„Gitara je nová, nevyhraná, bolo na nej hrané 30 - 40 minút dokopy, na výstave, čo ju chytili ľudia a tak. Vyzkúšaj všeličo!"
Tak tohle je pro mě jak mávání červeným šátkem pro býka v aréně.
Ne často se dostanu k tomu, abych mohl hrát na nástroj našich kytarářských mistrů, nástroj, který nemá každý kluk doma a který neuvidíte ve výkladech a regálech všech těch kamenných či virtuálních prodejen, megastorů a různých... landů. A tak po Studiocasteru mistra Jurkoviče se u mě doma ohřál další zajímavý kousek - custom kytara pražských mistrů Kobrle & Stehno, v provedení modifikovaného telecastera (během testování jsem ji překřtil na „Kobrcaster" a zatoužil ji vlastnit).
Barevné provedení je patrno z přiložených fotografií. To, co vidět není, je maximální snaha o provedení a kombinaci stylu custom s vintage – například povrchová úprava je přísně nitrocelulozová (lak Milesi, 14 vrstev, ručně leštěno) a dává tak nástroji šanci uplatnit přirozenou syrovou rezonanci dřev. Ale vezmeme to postupně - a začneme od hlavy.
Od hlavy dolů
Hlavice nástroje je ve tvaru stratocasteru (větší rozměr z dob kolem „CBS éry") a má z vrchní strany stejné barevné provedení jako tělo – velice „hleďavá" červená s kresbou javoru. Použitá ladicí mechanika je Gotoh s vintage kolíky. Chodí dobře, dostatečně ztuha, a drží ladění.
Na spodní části je zlatě vyveden prostý podpis kytaráře. Pak už tu zbývají jen srážeče strun, a u těch se trochu zastavíme. Srážeče, nultý pražec a šest kamenů kobylky jsou grafitové (Graph-tech). To znamená, že se po celé dráze vedení struny nekoná téměř žádné tření, které by způsobovalo nechtěné skoky v ladění a eliminuje se i nebezpečí praskání strun na kobylce důsledkem nahromaděného pnutí při razantní hře.
Srážeče jsou nastaveny tak, že sklon všech strun za nultým pražcem je téměř stejný, takže kromě toho, že struny jdou ve stejném směru od kobylky po hmatník, tak navíc jsou stejně zalomeny – budou tedy vyrovnaně hrát i při otevřených akordech a žádná z nich nebude trčet svou ostrostí nad ostatní. Během testování se to potvrdilo, ovšem – ruku na srdce – pokud nemáte dobrý kabel a aparát, který věrně přenese nástroj přes repro ven, na takovéto zvukové nuance a fajnovosti zapomeňte, nevšimnete si jich. Grafitový pražec klouže bezvadně, kdo ho má, ví, kdo nemá a poskakují mu struny, zkuste aspoň nastrouhat trochu tuhy pod strunu.
Ale grafitový pražec je přece jen o „cosyk" lepší.
Krk i s hlavicí je z jednoho jediného kusu fládrového javoru a názorně ukazuje zručnost výrobce a preciznost zpracování. Takhle si dnes s materiálem a tvarováním hraje málokdo; ani u věhlasných značek nevidíte vždycky jen kvalitní práci, a je lhostejno, je-li výroba na dálném východě či ještě dálnějším západě. Krk z jednoho kusu dřeva je předpoklad pro zachování přirozeného přenosu rezonance a výborný dozvuk. Krk je velmi příjemný do ruky a jeho profil „C" dobře padne. Není typicky „rychlý" a to u této kytary ani není něco, co bychom nějak významně postrádali. Na zadní straně je typický „skunk-stripe", tenký kryt výztuhy z tmavého dřeva, možná ořech. Šroub výztuhy krku je umístěn na úpatí krku, u snímače.
Krk je osazen 21 jumbo pražci; pražce jsou precizně opracovány a začištěny v celém rozsahu „hmatníku" (hmatník tu vlastně nemáme) a jsou v mírném kontrastu se subtilně vyhlížejícím krkem. Levá ruka se dostane bez problémů až do nejvyšších poloh.
Orientační značky jsou ze vzácné pravé perleti, green abalone, mají tmavě zelenkavý nádech a krásně ladí se světlou barvou javoru.
Menzura nástroje je 655 mm, o 25 mm více, než na kytarách typu Gibson a o pár mm více než na standardech Fender. Paradoxně se mi tu ale, i při delší menzuře, jednodušeji vytahovaly struny; LesPauly sice bez obtíží vytáhnete o 3 půltóny, ale bending o jeden tón chce trochu cviku a ucho. U typického Fenderu se musí maličko víc zabrat, ovšem ne moc, ale „Kobrcaster" se vytahoval přesně o tón, paráda. Samozřejmě to všechno záleží na síle strun a rukou, každému to nemusí vyhovovat stejně, ale my jsme byli hned sehraná dvojka. Při této menzuře také tolik nevadí mírné odsunutí krkového snímače dozadu (kvůli přístupu ke šroubu výztuhy krku) - částečná ztráta kulatých barev tónu je větší menzurou eliminována.
Krk je s tělem spojen čtyřmi zapouzdřenými šrouby, na spodní straně tedy není žádná kovová destička. Spoj je pevný a nehnul se ani při větším úsilí. Ostatně – telecasterovské modely jsou proslulé svojí trvanlivostí.
Tělo je z masivu fládrové olše s 3mm plátem quilted (obláčkového) javoru, okrajové lemování krémové barvy s viditelnými „lety" dodává na exkluzivním vzhledu. Porchová úprava nitro je velice příjemná na omak, máte skoro dojem, že držíte v rukou samotné dřevo. Rozmístění všech prvků na těle je klasické telecasterovské, zlatá barva hardwaru dodává celému nástroji eleganci. Struny jsou vedeny skrz tělo v pouzdrech a na zadní straně ještě překvapí i taková specialitka, jakou je dřevěný kryt kabeláže, žádný černý plast.
Tak a jak to hraje
Kytara hraje nasucho poměrně nahlas a hlavně perfektně vyrovnaně. Olše s javorem tu silně rezonuje a slibuje zážitky. Je tu hodně harmonických, pevný spodek s cinkáním výšek, a to ty struny (desítky D’Addario) nejsou nové. Nástroj nemá skoro žádné „vlky", hluchá místa na h a g struně nad spojem krk-tělo. Jak jsem už zmínil, krk je při hraní pohodlný, a nevím proč, stále mě svádělo hrát silou a do nástroje tak trochu netechnicky „mlátit". Měl jsem dojem, že krk je jaksi tenší než na mém Les Paulu i Krameře, a tak ho levá ruka podvědomě hrubě tiskla. I na sucho bylo jasně poznat, jak je nástroj dynamický – od jemných tónečků do ouška uměl i pořádně zařičet, když se do strun zabralo. Rozhodně jeden malý předzávěr – pokud natáhnete struny devítky, zvuk pohřbíte. Deset nebo jedenáct, to jsou struny pro tuto kytaru. Na silnější já hrát neumím, takže nemůžu doporučit, ale tuším, že i to musí hrát skvěle.
Po zapojení do aparátu se dostaly ke slovu osazené snímače, poznala se souhra dřevo – elektrika a šťastnost či nešťastnost volby.
Není vždycky jednoduché sladit vlastnosti dřeva a přednosti a slabiny snímačů v harmonický celek. Ucho zvyklé na silné keramiky či hot Alnica bude v první chvíli zklamáno, žádná zvuková hradba a nářez se nekoná. V první chvíli. Snímače nejsou nijak přehnaně silné, ale hodně barevné. Takže když použijete poctivý celolampový zesilovač a trochu jej vytavíte, přednosti nástroje se vám naservírují jako na stříbrném podnosu.
Kytara je osazena ručně vinutými snímači slovenského snímačového mága Juraja Turzy – Kent Armstrong Custom special humbucker u krku a vintage single coil u kobylky. Krkový snímač se dá rozpínat push-pull potenciometrem tónové clony. Každá z cívek snímače má svůj Alnico5 magnet, přičemž cívka blíže krku je užší a vyšší než její kolegyně a má reverzní magnet. Právě tato cívka je aktivní při rozpojení humbuckeru a v kombinaci se snímačem u kobylky potom tvoří humbucker, stejně jako při standartním Telecaster zapojení. Druhá cívka krkového HB je širší a nižší a svou charakteristikou doplňuje celkový zvuk HB na sametový. Málokterý humbucker má při rozpojení hezkou barvu zvuku a charakteru singlu se jen zdálky blíží.
Custom HB na „Kobrcasteru" je však jiná káva. Celkově je snímač „jazzový", měkký, sametový perkusivní zvuk s vyváženými středy a jemnou dávkou výšek. Je velmi čitelný a zřetelný a i při rychlých bězích na basových strunách je srozumitelný každý tón. Rozpojený dává opět čitelný, konkrétní zvuk, celkově lehce suchého charakteru, což je skvělé při nakreslení. Charakter rozpojeného Customu je velice blízko singlu, je dostatečně kulatý, sametový a při tom všem perfektně artikuluje a přenáší čistě všechno, co se hraje, nic se nemaže ani neslévá, a co je hlavní – neztrácí nijak svou sílu. Při zkreslení dostáváte téměř gibsonovskou barvu, ovšem čitelnější a perfektně se tvoří crunchové akordy.
Snímač u kobylky je vinutý v duchu starých Tele snímačů (vinutí vypadá skoro jako černý provázek) a má stejně jako vintage Fender snímače sražené hrany pólových nástavců. Je svým charakterem někde mezi vintage barvou a texas nabroušeností. Je dostatečně ostrý, s pronikavými vyššími středy a pevnými spodky. Nechci jen všechno nějak vychvalovat, ale postupem času si čím dál víc vážím barevnosti zvuku před jeho silou. Kobylkový snímač mě okouzlil svou vyvážeností na všech strunách a velice překvapil svou reakcí při zkreslení. Tady se hodně podepisují úžasné dřevěné vlastnosti nástroje a přirozená rezonance. Úplně bez problému se dají zahrát všecky rockové pecky, s čitelnými hutnými zkreslenými kily a průraznými tóny při hře sól. Singl si při tom zachovává svůj perkusivní podtón a průraznost dostatečnou na to, aby se prosadil v kapele.
Kytara produkuje skvělý sustain, který kobylkovému singlu opravdu sluší.
Dobré zvukové sladění dřev a snímačů se projeví hlavně při kombinaci obou snímačů. Při nerozpojeném krkovém humbuckeru je to zvuk jak dělaný pro crunch, přiměřeně jedovatý, plný a zároveň skvěle srozumitelný. Po rozpojení dostaneme perkusivní barvu, v čistém zvuku výbornou na všechno od funky po rockové balady; při zkreslení máme opět krásný crunch, vhodný zvláště pro jemné nakreslení - takové, které dodá středovou šťavnatost, ale nechá vyznít krystalickou jiskrnost telecasterovské kombinace. Je to inspirativní zvuk na skládání kompozic, a hlavně se mi zdá, že tenhle zvuk tu není moc často ke slyšení.
Dohmat kytary je na moje poměry vyšší, ale je to cesta kompromisů – vyšší dohmat rovná se pomalejší běhy, víc se nadřete, ale lepší sustain a údernost zvuku přesvědčí, a tak jsem mini-imbus nechal v krabici a nic nesnižoval.
Celkově se mi kytara jeví jako nepostradatelná do všech „beglajtů", určitě bych ji nenasazoval do metalu a HC, byla by škoda smazat tu artikulovanou barevnost nějakým brutálním zkreslením. Díky pečlivé konstrukci má nástroj dostatečný sustain a při tom svým průrazným, perkusivním zvukem umožňuje obsáhnout stratocasterovské barvy stejně jako dotek gibsona při hře na krkový snímač. Ocenit se musí i to, že je kytara osazena protikusy zamykacích rolen pro bezpečné zavěšení. Pokud se s tímto nástrojem někde setkáte, doporučím jedno - zkuste si na něj pořádně zahrát.
Přeji hodně dobré muziky.
