Digitech RPx400

G – Komplex
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
14 990,00 Kč

O tom, že vývoj ve světě kytarových procesorů má vzestupnou tendenci, a o tom, že tato tendence má charakter spíše pozitivní, směřující přes mnohá vylepšení nejen v oblasti ovládání přístroje nebo kvalitě produkovaných zvuků (potažmo pazvuků) také ke stále propracovanější možnosti editace presetů a komplexního ovládání multiefektů ve spojení s počítačem, se nás pokouší přesvědčit firma Digitech svým novým přírůstkem, kytarovým podlahovým multiefektem RPx400.

Její argumenty jsou v případě tohoto kytarového procesoru umocněny klasickou krabicí, která je nedílnou součástí kompletního balení RPx400, má formát běžných krabic obsahujících software a jeden takový software v sobě opravdu skrývá v podobě produktu Pro Tracks, což je – a teď si dovolím opisovat z User’s Guide – profesional multi-track recording software. Co všechno můžeme očekávat od samotného tohoto programu a jakých vylepšení doznal pak vlastní multiefektový podlahový procesor, o tom se vás pokusím informovat níže.

RPx400

Co do vzhledu není RPx400 co vytknout, navíc je toto věcí čistě subjektivního hodnocení. Praktický je samolepící štítek s vysvětlujícím popisem jednotlivých vstupů, výstupů a konektorů vyvedených na zadní straně multiefektu, který je umístěný nad vlastním displejem procesoru. Tady totiž oproti svému staršímu bratříčkovy testovaná verze doznala několik změn. Do RPx400 můžeme kromě kytary nyní zapojit také jakýkoliv dynamický mikrofon a díky dvěma dalším linkovým vstupům i klávesy nebo zvukový modul. Na výstupu můžete signál poslat přes XLR výstupy přímo do mixu nebo PA.

Konstrukčnímu zpracování obecně taktéž nelze nic vytknout, spíše by byla na místě chvála a to nejen samotné mechanické konstrukce RPx400, ale také vlastního zabalení produktu od výrobce do kvalitní robustní krabice, neboť tato k testu putovala bezmála dvacet kilometrů přikurtována k nosiči kola a všichni víme, jak silnice u nás vypadají.

Vzhledem k tomu, že srovnání starších verzí této řady lze nalézt v minulých číslech MS (eventuelně i dalšího „odborného“ tisku), budeme se dále zabývat hlavně novými možnostmi spolupráce multiefektu s počítačem, což je asi nejvýraznější změnou, srovnáme-li tuto verzi procesoru se svými předchůdci.

Vlastní komunikace kytarového multiefektu s PC probíhá přes USB rozhraní. Smyslem tohoto spojení je (mimo jiné) možnost editace jednotlivých presetů, která by měla probíhat snadněji a příjemněji s pomocí úpravy příslušných editovaných parametrů myší v prostředí programu, než klasickou úpravou ovládacími potenciometry na procesoru a orientací v takto upravovaných parametrech jednotlivých efektů a simulací přes LED diody. Program, který toto umožňuje se jmenuje X-Edit a je spolu s USB a MIDI ovladači přiložen k RPx400. Upozorňuji, že tyto ovladače jsou (údajně zatím) pouze ve verzi pro operační systémy Windows 2000 a Windows XP. V krabici je sice přiložena informace, že verze ovladačů a updaty vlastního programu X-Edit pro Windows 98/ME budou dostupné na webu firmy Digitech, nicméně v době psaní této recenze dostupné drivery pro Windows 98/ME dostupné nebyly. Pokud jste uživatelé platformy Nakousnuté Jablíčko vězte, že podle zdrojů na www verze pro váš OS „comming soon". Pokud používáte Linux, navštivte Věštkyni a zeptejte se na případný budoucí vývoj softwarového řešení pro vaši platformu u ní, na webu totiž žádnou adekvátně potřebnou informaci nenaleznete.

Osobně WinXP ani Win 2000 nemám, takže pouze díky milosrdenství jednoho mého známého, jenž mi počítač s Windows XP zapůjčil (parametry PC jsou uvedeny v závěru testu), jsem se pustil do testování možností USB audio rozhraní. Nejprve připojíme multiefekt USB kabelem (je součástí balení a je důrazně doporučeno používat výlučně tento originální kabel) do počítače. Operační systém následně identifikuje čtyři USB, dvě MIDI a dvě audio zařízení. Po odklikání všech hlášení, které tento proces doprovází nás operační systém Windows informuje, že nový hardware je nainstalován a je možno jej použít. Což není pravda. Vložíme nyní do mechaniky X-Edit CD a doinstalujeme USB Audio MIDI ovladače z nabídky, která automaticky naběhne po vložení CD. Stejně tak nainstalujeme i samotný program X-Edit. Během instalace tohoto programu se vám do počítače zároveň nahraje i Microsoft.NET framework, což je věc, která mě osobně smysl nedává, ale je zřejmě nějakým způsobem nevyhnutelná (?!?). Celá výše popsaná instalační procedura je přehledně (anglicky, ovšem s obrázky) popsaná v instalační příručce.

Máme tedy připojený Digitech RPx400 k počítači přes USB rozhraní, nainstalované drivery a X-Edit. Po jeho spuštění uvidíme z větší části prázdnou plochu s panelem/knihovnou, v němž jsou pod sebou uspořádány po způsobu klasické stromové adresářové struktury jednotlivé banky zvuků tak, jak je známe z předchozích verzí této řady (tedy factory presets, user presets, artist presets). Zvolíme-li jeden z presetů, dojde k jeho změně také na multiefektu, což se výsledně projeví i ve zvuku. Poklepáme-li dvakrát, otevře se námi vybraný preset a máme možnost jednoduchým způsobem upravovat vybrané parametry, kteréžto změny se také v reálu ihned projeví.

Sympatickou maličkostí je možnost přejmenování presetu poklepáním na display znázorněného modelu presetu v PC. Všechny naše úpravy, k nimž dojde v prostředí programu jsou ihned indikovány na display procesoru. Uznáme-li za vhodné editaci presetu ukončit, jsme dotázáni, zda-li chceme provedené změny uložit. Pokud ne, jsou námi provedené úpravy zapomenuty a původní nastavení je obnoveno. Je možné mít otevřeno více presetů najednou, což se může hodit například tehdy, chceme-li „opsat" konkrétní hodnoty některých dle našeho mínění zvlášť vychytaných nastavení. Samozřejmostí je možnost uložení námi vytvořeného nebo upraveného presetu do lokální složky, mimo paměť kytarového procesoru. Dle mého názoru by možná neškodilo mít vedle názvu jednotlivých presetu v X-Editu také číslo ke konkrétnímu presetu příslušející, tak jako je tomu na displeji multiefektu, nebo na konci manuálu k RPx400, kde jsou tyto přehledně seřazeny v dobře čitelné tabulce. Dle mého subjektivního názoru je však i přes tuto uvedenou osobní připomínku tento způsob přípravy, editace a evidence presetů X-Editem skutečně jednoduší a hlavně i pohodlnější, než v případě úpravy parametrů přes otočné potenciometry a hlavně display na RPx400, (jemuž firma Digitech vcelku příznačně dala jméno matrix).

Velmi zajímavou je možnost konfigurovat cesty signálů procesorem včetně jejich efektování podle charakteru situace, při které procesor používáme (živé hraní, hraní s doprovodem nebo do záznamu atp.). Konfiguraci můžeme provádět buď po přepnutí do modu Setup tlačítkem SELECT na procesoru, kdy používáme kontinuálních kontrolerů (jimiž v klasickém módu měníme parametry jednotlivých efektů) k samotnému směrování a míchání jednotlivých signálů nebo právě v prostředí programu X-Edit otevřením položky menu View -> Audio Setup a následných úprav za pomocí rozbalovacích menu.

Máme možnost ovlivňovat cesty signálů a jejich efektování s ohledem na to, zda-li potřebujeme výstup z RPx400 poslat do mixážního pultu nebo do aparátu. Například v případě mikrofonu (podobně i linkového vstupu) je možno příchozí signál efektovat stejně jako kytaru přes všechny efekty zvoleného přednastavení, nebo pouze přes delay a reverb vybraného presetu, nebo jej prohnat procesorem beze změny v režimu bypass.

Existuje i možnost volby mezi režimy SPLIT1 a SPLIT2, kdy v případě prvního posíláme kytaru efektovanou přes aktuální preset pouze do 1/4" výstupů, zatímco signál z mikrofonního vstupu spolu se signálem z line left a line right putuje v nezměněné podobě do XLR výstupů. To nezměněné nemusí platit v případě, že se rozhodneme použít delay a reverb pro zpracování signálu z pravého linkového vstupu a mikrofonu. V případě druhého modu SPLIT2 je navíc signál před výstupem do XLR zpracován simulací PA aparátu. Pro přehlednější orientaci v jednotlivých volbách a dalších možnostech nastavení poslouží doprovodná schematická znázornění konkrétních typů zapojení.

Program nám navíc také umožňuje jednoduchým způsobem modifikovat parametry expression pedálu, a to jak samotné jeho rozmezí (nebo chcete-li: citlivost), tak i volbu efektu jenž budeme pedálem ovlivňovat.

Pro Tracks (a Cakewalk Pyro)

Na poli vícestopých virtuálních nahrávacích editorů, přístupných „běžnému" uživateli za „rozumnou" cenu (výrazy v uvozovkách jsou rázu čistě diskutabilního) existuje několik řešení, která sebou však ve většině případů nesou jistá omezení (např. počet audio stop). Proto je přínos firmy Digitech a jejího novice na toto pole jednou z možností, jak zamíchat kartami ostatním spoluhráčům (zde pochopitelně myšleno tvůrcům software, nikoli muzikantům). Konečně samotný fakt, že duchovním otcem programu Pro Tracks je firma Cakewalk, mluví sám za sebe.

Instalace Pro Tracks proběhla v prostředí Windows XP bez problémů a dlužno podotknout, že i přes minimální požadavky programu na hardware, které mnou použitý počítač splňoval jen taktak, bylo první spuštění aplikace svižné (a dopředu mohu uvést, že totéž platilo i o každém dalším spuštění). Ještě před plným naběhnutím programu si tento za pomoci své utility „Wave Profiler" omrknul zvukovou kartu. Pokud by někdy došlo k výměně takto evidované karty, je vždy třeba opět spustit tuto utilitku (kterou naleznete v menu Options -> Audio -> Wave Profiler). Další konfigurace Pro Track proběhla již v tradičním duchu, tj. týkala se nastavení vstupních a výstupních zařízení. Nyní bylo možno přikročit k vlastní práci se samotným programem.

Podobně jako nejmenovaný programový kolega i v Pro Tracks je stěžejním pojmem při práci s daty projekt. V rámci tohoto pojmu lze data organizovat do tracks, clips, groove clips a events. Projekty lze ukládat především buď s příponou .cwp nebo jako „bundle" soubory s příponou .cwb. Další možné formáty jsou buď klasický .mid, nebo .omf (open media framework). K dispozici máme na základě našeho výběru možnost editace a míchaní audio a MIDI stop, přičemž v případě MIDI tracků nejsme nijak limitování. Co se týče audio stop, těch se nám nabízí k práci šestnáct. Zpracování dat může probíhat v 24-bitové profesionální kvalitě, použít můžeme také nedestruktivní MIDI editaci s pomocí real-time MIDI FX pluginů, dále je nám umožněno vytváření smyček, import stop formátů AIFF, ASF, AU, MP2, MP3 (zde je nutno počítat s časovým omezením v rámci licencování MP3 formátu), OGG atd.

Popisovat do detailů konkrétní práci s tímto programem je podle mého názoru nad možnosti tohoto článku. Tomu, kdo přijde do kontaktu s takovýmto typem softwaru poprvé, rozhodně doporučuji využít tutoriálů, které dopodrobna obeznamují uživatele s jednotlivými možnostmi použití programu. Data Tutoriálů se nahrají automaticky během instalace do domovské složky programu v Program Files (pakliže instalujete sem) a jednotlivé postupy každého konkrétního tutoriálu jsou krok za krokem velmi podrobně probrány v User’s Guide programu Pro Tracks. Dle mého osobního mínění však pro jedince, jenž již nějakou tu předchozí zkušenost s podobným vícestopým softwarem má, nebude práce s Pro Tracks ničím novým. Spoustu informací lze také najít na domovské stránce Pro Tracks.

Na CD, z něhož budete Pro Tracks instalovat, naleznete vedle hlavního programu i instalaci šikovného prográmku Cakewalk Pyro, který zvládá grabování audio CD do formátů wav, wma a MP3, editaci ID tagů u MP3 nebo wma. Máte-li připojení do internetu, můžete využít jeho spolupráce s CDBB2. Zajímavá, a u softwaru tohoto druhu funkce ne zcela běžná, je schopnost zpracování audio souborů pomocí DirectX efektů. Pyro si také popovídá s vašim MP3 walkmanem nebo jiným portable přehrávačem.Ve finálním výčtu možností programu Cakewalk Pyro je nakonec třeba zmínit i to, že je schopen suplovat funkci vypalovacího software, což je nakonec vzhledem k názvu asi hlavní funkcí tohoto SW.

Pozastavení se 

Je možno namítnout, že všechny případné nedostatky, které v následujících řádcích za nedostatky označím, musí být nutně zatíženy osobním hodnocením. Co však tomuto pravidlu podléhat nebude a ani nemůže, je zjevná chyba v jinak pečlivě a jistě s maximálním ohledem zpracované dokumentaci k RPx400. Dokumentace výlučně v jazyce anglickém je naštěstí právě v těchto dnech, kdy test vychází, doplněna o českou verzi, což je vzhledem k možnostem a relativní složitosti celého balíčku naprostou nutností (konec konců, nezapomínejme, že dovozcům tuto povinnost ukládá i zákon). Ovšem faktická chybná záměna ovládacích prvků při použití funkce Learn-A-Lick je omylem, kterého se vyvarovat lze a který může nejednomu kytaristovi pěkně zamotat hlavu. Postup přepnutí se do tohoto módu, chceme-li této funkce využít, je v manuálu uveden správně. Pak však přichází na řadu spuštění vlastního záznamu a k tomu má dle výrobce sloužit pedál pro přepínání kanálů. Skutečností je, že ať se snažíte jak chcete, nahrávat začnete teprve poté, co na tento footswitch zapomenete a aktivujete záznam sousedním pedálem UP. Nakolik je tento jev společný všem produktům této řady, nebo jedná-li se výlučně o chybu v námi testovaném modelu či spíše chybnou interpretaci v manuálu, nemohu posoudit.

Digitech RPx400 a Pro Tracks

Pokud vás zajímá, zda-li existuje nějaká provázanost mezi kytarovým procesorem a programem Pro Tracks, vězte že existuje a to ne pouze ve shodném původu obou zmiňovaných. Jde o to, že z RPx400 lze za pomocí USB propojení nahrávat do Pro Tracks, ovládaného přes nožní pedály multiefektu (nebo volitelného přídavného pedálu RPxFC). K tomu, abychom mohli tuto možnost využít, je třeba nastavit v Pro Tracks správné IN a OUT a MIDI porty (vše je velmi dobře popsáno v manuálu k RPx400). Pro zjednodušení vysvětlení, jak takový proces vypadá, si popíšeme záznam kytary v režimu Hands Free Session.

V Pro Tracks při volbě nového typu projektu vybereme možnost „Normal – Hands Free Session". Současným sešlápnutím a podržením pedálu přepínajícího kanály a pedálu UP na displeji RPx400 problikne REC FS. Tlačítkem select vybereme v „matrixu" položku setup a otáčením příslušného kontroleru nadepsaného USB 1-2 SOURCE vybereme příslušný zdroj, v našem případě zvolíme třeba STEREO. Je dobré nezapomenout pohlídat si úroveň signálu, který posíláme z RPx400 do počítače. Následným dalším stiskem pedálu UP/RECORD se spustí samotný recording. (Navíc uvedený vcelku realistickým předťukáním, které však – máme-li zapnutý automat – může působit rušivě. Nepřišel jsem na to, jestli lze nějak úvodní metronom vypnout; třeba budete mít větší štěstí.) Po dohrání našeho partu záznam zastavíme pedálem UP/STOP a dalším stiskem téhož využijeme jeho druhé funkce, totiž REWIND, čímž nahraný záznam přetočíme na začátek. Poté si nahrávku stisknutím pedálu AMP A-B buď přehrajeme, nebo stisknutím pedálu pro RECORD pokračujeme v nahrávání dalších tracků. Popustíme-li však uzdu své skladatelské fantazii přespříliš a nebudeme-li stopami nijak šetřit, začne se slabá zvuková karta poněkud potit a to včetně CPU. Takže pokud patříte mezi velké skladatele, je potřeba pamatovat i na přiměřeně odpovídající parametry vašeho křemíkového drobečka.

Uvedený příklad byl jen jednou z variant, které si lze ze spojení programu s kytarovým procesorem vybrat. Lze například také volit mezi možností nahrání námi zvoleného bicího doprovodu z kytarového procesoru, přičemž poměr hlasitosti kytary a automatu lze opět upravit buď ovládacími potenciometry na multiefektu nebo myší v programu X-Edit, v již zmiňované položce menu View -> Audio Setup (nebo koneckonců po nahrání v samotném prostředí Pro Tracks). Další službu vám spolupráce RPx400 s Pro Tracks nabídne ve chvíli, kdy chcete-li najít ten opravdu „pravý" výraz své kytary a zaexperimentovat si se zvuky. Máte totiž možnost nahrát si „čistý" neefektovaný signál z nástroje a ten později zpracovat s využitím RPx400 jakožto externího efektového procesoru (tzv. re-amping). A to vše díky USB rozhraní bez toho, aby jste opustili digitální prostředí, tudíž bez ztráty kvality.

Jak vidíme, výše uvedené způsoby spolupráce RPx400 s Pro Tracks posouvají využití tohoto kytarového procesoru firmy Digitech nad běžné kytarové multiefekty. Přidáme-li k tomuto hodnocení v této řadě produktů firmy Digitech již téměř tradiční kvalitu efektů a simulací (jak je zvykem, někým zbožňovanou, jiným zatracovanou – mně osobně zvuk procesoru vyhovuje) a dále profesionální možnosti programu Pro Tracks, nabízí se nám finančně sympatické řešení nejen pro kreativitou kypícího kytaristu, ale i pro oblast domácího a poloprofesionálního zpracování zvuku.