérii na MTV „Unplugged" objevil Eric Clapton, aby zde zahrál několik svých skladeb v úpravě na akustickou kytaru. Tento session však byl natolik úspěšný, že byl vydán jako oficiální album. Zazněli tu písně jako Tears In Heaven, Running On Fate a pochopitelně Layla. Eric zde použil akustickou kytaru Martin 000-42 z roku 1939, která byla snímaná klasicky mikrofonem zpředu před kytarou. Jak popsat zvuk akustické kytary a jak ji ohodnotit, je trošku problém. Snad postačí, že na originální nahrávce je zvuk této skutečně hodně staré Martinky pěkně vyrovnaný v celém spektru, speciálně její basy jsou díky starému dřevu (ať jsem se snažil jak jsem chtěl, typ toho dřeva jsem nenašel) naprosto unikátní! Pro co nejvěrnější zvuk této kytary doporučuje DigiTech zapojit tento efekt do dvou aparátů nebo do dvou nezávislých vstupů na mixu (OUT1, OUT2), aby co nejlépe vynikl její sound. Díky kytaristovi, se kterým hraji v kapele, mám možnost použít dva stejné aparáty, takže jsem si nechal poradit a krabičku takto zapojil. Musím zdůraznit, že je tento model určen hlavně pro kytaristy, kteří buď nemají nebo nemohou použít akustickou kytaru. A z toho vyplývá i můj dojem. Zvuk je dobrý a celkem věrný, ale musím říci, podobně jako u modelu Layla (electric), že jsou nástroje nebo aparáty, které dle mého prostě nejdou nahradit. Ani není takový problém se zmíněnými basy, ty se dají dobře navolit pomocí CNTRL1, jako spíš s celkovým vyzněním. Prostě dřevo je dřevo. Napadl mě ještě jeden experiment, který jsem také vzápětí vyzkoušel. Možnost spojení s mým elektroakustickým Fenderem. A hle, najednou to bylo ono! Můj nástroj se změnil v Martinku a já si hrál a hrál až do omrzení. Pravda, musel jsem mít korekci CNTRL1 stáhnutou na polovinu, protože se basy staly ultrabasy a kytara tím ztrácela na čitelnosti, ale jak říkám, fakt mě to moc bavilo. Jen pro doplnění korekce CNTRL2 je reverb.

Reptile

Pokud jsem měl určité pochybnosti o účelu skladby Lay Down Sally na tomto efektu, tak u této to byla naopak vysloveně nutnost zařazení. Reptile je totiž píseň, kde se Clapton vyznává ke své tajné lásce, jazzu. Ten je patrný už na albech Cream a jednou za čas se vždy nějaká ta skladbička s tímto stylem objeví na jeho albech. V tomto případě se objevila na stejnojmenném albu, které bylo vydáno v roce 2001. Clapton si v takových případech vždy vytáhne svůj Gibson L-5 (rok výroby neznámý) a kombo Cornell. Jemňounce jazzový zvuk, který vytváří dojem zpívající kytary s typicky neopakovatelným feelingem Mistra je pomyslnou třešinkou na dortu těchto signifikantních zvuků. Z hlediska testu se mi tento model líbil ze všech nejvíce. V porovnání s nahrávkou obstál více než dobře a společně s modelem Layla (obě verze) a Sunshine Of Your Love je řadím k nejzdařilejším. Korekce CNTRL1 je v tomto případě overdrive a CNTRL2 nastavujeme úroveň reverbu.

Outro

Co říci závěrem? Pomineme-li tvorbu zvuku signifikantní rukou samotného E.C., na jaký aparát to vše zapojit? – podíváme-li se na to velmi obecně bude lepší hlava s boxem 4 x 12“ nebo dvoudvanáctkové kombo či raději přímo do P.A. Z pohledu univerzálnosti bych asi nejjednodušeji volil střední cestu komba 2 x 12". A jak vlastní nástroj? Zde asi nezbývá, než v podstatě kopírovat původně používané typy, alespoň v rovině single/humbucker snímače. Muzikant, který obdivuje nebo uznává dílo Erica Claptona stejně jako já, musí mít z takovéhle krabičky určitě radost, že se konečně po letech tajení, když už ne přímo vysvětlily, tak alespoň osvětlily zvukové ingredience, které ovlivňovali celé generace kytaristů. Samozřejmě však tím padá určitá univerzálnost takového výrobku. I když jsou na efektu ještě jiné korekce než modely skladeb, nijak zvlášť neovlivňují základní charakter zvuku a tudíž bude tento produkt pro někoho tak trochu zbytečný. Crossroads skutečně není pro každého. Metalista, Hard Rocker nebo Punker určitě budou nad tímto efektem ohrnovat nos. Ovšem kytarista, který má rád blues, rock, jazz nebo country a pochopitelně Claptonovu tvorbu bude více než nadšen.

Pravda, není to zrovna levná záležitost avšak opět vyzdvihuji modely Sunshine..., obě Layly a Reptile, protože si na těchto modelech můžete zkoušet nejen tyto legendární skladby, ale také procvičovat svůj feeling o který přeci vždy v muzice jde a to za ty peníze stojí, nemyslíte...?