Madame Morrigan Custom von Framus? Ano, vábí pohledy; její pevné oblé boky vybízí k pohlazení, štíhlost jejího krku probouzí reminiscence á la Louis Althusser; ráda bude přidušeně sténat v rytmu tvrdého staccata nebo bez dlouhých diskuzí nechá své tělo rozechvět v křeči dlouhých a konec odmítajících vibrát.
Ovšem „nedává" se každému! Její hrdost je tak vepsána již v přídomku Custom, což znamená, že je přímo připravena (abychom citovali výrobce) dostát všem požadavkům a splnit každé individuální přání hudebníka. Do jaké míry pak bude ochotná svému určení naslouchat, potvrdí (nebo vyvrátí) text následující.
Již tedy bylo řečeno, že se jedná o model produktové řady Custom. Mimo této v dalším textu popisované verze je nabízen ještě model Morrigan Pro. Vzhledem k nejen jmenné příbuznosti se proto alespoň namátkově v textu zmíníme i tomto o nástroji.
Jak se snažil vyzdvihnout (snad ne příliš zvrhle působící) úvodník, nepřehlédnutelným prvkem tohoto modelu je rozhodně nepopiratelná vizuální elegance. Takovéto vyznění nástroje je dáno především finální úpravou těla, kdy je na plný korpus z lipového dřeva nanesen netransparentní polyesterový lak černého odstínu, s hloubkou lesku, která svádí k zamyšlení. Přestože je tomuto typu povrchové úpravy nástroje třeba věnovat z pohledu majitele zvýšenou pozornost, a i když „barva nehraje", je jistě důležité, aby nástroj také dobře vypadal – a v souladu s výše uvedeným nezbývá než přiznat, že tahle „morriganka" vypadá opravdu náramně dobře. Použité lipové dřevo, pro svou temnější zvukovou charakteristiku v angličtině nazývané basswood, projevuje své vlastnosti nejen ve zvukové barevnosti instrumentu, ale také v celkové váze (3,8 kg) nebo spíše možná určité robustnosti těla. Na každý pád se prostě nejedná o nějaký „lehký" typ kytary. Temnější a plnější zvukový charakter, perfektně zachytitelný třeba v hutné plnosti středů, tak směřuje nástroj možná spíše k razantnější hře; že tím však rozhodně není řečeno vše, uvidíme dále. Tvar těla vychází z tradičně pojatého tvarování, je však částečně inovován ergonomickým vyfrézováním (jakýmsi mírnějším seříznutím) vrchní i spodní plochy předního korpusu těla, díky čemuž je třeba v poloze „sedící kytarista" loket pravé ruky přirozeněji opřen o nástroj. Spojení krku s tělem vyřešila technologie bolt-in, patentovaná firmou Framus, která byla již mnohokrát popsána na stránkách MS. Ve zkratce proto jen shrňme, že se jedná o spoj, kdy je patka krku vsunuta hlouběji do korpusu těla, takže z celkem čtyř šroubů jsou viditelné šrouby pouze dva; zbývající dva šrouby jsou situovány až pod přední snímač. Odpadá tím použití tradiční kovové destičky a je snížena také patka krku, díky čemuž je pohyb v těchto místech pro ruku hráče mnohem snazší. Nezanedbatelný je samozřejmě i lepší rezonanční přenos v takto řešeném spoji. Za vlastní materiál krku posloužil světlý javor, vůči kterému stojí v barevném kontrastu tmavý a až nekompromisně tvrdý ebenový hmatník (v případě Morrigan Pro palisandrový), rozparcelovaný orientačními perleťovými značkami ve tvaru žraločích ploutví – sharkfin, osazený dvaadvaceti jumbo pražci. V případě hmatníku se konkrétněji jedná o ebenovém dřevu s tygřími pruhy a byť by to mohlo znít podivně, tygr a žralok si spolu náramně dobře rozumí. Nultý sedlový pražec, v tmavém barevném provedení, je osazen zámky; takto zamknutému pražci pak odpovídá dvojzvratné tremolo, kdy byl v případě Morrigan Custom zvolen originální Floyd Rose. V případě modelu Morrigan Pro tremolo řeší typ Framus tremola, licencovaného Floyd Rose. Struny u tohoto druhého typu systému jsou vedeny skrze kameny tremola, nezakládají se tedy svrchu, do kamene, jak je tomu v případě originálního Floyd Rose.
Na závěr popisu ještě dodejme, že hlavu nástroje zdobí decentní perleťové logo Framus, doplněné stylovou krytkou šroubu výztuhy krku, která nese symbol firmy s miniaturou (opět) firemního loga a nakonec, vůči miniatuře loga Framusu výrazně čitelnější, vlastní jméno nástroje, totiž: Morrigan. Zalité olejové mechaniky ladících kolíků, vzhledem k zamykatelnému sedlovému pražci sloužící prakticky jen k uchycení strun (dolaďujeme na Floydu), rovněž podepsala firma Framus.
Nyní se ale už obraťme nazpět k tělu, respektive přímo k snímačům. Snímání je u modelu Morrigan Custom řešeno dvěma humbuckery ze stáje Seymour Duncan, které signoval pan Mustaine (Megadeth); na svou příslušnost k mistrovi upozorňuje vyrytý podpis na krytu cívek. Celý hrdý název společného počinu Seymour Duncan a frontmana Megadeth zní „Dave Mustaine Live Wire set". Jak uvádí firemní stránky, zpracování signálu se opírá o preamp v Class-A zapojení, kdy za zvukovou předlohu posloužila kombinace dvojice snímačů SH-2 a SH-4. Mimo to, že výsledná kombinace těchto snímačů poskytuje opravdu hutnou a „šťavnatou" zvukovou masu, vypadají oba dva snímače, orámované v černém úložném rámečku a překryté niklovou krytkou přímo exkluzivně (zvláště v kontrastu k černému, nalakovanému a naleštěnému tělu). Přepínání mezi jednotlivými humbuckery zajišťuje třípolohový nožový přepínač, od kterého v diagonálním směru k výstupní zdířce nástroje leží krytky potenciometrů: tedy potenciometru pro ovládání výstupní hlasitosti a potenciometru pro nastavování tónové clony. Vše je vyvedeno v matné černi, krytky jsou navíc po svém obvodu mřížkovaně protiskluzově „zdrsněny", jejich průběh je příjemný, stejně podobně je příjemně přirozená změna pozice u přepínače snímačů. Tři jeho polohy odpovídají pozici aktivního snímání u kobylky (resp. tremola), společnému sepnutí obou snímačů a nakonec pozici snímání humbuckeru u krku.
Bez připojení do komba, tedy „na sucho", inklinuje tento nástroj ke spíše komornějšímu projevu. Výrazněji se projevují hlavně středové a výškové struny, basové a nižší polohy mají tendenci zůstávat v pozadí celkového zvukového projevu a vytvářet příjemně plný základ. Domnivám se, že snad lze napsat, že do značné míry tomuto zvukovému „dění" odpovídá charakter nástroje i po zapojení do aparátu. Nejen na čistém kanále se přitom plněji projeví povaha zvoleného dřeva (již zmíněné lípy). I při plném zavření tónové clony bude mít dominantní zvuková barevnost vůli situovat se do středové plnosti, podpořené řádnou nadvládou hutných, přitom ale sametově znějících basů. Výsledkem je tak určitá zvuková temnost, nebo možná spíše uzavřenost zvuku. Což rozhodně neznamená, že se nástroj v kapele neprosadí. O to se starají sice nijak ostré, zato však svou silou rozhodně výrazné výšky a již zmíněná plnost ve středech. A v případě potřeby pak přece nikdy není problém „pootevřít" zvuk na aparátu. Svůj nepopíratelný podíl na „masivnosti" projevu bude rozhodně mít již zmíněný snímací systém. Hmatník určitě není žádná „měkkota", nutí hráče řádně se do nástroje (i hry) opřít a není důvod, proč tuto pobídku odmítat. Poctivě zpracované tremolo a bezpečně kompletně zamknuté naladění razantnější hru bez problému zvládne. Skvěle zní palmutingové běhy, výtečně konkrétní jsou akordické bendy, za zmínku stojí výrazně přesný tapping, při kterém se na sebe jednotlivé tóny velmi dobře navazují, neztrácejí však přitom svou individualitu v nějakém neurčitém slévání se ve jménu až extrémního zkreslení – které si s tímto nástrojem opravdu můžete užít. Na čistém kanále je zvukově velice příjemná hra na oba snímače, kdy se kombinací předního a zadního snímače zvuk nádherně zakulatí, přitom však zůstanou dobře rozlišeny jak výšky, tak basy a celkové vyznění působí svým sametovým klidem, ne však neprůrazným. A tak přestože si nástroj podle mého názoru nejlépe rozumí s moderně znějícími aparáty, domluví se i se sestavou orientovanou spíše na jazzovou scénu.
Dodejme ještě, byť se v případě kytar Framus jedná vlastně o tradiční záležitost, kterou pro její známost není třeba více rozebírat – že nastavení pražců nástroje bylo realizováno technologií Plek, což znamená, že krk byl změřen ve sto dvaatřiceti bodech, kdy měření probíhalo při předpokládaném zatížení krku, tedy za simulace tahu strun, aby následovalo následné seřízení každého pražce přesně podle výstupů měření.
Jistou drobnůstkou, jejíž opomenutí však již takovou „drobnůstku" nezpůsobí, mohou být bezpečnostní zámky pro úchyty kytarového popruhu – praktické a bezpečné; a tento nástroj si to zaslouží. Kytara Morrigan Custom si sebou přinese uživatelský manuál (také v češtině), včelí vosk s leštící utěrkou (aby se kytara leskla, je třeba o ni dbát), sadu seřizovacích klíčů, zmíněné bezpečnostní koncovky na popruh a samozřejmě tremolo páku.
Madame Morrigan Custom je elegantní dáma v černém, která však určitě nemá zapotřebí upisovat svoji duši – to spíše já bych těžko odolával pokušení, neupsat se jí.
