Hohner B BASS IV (GMS)

Láska na druhý pohled
Autor: 
Cena: 
15 870,00 Kč

Možná, že někdo později narozený bude mít při vyslovení jména firmy Hohner problém s jejím určením a někdo nebude vůbec vědět o čem je řeč. Každopádně bluesmani vydávající kvílivé a teskné tóny na své odřené foukací harmoniky budou vědět, o čem je řeč. „Drškaři", nebo-li akordeonisté též určitě tento název alespoň zaregistrovali. Klávesista, který by neznal legendární Pianet/Clavinet D6, či analogové smyčce String Performer, snad ani není klávesistou. Myslím, že bych mohl tahle jmenovat dále, ale to bych se nedostal k vlastní recenzi.

Porodní bolesti

Německá firma se svými výše uvedenými legendárními výrobky nesmazatelně zapsala do análů hudebního světa, který obohatila o charakteristické nástroje. Fakt je ten, že i já jsem o nich už dlouho neslyšel, neboť „sejde z očí, sejde z mysli". Redakcí jsem byl upozorněn, že mi posílají jakousi jejich baskytaru na test, a abych se s tím vypořádal, jak nejlépe umím. Paní, která balík přebírala, hrozně nadávala, že je bedna velká a těžká. Opravdu, zprvu to vypadalo na nějakou akustickou lubovou baskytaru (hrozně je nesnáším), takže jsem se ani moc na test netěšil. Poté, co se mi podařilo prostřihat se nůžkami dovnitř, jsem zjistil, že jde pouze o vnější obal a uvnitř se skrývá standardní papundeklová krabice se zřejmě elektrickou basou. Moje první zklamání vystřídala úleva.

Pověstná německá preciznost

Z papírového futrálu na mě jukal jakýsi designově moderní, futuristický až trochu metalový nástroj. Přiznám se, že jsem zatížen na klasické tvary Fenderů, Musicmanů apod. Basa, jejíž hlavicí se nedá odhrabovat sníh a jejíž tělo není otřískáno dlouholetým používáním na pódiích, barech či v klubech mi nic neříká. Koneckonců, vzpomínám si, že jsem byl trochu zklamán, i když jsem poprvé vybalil svou novou naleštěnou GL. Připadala mi za ty prachy nějaká malá a hubená. :-)

Na naší „Hohnerce"mě na první pohled upoutal velmi masívní struník – na víc nebyl čas, pedagogická činnost klepala na dveře. Už ale odpoledne mi to nedalo a poté co žák nedorazil na další hodinu (asi to už všechno umí) jsme se začali pomalu seznamovat.

Čtenáři nejprve prozradím, že se jedná o klasickou čtyřku - tedy čtyřstrunný nástroj. Krk v nejužším místě měl šířku 4 cm a v nejširším okolo 6,5 cm. Konstrukčně se jedná o baskytaru s průchozím krkem. Hmatník - část nástroje nejvíce vystavená potu z rukou, oděru a rezonanci strun, byla z palisandru. Hned na první pohled mi bylo jasné, že má více pražců, než mám u svých bas já. Hohnerka jich má 24. Pražce jsou velmi pečlivě zabroušeny a zapuštěny do hmatníku. Jsou poměrně dost úzké a slabé. Snad neodejdou příliš rychle? Třetí, pátá, sedmá atd. poloha je vyznačena prostým perleťovým kolečkem pro usnadnění orientace. Krk byl perfektně rovný a dohmat stejnoměrný po celé šíři hmatníku. Černá, lesklá, hlavice je malá a zkosená do špičky. Na vrchu má prostou intarsii s logem Hohner. Přístup k výztuze krku je zakryt černou plastovou krytkou s nápisem B BASS 4 - tedy typovým označením nástroje. Nultý pražec je ebenový (asi) a působil dojmem dobrého zpracování. Pouze mi přišlo, že struna E by mohla být více zapuštena. V první poloze se tón F mačkal trochu ztuha, ale nic nepřekonatelného. Hlavice je osazena mechanikou v licenci Hipshot, opět v barvě černého chromu. Celé zpracování vypadá subtilně, přitom ale spolehlivě funguje. Na zadní straně hlavice se ještě dočteme výrobní číslo a zemi původu - Made in Korea.

Tělo, jakožto i zadní strana krku a hlavice mají barvu evokující jakýsi kosmický kov či slitinu - stříbrošedá matná metalíza velmi pěkně ladící s ostatními komponenty - tedy mechanikou, struníkem a potenciometry. Přiznám se, že mi jen trochu esteticky vadí nástřik zadní strany a krku jako jednoho celku. Ale mým kolegům se to naopak líbilo, takže je to pouze můj subjektivní názor. Basa je osazena dvěma snímači EMG Select. Jedná se o singly ala Jazz Bass. Zadní je však namontován šikmo, takže u basových strun je blíže ke kobylce než u vyšších. Hoši z Němec asi vědí, co činí.

Elektrické zapojení je pasivní i aktivní. Z ovládacích prvků máme k dispozici volume pro přední snímač, volume pro zadní snímač, „dvoupatrový" souosý ovladač tónových korekcí - spodní basy, vrchní výšky. Páčkový přepínač aktiv/pasiv a kontrolní červenou LEDdiodu signalizující aktivní zapojení. No, možná to někoho osloví, ale mně to připadá trochu zbytečné, většina výrobců indikaci nepoužívá, snad i kvůli zvýšenému odběru z baterie a tím menší životnosti. I přes tuto signalizaci jsem odešel, basu nevypnul a do rána baterii vytloukl. Dobré zjištění však je, že i po vybití hraje basa dál, samozřejmě pouze pasivně. Dojde k tomu, že moje GL začne kreslit a chroptět a bez baterie nevydá ani ťuk, natož pak hrom.

Co mi přišlo trochu divné, byla skutečnost, že v pasivním módu byly oba korekční prvky neúčinné. Fungovaly tedy pouze hlasitosti obou snímačů.

Po přepnutí na „aktiv" se ozval nabasovaný a vyvýškovaný vyhulený zvuk. To mne trochu zarazilo. Leč…Celá elektronika je přístupná zezadu. Narazil jsem zde na zapuštěný trimer označený jako Ajustable Preamp. Po otáčení křížovým šrubovákem se náhle změnil poměr mezi aktivním a pasivním stavem. Hráč si tak může nastavit o kolik se zesílí výstupní úroveň po přepnutí do aktivního módu. Velmi dobrá, až skvělá věc. Po odšroubování krytky se na mě usmívala pečlivě spájená elektronika. Slot pro baterii byl též dobře dosažitelný.

Struník s kobylkou mě zaujal hned od začátku. Na první pohled působí velmi masívně. Základem je kovový rámeček pro kameny, které jsou v ní pevně chyceny a při agresívnější hře se nerozlézají do stran. Z boku na ně tlačí ještě šroub zamezující jejich sebemenšímu pohybu. Myslil jsem si, že na tento „Saddle rock" má patent pouze právě firma GL, ale asi tomu tak není. Na struníku je vyraženo Internacional patent a Steinberger. Nápis Under Licence nenechá nikoho na pochybách o kvalitě. Kameny, doslova „šutry" se dají ovládat imbusovým klíčem jak co do výše strun, tak co do ladění oktáv. Struny neprochází bohužel tělem, ale jsou vedeny skrz struník klasickým způsobem. Teď pozor - nad každou strunou je šroubovací kolečko a u struny E navíc i páčka. Hádejte na co? Pokud páčku zvrátíte dozadu, podladí se vám struna E tam, kam potřebujete!!! Už vidím ty ksichty - "Jé todle je na nic"...hraju na pětku, strčte si to někam". A další a další argumenty.

Přelaďování čili scordatura, je však u basy i kytary zcela normálním jevem. Já například osobně používám pětku pouze jako bezpražec pro vyloudění subkontra tónů a jinak mám čtyřky. Půlku koncertu však hraji přeladěn do D. Tento „patent s páčkou" bych uvítal. Když jsem toto viděl u Fredrika Janáčka z –123min, chtěl jsem si to také koupit. Samotný přelaďovač by však přišel bratru skoro na čtyři tisíce korun a tady ho máte rovnou v ceně. Tři šrouby u „pevných" kamenů slouží jako „houslové" jemné doladění. Jsou koncipovány velmi jednoduše. Nad strunou procházející struníkem je vyvrtán otvor se závitem. Šroub zasazený do tohoto otvoru pak tlačí na strunu a vytahuje jí buď níže či výše. Zároveň pak slouží možná i trochu jako zámek. Hrál jsem si trochu s dolaďovači - měly velmi tuhý chod a po chvíli jsem necítil prsty od šroubování. Změny v ladění nejsou nijak razantní, ale jsou slyšitelné, výhodu u naší basy bych spatřil např. pro doladění přímo při hře, kdy se vám nástroj třeba vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek rozjede, principielně však mají podstatnější význam pouze u smyčcových nástrojů, kde na hlavici drží většinou struny dřevěný kolíček, se kterým je obtížná manipulace. Už i kontrabasy mají šnekovou mechaniku a dolaďovačů tedy netřeba.

U E struny jsem narazil na menší potenciální problém. Zde netlačí šroub přímo na strunu, ale na přelaďovací mechanismus a určuje tak interval odladění. Jen mimochodem, ze standardního E se dostaneme maximálně na subkontra H, struna však již připomíná švihadlo :o) Pokud přeladíte páčkou dolů, šroub se ani nehne, protože na něj povolený mechanismus tlačí. Pokud se však vrátíte do původního ladění, šroub se odlehčí a nevědomky s ním neopatrným šmrdláním můžete otočit. Po následovném přeladění dolů se vám nastavený interval změní a basa krutě neladí. V nebezpečí budou hlavně trsátkoví hráči s rukou na struníku. Možná by řešením bylo podložení ladícího kolečka malou vinutou pružinou.

Nicméně takovéto přeladění je docela slušný komfort.

Ještě jedna věc mě zaujala. Když jsem basu poprvé vybalil z futrálu, byla mechanika celá lesklá. Po pár hodinách doteků a osahávání (fuj) celá zmatověla a hlavně zflekatěla. Po čtrnácti dnech už vypadá lehce jetě. Možná je to záměr, ale někoho by to třeba mohlo vyděsit.

Herní vlastnosti a zvuk

Na Hohnerku jsem hrál asi tři neděle. Nejprve málo, pak čím dál víc. Začal jsem si na ní zvykat. Je to jako s ženskou, která není žádná krasavice, ale vždycky pro vás má milé slovo, třebaže to z ní občas musíte vydolovat. Zprvu mi nástroj připadal tvrdý dohmatem. Díky naprosto perfektně rovnému krku se ale dalo hrát kdekoliv. Menší tělo s většími výkroji (trochu jako Carvin) vás snadno pustí i do vysokých poloh.

Nástroj výborně ladil ve všech polohách i intervalech. Je super pro úplně všechny techniky včetně slapu, prstové hry i dnes mezi basisty oblíbenému tapingu. Právě tento taping zde lehce vytvoříte (pokud víte jak...) a 24 zmiňovaných pražců vám poskytne velké pole působnosti. Hráče libující si v basových groovech zcela jistě nadchne zvuk „spodků". Velmi se mi líbil zvuk v pasívním režimu. Světe zboř se, ale připomínal mi Jazz Basse. Když jsem trochu ubral přední snímač a kobylkový nechal naplno, basa charakteristicky mručela. Dobře fungovalo i stažení kobylkového snímače napolovic a přední naplno. Tato kombinace byla dobrá pro hru slapem. Pokud jsem přepnul na aktiv, zvuk ve středové poloze korekcí na můj vkus podivně cinkal a duněl. Zase je to o vkusu a zkušenostech, zavilému HáCéčkáři by pravděpodobně lahodil. Stáhl jsem trochu výškový i basový prstenec a chemie se ze zvuku vytratila. V aktivním režimu basa zněla více jako např. Musicman. Hra na podladěné struně neztrácela údernost a náboj.

Jak to vidím v celku

Můj jednoznačný soud na závěr je tento. Hohner B BASS 4 je výborným nástrojem nižší střední třídy. Má vyrovnané zvukové a herní vlastnosti, výborné řemeslné zpracování. Bratru za nějakých patnáct tisíc kaček získáte parádní nástroj (až na tu LEDku). Zvukově se hodí do každého stylu. Pro potencionální zájemce jsem vyrobil dvě zvukové ukázky. Jedna je sólová, spíše vážnohudební. Zde je slyšet vyrovnanost při tappingu, flažoletů a reakce na dynamiku. Použil jsem aktivní mód. Druhý je kratičký groove hraný prsty ve spojení s automatickým bubeníkem. Je v pasivním režimu. Obě ukázky jsou hrány přímo z basy do pultu, bez korekcí, aparátu či preampu. Myslím, že i tak znějí velmi dobře. Neleznete je na stránkách našeho časopisu ve formátu mp3.

Nezbývá mi už jen se s vámi rozloučit a popřát vám hudební slunečné strávení nadcházejícího léta.