Ze země, která je kolébkou hinduismu, budhismu a džinismu (no a také indického konopí, což je pro mnohé z nás v jistém slova smyslu také prostředek sloužící – přinejmenším - ke styku s posvátnem), pochází kytara, kterou si představíme v tomto testu. Model firmy Jackson, označený v katalogu jako JS20 Dinky.
Pokud méně majetní kytaristé test právě odkládají, doporučil bych malé posečkání. Doposud bylo tradicí, že kytary firmy Jackson patřily k nástrojovému vybavení s puncem střední a vyšší cenové třídy. Modelová řada Dinky, a také filozofie nového distributora v ČR, tento status quo redefinuje a jednoznačně míří do řad kytarových noviců, kteří svůj nástrojový park teprve budují.
Konstrukce
Tvar těla kytary vychází z klasického osvědčeného stratocasterového vzoru, ovšem povzneseného tradiční elegancí štíhlejších křivek firmy Jackson. Tělo je vyrobeno z indického cedru, zaručujícího plnost zvuku, který je pro potěchu oka překryt tenkou vrstvou dýhy z žíhaného javoru, opatřenou transparentním modrým (téměř fialovým) nátěrem ve vysokém lesku. Tato povrchová uprava přímo „vytahuje“ vlastní kresbu javorové dýhy. Jako materiál krku, který je k tělu přišroubován čtyřmi šrouby, tedy bolt on (což je pro tuto cenovou třídu kytar asi nejpoužívanější typ spoje), je použit taktéž javor, což by mělo zaručovat charakteristiku zvuku příznačnou tomuto druhu dřeva, tedy především plný zvuk s výraznými výškami a dlouhým sustainem. Na materiálu je sice vidět , že nepatří do nejšpičkovější kvalitativní skupiny, ale výše popsané předpoklady bezpečně naplňuje. Na krku o menzuře 25,5“ je nalepen palisandrový hmatník, osazený 22 dobře zpracovanými a začištěnými jumbo pražci, s polohami, které vyznačují tečky, a to, jak už bývá dobrým zvykem, také na boční vrchní straně hmatníku. Krk je povrchově upraven do sametového matu, a působí opravdu velmi příjemným dojmem. Za sedlovým pražcem je na hlavici krku plastová krytka ukrývající matici výztuže, procházející krkem kytary. Samotná hlava, přiklížená ke krku v oblasti od třetí polohy, je ve tvaru „hokejky“ s orientací směrem dolů (pokud preferujete reverzní hlavu, musíte sáhnout po modelu JS1 – ten je však osazen pouze dvěma HB snímači), a mírným sklonem vůči rovině hmatníku. Tedy nebylo nutné použít srážečů strun. Bílou barvou je na černém podkladu nepřehlédnutelně vyvedené logo firmy Jackson.
Výbava
Hardware kytary je, pochopitelně vyjma snímačů, pochromovaný, ladící mechaniky uzavřené, s plynulým krokem a solidní stabilitou. Jednozvratné tremolo Fulcrum je k tělu připevněno dvěma šrouby a při jeho použití nám kladou odpor tři silné pružiny (opět v nabídce je model JS 30 se zamčeným tremolem JT500 LP double locking). Na můj vkus je původní nastavení tahu možná až moc velké, nicméně není problém si tah tremola přizpůsobit dle potřeby. Páka tremola se spolehlivě jemným závitem (snad až příliš jemným, doporučuji raději páku vmontovat již před koncertem, její nasazení v mírném stresu není úplně jednoduché – ale to je na vás, vyzkoušejte) pracuje bez výrazné, či řekněme otěžující vůle. Nastavení výšky strun je typické pro tento druh jednozvratných tremol, provádí se změnou polohy kamenů postavených na malých šroubečcích, co kámen, to dva šroubky. Jemné doladění, především na oktávách, pak umožňuje třetí šroubek, jenž prochází samotným tělem kamenu tremola. Pro korekci barvy tónu slouží potenciometr tónové clony, podobně druhý ovladač slouží k ovládání hlasitosti kytary. Kovové kryty obou potenciometrů jsou po celém obvodu prakticky vroubkouvány. Už ne tak praktická by však pro někoho mohla být jejich relativní větší výška nad tělem kytary ve srovnání s výškou strun, kdy ovladač hlasitosti může během hry překážet pohybu pravé ruky. Samozřejmě v tomto případě hodně záleží na stylu hry kytaristy, a je pravdou, že pokud by jste chtěli například vytvářet houslový efekt, bude pro vás výška ovladače hlasitosti naopak přínosem. Kytara je směrem od krku osazen dvěma singly Jackson JE14 a jedním humbuckerem Jackson JE10, zasazeném v rámečku, téměř až u kobylky tremola. Vzdálenost snímačů od strun je možné tradičně nastavit za pomocí šroubů, jimiž jsou tyto uchyceny v těle. Přepínat mezi jednotlivými druhy zapojení snímačů nám umožňuje pětipolohový přepínač. Kombinace možností zapojení logicky vycházejí z osazení snímačů, tedy buď samotný kobylkový humbucker nebo tentýž humbucker a prostřední singl, dále samotný prostřední singl, oba singly dohromady a nakonec samotný singl u krku.
Poslech a obsluha
Nyní k vlastnímu testu nástroje. První, co mě na kytaře mile překvapilo, byl velmi příjemný měkký dohmat strun. Levačka si nemusela nijak dlouho zvykat, velmi rychle se adaptovala na hmatník kytary. Musím však přiznat, že problém mi dělal jak již výše zmiňovaný volume potenciometr, tak také výška snímačů, které překážely hlavně při hře prsty. Nicméně je velmi pravděpodobné, že hrát prsty na elektrickou kytaru tohoto typu tak často asi nebudete, takže tato výtka zůstává ryze v rovině osobní. Navíc je kdykoli možno snímače ponořit více do těla, což ovšem bude mít nevyhnutelně vliv na zvuk. Kytara zněla na sucho, ještě před zapojením do aparatury, relativně nahlas (pokud jde o výrobky obdobné cenové hladiny) a nutno poznamenat, že také dobře, nijak plechově, naopak s přiměřenou dávku akustické barvy zvuku, ale menším podílem basové složky. Ovšem při přímém srovnání s nástroji podstatně vyšší cenové kategorie byl (nejen) hlasitostní rozdíl ve prospech konkurentů zcela evidentní a logicky očekávaný – to ovšem není výtka, jen poznámka pro připomenutí, v jaké dimenzi se pohybujeme. Jako testovací aparatura posloužilo kombo Spider firmy Line6, osazené jedním 12“ reproduktorem Celestion, hybridní half-stack 4 x 12“ s lampovým preampem Rocktron Gainiac a tranzistorovým koncem Phonic a lampové kombo Carvin MTS 3200 Nejprve jsem testoval zvuk na simulaci čistého kanálu ve stylu Fender a čisté kanály zbývajících aparatur. Souhrně a snad nejpolopatičtěji řečeno, můžeme zvuk označit za brilantní. Čisté kanály jdou této kytaře vyloženě k duhu, charakterem můžete očekávat spíše fendrovské skleněné tóny ve všech variacích, pro vyrovnanější zvukové spektrum a potlačení až příliš jiskrných náběhů lze s úspěchem použít potenciometr tónové clony. Přimícháte-li trochu chorusu balady v režii německých Scorpions vyplynou jaksi samy. Čitelnost akordů byla velmi dobrá po celém hmatníku, tedy i v polohách vyšších. Při rozkladech akordů se dobře prosadil každý jednotlivý tón, kytara dobře přenášela i velmi jemné příklepy a odklepy, přiměřeně reagovala na dynamiku hry, takže bych se s s ní nestyděl navštívit třeba i jazz session (tedy pro její zvuk).
Pokud jde o zvuky přibroušené, pak jednoznačnou předností nástroje je vynikající čitelnost a dravost středních tónů, a tím pádem akordů hraných ve těchto polohách, kdy zvuk nespadl do studeně řezavých středů bez basů, ale podržel si sílu, dostatečnou hutnost a již zmíněnou výbornou čitelnost. Pokud jde o hru v basových polích nástroje, obzvláště při použití tlumení, nezdá se na první poslech, že by nástroji vyloženě scházely basy, ale díky výše popsané brilanci i těchto tónů jsem s postupujícím časem postrádal o poznání větší množství pevných konkrétních basů. Jedinou částí zvukového spektra, která nezněla mému uchu zcela libozvučně tedy zůstaly zkreslené výšky, které bych označil za „uječené“. Zde jsme ale opět v kategorii – co člověk , to názor. Nakolik se na tomto jevu podílejí použité snímače, těžko usuzovat, ale vliv nezanedbatelný to nebude, protože použitá dřeva tyto akustické vlastnosti v obecné rovině nevykazují, a lecos napoví i zákmity cívek snímačů, tedy občasná tendence k napískávání. Na druhou stranu jsou poměrně dobře ošetřeny případné rozdíly v hlasitosti snímačů a tak se výrazných obtěžujících skoků nedočkáte.
Příjemně měkký hmatník může být při hře na tento nástroj sympatickou maličkostí pro kytarového eléva. Při hodně agresivní hře s tremolem se projeví absence zámků a dojde k rozladění strun. S tím je však nutno počítat a nezdá se mi, že by ladění drželo nějak výrazně hůře, než jak je tomu obvyklé u jiných, podobných nástrojů se stejnou mechanikou bez zámků. Běžné pákování, tedy v podstatě vyjma „dive bomb“ techniky probíhá bez následných nepříjemností.
Verdikt
Jaký tedy bude konečný verdikt? Domnívám se, že tento model firmy Jackson určitě nelze srovnávat s modely kytar takových řad jako třeba Rhoads, Kelly nebo King V, nicméně i řada Dinky má svoji historii psanou firmou Jackson. Jde o překvapivě univerzální nástroj, neorientovaný pouze na metalové „drtiče“, ale dobře posloužící téměř každému méně náročnému hráči od funky po hard rock či metal. Doménou jsou veškeré variace čistých zvuků pro beglajt i vyhrávky a zkreslené kvartové i kvitové hmaty ve středních polohách hmatníku, což nevylučuje její použití do říznějšího „spodkového“ stylu, např. thrash metal, kde bude její konkrétnost opět výhodou. A tak i přestože se jedná o kytaru „Made in India“, má JS20 rozhodně na to, aby si své příznivce mezi kytaristy našla, a velmi směle konkurovala až nadmíru často v této třídě frekventovaným výrobkům Ibanez (většinou Made in China), jejichž kvalita, dle mých zkušeností, za zpracováním JS 20 pokulhává. Navíc, ať to vezmu z jaké chci strany, mít či nemít doma „opravdickou Jacksnu“ – to už stojí za zvážení, ne? Co vy na to?
