Jackson Matt Tuck Rhoads

Elektrická kytara
Cena: 
30 430,00 Kč

Se signature modely téměř všeho se v poslední době (s prominutím) „roztrhl pytel“.

Jako by výrobci kytarového „gearu“ čas od času potřebovali své zákazníky nalákat pomocí známých tváří. Pojďme se podívat, jak se to povedlo Jacksonu ve spolupráci s Mattem Tuckem na osvědčeném modelu Randy Rhoads...

Matthew Tuck

Matt je tohoto času leadrem velšské kapely Bullet For My Valentine, kde zaujímá pozici zpěváka a rytmického kytaristy. Také vypomohl Apokalyptice svým vokálem v písni Repressed. Kromě kytary ovládá ještě další jiné nástroje (bicí, harmonika, keyboard). Trošku mě překvapuje, že s touto relativně skromnou charakteristikou se dá spolupracovat s kytarovou firmou a vytvořit dokonce signature model. Styl kapely „Bullet For My Valentine“ je pro mě jakási novodobá směsice speed a thrash metalu, kdy se chvilku zpívá čistě a pak se nenásilně přechází do „řevu“. Takových kapel je ale celá hromada, např. Trivium a jim podobní (mimochodem Trivium již také mají nějaké signature modely). Tak či onak, přece jen i v tomto případě může vzniknout zajímavý nástroj...

Vzhled

Co se týče designu, jistě budou všichni souhlasit, že RR je prostě dokonalost sama a jakékoli povrchové variace nemohou vzhledu nástroje nijak ublížit. Mattovo RR je v tomto případě nabízeno ve třech variantách, přičemž ke mně se dostala ta nejzajímavější, a sice „silver sparkle“, tedy jakýsi stříbřitě jiskrný vzhled. Ve skutečnosti kytara vypadá, jako by někdo rozemlel zrcadlo na miniaturní pravidelné střípky a ty na kytaru rozsypal. Dokonce to evokuje pocit, že kytara má drsný povrch, ale není tomu tak, povrch je dokonale hladký. Tato ledově krásná vrchní úprava je použita nejen na korpusu, ale i na zadní straně krku a na hlavě nástroje. Seříznuté hrany korpusu jsou pak zvýrazněny černou barvou, která byla vybrána i pro ostatní komponenty (hardware, snímače, mechaniky).

Materiály a konstrukce

Podobně jako ostatní Jacksony, Mattův model je z olše. Krk je vyroben z javoru a prochází celým tělem. Reverzní hlavice mi osobně nepřipadala nikdy moc praktická, spíše naopak. Matt si ale zvolil právě tuto variantu. Kdyby vás ve specifikacích hlavy zaujal honosně se tvářící výraz „Scarf Joint“, pak vězte, že se jedná o klasické spojení dvou kusů dřeva, které jsou k sobě přiklíženy přes zkosený řez (takže vlastně klasika). Velmi chválím ladící mechaniky Sperzel Locking Die-Cast, které bych zavedl povinně. Nesnáším omotávání strun na kolík, nebo struny trčící z kytary do všech stran. Proč už se tyhle mechaniky, kde prostě jen strunu upnete a zajistíte, nemontují do kytar už dávno?

Krk kytary má uzoučký profil, takže prostě „rychlý krk“, což se ostatně v téhle branži očekává. Hmatník je z ebenu a postrádá klasické žraločí ploutve, namísto nich jsou zde „šipky“. Mimochodem, víte, že „žraločí ploutev“ je původní nápad Jacksonu, zatímco „žraločí zub“ je výmysl firem (Ibanez), které kdysi Jackson kytary kopírovaly?

Pražce jsou typu jumbo (širší), přičemž nultý pražec je z grafitu. Struny vedou přes jednoduchou kobylku (Adjustable bridge) skrz tělo. U této kobylky jsou struny „položeny“ na břitech, pomocí kterých lze ladit oktávy. Zatímco můj starší B.C. Rich Warlock Bronze má tyto břity vyrobeny zcela lajdáckým způsobem (nepravidelné, přečnívající nad struny) a hrozí v horším případě i drobné poranění ruky, Jackson tenhle problém nemá. Ruka tlumící struny se tak rozhodně nemusí bát, že ji budou břity řezat do kůže.

Černý pickguard a plech v místě průchodu strun skrz tělo už jsou spíše designové než funkční doplňky. Pro snímání byla vybrána legendární dvojice snímačů EMG 85 (krk) a EMG 81 (kobylka). Ty se dají přepínat třípolohovým přepínačem a úroveň jejich signálu se ovládá dvěma „volume“ knoflíky. Tónová clona použita není. Na rubové straně kytary samozřejmě najdeme pouzdro pro devítivoltovou baterii, která „živí“ snímače.

Hra

Pocit ze hry je úžasný. Ani nemůže být jiný, už z toho důvodu, že prostě držíte v rukou Rhoadse. Pravda, nejedná se o pohodlný model kytary, ale nakonec zjistíte, že na Rhoadse můžete hrát klidně i v sedě, díky vhodnému umístění jacku a díky jedné „ploutvi“ korpusu, která je kratší. Rozdíl oproti klasickému véčku při hraní v sedě je markantní. Při hře ve stoje na tom vlastně mnoho nezáleží. Reverzní hlava, jak už bylo zmíněno, mně osobně příliš nevyhovuje – už kvůli dolaďování. Na mechaniky pak totiž pořádně nevidím a tak není problém ladit a ladit a až následně zjistit, že laděná byla úplně jiná struna.

Zvuk

Přiznám se, že na EMG81 jsem dosud nehrál. Ne, že bych o snímačích, které „metalisté“ vnímají jako „ty jediné pravé“, nikdy neslyšel. Prostě jsem zatím neměl to štěstí se s nimi potkat. No a protože zvuk Jackson kytar se mi obecně velmi líbí, byl jsem zvědav, jaký ultrabrutální nástroj vznikne kombinací již tak skvělých kytar Jackson a snímačů EMG81/85.

Má očekávání byla naplněna však jen z části. Tedy – vlastně přesně ani nevím, co jsem čekal. Po zapojení kytary do aparátu a vytočení volume doprava jsem se dopracoval ke zkreslenému zvuku, na který jsem obecně zvyklý. Že by EMG81/85 zněly nějak metalověji, silněji, zkresleněji? Nemyslím. Sáhl jsem po své vlastní kytaře a ta v kombinaci s vysokou mírou gainu na zesilovači produkovala zhruba stejně „silný“ signál. Barva zvuku byla samozřejmě jiná, ale míra zkreslení stejná. Domácí kytara s pasivními snímači měla dokonce hlasitější zvuk. Při nižším gainu jsem nakonec byl schopen vypozorovat, že Jackson produkuje méně rozplizlý zvuk a konkrétnější tóny. Mohl by být toto důvod oblíbenosti EMG81? Snad. Lze se totiž setkat s názory, že nahrávky těch hodně tvrdých kapel paradoxně obsahují kytary s menší mírou zkreslení/gainu. Zvuk je prý nakonec mnohem konkrétnější i „drsnější“, než u nestřídmě zkreslených kytar. Pak by to svoji logiku mělo.

Nicméně při běžném hraní (nebo srovnávání zvuku) nepřinášejí EMG snímače takový rozdíl, jak se traduje a tvrzení některých kytaristů, že „když si metalista koupí novou kytaru, tak výměna snímačů za EMG81 je skoro povinnost“ jsou z mého pohledu dnes již poněkud zastaralou pózou.

Co se týče barevnosti, řekl bych, že spektrum je spíše vyrovnané. Ani moc basů, ani moc výšek. Pokud bychom museli učinit nějakou komparaci, pak by mi nezbylo než napsat, že můj domácí nástroj „basoval“ spíše více. Také se nedá říci, že by Jackson byl „ukřičenou“ kytarou. Podle mne je to tedy spíše střed (vůbec všechny Jacksony jsou spíše středovější). Zvuk Jacksona s EMG81 se snad dá označit jako „sterilní“ - což ale není vůbec špatně! Zvuk je zkreslený, ale konkrétní, přesný... žádná zbytečná příměs, prostě přesné striktní tóny. Tady už zase záleží na individuálním názoru každého kytaristy, protože já osobně bych asi nějakou tu „příměs“ snesl. Připadá mi, že třeba takové ty „kanální/hrdelní“ zvuky, kdy to kytarista „drhne“ na prázdnou strunu, prostě nevyzní na EMG s takovým tím mně osobně sympatickým efektem.

Dost ale bylo EMG81, přejděme k druhému snímači – EMG85. Z toho lze v případě potřeby vytáhnout dostatek basů, i když mně se zdá, že tady jich je (jako obvykle) na rytmickou hru celkem příliš. Něco jiného je čistý zvuk, tam mi celkem EMG85 zapadá, ale u zkreslení? Je tam na mě těch basů prostě hodně a snad pro ozvláštnění nějakého riffu se dá na chvilku na EMG85 přepnout, ale příliš bych to s ním asi nepřeháněl. Jinak sóla jsou svým způsobem „medová“, ale lépe znějí ve vyšších polohách, u tlustších strun bych k nultému pražci já osobně příliš často nezajížděl.

Kombinace snímačů je fajn, možnost namíchat si z každého snímače „kousek zvuku“ je lákavá, ale v konečném důsledku se jedná o veskrze tradiční „ani ryba ani rak“ a metalisti asi stejně, domnívám se, zvolí kobylkový HB s plnou úrovní signálu.

Závěr

Tahle v Japonsku vyrobená kytara je nejen krásná, ale i bezchybně zpracovaná a dobře hraje. Pravděpodobně první, co však potenciální kupující při čtení parametrů kytary zaujme, budou legendární EMG snímače, které jsou dnes už možná zbytečně přeceňované – a snad proto jsem se pustil do jejich hlubší analýzy. Z hlediska signature modelu mne osobně nejvíce zaujalo použití zamykacích mechanik - tomu říkám praktická „vychytávka“, která by se mohla přesunout i na ostatní modely. Součástí hodnocení většinou bývá i doporučení skupině kytaristů, kteří by mohli daný model ocenit.

V tomto případě je jasné, že touto skupinou budou metalisti a rockeři, ovšem s jednou připomínkou – model v této konfiguraci mi připadá vhodnější spíše pro riffaře/doprovodné kytaristy (mohl bych přitom argumentovat absencí dvouzvratného „tremola“ nebo dvouoktávového hmatníku). Kytara se dodává v pevném kufru od známého dodavatele SKB Cases (kufr je tvarován podle kontur klasického véčka, ale RR model do něj sedne spolehlivě také).