Dynaudio Acoustics BM6A mkII

Studiové aktivní monitory pro blízký poslech
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
23 470,00 Kč

Jestliže společnost tak zvučného jména, jako je Dynaudio Acoustics, uvede na trh produkt s označením mkII, může to znamenat, že zkonstruovala vylepšenou verzi známého výrobku, obvykle s lepšími vlastnostmi a vylepšeným konstrukčním řešením.

Může to také znamenat, že klesla prodejnost původního produktu a bylo potřeba urychleně změnit design a cenu. Proč asi vznikly nové BM6A mkII se pokusím odhalit v následujícím testu, neboť původní BM6A nadále zůstávají ve výrobní řadě a to za stále stejnou cenu asi 62 tisíc Kč za pár.

Jak jsem ke štěstí přišel

Jako šťastný majitel BM6A jsem byl požádán redakcí Music Store, zda bych byl ochoten odzkoušet a napsat test na novou verzi těchto monitorů. Považuji za poctivé nejprve čtenářům sdělit, že BM6A jsem vyhrál v soutěži "Smíchej si sám", kterou společně s časopisem Music Store pořádala společnost Audiopro s.r.o., zastupující značku Dynaudio Acoustics na našem trhu. Předem musím vyvrátit všechny případné pochybnosti o věrohodnosti testu. V žádném případě se nejedná o reklamní text, ba naopak, budu se snažit být k testovaným monitorům obzvlášť tvrdý a neodpustím jim ani mušku. Redakce mi BM6A mkII svěřila k otestování hlavně kvůli přímému srovnání s původní verzí BM6A v plném provozu nahrávacího studia.

Romantický odstaveček o tom, kterak jsem si bedýnky vyzvedával na poště bych mohl vynechat, ale postup České pošty, která namísto, aby doručila balík na určenou adresu (mimochodem s 24hodinovou službou na vrátnici), doručí pouze lísteček s výzvou k vyzvednutí balíku na poště, je přinejmenším zvláštní. Ale stačil jeden telefonát a následující den již pošťák čekal u vchodu se dvěma těžkými balíky.

Jelikož nahrávání ve studiu bylo v plném proudu, výměna monitorů proběhla doslova a do písmene za plného provozu. Moje kolegyně, která právě natáčela zpěvy, musela vydržet asi minutu bez levého kanálu (t.j. než jsem v rychlosti vyměnil BM6A za BM6A mkII) a hned na to asi minutu bez pravého kanálu. Rozdíl ve zvuku byl malý, ale přece jenom jakýsi byl. Na další zkoumání zatím nezbyl čas.

Odpoledne dorazila metalová kapela, která již trávila ve studiu několikátý den, takže moje BM6A už měla docela naposlouchané. Jejich počáteční nedůvěra se po několika hodinách práce postupně měnila v respekt, i když původní Dynaudia je zprvu okouzlila asi o něco více.

Jelikož podle balení nových mkII bylo jasné, že bedýnky jsou již "zajeté", vyzkoušeli jsme také maximální hlasitost, t.j. těsně před rozsvícením oranžové ledky. Výkonově jsou nové mkII poněkud slabší. Nevím nakolik je zajíždění, t.j. rozehrávání reprobeden podobné například zajíždění automobilu (špatně zajeté auto už bude navždy odsouzeno k nižšímu výkonu), nebo rozehráváním mistrovské kytary (nikdy nekupovat kytaru od podprůměrného kytaristy!), ale na takovýchto monitorech bych zpočátku pouštěl tu nejlepší hudbu, kterou ve svém archívu mám. Je to přece jenom kus dřeva a hmoty, která se napřed musí naučit správně rezonovat na kvalitním materiálu. Tolik tedy první dojmy.

Míry, váhy, co to “žere”...

Podrobný technický popis ani údaje o společnosti Dynaudio Acoustics nebudu znovu uvádět a odkážu čtenáře na článek kolegy Lubomíra Vlka v Music Store 9/2006, který popisoval podobné monitory BM5A Compact, nebo přímo na internetové stránky výrobce www.dynaudioacoustics.com. Takže jenom ve stručnosti a hlavně v porovnání s BM6A: Rozměry bedýnky mkII jsou 203 x 335 x 327 mm , je to například na šířce předního panelu o 14 mm méně oproti BM6A, ostatní rozměry jsou velmi podobné. Výškový reproduktor je stejný – Esotec 28 mm, středobasový reproduktor s typickým velkoplošným vrchlíkem má dle specifikace průměr 175 mm (oproti původním 170 mm). Jde však o vnější rozměr i s rámečkem. Průměr samotné membrány je 142 mm. Vnitřní objem bedny je udávaný 11,7 litru (oproti původním 10,5 litru!), hmotnost 10,5 kg (oproti 11 kg BM6A). Frekvenční rozsah je u obou typů obdobný 40 Hz až 21 kHz v tolerančním pásmu +/-3 dB. Výkon zesilovačů je 50 W pro výškový a 100 W pro basový reproduktor (u BM6A je to 100/100 W). Maximální úroveň hlasitosti ve vzdálenosti 1 metr je pro stereo pár 115 dB (dlouhodobě!), oproti 118 dB u původní bedny.

Nejzajímavější údaj je pro mne dělící kmitočet a strmost výhybky u mkII. Běžně by mne tento údaj vůbec nezajímal, podstatné je, jak to hraje, ale jelikož kolem tohoto údaje proběhla již na fórech řada diskusí, dovolím si trochu zapolemizovat nad údajem strmosti crossoveru 6 dB/oct. na dělícím kmitočtu 1500 Hz. Svádí to k myšlence, že je to chyba, která se donekonečna opisuje a šíří internetem. Takový signál by tweeter teoreticky ani neměl vydržet. U starší verze je udáván věrohodnější údaj 24 dB/oct na dělícím kmitočtu 2200 Hz. I u ostatních výrobků Dynaudio Acoustics je uváděno většinou 24 dB/oct, ba někdy i 30 dB/oct při použití stejného tweeteru. Údaj 6 dB/oct je uváděn i v manuálu dodaném k monitorům, nezbývá, než mu věřit.

Monitory mají několik ochranných obvodů. Při přehřátí zesilovače se červeně rozsvítí signalizační LEDka a současně se odpojí reproduktory. Oranžově svítící dioda signalizuje činnost limitéru při velmi silném signálu. Tweeter je proti zničení navíc chráněn dalším obvodem, který jej při delším přetížení odpojí. MkII už patrně neobsahují zpožďovací obvod, který u původní verze připojil reproduktor k zesilovači až po několika sekundách po zapnutí napájení. U mkII je při zapnutí slyšet slabé lupnutí a woofer si lehce zacvičí. Z ochranných obvodů se mi podařilo vyzkoušet pouze probliknutí „svítivek" při vysoké hlasitosti.

Rozdíl v designu původní verze a nových mkII je velký. Každému se ale líbit nemusí. Tak zaprvé, přední panel monitoru je šedý, rámečky kolem reproduktorů jsou stříbrné, ale působí jako levná stříbřenka na kov. Hrany jsou ostré, žádné zaoblení, pouze přední panel má po stranách šikmé zkosení (že by kvůli difrakcím?). Šrouby k uchycení reproduktorů jsou na rozdíl od industriálních imbusů obyčejné s křížovou hlavou. Reproduktory jsou na čelním panelu umístěny blíže k sobě, logo firmy je umístěno zcela dole pod wooferem a pod kontrolními LEDkami. Na přivyknutí celkovému vzhledu bedýnek jsem u mne ve studiu potřeboval delší dobu. Rušila mne ta stříbrná barva rámečků a připadal jsem si u mixpultu, jakoby na mne neustále svítily dva reflektory. V kombinaci se dřevem je černá prostě nej. Na fotografiích to ale nevypadá nejhůř.

Zadní panel bedýnek vypadá na první pohled podobně, ale má komfortnější nastavování kmitočtové charakteristiky pro přizpůsobení zvuku různým poslechovým podmínkám. Pro kombinaci se subwooferem je zde přepínač horní propusti s polohami Flat, 60 Hz, 80 Hz, dále je zde přepínač vstupní citlivosti s polohami +4, 0 a -10 dB. Nejde o jmenovité hodnoty napětí, ale o zvýšení citlivosti vstupů o 4 dB v případě, že přivádíme slabý signál, respektive snížení o 10 dB, jestliže je vstupní signál příliš silný. Krokový ekvalizér má pro basy polohy +2, 0, -2 dB (shelving) , pro středy 0, -2, -4 dB (notch) a pro výšky +1, 0, -1 dB (shelving). Řešení ekvalizérů pomocí třípolohových přepínačů považuji za praktičtější, než pomocí potenciometrů. U původních BM6A jsou ekvalizéry řešeny miniaturním otočným potenciometrem pro basy a výšky s rozsahem od -4 do 0 dB. Basový potenciometr reguloval plynule mezi dvěma krajními polohami – první, s menší citlivostí basů, ale se sníženým dolním kmitočtem až na kritickou hranici, a druhou polohou s vysokou citlivostí basů s nepatrným potlačením nejspodnějšího kmitočtu. Nové BM6A mkII už tuto funkci neuvádějí. Při testování mkII jsem neměl potřebu měnit nulové hodnoty nastavení ekvalizéru, zvuk byl vyvážený. Vstup XLR, síťový vypínač a konektor pro síťový kabel jsou stejné jako u původního typu. Chladič mkII je menší ale zato hřeje o poznání více než u BM6A.

Trochu rozdílná je štěrbina bassreflexu v zadní stěně bedýnky. Zatímco u BM6A byla rovná, u mkII se jedná o plynule se rozšiřující zvukovod a má asi trochu jinou funkci. Běžný bassreflex plní hlavně funkci přídavné akustické zátěže (působí jako přidaný další objem k litráži bedny). Zde má patrně sloužit jako vyzařovací zvukovod.

Zvuk

Popisovat zvuk monitorů takto vysoké třídy není jednoduché. Jaké je vlastně kritérium kvality? Já bych to charakterizoval asi takto: Všichni, kdo dokáží říkat o poslechových monitorech střední a vyšší třídy věty typu "málem mě to odfouklo", "velmi vyrovnaná charakteristika", "dostatek basů", "křišťálové výšky" a další a další superlativy, ti nikdy neslyšeli Dynaudia. Ano, někomu se nemusí líbit nový design, někomu bude chybět digitální vstup. Já jsem se za léta praxe v nahrávacím studiu naučil hodnotit kvalitu monitorů také podle množství času, které vydržím poslouchat hudbu a pracovat na ní, aniž by mi byl zvuk nějakým způsobem nepříjemný a aniž by mi monitory něco nalhávaly. Na BM6A i BM6A mkII se dá vydržet pracovat opravdu dlouho bez větší únavy sluchu. Toto je pro mne jejich největší cena.

Pokud bych si měl přece jenom troufnout na podrobnější hodnocení zvuku, pak musím v první řadě uvést, že mkII jsou stejně jako starší BM6A velmi citlivé na kvalitu hudebního materiálu – například při poslechu komprimovaných datových formátů jako mp3 nebo wma si mnoho neužijete. Monitory je prostě nesnášejí. Z toho vyplývá, že mix nebo i mastering na těchto monitorech musí zákonitě dopadnout vždy dobře, pokud budete dostatečně pozorní. Každá chyba ve zvuku, v prostoru i v intonaci je velmi dobře slyšitelná. Kdybych už nebyl zvyklý na BM6A, řekl bych, že dynamika BM6A mkII je vynikající. Takto pouze konstatuji, že nechybí mnoho, aby byla vynikající. Snad na tom má podíl nižší výkon zesilovače vysokých kmitočtů. Snížení ze 100 W na polovinu musí být prostě někde znát. Monitory jinak hrají velmi vyrovnaně jak při nízkých hlasitostech, tak i při hlasitosti blížící se maximu, t.j. těsně před probliknutím limitace.

Při testování monitorů během dvou týdnů v běžném provozu nahrávacího studia, jsem mkII několikrát zaměnil za původní BM6A, abych měl neustále možnost přímého srovnání. Rozdíl ve zvuku je opravdu velmi malý. V žádném případě bych ale neřekl, že nové mkII jsou nějakým způsobem vylepšené. Výkonově jsou mírně slabší, dynamicky jsou na tom také o něco hůře, design budiž, možná bych si zvykl... Velké plus je ale samozřejmě o pětinu nižší cena! Za vylepšení by se dalo považovat jen velmi mírné zdůraznění nejhlubších basů, způsobené nejspíše jinou konstrukcí bassreflexu. Předesílám, že se pohybujeme stále v té nejvyšší kategorii studiových nearfieldů a veškeré mnou popisované rozdíly jsou v kategorii nuancí – tedy kromě velkého skoku v ceně. Možnost dorovnání kmitočtové charakteristiky v méně vhodných akustických podmínkách nemohu považovat za výhodu, je to vždy otázka kompromisu.

Veškeré srovnání, které jsme ve studiu provedli s jinými monitory, i když s výrazně nižší cenou, hovořilo jasně pro BM6A mkII. Event TR8-E mají o něco horší dynamiku, patrně způsobenou pomalejším 8" reproduktorem. Maximální hlasitost nemám odvahu u Eventů vyzkoušet vzhledem k nedostatečným informacím o jejich ochranných obvodech. Při výměně monitorů za KRK SP5 jsem měl pocit poslechu levného rádia – slabé basy, nečisté středy a výšky, mp3 nelze vůbec rozpoznat. Po zapnutí Yamaha NS10 jsem chvíli přemýšlel, co jsem špatně zapojil – no právě ty Yamahy. BM6A mkII nehrají nijak oslnivě krásně, to ani není účelem studiových monitorů, ale jejich přednosti vyniknou teprve když si po jejich poslechu pustíte hudbu na čemkoli jiném.

V podobné cenové kategorii jsem slyšel pouze Event ASP8, ale těžko srovnávat zvuk v jiné místnosti, v jiném čase a s jinou hudbou. Takto se mi zdají testované mkII jako lepší investice.

Koupit či nekoupit?

Vím, že teď nenapíši nic originálního, ale je to moje dobrá rada pro vás. Pokud nemáte zbytečných 40 tisíc, ani se nesnažte tyto monitory půjčovat pro vyzkoušení ve vašem domácím studiu či obýváku. Těžko je totiž po týdnu budete vracet zpět. Naopak, jestliže peníze pro vás nejsou až takový problém a máte odvahu potrápit uši ještě o 3 dB hlasitější reprodukcí, půjčte si k porovnání dražší BM6A. Jisté také je, že vás manželka delší dobu neuvidí, protože budete znovu přemíchávat všechny své nahrávky, nebo alespoň poslouchat všechna CD z vašeho archívu a odhalovat předtím neslyšitelné chyby.

A na závěr jako malou perličku a důkaz, že všechno je relativní, uvádím slova jednoho mého známého, obývákového "Uli-zvukaře", kterému jsem před časem předváděl nové BM6A: "No, docela dobrý, ale má to takový papírový zvuk. To bych si nikdy nekoupil".

Tak to já zase jo!

P.S. Pro méně zasvěcené - "Uli-zvukař" vlastní kompletní sbírku přístrojů Behringer a nedá na ně dopustit :-))