Framus Panthera Supreme

Elektrická kytara
Kategorie: 
Cena: 
90 379,00 Kč
Framus Panthera

Byl to velmi zvláštní pocit, když jsem při otvírání zámků těžkého černého kufru přemýšlel, co spatřím. Ve chvílích, kdy jsem pln napětí očekával příchod zásilky, jsem si tu krasavici důkladně prohlížel na obrázcích. Ale podle zevnějšku nepoznáte, co je uvnitř. Mezi lidmi to, tuším, funguje podobně. Je sice pravda, že mnoho vám napoví renomé značky, ale... 

Ach ano, značka. Nástroj pochází z německých továren podepisujících své výrobky Framus. Asi bych udělal nejlépe, kdybych se v tomto okamžiku o firmě zmínil. Nejstarší zmínky o výrobě hudebních nástrojů Framus sahají do roku 1946. Firma se v té době zabývala výrobou houslí. Rock'n'roll však ke konci padesátých let přinesl veliký zájem o elektrické kytary. Obrat nabýval na objemu a Framus se stal největším evropským výrobcem kytar. Ale kolo štěstěny se otáčí... Určité změny na trhu způsobily v sedmdesátých letech bankrot firmy. V roce 1995 se firma objevila znovu, nyní však pod společností Warwick, tedy přesněji řečeno díky této společnosti, především pak díky úsilí syna původního zakladatele firmy Framus.

Tvar a konstrukce

Že jde o nástroj výjimečné kvality, tušíte už ve chvíli, kdy poprvé odklopíte víko bytelného kufru, který má chránit kytaru před nástrahami cesty. Okamžitě si ji zařadíte do mladé průbojné generace, jejímž cílem ale není popřít vše předešlé, nýbrž ctít své rodiče a zároveň se přizpůsobit současným tendencím. Velmi zřetelný je vliv Gibsonova Les Paula, tělo naší Panthery se její předchůdkyni velmi podobá, má však o mnoho modernější charakter. Na přední straně je mírně vypuklé, pokryté dýhou z fládrovaného javoru. Pod tenkou javorovou vrstvou je mahagon. Jeho barvu si může oko kytaristovo dobře vychutnat, protože není skryt pod žádným lakem, je pouze naolejován. Lakovaná je jen přední strana kytary. Dostupné jsou tyto možnosti: Burgundy Blackburst, Emeraude Green, Nirvana Black, Honey Violin, Honey Sunburst a Vintage Sunburst. U některých variant se nabízí možnost lakování i zadní strany kytary.

Krk je rovněž mahagonový. Jeho spojení s tělem vyřešili konstruktéři lepením. Navíc je navržen tak, že hráči nic nebrání v přístupu k nejvyšším pražcům. Profil má poněkud nízký, velmi dobře padne do ruky. Příjemné je také, že stejně jako zadní strana těla není lakován. Hmatník je z žíhaného ebenu (jehož „žíhání“ nebylo příliš výrazně zřetelné). Překvapilo mě, že dřevo je zbroušeno a vyleštěno s takovou jemností, že se leskne téměř jako lakované. Dvacet dva pražců označených 

jako jumbo medium je nasázeno velmi precizně díky technologii Plek. Jedná se o počítačem řízené měření a následné obrábění pražců, které by mělo eliminovat i tu nejmenší nepřesnost. Kromě toho je zde též použita technologie neviditelného pražcování, o jejichž výhodách bylo v minulých číslech Music Store několikrát podrobně pojednáno. Orientaci na hmatníku umožňují perleťové značky jak mezi pražci, tak na vrchní straně krku. Nultý pražec není žádný jiný, než Graphtech Black Tusq se sníženým třením, široký 43 mm. Tuším, že snaha najít špatně se ozývající tóny by byla u kytar této kategorie sisyfofskou prací. Hlava na konci krku není v porovnání se zbytkem nástroje nikterak výstřední. Opět je upravena do moderně působícího tvaru, ne však do takové míry, aby tu nebyl patrný gibsonovský vliv. Ladící mechaniky mají uspořádání 3 + 3. Jde o americké Sperzel Trim-Lok mechaniky se zámkem, díky němuž není struna na kolíku téměř vůbec namotaná, což by mělo mít pozitivní vliv na stabilitu ladění (která je u tohoto nástroje výborná). U vrchního okraje hlavy se vyjímá perleťový nápis Framus. 

Framus Panthera

Nyní můžeme pokračovat po stopách strun ke kobylce. Pochází totiž z továren firmy TonePros. Jedná se o model tune-o-matic, poměrně často využívaný u kytar podobného typu. Za zmínku stojí ještě jedna maličkost, která je však maličkostí nemálo praktickou. Na kytaře jsou namontovány bezpečnostní zámky na popruh, kterým bude nejeden kytarista vděčit za neporušenost své-ho nástroje. A musím také dodat, že řemeslné zpracování je naprosto precizní, což je jasné už od prvních krůčků prstů po hmatníku. S přibývajícím časem stráveným s krásnou Pantherou v náručí přibývá i neochvějná jistota o neobyčejné kvalitě nástroje.

 

Elektronika

Chvění strun je zaznamenáváno dvojicí humbuckerů Seymour Duncan. U kobylky se jedná o model SH-14 Custom 5, u krku o SH-1 '59. Oba jsou opatřeny AlNiCo magnety. Větší pozornost jim budu ale věnovat až při popisu zvuku. Přepínat mezi snímači můžeme pomocí trojpolohového přepínače umístěného v horní části kytary, podobně jako u Les Paula. Výstupní signál může hráč korigovat dvěma potenciometry společnými pro oba snímače. První slouží k ovládání hlasitosti, druhý má na starosti tónovou clonu a rozepínání cívek humbuckerů. Pro tento účel má potenciometr funkci „push-pull“. 

 

Zvuk a pocity ze hry

Ve chvíli, kdy jsem si vzal kytaru poprvé do ruky, byl jsem mile překvapen hned několika skutečnostmi. Jak už bylo řečeno, krk je velmi příjemně tvarovaný a povrchová úprava rovněž přispívá k pohodlí. Ruka se při posouvání mezi polohami nijak nezadrhává, jak se to někdy stává na lakovaném povrchu (zejména, když se potí dlaně). Ne méně příjemně je tvarováno i tělo nástroje, muzikantovo břicho není hmožděno žádnou hranou. Nástroj je také dobře vyvážen, nemá tendenci padat na hlavu. Ve chvíli, kdy jsem začal poprvé hrát (zatím nasucho), nenastalo naštěstí žádné rozčarování (vzhledem k dosavadnímu nadšení), spíše naopak. Kytara zněla velmi jasným, barvitým a poměrně hlasitým tónem. Zřejmě díky pečlivému výběru materiálu i profesionální řemeslné práci jsem nenarazil na místo či polohu hmatníku, kde by se tón ozýval jakkoliv nevyrovnaně nebo tlumeně.

Jak už jsem zmínil, kytara je vybavena dvěma humbuckery, které jsou zároveň použitelné jako single coil snímače. Výsledkem je velmi bohatý výběr zvukových možností. Celkově je ale kytara orientována spíše do oblastí tvrdší hudby, má však i polohy, které by se nemusely příčit leckterému jazzmanovi. To je ovšem záležitost vkusu každého hráče.

Framus Panthera

V kobylkovém snímači by našli zalíbení nejspíš rockoví, možná i metaloví kytaristé. Jeho zvuk je velmi hutný, průrazný, s dunícími basy a údernými výškami. Velmi dobře zní i při velkém zkreslení. Po přepnutí na krkovou polohu se dostaví pocit, že jste se ocitli na jiném světadíle. Zvuk je o mnoho kulatější, měkčí a jemnější. Celkově působí velmi vyrovnaně, i když basy a výšky stále ještě mírně převažují nad středy. Pro čistý zvuk se mi jevil jako ideální volba, menší či středně silné zkreslení mu ale nikterak nevadí. Právě jeho zvukovou polohu jsem si dost oblíbil, zvláště s mírně staženou zvukovou clonou. Oba snímače mají také neobyčejně silný výstup. Prostřední poloha přepínače (zapojení obou humbuckerů) vyzněla překvapivě poměrně suše, přestože humbuckerová kulatost nevymizela docela. Jako by tu ale byl cítit mírný nádech singlů. A k těm se právě dostávám. Po zkoušení prostředního zapojení mě totiž nenapadlo nic jiného, než zatáhnout za potenciometr zvukové clony a tím rozepnout dvojité cívky snímačů. Jestli jsem před chvílí hovořil o jiném kontinentě, teď by cesta nejspíš vedla do úplně jiného vesmíru (je-li nějaký další vesmír). Přesunuli jsme se totiž od Gibsonova hutného tónu ke zvuku tak typickému pro kytary Fender. 

Základní charakteristiky zůstaly podobné: čím dále od kobylky, tím jemnější zvuk. Je ale přinejmenším překvapivé, jakou to náhle nacházíme u kobylky břitvu. Najednou vám z aparátu zazní velmi řezavý, plechový tón s výškami ostřejšími než je vítr ze Sibiře. Snímač mi nejlépe zněl v kombinaci s mírným zkreslením (myslím, že zkreslovat ho více není příliš dobré, ale proti gustu...) a s kvákadlem. I přes fakt, že jsem funky nikdy moc nehrál, ponořil jsem se do šíleného „kvakotu“ a rychlých šestnáctinových rytmů velmi snadno. Ovšem musím dodat, že mi další dvě polohy přepínače byly milejší. 

A na řadu přichází zase krkový snímač. Zvuk se opět přesunul do klidnějších vod. Usadil se spíše uprostřed frekvenčního spektra. Pozbyl snad veškerou agresi. Jde o typický měkký, ale trochu suchý zvuk single coil snímače, který můžete bez obav zkreslit (opět bych to příliš nepřeháněl, ale záleží na vkusu každého hráče) či ponechat bez jakýchkoliv změn. Docela mu sluší i stažená zvuková clona. Opravdu je to snímač s velmi bohatými možnostmi využití. Je pochopitelné, že zvukové vlastnosti nástroje při zapojení obou singlů budou posazeny někam do prostoru vzniklého mezi oběma krajními snímači. V porovnání s kobylkovým zní tato poloha jemněji, méně agresivně. Oproti krkovému zde máme zvuk sušší, chybí nám něco málo z basů, což je pak přidáno na výškách. Barva výsledného tónu je neméně univerzální, než tomu bylo u samotného krkového snímače.

Resumé

Po otestování tohoto modelu jsem dospěl k závěru, že hledat na tomto nástroji chyby je prostě ztráta času. O mnoho snazší je užívat si jeho zvuku a zajímavého designu. Nejvíce bych vyzdvihl jeho širokou škálu herních možností, která nebývá samozřejmostí. I když k tomuto bych ještě dodal, že opravdu nejde o nástroj „od každého trochu, ale v celku nic“; je zkrátka plnohodnotný ve všech svých polohách. 

Jistě platí, že vedle výhod by měly zaznít také případné chyby, ale u tohoto nástroje jednoduše nemám, co bych mu vytkl. Snad by se možná dalo namítnout, že jen cena je příliš vysoká, ale podle mého názoru je právě ona – vzhledem k výše zmíněnému – více než adekvátní.

Framus Panthera