S trochou napětí a nedočkavostí objevitelů starých egyptských hrobek jsem otevíral krabici, kde na mě čekal dříve trochu nezvyklý, dnes již ale poměrně frekventovaný hudební nástroj. Sedmistrunná kytara IBANEZ RG 7420. Její široký krk na první pohled působil vskutku mohutně.
Již po prvním uchopení nástroje jsem však zjistil, že jen strach má velké oči. A po několika hodinách hry jsem došel k závěru, že mi vlastně široký krk vůbec nevadí, sedmá struna nepřekáží, ba naopak, a v některých bězích dokonce velice usnadňuje hru.
Tělo kytary tvoří mohutný korpus dnes již klasického tvaru. Tedy stylizovaný tvar Strat s poměrně málo sraženými hranami. Zůstalo zachováno i zkosení pro pravou ruku a vybrání v místě, kde se kytara opírá o hráčovo tělo. Materiál zvolený pro výrobu těla je, podle dostupných informací z katalogu a webu, lipové dřevo, což mě osobně trochu překvapilo. Věřím však, že Ibanez inženýři vědí co dělají. Na jeho zadní straně se nacházejí tři plastové kryty. Jeden kryje pružiny tremola, zbylé dva pak elektrickou výbavu nástroje. Jako povrchová úprava byla zvolena černá metalíza, nebo jak uvádí katalog Black Pearl, která však na mne působí trochu fádním dojmem. Uvítal bych spíše viditelnou strukturu dřeva. Leč zde se jedná opravdu pouze o subjektivní pohled na zpracování. Z pohledu recenzenta je ovšem díky této povrchové úpravě a vrstvě laku téměř neurčitelné z kolika kusů dřeva je kompletní tělo složeno. Objektivněji se dá konstatovat snad jen to, že by lak mohl být poněkud lépe vyleštěn.
Pokročme tedy k dalšímu komponentu nástroje, kterým je samozřejmě krk s označením Wizard 7. Ten je u tohoto modelu připojen k tělu čtyřmi mohutnými šrouby bez krycí desky. Dle všeho je vyroben z javorového dřeva, přičemž ze zadní strany je výztuha krku kryta pruhem tmavšího, pravděpodobně palisandrového dřeva. Palisandr je též s největší pravděpodobností použit na hmatník nástroje. Implantováno je čtyřiadvacet poměrně mohutných pražců typu Jumbo a kruhové perleťové značky jsou umístěny standardně, tedy jak z čelní strany tak i z boku hmatníku. Opravdu majestátně působí hlava krku se sedmi ladícími strojky v černém chromu a zámkovou deskou. Chod ladící mechaniky je dle očekávání naprosto plynulý a jemný, z čehož vyplývá, že strojky bezchybně plní svojí funkci. Struny jsou na hlavě uzamykány třemi zámky, z nichž prostřední aretuje tři struny najednou a je opatřen dvěma šrouby. Hlavici výztuhy, zakončenou imbusem, kryje standardní plastová destička.
Kytara je osazena tremolem typu Lo TSR 7 se stejnou povrchovou úpravou jakou má ladící mechanika. Jedná se vlastně o levnější napodobeninu dospělého kolegy Lo-Pro Edge 7. Struny se uzamykají, jak už bylo zmíněno, u hlavy nástroje i na vlastním tremolu. Toto řešení má tu výhodu, že při destrukci struny ji stačí jen o kousek posunout a hraje se dál (samozřejmě toto platí pouze praskne-li struna u ladícího kamenu). Jemné ladění funguje lehce a bezchybně a kytara se proto dá velmi přesně naladit. Na mechanice je však i na první pohled vidět, že se jedná o levnější model. Páka tremola není opatřena převlečnou maticí, ale závitem a šroubuje se přímo do základní desky mechaniky, což je důkazem "nedospělosti" a poněkud to ubírá na celkové úrovni nástroje. Celé toto dvouzvratné ústrojí by si zasloužilo trochu lepší seřízení, protože se nevrací do stejné polohy a dochází k nadladění nebo podladění nástroje. Chtěl bych ale upozornit, že toto je závada velice snadno odstranitelná a tudíž nikterak fatální. Po seřízení drží kytara bez problémů stabilní ladění. Bohužel vadou trochu podstatnější bylo to, že mi během hraní, ve velmi krátkém časovém rozpětí, praskla dvakrát stejná struna. Vzbudilo to ve mně velký zájem proč se to děje a tak jsem po bližším ohledání kamenu struny D objevil docela ostrou hranku, která měla na svědomí výše popsané události. Jako ve většině takovýchto případů stačí troch řemeslné zručnosti a problém lehce zmizí.
Snad s ještě větším napětím jsem očekával co se na mě vyhrne z reproduktorů mého aparátu po zasunutí jacku na příslušné místo. Avšak teprve po úplné výměně původně natažených přepravních strun se ozvalo to, co jsem celou dobu chtěl slyšet. Silný zvuk se širokým kmitočtovým spektrem, který je však posazen více do středů, což je dáno konstrukcí snímačů, a konec konců je i pro stylové zaměření velké většiny potenciálních zákazníků žádoucí. Kytara je osazena dvěma humbuckery firmy Ibanez s označením V 87 (H) u kobylky a V 77 (H) u krku. Teprve při hře na zkreslený zvuk plně vynikne zvuková kvalita obou snímačů, které ale trpí malou nectností, a tou je tendence k napískávání při větších úrovních zkreslení. Sustain nástroje je poměrně dlouhý a v tomto ohledu není co více si přát. Při hře na nezkreslený zvuk je velkou výhodou možnost zapojení snímačů v režimu Single. Tuto alternativu nabízí pětipolohový přepínač, jehož několik kombinací v zapojení snímačů si myslím uspokojí opravdu každého. Pro úplnost můžete vybírat z připojení kobylkového snímače v režimu humbucking, kombinace zadního a předního s toliko jednou cívkou (viz obr.), obou humbuckerů, snímačě u krku s cívkami v paralelním zapojení (viz obr.) a konečně předního snímače s cívkami v sérii s opačnou polaritou, tedy opět humbucking. K ovládacím prvkům též patří hlasitost a tónová clona. Vše dobře přístupné a snadno přístupné a použitelné i během hry. Jen knoflík hlasitosti bylo třeba o kousek povytáhnout, aby se nezarýval do laku. Samice jacku je umístěna z lubu těla kytary a je do něj částečně zapuštěna.
Shrnutí
Závěrem je nutno říci, že na mě nástroj udělal, i přes některé drobnosti, velice pěkný dojem. Barevná škála je rozšířena ještě na úpravu Cosmic Blue. V potaz je dobré vzít i poměr mezi kvalitou a cenou, který je velmi rozumný. Těch několik drobných vad na kráse je vcelku snadno odstranitelných a rozhodně nástroj neznehodnocují. Po zvukové stránce je kytara velmi příjemná, určitě potěší a nezklame mnoho příznivců kytarové hry. Doporučoval bych každému přívrženci těžkotonážních riffů vyzkoušet tento nástroj, protože již zmíněných sedm strun nemusí být zákonitě důkazem virtuozity hry, ale může být jeho klíčem ke zvuku a celkovému výrazu kapely.
