Godin Exit 22

Dřevo dělá kytaru
Distributor: 
Cena: 
15 990,00 Kč

Začínám mít rád Kanaďany…V průběhu května jsem dvakrát prožil euforické okamžiky a vždy v tom měli prsty Kanaďané. Poprvé, když sice neochotně, ale přesto přenechali našim hokejistům zlaté medaile na mistrovství světa, a podruhé, když se mi do rukou dostala nádherná kytara Godin Exit 22, jejíž původ lze rovněž vystopovat v zemi javorového sirupu a hokejek.

Tedy ono to s tím kanadským původem není až tak jednoznačné, protože kytary Godin ze série Performance se z nějakých záhadných ekonomických důvodů vyrábějí v Berlíně. Aby to bylo ještě složitější nejde o ono město v němž se odehrává děj aktuálního filmového kasovního trháku „Das Untergang", ale o Berlin ve státě New Hampshire, tedy u strýčka Sama ve starých dobrých USA. Nicméně všechny „dřevěné" díly jsou připravovány v mateřské továrně v La Patrie, takže nakonec opravdu najdeme i tu kanadskou stopu.

Popravdě řečeno nevím, zda jsem úplně tím pravým člověkem, který by měl hodnotit kvality kytar Godin, neb přiznávám bez mučení, že jsem velkým příznivcem této značky. Měl jsem v ruce už pěkných pár kousků a nikdy jsem na žádném nenašel jedinou chybičku. Vlastně se mi nabízí filosofická otázka „…jsem fandou Godinek protože jsem na nich nikdy nenašel žádnou slabinu, anebo jsem na nich nikdy nenašel žádnou slabinu právě protože jsem jejich fandou???". Ať tak nebo onak, stejně jako při všech mých předcházejících recenzích bude i tentokrát na objektivitu dohlížet kolega Ashok, který jako správný profesionál žádné kytaře neodpustí nic.

Design

Abych příliš nezdržoval s úvodem, pojďme se rovnou podívat na krásnou 98 cm dlouhou a 33 cm širokou kytaru, ke které výrobce standardně dodává velmi kvalitní, odolný „outdoorový" GigBag v khaki barvě. Tvar těla nese typický rukopis designérů Godinu, tzn. „Single cutaway", připomínající kombinaci Telecasteru s Les Paulem. Zdá se jakoby tělo bylo vyrobeno z jednoho 42 mm silného mahagonového hranolu (to by za tuhle cenu byl vážně luxus). Při důkladném ohledání boků ovšem neunikly mému pozornému oku velmi pečlivě provedené spoje, jež k mírnému zklamání signalizují, že se tělo ve skutečnosti skládá ze tří slepených mahagonových špalíků. Zkosení pro pravou ruku je jen neviditelně naznačeno, zato obrovský výřez pro břicho hráče na zadní straně vyhoví i opravdu vydatnému konzumentu Coly a hamburgerů (to v zemi původu), či piva a buřtů (v našich podmínkách). V místě spoje krku a těla je rovněž velmi příjemné zkosení umožňující snadný přístup k nejvyšším polohám hmatníku. Jinak je celé tělo víceméně ploché, což dává vyniknout elegantnímu polomatnému přírodnímu povrchu.

Elektrická výzbroj nástroje sestává ze dvou Single Coil snímačů označených GS-1 u krku a vprostřed a jednoho humbuckeru GHB-1 u kobylky. Elektroniku doplňuje standardně zapojený pětipolohový přepínač a obligátní potenciometry Volume a Tone s kovovými čepičkami. Výstupní Jack najdeme na boku těla, podobně jako u Les Paulů. Přístup k elektronice se ukrývá na zadní straně těla pod plastovou destičkou.

Masivní pevná kobylka je velmi kvalitní, kompletně odlévaná (žádný ohýbaný plech), což bude mít společně se strunami protaženými skrz tělo jistě pozitivní vliv na sustain nástroje. Na zadní straně těla jsou struny ukotveny v mohutné mosazné příčce. Zbývá dodat, že veškerý hardware je vyveden v decentně působící černé barvě.

Jednodílný krk osazený 22 Medium Jumbo pražci má menzuru 24,75", čili přibližně 63 cm, tudíž se řadí mezi kratší a tím pádem i teoreticky hráčsky pohodlnější. Jako materiál pro jeho výrobu posloužil „Hard Maple", neboli tvrdý javor. Nejde o speciální odrůdu dřeva, jak by si mohl někdo myslet, ale o materiál řezaný ze spodní části stromu, kde se díky hmotnosti kmene jednotlivé dřevní složky během mnoha let slisují do velmi husté a homogenní hmoty s nadprůměrnými akustickými vlastnostmi. Spoj těla s krkem je proveden čtyřmi samostatnými šrouby. Opět je využito typického „Godinovského" řešení spoje „dřevo na dřevo" bez rušivé vrstvy laku či lepidla, což údajně taktéž blahodárně působí na délku sustainu. Hlavice vzhledově vychází +/- ze Stratocasteru a je osazena přesnou jednostrannou ladící mechanikou Godin s převodem 16:1 a dvěma „stromečky" srážejícími výšku strun. Hmatník je palisandrový s pro mě sympatickým bombírungem 305 mm, ozdobený běžnými perleťovými tečkami zepředu i z boku. Šířka krku na nultém pražci je 41 mm a na dvanáctém 52 mm. Celkově je profil krku spíše plošší a otevřený, což mě osobně velmi vyhovuje.

Mistr Ashok si neodpustil kritickou poznámku na adresu výšky dohmatu, který je z továrny nastaven poněkud výše, než je obvyklé u jeho Gibsonu, čímž samozřejmě pouze dokázal svoji rozmazlenost že...

Zvuk

Jako správný milovník ušlechtilých dřev, nechávám se vždy nejprve oslovit akustickým zvukem nástroje. Postupem času jsem totiž získal přesvědčení, že pokud na nástroji zní dobře samotné dřevo, je dobrý elektrifikovaný zvuk již v podstatě samozřejmostí. Opačně to sice tak úplně neplatí, neboť občas se dá pomocí elektronických kouzel vyloudit použitelný zvuk i z hluchého prkna, ale uznejte sami co dělá kytaru kytarou – přece dřevo. Pokud dřevo dobře zní a nevyhovují vám třeba snímače, můžete je vždy relativně levně vyměnit za jiné. Abych jen planě neteoretizoval a dostal se přímo k věci – Godinům se podařilo namíchat a vyladit svou kombinaci dřev tak, že mě to doslova uchvátilo. Když jsem zhruba před půl rokem testoval kytaru Godin Freeway Classic, byl jsem v rámci cenové kategorie do 20 000,- přesvědčen, že lépe už dřevo znít nemůže, ale kanadsko-američtí kytaroví tvůrci mě přesvědčili o tom, že pokrok je možný vždy a všude. Kombinace krku z tvrdého javoru a poměrně silného mahagonového těla nabízí skvěle vyvážený koktejl těch nejlepších zvukových vlastností. Můj první dojem sice byl, že kytara zní v podstatě středově, ale při přímém srovnání s kytarami Gibson Les Paul a Fender Stratocaster jsem si uvědomil, že na rozdíl od relativně zabasovaného Gibsona a naopak vyšší středy vystřelujícího Fendera je její zvuk naprosto barevně vyvážený bez jakéhokoli výraznějšího frekvenčního „hrbu". Akusticky kytara hraje dosti hlasitě a zní spíše „z těla" což nebývá vždy pravidlem.

Nejzajímavější na ní je ovšem sustain. Ten se totiž během celé doby doznívání nijak frekvenčně nemění a totožný plně barevný zvuk, obsahující ve stejné míře basy, středy i výšky jaký se ozve při úderu trsátkem dozní až do konce, skoro jakoby jej citlivý zvukař velmi pomalu stáhnul plynulým pohybem „faderu". Prostě žádné postupné ztrácení výšek a dalších okrajových frekvencí se zde nekoná. Sustain je navíc dle mého názoru optimálně dlouhý a vzhledem k použití pevné kobylky a strunám protaženým skrz tělo doznívá pochopitelně plynule a bez jakéhokoli roztřepení, které obvykle děsí muzikanty hrající na kytary vybavené tremolem.

Abych se nemusel opakovat udávám, že vše co jsem výše napsal o barvě zvuku a sustainu při akustické hře platí i pro elektrifikovanou hru s čistým zvukem. Rafinovaný výrobce navíc velmi citlivým nastavením snímačů umocnil celkově pozitivní zvukový dojem. Snímače jsou totiž nastaveny spíše dál od strun, což dává větší zvukový prostor právě vlastnostem dřeva. Na rozdíl od jiných testovaných kytar jsem zde tedy na nastavení pozic snímačů radši nesahal. Pro čistý zvuk se pochopitelně jako nejhezčí kombinace jeví spojení obou singlů, které poskytuje zvuk ideální pro funky, folk nebo country, ale rovněž singly zapojené samostatně jsou velmi široce použitelné (např. v jazzu či popu), nejlépe dobarvené hodně jemným chorusem či flangerem. Humbucker má o něco méně kultivovaný čistý zvuk a ve spojení s prostředním singlem navíc mírně brumí.

Nepřehlédnutelnou zvláštností čistého zvuku je citelná komprimace zvuku, jež udrží i razantní údery pravé ruky v dynamicky přijatelných mezích, což je jistě přínosné zejména pro funky a rovněž pro zvuky ve stylu Davida Gilmoura a jeho Pink Floyd. Schválně, zkuste si na ni zahrát „Another Brick In The Wall..". Jak prohlásil Ashok „…zní to jakoby v tom byla zabudovaná nějaká Cé Es trojka od Bosse, akorát to nešumí…". Pozoruhodné je, že tato komprimace nijak neomezuje výrazové prostředky při zkresleném zvuku.

Zkreslení ovšem není nic pro začátečníky. Kytara vyžaduje opravdu rázné údery pravačkou, které většinou zvládají spíše zkušenější hráči. Jinak z ní zkreslený zvuk obzvlášť přes lampový aparát vůbec nedostanete. Zvuk bude mít ovšem stále spíše „crunchovitý" charakter, kde se tóny neslévají v jednolitou hmotu, ale zůstávají samostatně čitelné. Každopádně je v oblasti zkreslených zvuků tomuto nástroji vymezena oblast, kterou bych nazval „hardrock 80. let", prostě něco ve stylu Rainbow, Whitesnake a Van Halen. V těchto hranicích se vám dostane přehršel velmi živého a inspirativního zvuku, na který je radost hrát, přestože to dá trochu práce a bolí z toho ruce. Samozřejmě je výborně použitelná i pro blues a ostatní méně agresivní hudební styly. Metalové „dža dža" či nedej bože něco brutálnějšího z této Godinky ani přes hodně Hi-Gain aparát nelze vyloudit, ale myslím, že to nijak nevadí, neb tahle kytara by svým designem drsňákům stejně neladila k warpaintu a okovaným kožárnám.

Pro úplnost dodávám, že k testování jsme využili lampové hlavy Marshall JCM-900 Hi Gain - Dual Reverb, a Engl Powerball v kombinaci s reproboxem Marshall 1960A a také modelingové kombíčko Line 6 Spider II – 30.

Závěrečná myšlenka

Domnívám se, že momentálně na našem trhu jen málo výrobců nabízí kytary s lepším nebo srovnatelným poměrem cena/výkon, než je Performance série kanadsko-amerického Godinu, ale přesto při svém zvukařském a muzikantském řemesle tyto kytary nevídám na pódiích tak často, jak by odpovídalo jejich kvalitám. Zajímalo by mě proč? Bude to tím, že jejich přednosti dokáží ocenit jen staří muzikantští bardi, kteří běžně nakupují nástroje kategorie 30 000,- a výš a cena Godinů se jim proto zdá pod jejich úroveň? Nebo našinci stále ještě „nerozdýchali" jejich svérázný vzhled? Vždyť za srovnatelnou cenu se dá pořídit průměrné olšové prkno z kraje rýže a bambusu, které sice bude mít tremolo Floyd Rose, hlavu hokejku, černou metalízu a ultramoderní design, ale nebude mít pravděpodobně žádný výraz, žádnou duši… A to naopak tahle kytara má. Není sice nijak univerzální, má svůj zvuk, jenž si podrží s jakýmkoli aparátem, ale o to lépe se prosadí v muzice pro kterou je určena ať už se jedná o funky, country, blues nebo rock.