Komu čest, tomu čest! Pochvalu si v tomto případě zaslouží výrobek japonského gigantu Korg, který v každém evokuje spíše syntezátory a klávesové nástroje než kytarové efekty. A přesto se odvážně pustili i do této oblasti. Na legendárním americkém Woodstocku se poprvé objevil na pódiu jakýsi efekt, který přinesl nové zvukově-výrazové možnosti tehdejšímu nepříliš efektovanému zvuku. Vzhledem k tomu, že kytarový zvuk byl tehdy sám o sobě obrovskou novotou skýtající neuvěřitelné možnosti nejen ve svém spektru, ale i v harmonii a feelingu, byla tato novinka skoro až neuvěřitelným počinem. Dostupné reklamní materiály prvního „prauživatele“ nejmenují, a vytvářejí tak (po těch letech) zvláštní nádech tajemství. Byl to snad přímo božský Jimi nebo někdo jiný? Neprozrazují schválně či nevědí? Jisté je, že efekt je opět zde a v plné síle. U prvního zrodu původního Uni-Vibe stál japonský návrhář a konstruktér Fumio Mieda, který je i nyní otcem znovuzrozeného a vylepšeného Nuvibe. Původně byl Uni-Vibe zamýšlen jako náhražka za Leslie (rotující reproduktory). Později se objevily Unicord, Univox, Shiftee a jiné. Po podobném konceptu sáhly později i jiné firmy, jako například MRX, Dunlop, ale žádná z nich nevytvořila tak originální věc jako Mieda.
NuVibe
Kytaristům již nestačilo obyčejné kvákadlo či volume pedál. Chtěli „něco“, co by jim pod rukama doslova žilo a hýbalo se do rytmu jejich muziky a zároveň ji posouvalo někam k „magičtějším – snovým“ světům. Kombinace dvou modulačních efektů chorus/vibráto se tedy stala tou správnou prvotní volbou pro koncepci tohoto efektu. Další ovládací prvky byly pro tyto přístroje společné. Použití expression pedálu, kterým může kytarista pohybovat do rytmu hudby a měnit tak rychlost modulace, je však pro tento efekt klíčová a posouvá ho dál od obyčejného efektu typu chorus/vibráto, kterých je na trhu přehršel.
Náš znovuzrozený pedál od firmy Korg má rozměry 260 x 170 x 67 mm. Jeho hmotnost je 1,5 kg. Je vyroben z masivního, nezničitelného, šedě nastříkaného hliníkového plechu. Vrchní deska má černou barvu, stejně jako tři „chickenhead“ knoby na ovládacích potenciometrech. Když jsem efekt poprvé vytáhl z obalu, evokoval ve mně pedál Boss Chorus/Ensemble, jehož jsem kdysi byl šťastným majitelem a neprozřetelně jsem ho prodal. K této vzpomínce přispělo rovněž umístění dvou kovových nášlapných přepínačů, vpravo Efect, vlevo Chorus/Vibrato. Oba tyto přepínače jsou opatřeny LEDkami: Efect červenou, Vibrato zelenou, Chorus červenou. Z parametrů efektů má uživatel k dispozici: vlevo Intensity a Speed, vpravo Volume. Ovládání NuVibe je vlastně docela jednoduché. Potenciometrem Intensity nastavujeme hloubku modulace, tedy její amplitudu. Potenciometrem Speed pak rychlost kmitání této amplitudy. Nalevo je parametr Volume. Jím určujeme výstupní úroveň efektovaného signálu.
Tím ale výčet parametrů efektu zdaleka nekončí. Oproti původnímu modelu opatřil Fumio Mieda NuVibe ještě deseti podsvícenými táhly. Tyto maličké slidery indikují již zdálky parametr Speed a ovládáme s nimi zasadní parametr, a sice LFO (low frequency oscillation). Jedná se o generátor nízkofrekvenční oscilace, který byl poprvé představen u modulárních analogových syntezátorů v 70. letech. Pomocí těchto deseti táhel si kytarista nastavuje frekvenční barvu zakmitávání. U každého ze dvou efektů pak LFO mění barvu jinak.
Aby to bylo ještě promyšlenější, je pomocí klasického jacku k přístroji připojen též velmi důkladně zhotovený a masivní expression pedál. Ten byl ve výbavě již u předchůdců efektu. Pomocí tohoto pedálu kytarista zrychluje či zpomaluje rychlost zakmitávání, a to mu umožňuje vyrábět velice expresivní zvuky jak v doprovodech, tak i v sólech. Pomocí táhel LFO nastaví pak požadovanou hloubku a barvu tohoto zakmitávání. Takto lze získat i velice psychedelické a kosmické zvuky, které jasně evokují šedesátá léta. Na zadní straně je mono vstup a mono výstup, vstup pro expression pedál a vstup pro napájení adaptérem. Co výrobce neuvádí. to jsou pracovní hodnoty frekvencí jednotlivých táhel, ani jejich celkový rozsah. Inu, kytarista přece není zvukař a známe onu až povestnou nechuť některých muzikantů pronikat do tajů teorie zvukové alchymie. Na vrchním panelu je posledním ovladačem tlačíko On/Standby. Tím lze efekt úplně vypnout a neriskovat tak vybití baterií (pokud je používáme místo adaptéru). Přístroj pracuje v režimu True Bypass. Šachtu na šest tužkových baterií nalezne uživatel na spodní straně přístroje, spolu s krásně vyvedeným portrétem Fumio Miedy. Baterie dle výrobce udrží přístroj v chodu celé čtyři hodiny. V původním Uni-Vibe byl jednou z hlavních součástek cadmium sulfidový fotorezistor měnící odpor v souvislosti s intenzitou světla. Tato součástka se však dnes z nějakého legislativního důvodu nesmí rozšířeně používat, proto ji Mieda nahradil celým blokem s tranzistory.
Play my guitar
Efekt se mi líbíl od prvního okamžiku, kdy jsem ho položil na zem. Nedočkavě jsem ho zapojil a ouvej, dostavilo se zklamání. Nelíbíl se mi ani chorus, natož pak vibráto, které mi přišlo příliš úzké a plytké. Mám rád hodně vibrující zvuk, ve kterém se téměř ztrácí prvotní brnknutí ve stylu Toma Petty. Chorus mě také moc neoslovil. Navíc, dnes má téměř každý laciný efekt stereo output. Po připojení expression pedálu jsem ovládal pouze rychlost, což mě také zrovna nepotěšilo. Zkrátka a dobře: první dojem nebyl kromě super vzhledu a poctivosti výroby nic moc. Doma se mi to však rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že gigant, jako je Korg, by asi hovadinu nevyrobil. Začal jsem proto „šmejdit po netu“ a vyslechl mnoho ukázek. A pak jsem si uvědomil: „Hernajs, vždyť síla tohoto přístroje leží přeci úplně někde jinde.“ Nejsou to dva efekty v jedné krabici, ale je to živý orga-nický komplex s velkým zvukovým přesahem. Základem je pracovat s efektem v reálném čase do živé muziky. Měnit onu rychlost mnou nastaveného LFO buď u chorusu či vibráta. A taky že ano: přístroj reaguje velice bleskově a barvy přeskakují a mění se jedna v druhou, radost povědět.
Přístroj opravdu silně evokuje šedesátá léta. Zvuk chvíli ječí a vzpíná se, pak probublává a postupně houstne, jen to chce pracovat rukama i nohama. Se změnou přístupu práce s tímto efektem jsem musel velmi rychle změnit i své hodnocení. Sice jsem po spatření ceny trochu poklesl v kolenou (neboť si myslím, že jeho cena může leckterému z našinců připadat vyšší), nicméně je třeba se uchlácholit tím, že za kvalitu se platit musí. Tento znovuzrozený analog složený ze 79 tranzistorů je opravdu velmi super přístrojem. Vždyť ani nový model Minimoogu či Korg MS-20 nestojí pár korun. S NuVibe je potřeba si hrát, já tomu říkám „objevovat svá šedesátá“...