Framus Streetwalker

Elektrická kytara
Cena: 
33 480,00 Kč

„Framus Streetwalker? To je nějaké vintage „reissue" nástroje, na který se hrálo v roce šedesát, ne?" Přibližně nějak takto zněla má reakce na dotaz, jestli bych si nechtěl „střihnout" recenzi na šestistrunnou elektrickou kytaru německého výrobce Framus. Jaké bylo mé překvapení (nepochybuji o tom, že si tento úžas „přátelé" z redakce pěkně vychutnali), když na mne z futrálu vypadl „mazel", za něhož by se nemusel stydět leckterý vyznavač těžkého kovu.

Rád bych se vyhnul rozvleklým úvodům, a tak raději hned přejdu k „popisné" části testíku. Tělo nástroje, pro které bylo zvoleno lipové dřevo, vyfrézovali naši sousedé do tvaru, jenž podle mého názoru nápadně připomíná jakýsi hybrid mezi „Explorerem" a modelem Jackson Kelly - snad s trochou více zaoblení, tu a tam je také ubráno či přidáno „na materiálu".

Vzor je však, zdá se mi, naprosto zřejmý.

Krk nástroje sestává z jednoho kusu javoru, jehož spojení s korpusem nástroje je řešeno pomocí dvou viditelných velkých šroubů, které jsou přístupné na zádech nástroje, a dvojice šroubů skrytých, silově působících „proti" prvním. Není zřejmě potřebné zdůrazňovat, že se jedná o firemní patent. Na druhou stranu, nástroje Framus dobývají v plné síle český trh teprve krátkou dobu a ne každý muzikant je s těmito „vychytávkami" obeznámen, že? Dalo by se uvést, že krk přechází v tělo v sedmnácté poloze palisandrového hmatníku. Ten byl pro lepší orientaci při hře opatřen značkami v podobě žraločích zubů (výrobce sice na svém webu hovoří o „sharkfin" – tedy o žraločích ploutvích, ale je pravda, že se v muzikantské mluvě používá obojí přirovnání – pozn. redakce). Zde se opět připomínají výše jmenované vzory. Dvacet dva jumbo pražců a dostatečně velké vykrojení těla v oblasti nejvyšších poloh zaručuje vysokou pohodlnost hry v celém rozsahu hmatníku. Ze zadní části krku je povrchová úprava Natural Oil, který dává vyniknout opravdu pěkné textuře.

Hardware

Pokud bych měl něčím začít povídání o hardwarových komponentech nástroje, pak myslím, že toto „prvenství" patří licenční tremolo mechanice Floyd Rose. Toto plovoucí tremolo dává prostor pro řadu „doladění" (nejen tónu). Rýhovaným šroubem můžete regulovat výšku kobylky, jiný slouží k fixaci čepu a nechybí ani šroub pro jemné doladění. Tremolo je uzamykatelné, od klasického dvojitého zamykání se však trochu liší. Struny se zde protahují skrze kameny, což znamená, že nejsou v místě zlomu tolik namáhány a nehrozí proto v tomto místě (řekněme v místě zlomu nebo ohybu) tak časté přetržení. V tomto ohledu je třeba zmínit také typické zamykání pomocí sedlového pražce a tří imbusových šroubků na „pomezí" mezi krkem a hlavou. Ladící mechanika je dle katalogu vlastním výrobkem firmy Framus, což mimochodem dokazuje i nápis na spodní straně každého strojku. Ladítka jsou rozložena rovnoměrně (tedy 3:3) po obou stranách hlavy nástroje. Hlavici šroubu, který umožňuje přesné nastavení předpětí a průhybu krku, kryje ozdobná destička, opatřená logem firmy a názvem modelu nástroje. Z této části nástroje zbývá uvést už jen v perleti vyvedený nápis Framus na matně černém přeplátování, které není tentokrát (na rozdíl od většiny modelů kytar Framus) zdobeno charakteristickým perleťovým znakem. Ještě jsem zapomněl zmínit, že barva těla nástroje je černá s vysokým leskem (komu by nevyhovovala černá, může zvolit i bílé provedení; ovšem jiné povrchové úpravy by asi musely být již záležitostí speciální custom objednávky a v takových případech, jak už to tak chodí, i otázkou více „kapříků") a mechanika v černém chromu. Nebojím se napsat - elegance každým coulem. Vše se mi zdálo v naprosto bezchybném provedení a seřízení - žádné ostré hrany, nedotažený prvek či vada v laku!

Nejen vysoká řemeslná kvalita nástroje, ale i jeho vybavení pro servis, provoz a údržbu, dokazují, že to výrobce se zákazníkem myslí smrtelně vážně! Sada klíčů pro seřizování mechaniky a ladění nástroje je samozřejmostí, ale poprvé se setkávám s tím, že nějaký výrobce přibalil i zámky na popruh, hadřík na povrchovou údržbu a dosti podrobný manuál, který je navíc napsán v několika jazycích, češtinu nevyjímaje. Dočteme se zde prakticky vše o údržbě, konstrukci, seřízení a ladění nástroje. Dále se zde nachází i přehled vyráběných modelů, včetně osazení a materiálů, což je minimálně velmi příjemná záležitost. Zvláště to platí pro ty kytaristy, kteří nejsou ještě tak zběhlí v servisu a nastavení.

Vraťme se ale k našemu konkrétnímu kusu, zejména potom k jeho elektrické části, jíž zajišťuje trojice snímačů renomovaného výrobce Seymor Duncan. Toto osazení tvoří HB Trembucker SSH-PG1B Pearly Gates - Alnico II, který je umístěn u kobylky nástroje, dále mini HB SSHR1N Hot Rails u krku a konečně ještě „singl" SSSL-5 ve stejné poloze (krk). Co se týká snímače Mini HB, dalo by se říct, že je to takový hybrid mezi singlem (vizáž) a humbuckerem (zvuk). Pokud bych měl být přesnější, jedná se o tzv. kolejnicový typ snímače (v tomto případě „dvojkolejnicový") s kolejnicovými (používá se rovněž výraz „nožovými") magnety (účelem této konstrukce by měl být souvislejší magnetický tok a tím přesnější snímání kmitající struny). Volba snímačů je záležitostí třípolohového přepínače. Posledním článkem elektrického řetězce je „poťák" hlasitosti, který – kromě toho, že se jedná o jediný potenciometr na kytaře - ovšem plní ještě jednu velmi důležitou funkci. Při jeho vytažení totiž dojde k deaktivaci obou humbuckerů. To znamená, že na výstup z kytary se připojí pouze „singlový" SSSL-5, což dává nástroji další zvukový rozměr.

Zvuk?

Sama o sobě a bez zapojení do elektriky produkuje kytara dosti silný zvuk s poměrně (tedy na šroubovaný krk) dlouhým sustainem. Myslím, že toto svědčí o kvalitě použitých materiálů. Překližka by tímto způsobem určitě nehrála. Dost bylo unplugged pokusů a produkcí připomínajících sleziny u táborových ohňů - zapojuji aparát a začínám okamžitě pěkně zostra hrát. „Hnedle" přepínám na drive mód a volím snímač u kobylky. Ozývá se plný zkreslený zvuk, naladěný hodně do středních až středobasových frekvencí. Pravda, musel jsem přistrčit snímač trochu blíže ke strunám. Byl totiž z výroby dost utopený. Někdy to nevadí, ale zde to byla chyba. I při nastavení poměrně vysokého stupně zkreslení zůstávaly v případě Streetwalkera tóny konkrétní, barevné a neslévaly se do neidentifikovatelné koule hluku, kdy je prakticky jedno co mačkáte a jak drnkáte. Po přepnutí na oba snímače se tón o hodně zakulatil a bylo vhodné ubrat zkreslení nebo si pohrát s regulací výstupní hlasitosti. Po přepnutí na snímač u krku se ozval zvuk, který přesně pasuje na sólovou hru, popřípadě na méně zkreslený a až bluesově jazzový „beglajt". Ovšem pohled na jazzového hráče, který má na krku zavěšenu podobnou sekeru, by mě asi povalil. Poslední možností přepnutí je zapojení singlu. Já sám osobně preferuji „singly" spíše na čistou hru ala Stratocaster. To ovšem nemění nic na mém přesvědčení, že i u tohoto modelu najde tento „výraz" své uplatnění, protože fúze stylů je dnes na běžném pořádku. Single snímač produkuje díky svému umístění basovější, ale zároveň také pěkně prozvoněný tón, vhodný též pro sólovou hru. Jen dávejte pozor na přemíru zkreslení. Je to přeci jen „singl" a tudíž náchylnost na rušivé vlivy může být v takovém případě větší - no a rostoucí míra gainu ji jen znásobí.

Co chytrého říci závěrem?

Raději nic a pokusíme se o věcnost. Po dlouhé době se mi dostal do ruky nástroj, který mě nadchl natolik, že se sním budu těžko loučit. Framus nabídl nadstandardní výbavu, výborné řemeslné provedení a herní vlastnosti. Co více si může potencionální vlastník přát? Nabízí se mu i moderní tvar (byť předurčený tvrdším stylům) a hlavně perfektně padne do ruky. Seřízení je, myslím, plně dostačující a po doladění je nástroj okamžitě schopen provozu. Dovolím si malý dodatek. Testoval jsem na aparát Mesa a tato kombinace byla více než příznivá. I když jsem se s nástroji této značky doposud neměl možnost herně se déle seznamovat, myslím, že jejich počínající útok na kytaristovu duši (a peněženku) nezůstane bez odezvy a ještě o nich dost uslyšíme. Mimochodem, jeden kus vlastní takový velikán jako je James Murphy…