S kytarou Framus jsem se již jednou setkal - bylo to asi před dvanácti lety na nějakém kytarovém semináři. Kytarista, který ji vlastnil, se tvářil rozzářeně jako měsíček, protože mu ji lektor velice pochválil a my ostatní po tom nástroji závistivě pokukovali, co že je to vlastně zač. Takže po pár letech mám možnost si německou kvalitu prověřit hodně zblízka.
Framus není žádným nováčkem na poli strunných nástrojů a proto také k výrobě kytar používá vedle exotického ovangkolu jen samé prověřené dřevo – honduraský mahagon, jasan, javor a lípu.
Kytara svým vzhledem a tvary nevyznívá úplně jako „panthera", ale výrobce ji takto prostě pojmenoval a hotovo. To první, čeho si všimne úplně každý, je kvalita výroby a snaha o precizní zpracování detailů nástroje. Ostatně už výčet použitých materiálů řadí tuto kytaru do vyšší třídy – na tělo honduraský mahagon s bombírovanou 20 mm silnou dvouvrstvou deskou z žíhaného javoru, krk z afrického ovangkolu a na hmatník tvrdý eben. Spojení znělých dřev mahagonu, s jeho vyrovnanou zvukovou charakteristikou, a javoru je dostatečně prověřeno a není třeba pochybovat o příznivých tonálních vlastnostech spolupráce těchto dřev na kytarový zvuk. Pokud se u nějaké kytary objeví na hmatníku eben, vězte, že téměř vždycky půjde o kvalitní a ne úplně laciný nástroj, takže tu máme další signál chování a zvuku nástroje. Ovangkol je africké dřevo tmavě hnědé barvy s hlubokými nažloutlými a černými proužky, vytvářejícími prostorový efekt podobně jako dřevo mahagonové. Znalci tvrdí, že je to na krky výborně se hodící materiál, který dobře spolupracuje s dřevy užívanými běžně na těla kytar. Zde dodává ovangkol mahagonu takový ten „grand piano" zvukový rozměr.
Krk i hlava nástroje jsou z jednoho kusu tohoto afrického ovangkolu a hlava je na své lícní straně překryta ještě plátkem vinylového materiálu s nádhernými „perleťovými" intarziemi. Ostatně tyto efektní intarzie jsou i po celém hmatníku a působí profi dojmem. Ladicí mechanika je zamykací, a to shora šroubem v ose kolíku a pokud strunu dobře zavinete, funguje to spolehlivě. Pražce jsou typu jumbo a jsou osazeny a začištěny velmi precizně, ostatně všechny detaily a spoje materiálů na tomto nástroji jsou jako ulité a vystřižené laserem; celá plocha krku, který má profil oblého „D", je úplně hladká, bez sebemenších ostrých hran nebo nerovností. Povrch ovangkolu je přírodní, díky své poréznosti stále „suchý" a levá ruka velmi pohodlně klouže po celém rozsahu. Krk je tělu připojen dvěma viditelnými šrouby, a jelikož minimální počet šroubů jsou tři, musí tam být ještě nějaké ukryté (systém byl popsán v testu Camarilla v MS 2/06). Přechod krku a těla je na zadní straně nástroje zešikmen a mírně sražen pro lepší hratelnost ve vyšších polohách. Vykrojení spodní části „cutaway" však končí už na 19.pražci, takže levá ruka nemá při hře v nejvyšších polohách prostor pro plné pohodlí, a je třeba dlaň mírně povystrčit a palec musí ven; je nutné si na to zvyknout, pokud to ještě neumíte.
Samotné tělo má příjemný, „hodný" tvar se zaoblenými hranami a dokonalými spoji materiálů a výbornou povrchovou úpravou. Mahagonu je tu pořádná tloušťka, poctivých 40 mm, a k tomu ještě 5 až 20 mm javoru, proměnně dle klenutí vrchní desky, takže když se to celé rozehraje, je to dost slyšet. Framus se drží klasiky i co se týká vzájemného sklonu těla a krku, tedy cca 15°. Na takovou kytaru se pohodlně hraje a úhel spoje přispívá k optimálnímu sustainu. Kobylka a struník jsou klasického gibsonovského typu a stejně jako celý hardware v chromovém provedení. Nějakou dobu se celý potah strun „hýbal" a musel jsem často dolaďovat, než se osazené struny, Framus Custom Light, usadily, ale po pár dnech bylo vše v pořádku.
Velice příjemným řešením bylo provedení krytu elektroinstalace na zadní straně těla nástroje – kryt se odnímá přes dvě západky, žádné šroubování není třeba, zbývá jen doufat, že to dlouho vydrží bez odlomení.
Snímače
Tak po dlouhé době držím v ruce nástroj osazený originál Seymoury, žádné „Duncan designed", i když ani ty nejsou žádný aušus a Duncan je bere samozřejmě za vlastní (něco jako bratranec originálu). Když jsem prolistovával přiložený několikastránkový manuál s přehledem a popisem vyráběných kytar Framus, tak téměř všechny jsou osazeny Duncany, a to v samotným výrobcem doporučovaných (a mnoha kytaristy vyzkoušených) kombinacích – např. SH2 + SH4 apod. Panthera je osazena dvěma humbuckery, a to APH1N u krku a SH5 u kobylky, a jedním singlem APS1. APH1 je teple a měkce znějící humbucker s magnetem Alnico II pro a s „mírným" výstupem. Ti, kdo své zkreslení tvoří více zesilovačem, zamilují si tento snímač pro jeho schopnost plně barevného crunche a hezkého čistého tónu s měkkým attackem. Magnet umožňuje kulatý zvuk s pružnými rezonujícími basy. APH1 má lehce do véčka, nebo spíše do půlvlny, posazené výšky s basy a středy tak akorát. Snímač se doporučuje pro semiakustické kytary a zvláště pro jasně znějící dřeva, tedy nástroje s javorem a hmatníkem z ebenu, což je přesně případ naší Panthery. Snímač se vyrábí jak v provedení pro krk, tak pro polohu ke kobylce a mimochodem jej můžete slyšet na kytarách v takových kapelách, jako jsou Guns ‘N’Roses, Queensryche a Queens of the Stone Age.
SH5 je snímač s názvem Duncan Custom a je to Duncanův oblíbenec, basy má totožné s APH, výšek o něco více, ale hlavně je řádně krmen ve středech, má totiž keramický magnet a výstup na úrovni 14 k’, takže je tu cítit více šťávy – stále však v mezích, které nedrtí dřevěný původ tónu. Jako je APH vhodný pro blues a classic rock, je SH5 schopen nasazení v celé škále muziky včetně podladěných radovánek. Zkoušel jsem a je to prima, APH už Cis a C moc nebere, tón „zgumovatí", kdežto SH5 si s tím krásně a jasně poradí.
APS1 je velmi dobře znějící singl, opět na jádru Alnico II s technologií staggered – umělého zestaření magnetů pro opravdový vintage tón. Má stejnou zvukovou charakteristiku jako APH, jen lehce slabší výstup (uchem skoro neznatelně) a méně basů a výšek. Je svým tonálním nastavením kalibrován právě pro středovou mezipolohu jako náhrada pro straty. Jen se mi zdálo, že osazení singlu mohlo být více uprostřed mezi oběma humbuckery, je posazen poměrně blízko ke krkovému snímači, ale „co už včil".
Když zvuk hraje
Tak tedy na sucho hraje tento framusek pěkně nahlas – logickým důvodem je přítomnost rezonančních dutin uvnitř těla. Plné basy, dostatek výšek a bohatě, bohatě středů, že to málem i občas kvákne. Nástroj hodně rezonuje, pochopitelně nejvíc z těla, ale dá to trochu víc práce jej rozehrát.
Na sucho se ale na elektrické kytary hraje málokdy (aneb, jak řekl klasik: „...to je mi jedno, jak se to píše, je to na elektriku?"), takže zapojíme a hrajeme. Rezonanční vlastnosti se zkopírují přesně a tak, jak hraje nástroj na sucho, tak hraje i na „mokro", jen o třídu ušlechtileji. Krásný čistý zvuk, se kterým je radost hrát a který skvěle inspiruje. Snímač u krku přiměřeně kulatý s měkkým tónem a sustainem, snímač u kobylky rockově nabroušený, plný středů s jasným attackem.
To nejlepší však, co na tomto nástroji je, je zapojení snímačů. Na spodním výkroji těla je ovladač master volume. Ovladač u kobylkového snímače, který na většině nástrojů bývá jako volume, zde ovládá hlasitost singlu a při povytažení rozpíná krkový humbucker (zapíná se vnitřní cívka), ovladač tónové clony je jasný a povytažením rozpínáme kobylkový humbucker. Na horním výkroji jsou dva páčkové přepínače; přední je klasický třípolohový a spíná humbuckery klasickým systémem 1, 1+2, 2. Ten druhý přepínač je pak dvoupolohový a provádí úžasnou věc – při přepnutí dolů se pošle signál z kobylkového snímače přímo na výstupní jack, bez ohledu na nastavení všech ostatních hejblátek i volume. Ten hlasitostní rozdíl je markantní, je to pravý jump bez kompromisů a dostáváte tak další možnosti kombinace zvuků. I při izolovaném navolení kobylkového humbuckeru třípolohovým přepínačem je ten rozdíl při zapnutí dvojpolohovým patrný tak, jako kdyby jste tam měli ještě další předzesilovač.
Na začátku jsem s ovládáním trochu tápal, ale brzy jsem si zvykl a přivykl tak, že bych to tak chtěl mít i na své kytaře, přijde vám to vlastně úplně přirozené. Je tu humbucker, který se dá rozepnout, a singl, který se dá přimíchat k čemukoliv a který nehraje samostatně. Dále možnost mít v akci oba humbuckery, i rozepnuté, a k nim ještě přimíchat singl. Takže Framus nabízí jak gibsoňáckou trojkombinaci, tak straťácké mezipolohy a ještě navíc to, co strat nemá – všechny tři „singly" dohromady, nebo to, co gibson nemá – dva humbuckery dohromady se singlem. No absolutní fantazie! Snímače spolu s materiálem těla dávají kvalitní zvukový základ a jednotlivé barevné kombinace to umocňují. Úplně nejlíp se z tohoto nástroje dostává plně barevný crunch ve všech myslitelných snímačových variacích, a samozřejmě funky zvuky, to je celá galerie. Je úžasné, co se zvukem humbuckeru udělá jemné přimíchání singlu, ta možnost míchání, ne jen prostého zapnutí, je prostě úžasná. Skvěle lezou z kytary také jazzové věci, ale ty moc hrát neumím, jen mám rád ten temně kulatý a medový zvuk. Díky přímému přepnutí SH5 na výstup se však výborně hraje cokoliv z hard’n’heavy, opravdu cokoliv. Fantasticky to budí lampy a téměř se zdvojnásobí sustain. Akordy jsou dobře čitelné a všechny polohy na hmatníku zpívají tak, jak mají. Jediné, co mi vadilo, bylo action strun, chtěl jsem dohmat trochu snížit, ale už to místy zase dost drnčelo, takže superrychlé věci půjdou hrát obtížněji. Ale nevadí, kvalita zvuku vítězí nad rychlostí.
Shrnutí
Díky charakteristickým a plně barevným středům bych viděl tuto kytaru jako rockovou, ovšem možnosti zapojení snímačů, jejich kvalitní tón a variabilita přepínání dávají tomuto nástroji punc opravdu univerzálního nástroje s vysokou kvalitou tónu, ve všech hratelných dimenzích, a tedy předurčují nástroj jako vhodnou studiovou výbavu. Důrazně doporučuji vyzkoušet na vlastní uši. A abych nezapomněl, nejen že součástí kytary je gigback prémiové řady vysoké užitné hodnoty, ale v jedné z jeho kapes naleznete i zámky originálních Warwick straplocků, a ač vůči ceně nástroje jsou položkou zanedbatelnou, u jiných výrobců se mi této pozornosti zatím nedostalo!
